Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já jsem jako dítě zažila, že se dva kluci poštuchovali u přechodu a třetího kluka srazili přímo pod auto.
Takže když jdu s dětmi kolem silnice kde jezdí auta často a nejsou u silnice nějaké zábrany tak kolikrát vedu za ruku i sedmiletou nebo musí chodit vedle mě
I když jsme na vesnici, tak šestiletej musí jít vedle mě, občas ho i raději vezmu za ruku, protože je to divoch. Mrazí mě ale, když jedu po městě a tam si to dvouletej prcek drandí hned vedle silnice na odrážedle. Jede jak o život, co mu nožky dovolí a za ním 10-15m si v pohodě procházkovým tempem jde máma a že jí dítě ujelo má asi někde. A co si tak všímám, je to docela častý jev
@Netopirek píše:
Taky by mi to vadilo. Nikdy nevíš kdy mu „přeskočí“ a vběhne pod auto. Já takhle daleko nenechám běhat ani sedmiletou
Sedmiletou nenecháš jít 10 metrů před sebou? To jako fakt? ![]()
Lidi já zírám, kde to žijete, že tady neustále píšete jak děti někde jdou samy a maminky „kafrají, kecají, kávičkují, nevšímají si..“ (a to čtu průběžně ve všech tématech, nejen v tomto). Mám za pár měsíců 5 letého syna, podél silnice když jede na odrážedle, já jdu u cesty, on max metr přede mnou a i tak mám pořád nachystanou ruku ho čapnout, je to živel. Když jdem pěšky kolem silnice, tak za ruku. A vidím tak VŠECHNY ostatní maminky, nezažila jsem že by někde děcko lítalo samo a maminky se vykecávaly..
![]()
@marmelada78 v Praze ne, kde jezdí jedno auto za druhým a lidu do sebe strkají a je jim jedno co se s tím dalším stane, ne. Zažila jsem, že dva kluci co se pošťuchovali srazili třetího pod auto.
Když jdeme po vedlejších cestách, kde je klid na chodníku tak chodí sama.
Ale ja se spíš než jejího chování a aut, obávám ostatních lidí na chodníku.
Tady fakt několik matek nechává děcka (mezi 2. a 3. rokem) jezdit na motorkách nebo odrážedlech podél vcelku rušné silnice. Jezdí tu busy, které když jim jede auto v protisměru, jsou nafest přiražené k chodníku, pár centimetrů od nich je míjí dítě jedoucí rychle na odrážedle, a to jsou tam zatáčky, vždy zatajím dech, jestli ten kluk tu zatáčku vybere a nevjede do silnice. Navíc na ně za zatáčkou matka nevidí. Jde v klidu dál, ani nepopoběhne, aby na něj aspoň na dálku mohla dohlížet. Jako ony se ty děti před přechodem vždy zastaví, ale jak byste se jako řidič cítili, kdybyste viděli samotné dítě sedět na motorce, těsně před čárou přechodu…? to ještě lehce popojíždí sem a tam… Auta obvykle zastaví a čekají, až se někdo objeví.
Tak já sama si ho ohlídám, ale bojím se, aby se něco nestalo, když jde s manželem. On ho na přechodu bere vždy za ruku, i když nic nejede (aby se to malý prostě naučil). U frekventované silnice si ho dá za krk nebo jde on směrem do silnice a malého na dosah, ale když jsme u nás na vesnici a jede auto po takové silnici, kde nic moc nejezdí nebo prostě jede jen jedno auto po dlouhé době, tak na malého křikne,,pozor auto", on si sám stoupne na kraj silnice a zastaví se a on na to spoléhá, že když to auto vidí, tak pod něj nevběhne. Podle něj by to asi byla náhoda, kdyby zrovna letěl motýl nebo běžela kočka a malý za tím vyběhl. Podle mě se na takové dítě člověk spoléhat nemůžu. Navíc to člověku nic neudělá ho za tu ruku na těch pár vteřin prostě chytit. Můžu mu to storkrát říkat a poprosit ho, ať dává pozor, ale co se na vycházce děje, když s nimi nejdu, to neovlivním a to mě dost štve a je to dost beznadějný pocit.
Ale z toho popisu se mi zda, ze je manzel celkem dost opatrnej a zodpovednej.Ono opravdu pokud to dite auto zaregistruje, zastavi se a ceka, az prejede (kort kdyz je to jedno auto za pul hodiny),tak ta sance, ze tam skoci, je fakt minimalni. Protoze v tu chvili se soustredi na to jedno konkretni auto a pravdepodobne se nenecha vyrusit necim jinym…
@unuděná Ale jo, taky si říkám, že to může být horší. Prostě mu to budu pořád připomínka a radši budu za hysterickou matku, než aby se něco stalo.
@koala123 Přesně tak, raději být za hysterku. Hele, přístup tvého manžela se mi zdá dost nezodpovědný. Ono i když je to poslušné dítě, tak je to pořád jen dítě. Já mám děti vycvičené - bydlíme v Praze blízko velké křižovatky - ale přesto to jednou málem dopadlo špatně. Bylo to v den, kdy jsem si zrovna říkala, jak je naše čtyřletá dcera při přecházení šikovná, vždy se mě drží za ruku a poslouchá. V nehlídané chvilce, bylo to fakt pár vteřin, kdy jsem se obrátila k našemu tehdy dvouleťákovi a jí nakázala, že se bude držet kočárku a ani se nehne, mi skočila do silnice. Proč? Ulítl jí hezký barevný papírek od nanuku, tak nemyslela. Stály jsme u silnice, kde je povolena rychlost 70 a jedno auto kolem ní projelo tak na půl metru. Od té doby mám fakt strach, protože se bojím, že ji jednou zas neuhlídám a dopadne to hůř.
Podobná situace, i když zdaleka ne tak dramaticky a na menší křižovatce, se opakovala asi po půl roce, kdy jí na přechodu vítr odnesl klobouček. To se mi chtěla vytrhnout, aby si ho přinesla. No nic, já poučená jsem ji nepustila, přešly jsme, já se vrátila pro klobouček a vysvětlily jsme si, že na přechodu v žádném případě nesmí utéct, jen mi má říct, že jí něco ulítlo.
Co chci říct, je to, že i poslušné dítě může mít zkrat a pokud je 20 m od rodičů, tak s tím rodič nic neudělá.
@blumen píše:
Najdi mu nejakou zpravu na netu, ze dite vbehlo (nebo vjelo) po auto…
https://www.novinky.cz/…e-mrtva.html
Tohle se stalo nedlouho po té příhodě, co tu popisuju. Bohužel podrobnější zprávy už z netu zmizely. Třeba že holčička jela na odrážedle a babička za ní - zřejmě babičce ujela. Tady byl teda taky na vině řidič dodávky, couval na přechodu.
@koala123 píše:
@Netopirek Podobna situace byla, kdyz napoustel vanu a nechal maleho bez dozoru lezet na pracce s tim, ze nespadne, ze se jeste neumi pretacet nebo spoleha, ze se mu vzdy zastavi nad schodistem. Pritom maly je divoch casto bez pudu sebezachovy.
teda, ten tvůj manžel mi dává
, když to čtu. to nemá rozum? Dvouletý dítě je přece takový prcek, to bych se s ním byla být tebou kvůli tomu zhádat do krve. To je hrozná nezodpovědnost.
Vždyť je takových případů. přeju pevný nervy a úspěch ve vysvětlování manželovi, a hlavně teda poslušný dítko
@iila Nevis, od kolika let chodi se skolkovyma detma na prochazky? Porad vidam ruzne skupinky a podle me jsou tam i triletaci a taky je nikdo nehlida. Jedna ucitelka vpredu, druha v zadu. A v lesni skolce u nas jsou snad ty nejmensi deti a cely den s nimi couraji po ulici
. To budu mit o maleho teda strach.
@koala123 píše:
@Netopirek Podobna situace byla, kdyz napoustel vanu a nechal maleho bez dozoru lezet na pracce s tim, ze nespadne, ze se jeste neumi pretacet nebo spoleha, ze se mu vzdy zastavi nad schodistem. Pritom maly je divoch casto bez pudu sebezachovy.
Tak s tou pračkou - naše děti jsou klidné, ale ty pocity, když jsem šla 2 kroky k umyvadlu…
Ovšem kamarádce spadla nedávno dcerka, bylo jí okolo roku. Měla něco s klíční kostí chudinka… Takže se to stává, ne že ne.
@koala123 píše:
@iila Nevis, od kolika let chodi se skolkovyma detma na prochazky? Porad vidam ruzne skupinky a podle me jsou tam i triletaci a taky je nikdo nehlida. Jedna ucitelka vpredu, druha v zadu. A v lesni skolce u nas jsou snad ty nejmensi deti a cely den s nimi couraji po ulici. To budu mit o maleho teda strach.
Tak u nás chodí soukromá školka i s těmi prťaty, berou už od 2 let pokud se dobře adaptují) - ale mají takové lano s oušky, kterého se všichni drží. Tříleťáci už chodí jen za ruku ve dvojicích.