Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malemu jsou 2 roky a uz nechce jezdit v kocarku, rad beha, je hodne aktivni. Podel silnice ho vodim za ruku nebo drzim za kapucu nebo ho necham jit volne, ale porad na dosah, abych ho chytla, kdyby nekam vyrazil. Problem je, ze manzel spoleha na to, ze kdyz maly auto vidi, tak do vozovky nevbehne a necha ho jit treba deset metru pred sebou. Uplne me z toho mrazi. To, ze maly dosud nemel tendenci do silnice vbehnout prece neznamena, ze na to muzeme spolehnout. Nejsem prehnane opatrna, nevadi mi, kdyz si odre koleno, chybami se dite uci, ale tohle me vytaci. Manzel vi, ze mi to vadi a kdyz jdem spolu maleho hlida, ale je proste toho nazoru, ze kdyz do ted poslechl, poslechne vzdy. Nemuzu mu zakazat brat dite ven, holt mi asi nezbyde nez doufat, ze se nic nestane
![]()
Taky by mi to vadilo. Nikdy nevíš kdy mu „přeskočí“ a vběhne pod auto. Já takhle daleko nenechám běhat ani sedmiletou
Jsem stejná jako ty. Když vidím maminku u silnice s dítětem, které nemá na dosah, tak mi vždycky zatrne.
Na to, že mi dítě nevběhne pod auto jsem se začala spoléhat o hodně později než ve dvou letech.
@Netopirek Podobna situace byla, kdyz napoustel vanu a nechal maleho bez dozoru lezet na pracce s tim, ze nespadne, ze se jeste neumi pretacet nebo spoleha, ze se mu vzdy zastavi nad schodistem. Pritom maly je divoch casto bez pudu sebezachovy.
Mě tak vběhl i 4 letý.. ale.. Byl na všechno zvyklý, jak se má chovat, ale najednou uviděl na druhém konci vozovky babičku a prost byl to takový reflex.. že se rozběhl..
Křikla jsem a on už byl metr ve vozovce a vrátil se zpátky..
Takže nespoléhala bych..
Mému synovi jsou také 2 roky a do silnice mi vběhl 2×. Když to udělal poprvé, myslela jsem také, že poslechne (nešli jsme po chodníku, ale utekl mi ze zahrady rovnou do silnice a já prostě byla moc daleko - řvala jsem na něj, ale nic..současně jsem sprintovala a dokázala jsem ho čapnout až když byl uprostřed silnice
auto naštěstí zastavilo) sbírala jsem se z toho zážitku minimálně týden. Pak mi to udělal ještě v restauraci. Prostě se sebral a šel. Já převrátila málem stůl jak jsem vystřelila a stihla ho chytit včas. Domu jsem jela jak uzlíček nervů a hlídám ho od té doby jak oko v hlavě. Podotýkám, že to je moje třetí dítě. U předchozích dvou jsem toto nepoznala. No a manžel? Ten je taky v klidu. Ale já už ne..ˇkdyž jdeme po chodníku, je připoutaný v kočáře nebo ho nesu. jiná možnost neexistuje…to bych mohla taky skončit v blázinci…
jé omlouvám se z a sloh ![]()
@kvaček píše:
Mě tak vběhl i 4 letý.. ale.. Byl na všechno zvyklý, jak se má chovat, ale najednou uviděl na druhém konci vozovky babičku a prost byl to takový reflex.. že se rozběhl..
Křikla jsem a on už byl metr ve vozovce a vrátil se zpátky..
Takže nespoléhala bych..
Presne tohle se mi stalo dneska, jsem z toho na nervy jeste ted. Mala bude mit ctyri, normalne chodime pres halvni cestu, nemusim ji ani rikat, kus od hlavni cesty i seseda z kolo, kdyb nahodou nedobrzdila, je az moc opatrna. A dneska videla pres cestu na hristi kamosku, vletela do cesty, docvaklo ji to pomalu az u stredove cary, a tam akorat proletel kamion..srdce jsem mela az v krku, tak jsem snad jeste v zivote nezarvala, dcera se rozbrecela, doslo ji to, no hrozny..ale je to vterina to je fakt extra zodpovedna
Dvouletému dítěti bych v tomto nedůvěřovala ani omylem… Vždy jsem měla děti na dosah. Ale občas vidím tak 2,5leté, možná tříleté prcky na odrážedlech jet podél vcelku rušné silnice, maminka jde i 20 metrů za ním… ![]()
Najdi mu nejakou zpravu na netu, ze dite vbehlo (nebo vjelo) po auto…
Mám dvouletou a bydlíme na malé vesnici. Po silnici nebo po chodníku, který vede vedle silnice, jde buď za ruku, sedí v kočáře, nesu ji nebo aspoň jdu hned vedle ní, když prostě musí zrovna „sama“
V zástavbě, kde je značená obytná zóna a prakticky tudy jezdí jen místní, ji nechávám trochu volněji běhat nebo poodjet na odrážedle, ale i tak se snažím být od ní maximálně pár krokoskoků ![]()
Kdyz jdeme podel frekventovanejsi silnice, trvam i u ctyrletaka, aby sel/jel vedle me ze strany od silnice a nikam mi neutikal.To neni prehnana opatrnost, to je normalni zodpovednost. Manzelovi to zkus v klidu vysvetlit znovu, i to sebeklidnejsi dite obcas muze zazmatkovat (uvidi na druhe strane kamarada, znameho, kocku, balon, uletne mu cepice do vozovky…to je hned).
Zrovna pře pár dny mi cca 3leté dítě vběhlo do cesty. Vyběhlo z poza zaparkovaných aut. Jediné štěstí bylo, že v proti směru nikdo nejel. Jinak by bylo po něm. Neměla bych kam uhnout. Neubrzdila bych to 100%. Tak tak jsem se mu vyhla. Bylo to na centimetry
![]()
Jo, dnes zrovna u krámu, vyjíždíme a od vchodu přímo do silnice vlitl tak 3 lety kluk, a to jsou ty chodníky dooost široké, z ničeho nic nám vlitl pod auto, manžel dobrzdil jen tak tak.. Maminka si v klidu šla s ledovou kavickou a krafala s kamarádkou asi 20 m od něj.. Myslím ze,,ty pipko blba, co kdyby to nestihl dobrzdit" bylo to nejslusnejsi co jsem ji řekla
naopak, jsi normální, tu pipku jsem měla chuť proplesknout když mi odpověděla, že id toho má to auto brzy
![]()
Včera u školky 2 cácory samy pochodovaly směrem k parkovišti, zastavily za mým autem. Sednu do něj, v zrcátkách vidím jen 1, ale věděla jsem o nich. Znovu vystoupím a odstavím je na stranu s tím, že budu couvat a nevidím je v zrcátkách… maminka zaujatá hovorem daleko za námi.
Druhý případ jiný den: asi 1 a půl letý klouček s povídající maminkou. On na bobku vpředu vedle auta, ona s kamarádkou vzadu na straně. Tak jsem ji také raději upozornila a počkala, až si pro něj dojde. Nejprve mi totiž řekla (asi 3m od něj): joo, on bude na straně
![]()