Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele mě děsí představa, že bych teď měla jet třeba na 14 dní dovolenou k moři a jsou holky, co vezmou manducu a jedou s malou taškou na týden na Slovensko s dvouměsíčním miminem vlakem a užijou si to. Ono jako na jednu stranu tam prostě budeš dělat to, co ostatní maminy. Zeptas se, kam se malé dítě všude bere k doktorům, očkování. Ale mě hned u všeho naskočí deset „co když“ a dřív než to bude vyjasněne bych nejela. Taky jsem žila rok v zahraničí, ale furt se dalo sednout na letadlo a vrátit se domu a měla jsem zajištěné bydlení u kamarádů, ty tohle ale udělat nemůžeš. A vůbec všechny doklady zařizovat… Hele pro mě by to nebylo, spíš až tak za dva roky bych letěla.
@ivašot. Snad by mi to nevycital, ale vím, ze by byl hodně zklamaný. Dost se na to upíná a těší se, kouká po nájemních bytech apod. ![]()
@Anonymní píše:
@ivašot. No toho se obavám
tohle by byla věc, ze který bych měla strach. A pokud se na partnera nedá spolehnout, že se po těch 5 letech vrátíte, tak bych nikam nejela.
@Anonymní píše: Čekáme první dítě a zároveň má manžel nabídku práce do zahraničí. Byli bychom tam úplně sami- žádné babičky, kamarádky apod. Jen my dva, respektive 3. Nikdo by za námi nejezdil- možná 1× za rok. K tomu by manžel býval každý týden několik dnů/nocí mimo domov, o víkendech ale vždycky doma. Mám hroznej strach, jestli bych to zvládla. Nejsem úplně nejmladší a s leccims si poradím, ale stejně mám obavy a začínám si představovat hrozne scénáře jak jsem pravidelně sama několik noci s kojencem..Vím, ze to za mě tady nikdo nerozhodne, jen bych rada slyšela názory. Troufly byste si?
Ahoj
to musis ty sama, ikdyz zjistis par rad, tak si to udelas podle sebe jak se ty vnitrne rozhodnes, jestli se odstehujes hmm klobouk dolu ja bych mela strach, ale clovek si na vse prijde sam, a jestli umis jazyk mas vyhodu
ale ver ze zacatek bude hodne tezky
a nebo taky ne zalezi na tve povaze, ja bych mela ale strach no, js ted taky cekam mimi prvni, a muj pritel dela v nemecku vraci se ctvrtky nekdy patky vikendy je semnou a taky az se male narodi budu cely tyden na nej sama ale verim ze vse zvladnu
a myslim si ze i ty ![]()
Ahoj, manzel dostal praci v USA, ja rekla, ze pojedem, mezitim jsem otehotnela, odjeli jsme do USA. Ted tu zijem uz 2 roky, za chvili se nam narodi 2. dite a ja uz si dovedu predstavit, ze tu zustanem naporad. Nebudu lhat rok a pul trvalo nez jsem si tu zvykla a nasla si pratele. Nejvetsi problem byl asi prekonat to cechackovstvi a otevrit se lidem s jinou mentalitou. Ted jsem strasne rada, ze jsem sem odesla a rozsirila si obzory. Na spoustu veci se ted divam jinak. Babicky nam chybi, ale vis co? Zacali jsme chodit do kostela, seznamili se se spoustou dobrych lidi, prijali nas mezi sebe a tak trochu nam nahrazuji rodinu, kterou tu nemame. Ty pocatecni naklady nejsou zas az tak vysoke, chuvu nepotrebujeme. Zdravotni pojisteni mame od zamestnavatele to nejlepsi, nikde jsme nic neplatili. V pohode si zajdu k pediatrovi, na pohotovost i ke svemu doktorovi. A vis co se mi tu libi nejvic? Moc lidi tu nekouri, nikde se nevali vajgly. Moc lidi tu ani nepije alkohol, nevysedava v hospode. Lidi tu vic drzi spolu v komunite, vetsi ochota si pomahat. Je tu spoustu skolek a jesli. Jezdime kazdou chvili na vylety. Tim vylety myslim roa trip treba 5000 km na 2 tydny i s ditetem a pri tom jsme zvladli jeste nasetrit pres pul milionu korun. Je to na tobe. ![]()