Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel mi vrazil facku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.12.21 20:28
Čtu tak do čtvrtky, víc ne.. ale sorry, jste ma*oři oba dva.. místo toho, abyste si pomohli navzájem, tak triskat nádobím a nadávat si do… Prostě nemám slov.. sorry, ale 14 dní neuklidit je dost humus.. a kor, pokud máš doma puntičkáře. Tak si ten úklid plat 
a ano. Vesměs pokud uhodí jednou, udělá to dřív nebo později zase.. měli byste se nad sebou zamyslet oba dva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:30
@martina.se píše: Čtu tak do čtvrtky, víc ne.. ale sorry, jste ma*oři oba dva.. místo toho, abyste si pomohli navzájem, tak triskat nádobím a nadávat si do… Prostě nemám slov.. sorry, ale 14 dní neuklidit je dost humus.. a kor, pokud máš doma puntičkáře. Tak si ten úklid plat
U nich doma je velká Itálie. 
Oba dva jsou stejní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:30
@topazio píše:
U nich doma je velká Itálie.
Oba dva jsou stejní.
Však právě.. hnus
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:38
Ano - určitě zajděte pro začátek do poradny pro rodinu a proberte, jestli má smysl to řešit dál.
Dost se vám to vymyká z ruky, oba dva jste dlouhodobě frustrovaní, oba dva začínáte toho druhého vidět ne jako partnera, ale jako někoho proti komu stojíte.
Těžko to zvládnout bez pomoci z venčí.
Pokud s tím manžel nebude souhlasit, zajdi tam klidně sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:40
@martina.se píše:
Však právě.. hnus
Po hysterickém záchvatu dostala facku. Oba dva by měli navštívit terapeuta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:40
Hele, ono je to těžký. Jsou ženský a asi patříš mezi ně, které dokážou chlapa vytočit do bezvědomí. Můj otec žádnou ženu nikdy neuhodil, s výjimkou mé matky. To je totiž tak neskutečná štěkna, že dokáže vytočit i největšího kliďasa a prudí nekonečně dlouho. Já mám třeba manžela staršího o 16 let a vychovávat se mě tedy nikdy nesnažil. Máme taky dvě malé děti a občas vidím, že toho má plné zuby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:46
Ano, neuklízet je hnus, zakl. se chovala hystericky. Ale nic z toho neopravňuje manžela k tomu, aby zareagoval fackou. Pro mě by to byla konečná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:50
Tak na začátek domácího násilí bych to nevidel.
Spíš akce a rekce.
Ale teda chudák vaše děti. Žít s vámi musí být děs.
Jestli nechceš, aby se k tobě choval jako k dceři. Tak se tak nechovej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:52
To, že ti dal facku, to je problém, ne proč se to stalo. Ale jinak mi přijdete oba stejný. Čtrnáct dní neuklidit, to mi taky nepřijde normální, ale pobít se kvůli tomu, to je psycho. Nicméně taky si myslím, že je na vině, kromě vašich povah ten věkový rozdíl. Jsou páry, kterým to funguje, ale těch je minimum. Většinou dříve nebo později to začne být problém. Ono dokud je ženě 20 a chlapovi čtyřicet může to být všechno fajn, ale když je ženě 30 a chlapovi 50, už to většinou taková pohádka nebývá. O to víc, když má chlap po 50 doma malé děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 20:57
@Anonymní píše:
Ahoj holky,protože jste mi vždy skvěle poradily, obracím se na Vás i dnes s tímto složitým dotazem. Anonym jistě chápete, jedná se o cilivé a choulostivé téma.
Můj manžel mi dneska, asi před dvěmi hodinami, vrazil facku a já nevím, co dělat. Chápu, že pro posouzení situace máte málo kontextu, proto se toho pokusím napsat, co nejvíce. Předem se omlouvám za slohovku. Znám se, takže se obávám, že to zase skončí esejí na tři stránky…
Pohádali jsme se vlastně kvůli úplné blbosti. Manžel přišel dnes domů, unavený z práce a začal nadávat, že je doma strašný nepořádek. Měl pravdu, nepořádek tam opravdu byl a pořádný, on je hrozný puntičkář, vždycky ho to strašně rozčiluje. Poslední dobou pořád jen peču vánoční cukroví, sháním na poslední chvíli dárky, starám se o děti, do toho si dálkově dodělávám střední, takže na uklízení už asi 14 dnů nezbyl čas.Hrozně mě naštval, protože mi začal vyčítat, že on chodí do práce, ve které je od rána do večera (což je pravda), snaží se co nejlépe finančně zabezpečit rodinu (to je taky pravda, po finanční stránce si opravdu nemůžu stěžovat) a já mám na starosti „jenom“ děti a domácnost a nejsem schopná doma ani trochu poklidit. Manžel je cholerik, takže na sebe někdy trochu řveme, za deset minut nic nevíme a oba dva se omlouváme, takže mě to vlastně ani nijak nepřekvapilo. I já jsem na něj zvýšila hlas. Řekla jsem mu, že si vůbec nedovede představit, jak je náročné starat se celý den o dvě malé děti, načež mi odpověděl, že bych si nejspíš měla lépe zorganizovat čas a už už se natahoval pro vysavač, že to tedy uklidí sám.
Kdybych v té chvíli mlčela, nejspíš by se vůbec nic nestalo a o pár minut později bychom se jeden druhému opět omlouvali. Mně ale strašně vytočila ta jeho slova ohledně toho, že bych si měla lépe zorganizovat čas. Pravda, on sice děti hlídá, když může, čímž mi velmi pomáhá, ale je s nimi vždy tak max. 3 hodinky a vůbec si nedovede představit, jaké to je, mít je na krku od rána do večera. (Své děti samozřejmě miluju nade vše, ale samy asi dobře víte, jak je to někdy náročné.)
Strašně silně jsem ve vzteku třískla s novými talíři, které jsem rozbila a zamumlala něco ve stylu:,,Ty seš ale takovej idiot." Nevím, co ho naštvalo víc, jestli to rozbité nádobí nebo ta nadávka, každopádně mi téměř okamžitě jednu vrazil, což ještě nikdy neudělal. Nebyla to zase taková facka, že by mi tekla krev nebo by mě to povalilo na zem, ale obyčejná výchovná to taky nebyla, dost to zabolelo…
No…pyšná na sebe rozhodně nejsem, i tak ale nechápu, co to do něj vjelo… Zařvala jsem na něj ještě něco ve stylu:,,Tak tohle jsi přehnal," on se sebral, prásknul dveřma, odešel pryč a ještě se nevrátil. Nevím, kde je. Nebere mi telefon a neodpovídá na zprávy, což taky ještě nikdy neudělal…
Ale abych se konečně dostala k jádru toho, proč vám sem tohle všechno vypisuji. Opravdu si myslíte, že když to udělal jednou, udělá to znovu a znovu nebo to byl jen zkrat zapříčiněný mým d*bilním chováním?
Normálně bych to neřešila, ale sama jsem jako dítě zažila domácí násilí. Táta mlátil nejdřív mámu, potom i mně. Vždycky jsem si říkala, že můj manžel se mě nikdy ani nedotkne a takhle to dopadlo…
Vlastně domácí násilí byl i jeden z důvodů, proč jsem se tenkrát se svým současným manželem dala dohromady. Bylo mi 16, on byl o 18 let starší. Byl na mě hodný, koupil mi vše, co mi na očích viděl, a tak není divu, že jsem se k němu po pár měsících nastěhovala.
Postaral se o mě, platil mi vše, co měli financovat rodiče: rovnátka, brýle, kroužky, oblečení, jídlo, společné dovolené…
Pak jsem otěhotněla a nedodělala ani střední školu. Teď jí sice dodělávám dálkově, ale i to mi samozřejmě platí on, protože já kromě rodičovkého příspěvku (což jsou fakt směšné peníze), nic nemám…
Zkrátka vždycky to byl chlap, na kterého jsem se mohla spolehnout. Co byste na mém místě dělaly vy?
Trápí mě ještě jedna věc. Souvisí to s naším velkým věkovým rozdílem (občas mě děsí, že věkový rozdíl mezi mnou a manželem je stejně velký, jako mezi mnou a mou dcerou…). Když nad tím tak přemýšlím, vlastné to souvisí i s tou dnešní hádkou a tou fackou. V poslední době mě manžel pořád za něco peskuje, radí mi, co bych měla dělat lépe a jak. Dokonce mi začal pomáhat i se školou, hlavně s matikou, fyzikou a chemií, protože tyhle předměty mi moc nešly a manžel je na ně machr.
Už docela dlouho mě napadá, zda se ke mně v poslední době nechová spíše jako ke své dceři než ke své manželce. Ta facka mi to koneckonců jen potvrdila. Zároveň mě trochu děsí, že i já jsem v něm, když jsme se poznali, možná více viděla vzor správného otce (protože můj táta byl agresivní alkoholik), než milujícího partnera. Ale říkám si, že to je už dost let, byla jsem mladá a hloupá… Jinak mi velký věkový rozdíl nikdy nevadil, manžela jsem vždy obdivovala pro jeho životní zkušenosti, stejně staří kluci na mě doteď působí jako nevyspělé děti…
Myslíte si, že by nám s manželem třeba prospělo, kdybychom navštívili nějakého párového terapeuta? Že bychom si mohli nějaké věci meti sebou lépe vyjasnit?
Omlouvám se za slohovku, potřebovala jsem se někomu svěřit, ale nevěděla jsem komu. S rodiči nejsem v kontaktu a kamarádkám nevěřím, ty by si celou příhodu akorát přibarvily a roznesly po celém městě…
A předem děkuji za Vaše názory, ať už budou jakékoli.
Tam je spíš problém že se nechovate jako partneři.. Řvete po sobě, ty triskas nádobím, nadávky do idiotů a on tě facanuje..
Jste jako děti oba. Žádná úcta k tomu druhému, ještě když jste manželé a dali jste si slib.
Máte si být oporou v absolutně ve všech situacích..
Rada, sednout si, promluvit si a najít kompromis.
A hlavně asi zapracovat oba na sobě a nebojovat spolu jako děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 21:05
Řvát na sebe, rozbíjet talíře… jo, zasloužilas ji. Asi si muž myslí, že to na hysterky platí, aby se probraly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 21:12
Mělas cukroví objednat a raději uklidit. Že sis nechala udělat dvě děti, aniž bys měla dodělanou střední, to nechápu. S jedním by se ti studovalo a vše zvládalo daleko lépe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 21:22
Přítel je taky v práci od rána do večera, já jsem se synem sama doma, do toho studuji VŠ, takže vím, že skloubit vše dohromady je docela maras. Doma je mnohdy taky nepořádek, že se až stydím, do jaké fáze jsem to nechala zajít, vařit nestíhám už vůbec, ale nikdy mi přítel neřekl, že je to má chyba a já s tím mám něco dělat. Možná bych manželovi navrhla, že pokud chce mít doma čisto, ať ti pomůže a ne, aby jen peskoval a říkal, co je špatně Nicméně já bych chlapovi, který by mě uhodil, balila kufry - už i kvůli dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
19.12.21 21:25
Kvůli jedné facce? Ty jsi vybouchla, on taky…bylo to poprvé a třeba taky naposledy 
.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
protože jste mi vždy skvěle poradily, obracím se na Vás i dnes s tímto složitým dotazem. Anonym jistě chápete, jedná se o cilivé a choulostivé téma.
Můj manžel mi dneska, asi před dvěmi hodinami, vrazil facku a já nevím, co dělat. Chápu, že pro posouzení situace máte málo kontextu, proto se toho pokusím napsat, co nejvíce. Předem se omlouvám za slohovku. Znám se, takže se obávám, že to zase skončí esejí na tři stránky…
Pohádali jsme se vlastně kvůli úplné blbosti. Manžel přišel dnes domů, unavený z práce a začal nadávat, že je doma strašný nepořádek. Měl pravdu, nepořádek tam opravdu byl a pořádný, on je hrozný puntičkář, vždycky ho to strašně rozčiluje. Poslední dobou pořád jen peču vánoční cukroví, sháním na poslední chvíli dárky, starám se o děti, do toho si dálkově dodělávám střední, takže na uklízení už asi 14 dnů nezbyl čas.
Hrozně mě naštval, protože mi začal vyčítat, že on chodí do práce, ve které je od rána do večera (což je pravda), snaží se co nejlépe finančně zabezpečit rodinu (to je taky pravda, po finanční stránce si opravdu nemůžu stěžovat) a já mám na starosti „jenom“ děti a domácnost a nejsem schopná doma ani trochu poklidit. Manžel je cholerik, takže na sebe někdy trochu řveme, za deset minut nic nevíme a oba dva se omlouváme, takže mě to vlastně ani nijak nepřekvapilo. I já jsem na něj zvýšila hlas. Řekla jsem mu, že si vůbec nedovede představit, jak je náročné starat se celý den o dvě malé děti, načež mi odpověděl, že bych si nejspíš měla lépe zorganizovat čas a už už se natahoval pro vysavač, že to tedy uklidí sám.
Kdybych v té chvíli mlčela, nejspíš by se vůbec nic nestalo a o pár minut později bychom se jeden druhému opět omlouvali. Mně ale strašně vytočila ta jeho slova ohledně toho, že bych si měla lépe zorganizovat čas. Pravda, on sice děti hlídá, když může, čímž mi velmi pomáhá, ale je s nimi vždy tak max. 3 hodinky a vůbec si nedovede představit, jaké to je, mít je na krku od rána do večera. (Své děti samozřejmě miluju nade vše, ale samy asi dobře víte, jak je to někdy náročné.)
Strašně silně jsem ve vzteku třískla s novými talíři, které jsem rozbila a zamumlala něco ve stylu:,,Ty seš ale takovej idiot." Nevím, co ho naštvalo víc, jestli to rozbité nádobí nebo ta nadávka, každopádně mi téměř okamžitě jednu vrazil, což ještě nikdy neudělal. Nebyla to zase taková facka, že by mi tekla krev nebo by mě to povalilo na zem, ale obyčejná výchovná to taky nebyla, dost to zabolelo…
No…pyšná na sebe rozhodně nejsem, i tak ale nechápu, co to do něj vjelo… Zařvala jsem na něj ještě něco ve stylu:,,Tak tohle jsi přehnal," on se sebral, prásknul dveřma, odešel pryč a ještě se nevrátil. Nevím, kde je. Nebere mi telefon a neodpovídá na zprávy, což taky ještě nikdy neudělal…
Ale abych se konečně dostala k jádru toho, proč vám sem tohle všechno vypisuji. Opravdu si myslíte, že když to udělal jednou, udělá to znovu a znovu nebo to byl jen zkrat zapříčiněný mým d*bilním chováním?
Normálně bych to neřešila, ale sama jsem jako dítě zažila domácí násilí. Táta mlátil nejdřív mámu, potom i mně. Vždycky jsem si říkala, že můj manžel se mě nikdy ani nedotkne a takhle to dopadlo…
Vlastně domácí násilí byl i jeden z důvodů, proč jsem se tenkrát se svým současným manželem dala dohromady. Bylo mi 16, on byl o 18 let starší. Byl na mě hodný, koupil mi vše, co mi na očích viděl, a tak není divu, že jsem se k němu po pár měsících nastěhovala.
Postaral se o mě, platil mi vše, co měli financovat rodiče: rovnátka, brýle, kroužky, oblečení, jídlo, společné dovolené…
Pak jsem otěhotněla a nedodělala ani střední školu. Teď jí sice dodělávám dálkově, ale i to mi samozřejmě platí on, protože já kromě rodičovkého příspěvku (což jsou fakt směšné peníze), nic nemám…
Zkrátka vždycky to byl chlap, na kterého jsem se mohla spolehnout. Co byste na mém místě dělaly vy?
Trápí mě ještě jedna věc. Souvisí to s naším velkým věkovým rozdílem (občas mě děsí, že věkový rozdíl mezi mnou a manželem je stejně velký, jako mezi mnou a mou dcerou…). Když nad tím tak přemýšlím, vlastné to souvisí i s tou dnešní hádkou a tou fackou. V poslední době mě manžel pořád za něco peskuje, radí mi, co bych měla dělat lépe a jak. Dokonce mi začal pomáhat i se školou, hlavně s matikou, fyzikou a chemií, protože tyhle předměty mi moc nešly a manžel je na ně machr.
Už docela dlouho mě napadá, zda se ke mně v poslední době nechová spíše jako ke své dceři než ke své manželce. Ta facka mi to koneckonců jen potvrdila. Zároveň mě trochu děsí, že i já jsem v něm, když jsme se poznali, možná více viděla vzor správného otce (protože můj táta byl agresivní alkoholik), než milujícího partnera. Ale říkám si, že to je už dost let, byla jsem mladá a hloupá… Jinak mi velký věkový rozdíl nikdy nevadil, manžela jsem vždy obdivovala pro jeho životní zkušenosti, stejně staří kluci na mě doteď působí jako nevyspělé děti…
Myslíte si, že by nám s manželem třeba prospělo, kdybychom navštívili nějakého párového terapeuta? Že bychom si mohli nějaké věci meti sebou lépe vyjasnit?
Omlouvám se za slohovku, potřebovala jsem se někomu svěřit, ale nevěděla jsem komu. S rodiči nejsem v kontaktu a kamarádkám nevěřím, ty by si celou příhodu akorát přibarvily a roznesly po celém městě…
A předem děkuji za Vaše názory, ať už budou jakékoli.