Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství a moje nevěra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.9.11 10:29
Já chci jen napsat jednu myšlenku,která může na první pohled vypadat povrchně,protože tam bude slovo sex.
Ale blízkost a důvěra,jakou si vytváříte v posteli,se hrozně promítá do vztahu.Nikde jinde tuhle jedinečnou blízkost a důvěrnost nevytvoříš.Je to něco,co je jenom vás dvou,ohromný pojítko.Spoustu dalších věcí můžem zažívat s třeba s kamarády-povídat si,smát se,jíst,starosti,výlety,atd.,ale tohle je jen vaše.
Myslím,že většina lidí si to neuvědomuje,protože to má a bere to automaticky,a nebo to nezažívá a to je blbý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 10:38
já_Vašek píše:
asi marně se snažím vysvětlit,že v intimitě a sexu se odráží vztah,a platí to i naopak.Jen dodám,že milenku jsem nehledal,prostě sem potkal někoho,do koho sem se zamiloval a neuměl to zvládnout.Nemálo možností si „užít jinde“ sem do té doby ustál,ale tady do toho silně vstoupili city.Jak sem se rozhodl to řešit je samozřejmě moje rozhodnutí,o tom žádná.Sany80s píše:
Nevím, jestli to padne na úrodnou půdu, ale točíš se pořád v tom samém kruhu a pokud v tom budeš setrvávat, nemá cenu, abys dával dohromady vztah s manželkou a dost možná ani s jinou ženou, se kterou bys plánoval rodinu.
Na prvotní krizi a problémech doma nesete vinu oba. Netroufám si hádat, jestli je to 50:50, nebo nějaký jiný poměr, nebydlím s vámi.
Pokud jde o tu nevěru, tak neseš 100% vinu pouze ty.
Ty uvažuješ v tom smyslu, že doma jsi měl doma málo sexu, intimity…, a tak jsi byl nevěrný. A proto podle tebe vinu nesete oba.
Měl jsi doma málo sexu, intimity a ty a pouze ty ses rozhodl řešit to milenkou.
Bylo to tvoje rozhodnutí a nejsi malé dítě, abys zodpovědnost za svoje rozhodnutí, přestože byla ovlivněna rozhodnutími jiných, házel na někoho jiného.
Jenže ty říkáš manželce, že to bylo i její rozhodnutí, třebaže ne přesně těmito slovy. Jak čekáš, že bude reagovat? Snad ne, že s tebou bude souhlasit.
A to, že v intimitě a sexu se odráží vztah ti tady většinou nikdo nevyvrací a ty to opakuješ pořád dokola jako zaseknutý magneťák. Vlastně ani moc nechápu, proč tím reaguješ na můj příspěvek. Není to argument na cokoli, co tam píšu.
Ale můžu k tomu argumentu něco napsat. Každý vztah prochází určitými fázemi, dítě je obvykle velká zkouška právě toho sexu a intimity. To, že na nějakou dobu přestane fungovat sex, to je častý jev, obvykle se to pak odrazí v ostatních věcech i v té intimitě a krize je na světě. Obvykle to nastane v každém vztahu a neznamená to, že je to neměnné, že se vytratila láska. Bereš to hrozně přes emoce a ono je to vlastně v prvopočátku praktická záležitost.
A to, žes milenku nehledal, ale tak nějak se objevila, to je úplně jedno. To, co se stalo, kvůli tomu není ani lepší ani horší.
To co říkám, nic nezmění na tvojí momentální situaci, které je mi líto, ale měl by ses rozhodnou brzy, takto to zbytečně ubližuje více lidem, než je nutné. Někdy je nejhorší tu agonii prodlužovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 10:51
příchod dítěte nebyl tím,co zásadně ovlivnilo náš vztah a krizi.
Je v podstatě jedno proč to došlo do tohoto bodu,dnes sem o dost moudřejší,ale zpět člověk věci nevrátí.Co se stalo,odestát se nedá.
Důležitý je jak z toho ven.
nepřu se,děkuju ti za názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 10:57
já_Vašek píše:
Já chci jen napsat jednu myšlenku,která může na první pohled vypadat povrchně,protože tam bude slovo sex.
Ale blízkost a důvěra,jakou si vytváříte v posteli,se hrozně promítá do vztahu.Nikde jinde tuhle jedinečnou blízkost a důvěrnost nevytvoříš.Je to něco,co je jenom vás dvou,ohromný pojítko.Spoustu dalších věcí můžem zažívat s třeba s kamarády-povídat si,smát se,jíst,starosti,výlety,atd.,ale tohle je jen vaše.Myslím,že většina lidí si to neuvědomuje,protože to má a bere to automaticky,a nebo to nezažívá a to je blbý.
Vašku, trochu bych to obrátila. Blízkost a důvěra ve vztahu se odráží v sexu. To je asi zásadní rozdíl mezi chlapem a ženskou - chlap nevidí problém ve vztahu, dokud není problém se sexem. Ale žena sex odmítá právě z důvodu, že je ve vztahu problém. Měl by ses zaměřit na rozkrytí těch základních věcí, sex přiznejme si to je pouze pudová záležitost a dá se řešit kdykoliv následně. Naopak za sebe můžu říct, že pravý a krásný sex se u nás po krizi dostavil asi až za 2 měsíce a to jsme se museli zezačátku opravdu hodně přemáhat, ale chtěli jsme oba a také jsme si hned na začátku oba přiznali vinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 11:05
Plaminek_nadeje píše:
dcerce nenávratně zničíš rozvodem život a bude z ní citový mrzák. Navždy jí do srdíčka vryješ vzoreček, že muži opouštějí své rodiny kůli milenkám a promítne se to do jejich vztahů- chápeš? Většina holčiček začne brzo sexuálně žít, sebepoškozovat se - anorexie, mají problémové partnery, kteří s nima zacházejí jako s onucí - protože tatínek jí nebyl ochráncem pokaždé, když to potřebovala. Tatínek jí a maminku opustil - takže mu nemůže věřit - žádnému muži nemůže věřit.
A k tomuhle bych se moc ráda vyjádřila. Pokud jsou to dva inteligentní lidé, pak předpokládám že maminka nebude holčičce vrývat do paměti, že je tatínek opustil kvůli milence, ale chytře vysvětlí že to mezi maminkou a tatínkem přestalo fungovat. Sama by měla naopak uvažovat nad situací, že si taky najde partnera a holčička by to měla chápat jako normální situaci, ne jako problém.
Za mě, jako za dítě z 2× rozvedené rodiny a bez svého tatínka ti můžu říct, že jediné, co to na mě zanechalo je větší potřeba lásky od partnera. Pouze toužím být „tatínkova holčička“, kterou jsem nikdy nebyla. Nemám žádné úchylky ani problémy a doma jsme to vždycky zvládli. A kdyby o mě můj táta měl aspoň minimální zájem, tak budu v sedmém nebi. Jenže neměl, tak proto mi „něco“ chybí. Ty podle toho co píšeš bys zájem měl a velký, takže to co píše plamínek je hodně vyhraněný názor.
Vypadáš jako inteligentní chlap, takže se rozhodni pro jednu z nich a do toho vztahu se pusť po hlavě a tu druhou nech jít, ať může žít vlastní život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 11:11
no já to někde výše opakovaně psal že to platí i opačně,jedno je propojený s druhým a pokud si člověk včas neuvědomí že je něco špatně,tak je to nekonečná spirála
Kakabus píše:já_Vašek píše:Vašku, trochu bych to obrátila. Blízkost a důvěra ve vztahu se odráží v sexu. To je asi zásadní rozdíl mezi chlapem a ženskou - chlap nevidí problém ve vztahu, dokud není problém se sexem. Ale žena sex odmítá právě z důvodu, že je ve vztahu problém. Měl by ses zaměřit na rozkrytí těch základních věcí, sex přiznejme si to je pouze pudová záležitost a dá se řešit kdykoliv následně. Naopak za sebe můžu říct, že pravý a krásný sex se u nás po krizi dostavil asi až za 2 měsíce a to jsme se museli zezačátku opravdu hodně přemáhat, ale chtěli jsme oba a také jsme si hned na začátku oba přiznali vinu.
Já chci jen napsat jednu myšlenku,která může na první pohled vypadat povrchně,protože tam bude slovo sex.
Ale blízkost a důvěra,jakou si vytváříte v posteli,se hrozně promítá do vztahu.Nikde jinde tuhle jedinečnou blízkost a důvěrnost nevytvoříš.Je to něco,co je jenom vás dvou,ohromný pojítko.Spoustu dalších věcí můžem zažívat s třeba s kamarády-povídat si,smát se,jíst,starosti,výlety,atd.,ale tohle je jen vaše.Myslím,že většina lidí si to neuvědomuje,protože to má a bere to automaticky,a nebo to nezažívá a to je blbý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 19:08
No, asi mi to nedá nereagovat, přečetla jsem celou diskuzi a hodně o tvé situaci přemýšlím. Mám na ni dva pohledy, jeden jako dcery - můj táta odešel od mámy k jiné ženě, tvůj příběh mi ho dost připomíná. Zpětně chápu, že to našim asi neklapalo - podobně jako tobě se ženou, ale já jako 11 dítě jsem to nevnímala, začala jsem vnímat problém, až když se vše vyhrotilo, opětovně prasklo a táta se rozhodoval co dál. Můj táta mě a sestru moc miloval a miluje a vím, že to pro něj bylo velice těžké. Po přečtení tvého příběhu vím jako moc. Myslím, že to cítil stejně a jsem ráda, žes to tu takto otevřeně napsal. Takže za prvé neprotahuj tuhle agónii, pro tvou dceru je právě toto období to nejhorší, protože je to pal nepal a ona necítí jakoukoli stabilitu. Za druhé, odchod mého táty mně určitě poznamenal, ale ne jen ve špatném. Můj táta se nám hodně věnoval, trávil s námi spoustu času, investoval do nás city, čas i peníze atd atd. ačkoli naši se rozvedli, my jsme o funkčního tátu nepřišli…hodně mně to posunulo, myslím, že jsem tehdy dost vyzrála, stala se dost samostatnou atd..ale naprosto upřímně ti říkám, ano přišla jsem o kus dětství, o pocit jistoty a hlavně nejsilněji si vybavuji absenci pocitu bezpečí a to dlouhodobě…ačkoli vše jinak fungovalo…takže tohle zvaž…no a druhý je pohled ženy, která má muže a dítě…tedy tvé ženy, je to velice velice ponižující a já bych asi nechtěla, aby se mnou byl muž proto že není schopen unést citové důsledky svého rozhodnutí, aby se ke mně vrátil, proto že on sám cítí ve svém životě najednou velkou nejistotu a nestabilitu a prostě nedokáže zvládnout situaci…každopádně ji musíš dát čas, nečekej že jakmile si vyjasníš situaci ty, ona bude taky připravená začít znova…nevím, jestli jsem ti pomohla, jsou to jen takové postřehy…a oceňuji tvoji upřímnost, mně samotné tvůj příběh dost věcí vyjasnil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 07:23
Názor
Ahoj, neporadím, ale můžu říct svůj názor. Kdybych byla na tvém místě, nevracela bych se. Už jsi jednou pryč a teď bojuješ vlastně se zvykem, se stereotypem, na který jsi byl zvyklý. Žil jsi s manželkou, s dcerkou, měli jste nějaký „systém“ a najednou je všechno jinak.
Neodsuzuju tě za to, že jsi si našel milenku, spousta lidí tu píše že nevěru netoleruje, že je to něco hnusného, ale člověk nikdy neví do jaké situace se dostane, co ho v životě potká.
Během svého 8 letého manželství jsem si byla jistá, že bych nezahla. Hnusilo se mi to, odsuzovala jsem to. Jenže to, jak popisuješ svoje manželství, bylo jako u nás naopak. Po pouhých 4 letech přišla první krize, jistota ze strany manžela, tudíž jen samé rýpání, nulová něha, láska, najednou jsem se cítila jako odpad. Nebyl zlý, ale poslouchat pořád rýpání a narážky, rozpitvávání… dobře, krize přešla, narodila se nám malá a já se strašně silně upnula na ni. Ale věděla jsem že to doma není dobrý. Další dva a půl roku jsem se netěšila domů. Postupem času jsem si v sobě ujasnila, že s manželem být nechci a nebudu. Žili jsme spíš jako spolubydlící než manželé, nic mezi náma nebylo a mně se v hlavě honilo - opravdu chci tohle celý život? Ale chyběl impuls udělat ten krok, přesto že jsem věděla, že ho stejně udělám.
Pak jsem poznala současného přítele. Nebyla jsem nevěrná, ale najednou jsem měla pocit, že o mě někdo stojí, že mě má někdo rád, že ten život může být jiný.
Po další hádce s manželem jsem uviděla dcerku, jak je schovaná za dveřma, leží a je smutná. A to jsem si řekla - dost. Nechci aby malá vyrůstala v takovém modelu rodiny a po krátké době podala žádost o rozvod.
S manželem nežiju, ALE… a to je podle mně hodně důležité, má malou kdykoli chce, jsme schopní se domluvit jako přátelé a jít třeba do parku, prostě aby malá věděla, že může mít ráda tátu i mámu, umíme spolu komunikovat. Když chce být u něj, je u něj, když u mně, tak u mně. V péči ji mám já, to ano, ale DOMLUVÍME SE.
A tady se dostávám k podstatě toho, co si myslím, že je nejlepší.
Odejdeš zpátky k manželce, ale ty problémy tu budou zase, ještě umocněné výčitkama, že jsi si našel milenku. Malá bude vyrůstat v modelu rodiny, který není zrovna ideální, protože táta s mámou se rádi nemají, tatínek má srdíčko jinde. Spokojený nebudeš ani ty, protože vztah lepený jen kvůli dítěti dle mého nemá šanci fungovat jako před tím, manželka nebude spokojená, protože už ti nebude věřit, přítelkyně bude taky nešťastná, protože podle všeho už do vašeho vztahu investovala hodně citu, snahy a udělala vše pro to, aby jsi byl šťastný.
Na tvém místě bych se snažila upevnit vztahy s manželkou na přátelské rovině, nedělat si naschvály, brát se jako přátelé (pokud to půjde, nebývá to bohužel pravidlo). Ale pokud jste rozumní oba a máte malou rádi, víte, že to pro ni bude nejlepší.
Můžeš časem zjistit, že to s přítelkyní neklape a kdoví jak s váma osud zahraje dál. Ale myslím, že pokud vztah nekrachl proto, že jsi byl nevěrný, ale nevěrný jsi byl protože de facto krachl, uděláš nejlíp když začneš znovu. Malá je ještě malá, se situací se dobře v ypořádá, horší by bylo kdyby to přišlo později.
V konečné fázi se musíš rozhodnout sám, nebude to jednoduché a přeju hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 15:08
Vlavojko, myslím, že tvá situace byla jiná, než je Vaškova. A víš v čem? Že ty jsi „odešla“ z manželství i s dítětem. Tedy tvé výčitky by mohly být jen v rovině: připravila jsem dceru o tátu (celou rodinu), ale budu se jí věnovat denně. Vaškovy výčitky jsou: připravil jsem dceru o celou rodinu a nemůžu se jí denně věnovat (byť třeba hodně často, ale nebude tam denně).
Tvá situace by byla stejná jen tehdy, pokud bys odešla od manžela sama a dítě tam nechala - a pak se s dítkem často vídala, protože byste se na tom byli schopní s exmanželeme domluvit… Ale tak to nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.11 08:43
Wiollko,
máš pravdu, bylo to něco jiného, ale dcerčin tatínek malou vídá opravdu kdykoli chce. Poslední dobou je to téměř denně.
Já si prostě myslím, že když je to špatné, tak je lepší ten vztah utnout, protože pak se budou všichni trápit ještě víc. Já taky odešla až po několika letech lepení. Dělala jsem všechno, snažila se, ponižovala před tím druhým, pořád si říkala, nesmím dítě připravit o tátu. Jenže když jsou oba rozumní tak to dítě nepříjde ani o jednoho rodiče a když se ti dva domluví tak to pak není ani tak bolestné.
Ono je to i z druhé strany špatný, člověk si řekne, připravila jsem dcerku o tátu, o rodinu, je to moje vina.
Jenže právě pro to, že jsem víceméně po celou dobu života dcerky (protože tak dlouho se asi datovaly ty vážné problémy) pořád jen něco lepila, myslím si ,že je někdy lepší když malá vyrůstá v klidu a v pohodě, než v rodině, kde se jen vyčítá a hádá. A upřímně, co jsme od sebe, dokážeme se s exmanželem domlouvat snáz než když jsme byli spolu.
Já ho nenabádám aby se rozvedl… jen ať to pořádně promyslí, protože někdy je fakt lepší to utnout a snažit se dítěti zajistit v rámci možností normální život než aby vyrůstala v hádkách.
Ale to tatínek sám musí zvážit jaké vztahy mají, jak by to vyřešili… není to jednoduché rozhodnutí a je potřeba to zvážit. Snažila jsem se jen o druhý pohled, ale máš pravdu, že každá situace je jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.11 09:33
Vlavojka píše:
Wiollko,
máš pravdu, bylo to něco jiného, ale dcerčin tatínek malou vídá opravdu kdykoli chce. Poslední dobou je to téměř denně.
Já si prostě myslím, že když je to špatné, tak je lepší ten vztah utnout, protože pak se budou všichni trápit ještě víc. Já taky odešla až po několika letech lepení. Dělala jsem všechno, snažila se, ponižovala před tím druhým, pořád si říkala, nesmím dítě připravit o tátu. Jenže když jsou oba rozumní tak to dítě nepříjde ani o jednoho rodiče a když se ti dva domluví tak to pak není ani tak bolestné.
Ono je to i z druhé strany špatný, člověk si řekne, připravila jsem dcerku o tátu, o rodinu, je to moje vina.
Jenže právě pro to, že jsem víceméně po celou dobu života dcerky (protože tak dlouho se asi datovaly ty vážné problémy) pořád jen něco lepila, myslím si ,že je někdy lepší když malá vyrůstá v klidu a v pohodě, než v rodině, kde se jen vyčítá a hádá. A upřímně, co jsme od sebe, dokážeme se s exmanželem domlouvat snáz než když jsme byli spolu.Já ho nenabádám aby se rozvedl… jen ať to pořádně promyslí, protože někdy je fakt lepší to utnout a snažit se dítěti zajistit v rámci možností normální život než aby vyrůstala v hádkách.
Ale to tatínek sám musí zvážit jaké vztahy mají, jak by to vyřešili… není to jednoduché rozhodnutí a je potřeba to zvážit. Snažila jsem se jen o druhý pohled, ale máš pravdu, že každá situace je jiná.
mě se na tomhle názoru líbí něco, co jsem zapomněla Vaškovi napsat v předchozích příspěvcích. Některé vztahy a některé páry se prostě rozlukou osvobodí a mohou konečně vedle sebe žít.
Tím „povinným“ pojítkem, které ten vztah ničí může být cokoliv. Za sebe dám příklad - vím, že kdybych s manželem nebyla svázána „sexem“, tak s ním ze své strany vycházím báječně, jako s nejlepším přítelem.
Ale sex mi tuhle důvěru k němu ničí.
Tím chci říct, že když se vztah uvolní, v některých - ne vždy a musí to být oboustranný pocit - se vztah zlepší na lidštější úroveň.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.11 16:21
Nikino, asi rozumím. Máš na mysli, že když je v tom vztahu něco, do čeho se člověk nutí, tak odlukou toto zmizí a zůstane mezi těmi dvěma jen to dobré? Tak to myslíš? Pak ano, pak je asi lepší, když ti dva jdou od sebe. Ještě je ale nutnou podmínkou (pokud jsou v tom děti), aby OBA byli schopní spolu potom dobře vycházet a vyjít si, co se týče dětí, navzájem vstříc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.11 17:27
Wiolla píše:
Nikino, asi rozumím. Máš na mysli, že když je v tom vztahu něco, do čeho se člověk nutí, tak odlukou toto zmizí a zůstane mezi těmi dvěma jen to dobré? Tak to myslíš? Pak ano, pak je asi lepší, když ti dva jdou od sebe. Ještě je ale nutnou podmínkou (pokud jsou v tom děti), aby OBA byli schopní spolu potom dobře vycházet a vyjít si, co se týče dětí, navzájem vstříc.
ano, mělo by to být oboustraně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 22:52
Tak jsem to přečetla celé a hladově čekám jak to dopadne.. 
.. a nějak se nám ztratil Vašek…
za sebe: dcerka není tak málo, aby nestálo za to bojovat o rodinu, obzvlášť, pokud manželka o to stále stojí, myslím, že to trvat dlouho nebude..
na druhou stranu, má zkušenost = rozvedená kvůli sexu:
asi tříletý vztah, sex žádný zázrak, ale byl, pak svatba, po ní už sex nebyl. Tápala jsem další tři roky, taky v tom upřímně aspoň ze začátku hrál roli rozestavěný dům. Já jsem ho milovala, on mě taky, ale jinak. Dokonce mi nabídl, abych si pořídila milence, jen na sex. Já ale nejsem vztahu jen na sex schopná. Když jsem se ho zeptala, jak si představuje děti, řekl mi, že existuje umělé oplodnění.. (paradox je, že mě s novým partnerem neminulo, tady byl ale problém už jiný, odbočuju). Manželská poradna - šla jsem tam jen já, on nechtěl, on prý problém nemá. Manželskou poradnu nedoporučuju, bylo to o ničem, paní pracovala, takže výslech, ale nic se nesnažila řešit, bylo jí to fuk, po 45 min řekla, že čas vypršel a že mě objedná za další 2 měsíce…
sexuolog už mi otevřel oči, zeptal se mě, jestli chci žít bez sexu po zbytek života - a odpověď byla na světě.
U nás byl problém v komunikaci - on problém neměl. Jemu vztah bez sexu vyhovoval, jinak jsme si rozumněli výborně. A nechtěl na tom nic měnit. Nechtěl o tom diskutovat, nešel do poradny, k sexuologovi… Chtěla jsem, aby se třeba nějak léčil, aby CHTĚL, ale on NECHTĚL.
Očividně ale ve tvém příběhu vidím, že tvá manželka CHCE, tak bych tomu vztahu dala ještě šanci. Asi bych se odstěhovala od přítelkyně do nějakého podnájmu a chvilku bych se oprostila od obou žen, tedy od všech třech s dcerkou. Jen tak si myslím, že si objektivně dokážeš uvědomit, co ti chybí nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.11 11:04
zdravím všechny,
no co napsat.Situace už je neúnosná a já sem okolnostmi výrazně tlačen do definitivního rozhodnutí během příštích pár dní.A není to jen o rozhodnutí jakým směrem jít,ale najít k tomu sílu.Věřte,najít sílu udělat nějaký krok je hrozně těžké,když si tím člověk není vůbec jistý.Ať už se rozhodnu tak nebo tak,tak se budu muset vyrovnávat s velkou ztrátou a nejistotou.Ale i to je motivace a výzva.
Víte,moje dcerka vypadá spokojeně,je mi s ní fajn když sme spolu,ale vím,že nastane v jejím životě mnoho situací,kdy bude strádat tím,že nemá oba rodiče u sebe.A stejně tak,možná více,bych strádal já.Přítelkyni miluji,o to těžší je hledat sílu na návrat.A tu sílu mi výrazně ubírá to,že když se vidím se svou manželkou(např.když si dcerku beru nebo ji tam jedu na chvíli pohlídat),vidím ženskou,která mě fyzicky ani trochu nepřitahuje,bez špetky ženskosti,vidím zklamání,výčitky,nevstřícnost,žádnou radost.Vím,že to zní na první přečtení povrchně,ale…viz. mé předchozí příspěvky.Chtěl sem si v případě mého návratu vynahrazovat absenci citu láskou k dcerce a domu,prací a starostmi kolem.Ale to je taková překlenovací fáze,nechci to takhle napořád.Napíšu vám,až se věci hnou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
