Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Manžel nesnáší naše dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.4.19 16:36
Nedávno tu byla podobná diskuse. Otec se také nelichotivě vyjadřoval o synovi, pak z toho vylezlo, že i otec má poruchu autistické spektra a proto ho takto tituluje. Dává si to za vinu, ale navenek o něm mluví sprostě. Nějak se s tím nedokáže porovnat. Myslím, že jeho manželka ho dostala do poradny a syna spolu vzali také k odborníkovi. Nevím, jak tu diskuzi dohledat.
Každopádně tvůj manžel se chová příšerně, nevím, co ho k tomu vede, musíte to řešit. Takhle se k dětem chovat fakt nesmí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 16:37
@Anonymní píše:
@hanka.br. Sve deti miluju. Bohužel příklad ze sve rodiny nemám, a kdybych je nemilovala, neresila bych to. Jen pořád nedokážu najít rovnovahu mezi tím, co dětem uskodi víc. Proto se ptám na názory ostatních, jsou nad věcí, vidí to, co jsem popsala lépe, než ja, přestože v tom žiju..
Jenže ty to neřešíš, ty se tady ptáš na názory cizích lidí - co takhle zeptat se svých dětí, jak se cítí ony? Ptala ses jich?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 16:39
Hele jako dítě, které mělo takovéhoto otce doporučuji rozvod. Jsem dospělá a doteď se z toho vzpamatovávám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
3.4.19 16:48
@Mar__tanka1983 píše:
Chlap je občas taky prohoustlej ohledně syna (tam je to hodně o únavě z práce, tečou mu nervy a pak se neudrží „on je hroznej, dyť vůbec nevnímá“ - to říká ten pravej, on sám dělá to samý a to je mu 35 let)…párkrát sem se rozčílila, že by si měl uvědomit, že je v něm 50% jeho genů, a že zrovna ty věci, které ho nejvíc štvou, má spíš od něj než ode měJednou sem se tak nasr*ala, že sem na něj sarkasticky vykřikla, že ho můžeme hodit do popelnice a zkusit druhej pokus
Popravdě se mi tím hodně zprotivil, a i když už s těmahle kecama přestal, pořád to ve mě je a nevím nevím, jak se to u nás vyvrbí, ale u nás je toho víc…Na FB běhala jeden čas taková hláška, že „podstatou rodičovství je vychovávat dítě takové, jaké je, né takové, jaké bysme si ho přáli mít. Je potřeba, abychom pochopili, že dítě je přesně taková osobnost jakou má být. A když máme štěstí, může nám být učitelem, s nímž (znovu)objevíme i to, kdo jsme my“
Na druhou stranu, je spousta a spousta chlapů, kteří prostě neunesou to, že jeho děti nejsou dokonalé, nedejbože, pokud jsou postižené. Jsou to zabednění egoisti
Ono stačí, když jsou častěji běžně nemocné. To otcové zapomenou, že byli taky někdy děti, že byli nemocní, že občas něco provedli, že měli blbé známky, důtky a jiné problémy. Děti některých by měly podle nich být samoobslužné od doby, kdy vylezou z dělohy a ideálně vzít džbán a skočit jim pro pivo. Sama jsem zažila v rodině, že otec si stěžoval, že je dítě moc často nemocné. Řekla jsem mu, že je to teda asi vadný výrobek a že by ho asi teda měl hodit do kontejneru.
Někdy fakt nechápu.
- Citovat
- Upravit
Uslava
3.4.19 16:53
@hanka.br. píše:
Jenže ty to neřešíš, ty se tady ptáš na názory cizích lidí - co takhle zeptat se svých dětí, jak se cítí ony? Ptala ses jich?
Nevím, jaké máš zkušenosti, ale děti sice třeba nejsou úplně spokojené, ale tatínka většinou opustit nechtějí. Děti z dětských domovů také milují své rodiče, kteří je třeba řezali na potkání a nedávali jim najíst. Tohle je těžká věc. To za malé děti musí rozhodnout rodiče a je to opravdu těžké rozhodnutí. Pokud se otec denně nevalí opilý v předsíni a nemlátí matku, kdy si vzpomene, tak se to dá těžko řešit. Matka pořád vidí nějakou tu šanci, že se to třeba zlepší a někdy přijde nějaký impuls a třeba se to povede.
- Citovat
- Upravit
carsa
3.4.19 16:53
Zakladatelko, tohle je fakt průser. Absolutně nejsem příznivec rozchodů, ale kdyby se někdo takhle choval k mým dětem, tak bych se neznala. Sama jsem vyrůstala jen ve slabém odvaru (nikdy jsem se rodičům ničím nezavděčila a nikdy jsem pro ně nebyla dost dobrá) a i to se mnou zamávalo tak, že jsem se z toho vyhrabávala setsakra dlouho. Jak se muž chová k tobě? Je to milující manžel, nebo tam ten despotismus cítíš taky a jen se bojíš si to přiznat? Každopádně bych první věc zkusila s ním rozumě, ale opravdu jasně a rozumě promluvit, že takhle se k dětem prostě chovat nemůže. Pokud by se to nezměnilo, tak nevidím jinou cestu, než od něj odejít. Přeji hodně síly.
- Citovat
- Upravit
3.4.19 16:59
@Uslava 
prostě chlapi, no…
my ty děti milujem ať sou jaký sou, a i když nám třeba i občas lezou krkem, stejně tam ta láska je a ani by nás nenapadlo (dobře, napadlo 
ale nenapadlo vážně) se dítěte vzdát.
CHlapi to berou jinak
Mě třeba chlap ve spoustě věcech vyráží dech - jak je to nebo ono hrozný, a co to dělá…přitom od tchýně vím, že ve spoustě věcech byl to samý v bledě modrým (a v něčem doteď) 
Někdy se hořce směju, že sem mu porodila klon a né syna, tak co by si vlastně představoval.
Přitom máme milýho, ukecanýho, samostatnýho kluka, co je chytrej jak vopice (i učitelka ve škole ho chválí, že se řadí k nejchytřejším dětem ve třídě, že se s tím poperem), no tak je holt zpomalenej film, protože je občas mimo, no… (když mu byli necelý čtyři roky, tak mi říkal, že „mu myšlenky létají jako malé obláčky“ 
)
A co jako? Mám ho zabít? Tak ho prostě dostáváme na zem, občas položením ruky na rameno, občas zakřičením, tlesknutím, zopakováním otázky, možná z toho vyroste, možná mu to zůstane, ale to z něj nedělá vadnej kus… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 17:29
@Anonymní píše:
Dobrý den, předem se omlouvám za špatnou diakririku, píšu z mobilu.
Manžel nesnáší sveho syna. Budou mu tři roky, je hyperaktivni, možná autista. Casto ho tituluje slovy, se je ma.or, de.il atd. Ja se vzdy ohradim, a pak brecim. Je opravdu těžké s nim vyjít, ale da se to, kdyz člověk chce. On by ho nejradeji nekam daroval, to mi řekl snad uz desetkrát. S dcerkou, 7, vychází podstatně lépe, i kdyz mouchy bych samozřejmě taky našla. Treba pokud nedostane na zavodech medaili, vzdy to u nas znamená hádku. On řekne, ze je k ničemu, ze uz s ni skončil, dal platit nebude. Ja se opru s dotazem, kolik medailí v jejím veku mel on… A sklapne.
Nas vztah je kvůli tomu na bode mrazu, přestože trva uz 13 let. O sobe bych rekla, ze jsem hodne trpělivá, i kdyz se synkem mi obcas nervy ujedou. Ale cim vic je on na nej hnusný, tim větší cítím povinnost ho chránit. A nas tohle chování odděluje. Raději je v práci i 16h, aby se s nimi nemusel potkat, bere i víkendy. A mne pak vyčítá, ze jdu spat s nimi, ale to, ze mame dum, 2000m pozemku, o vse se musím starat sama, neni přesvědčivý argument pro mou unavu. V zimě to je samozrejme jednodušší, odpadava tech 2000m, ale. i tak je to pro me vic nez práce. Kdo má deti, vi, o cem mluvím.
Několikrát jsem se mu snažila vysvetlit, ze se mi titulovani synka opravdu nelíbí, kor pred dcerkou, ale říká, ze ma pravdu a je mu to jedno.
Máte prosím někdo nějaký návrh ci radu, co s tim?
Samozřejmě ho mám ráda a rozvod beru jako poslední možnost, ovšem síly mi ubivaji.
Holka tohle je smutný. To chování tatínka k dětem je důležité. A takhle je titulovat? To nee. Šla bych se někam poradit sama jaké jsou možnosti co s manželem. Ale rozhodně musíš děti ochránit ty, když on není soudný. Je to těžký, chlapy se špatně vyrovnávají s tím, když mají děti nějaký problémy. Spousta maminek tak končívá sama. Chtělo by to si domluvit s manželem nějaká pravidla společné trávení času i třeba na jeho a tvůj volný čas. Ale když má potřebu ventilovat svou nespokojenost, ať to není určitě před dětmi 
.
Ty bys mohla polevit v péči o dům a zahradu, když tě to tak vyčerpává. Co na té zadradě vlastně pěstuješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 17:53
@Anonymní píše:
Dobrý den, předem se omlouvám za špatnou diakririku, píšu z mobilu.
Manžel nesnáší sveho syna. Budou mu tři roky, je hyperaktivni, možná autista. Casto ho tituluje slovy, se je ma.or, de.il atd. Ja se vzdy ohradim, a pak brecim. Je opravdu těžké s nim vyjít, ale da se to, kdyz člověk chce. On by ho nejradeji nekam daroval, to mi řekl snad uz desetkrát. S dcerkou, 7, vychází podstatně lépe, i kdyz mouchy bych samozřejmě taky našla. Treba pokud nedostane na zavodech medaili, vzdy to u nas znamená hádku. On řekne, ze je k ničemu, ze uz s ni skončil, dal platit nebude. Ja se opru s dotazem, kolik medailí v jejím veku mel on… A sklapne.
Nas vztah je kvůli tomu na bode mrazu, přestože trva uz 13 let. O sobe bych rekla, ze jsem hodne trpělivá, i kdyz se synkem mi obcas nervy ujedou. Ale cim vic je on na nej hnusný, tim větší cítím povinnost ho chránit. A nas tohle chování odděluje. Raději je v práci i 16h, aby se s nimi nemusel potkat, bere i víkendy. A mne pak vyčítá, ze jdu spat s nimi, ale to, ze mame dum, 2000m pozemku, o vse se musím starat sama, neni přesvědčivý argument pro mou unavu. V zimě to je samozrejme jednodušší, odpadava tech 2000m, ale. i tak je to pro me vic nez práce. Kdo má deti, vi, o cem mluvím.
Několikrát jsem se mu snažila vysvetlit, ze se mi titulovani synka opravdu nelíbí, kor pred dcerkou, ale říká, ze ma pravdu a je mu to jedno.
Máte prosím někdo nějaký návrh ci radu, co s tim?
Samozřejmě ho mám ráda a rozvod beru jako poslední možnost, ovšem síly mi ubivaji.
Rozvod máš brát jako první možnost. Jednou bych manžela takto napomenula. Podruhé už bych mu balila kufry. K dětem se mi chlap bude chovat slušně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:00
@Anonymní píše:
@hanka.br. Sve deti miluju. Bohužel příklad ze sve rodiny nemám, a kdybych je nemilovala, neresila bych to. Jen pořád nedokážu najít rovnovahu mezi tím, co dětem uskodi víc. Proto se ptám na názory ostatních, jsou nad věcí, vidí to, co jsem popsala lépe, než ja, přestože v tom žiju..
Věř tomu, že máloco tak uškodí dětem do budoucna jako chování, které předvádí tvůj muž. Nebyla bych s ním už ani minutu, tohle bych dětem fakt nemohla udělat. Tisíckrát lépe jim bude bez něj. K čemu jim je takový táta?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:39
A proc je rozvod posledni moznost? Ty si myslis ze vas ma rad kdyz se k vam takhle chova?
Nechapu jak muzes jako matka dopustit aby se takhle k detem choval.. at uz jejich tata nebo kdokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:41
Vubec nemluvim o dlouhodobem vlivu na jejich psychiku… Budou si z detsvi pamatovat jen to, ze jsou k nicemu, takze sebevedomi nula, horsi moznosti uplatneni, spatne vztahy s okolim atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:44
Fuj 
Už ted se na těch ubohých dětech špatně podepisuje. Proč s takovým hovadem chceš zůstat? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:46
@Uslava píše:
Nevím, jaké máš zkušenosti, ale děti sice třeba nejsou úplně spokojené, ale tatínka většinou opustit nechtějí. Děti z dětských domovů také milují své rodiče, kteří je třeba řezali na potkání a nedávali jim najíst. Tohle je těžká věc. To za malé děti musí rozhodnout rodiče a je to opravdu těžké rozhodnutí. Pokud se otec denně nevalí opilý v předsíni a nemlátí matku, kdy si vzpomene, tak se to dá těžko řešit. Matka pořád vidí nějakou tu šanci, že se to třeba zlepší a někdy přijde nějaký impuls a třeba se to povede.
Víš co, to je jako ti zneužívaní kluci s JAcksonem. Oni si jako děti taky nemysleli, že jim dělá něco špatného, milovali ho. A až jako dospělí zjistili, že jich díky tomu dok.urvil celý život.
Mluvila jsi někdy s dospělými, kteří měli takové rodiče? Já ano, s mnoha. V momentě, kdy si tyhle šrámy přišli řešit s těžce pošramocenou psychikou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.19 18:47
@Lovelytrue píše:
Hele jako dítě, které mělo takovéhoto otce doporučuji rozvod. Jsem dospělá a doteď se z toho vzpamatovávám.
Díky za sdílení 
@Uslava
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
