Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství a moje nevěra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.9.11 10:14
manželství a moje nevěra
Ahoj všem,sem fakt v koncích.Nečekám radu,spíš pár myšlenek,který mě třeba někam nasměrujou.Jsem pár let ženatý,vztah celkem 12let.Máme 3-letou holčičku.„Našel“ sem si milenku a vážně se zamiloval, je to už skoro 1,5roku zpět.Nechtěl sem to,ale podmínky v manželství byli takové,že nebylo těžké tomu podlehnout.Před 7 měsíci sem po dlouhém a složitém rozvažování vše přiznal a odešel z domu.Všude tu čtu,jak muži kteří zahýbají sou kurevníci a ženy,které mají milence,citově strádají a hledají porozumění.Pak jsem asi žena.Problém je v tom,že moje žena se mi odcizila,ztratila úplně svoji zářivost,ženskost,pozitivní náhled na život a stala se z ní upjatá ženská.Přitom je chytrá,hodná,hezká,atd.,chovali sme se k sobě vždycky hezky,nehádali se (když pominu období,kdy už sem „podváděl“ a ona viděla,že se něco děje)…možná sme se měli občas hádat,než jeden druhému ustupovat.Říkal sem jí to že mi vadí její upjatost a chlad,naznačoval,ale nic.Moje chyba je,že jsem právě jen naznačoval,později už vyčítal a tím jí asi moc nepomohl.Ale je to těžký,když ve mě už hodně přerůstala frustrace z absolutní absence v sexu.Nejsem si jistý,jestli nám sex nefungoval proto,že nefungoval vztah…nebo nefungoval vztah,protože nefungoval sex…ale asi ta druhá varianta.Frustrace z nesexu dosáhla maxima.Chyběl mně sex fyzicky…to ano,ale hlavně mi chyběla důvěrná blízkost v sexu,to sdělování si důvěry,to uvolnění vztahu,ta jedinečnost!.Je pak lehký to najít jinde a zamilovat se.My byli vždycky spíš víc kamarádi než milenci.Nejsem špatnej chlap,rodina je pro mě hrozně důležitá.Ale potřebuju sdílet city,blízkost,sex.Mám pocit,že sem se stal obětí vlastní dlouhodobé tolerance k manželčiě chladu,který narostl až do odmítání intimity.Chyba na obou stranách…ona asi z pohodlnosti a zvyku nic nedělala…věděla,že já sem chápavý…moje chyba.
Už pár měsícu žiji u své nové přítelkyně,dělá pro nás maximum,je nádherný člověk,má krásnou duši.Taky si poslední rok protrpěla,uvědomuje si,že je vnímána jako klín,kterej „zničil“ rodinu.Neplánovala to se zamilovat.Náš vztah nezačal bezcitným sexem,sblížili sme se a zamilovali.Miluju ji,už to není to prvotní pobláznění,uměl bych si s ní představit budoucnost.Ale stal sem se obětí výčitek(jak typické).Moc mi chybí dcerka,strašně ji miluju a i když jí vídám každý týden,hrozně mě trápí,jak moc ji ovlivňuju a ovlivním život.Pořád sem si říkal,raději ať má oba rodiče od sebe,ale šťastný,než aby sme žili spolu,ale jen vedle sebe…jenže stejně je mi to strašně líto.Manželku mám rád,je mi jí líto,cejtím za ní odpovědnost,i když vím,že si za to může sama…ona už to dnes po tak dlouhý době asi ví taky,škoda že jí to nedošlo dřív.
Nevím co dělat.Mám pocit,že odchod a rozvod si nikdy neodpustím,hlavně kvůli dcerce…na druhou stranu návrat k manželce je něco,čeho se bojím.Mám ji rád,ale nemiluju ji…miluju svoji přítelkyni.Manželka i po tom všem o mě pořád stojí(asi proto, že konečně pochopila,jak si mě nevážila a nechávala věci vyhnít…já bohužel taky).Já v ní ale už nevidím ženskou,jen mámu a hodnou holku,která si zaslouží bejt šťastná.Chtěl bych se k ní vrátit,ale fakt je,že tím motivem je dcerka a náš dům,kde sem potil krev při rekonstrukci a kde se prostě pořád cejtím doma.Nějak nemám sílu vše budovat znovu.Asi bych dokázal říct přítelkyni ne,ranit ji,i když ji miluju…Jak ale fungovat znovu s manželkou,když mě nepřitahuje fyzicky…jak mám mít chuť s ní spát,když nám to nefungovalo ani předtím.Navíc s mojí přítelkyní sem zažil takovou citovou hloubku propojenou skvělým sexem,jakou sem se ženou nikdy nezažil…se ženou sme se tehdy poznávali pomalu a jako nevyzrálý osmnáctníci.Nechci se stát jedním z těch,kteří se vrací kvůli dítěti, z lítosti, povinnosti a kvůli majetku.Ale mám pocit,že to nezvládám tak,jak sem si myslel a tyhle pocity si s sebou potáhnu dál a nebudu šťastnej.Taky si neumím představit,co prožívá manželka.Tvrdí,že v nás pořád věří,ale vědomí,že sem byl „dlouhodobě“ s někým jiným musí být šílený.Je mi z toho vážně špatně,celou dobu.Bohužel v téhle situaci nejde nikomu neublížit.Snažím se dělat to nejlepší pro budoucnost,ale ubližuju momentálně oběma ženským a hlavně sobě.
Pro toho,kdo tohle nezažil,je to nepředstavitelná situace…že ať udělá cokoliv,je to špatně.Je to vážně hrozně,hrozně zoufalý.Ale to co převažuje,je pocit,že nedokážu udělat ten poslední krok a definitivně připravit naši dcerku o přítomnost obou rodičů.Raději budu jednou litovat,že jsem od rodiny definitivně neodešel,než abych litoval,že sem od rodiny odešel.Snad to není krátkozraký,vím,že být s někým jen kvůli dítěti (a majetku) je špatně.Teď si sice neumím představit s manželkou spát a to,že bych se na ni těšil…ale snad by to časem (po dlouhém čase) zase přišlo.Mám ji rád,záleží mně naní,jen v ní teď nedokážu vidět ženskou,milenku,partnerku.A hlavně nevím,jestli ona je schopná to zvládnout a překonat.Nikdy by mě nenapadlo,že tohle potká zrovna mě…ale stalo se. Zoufalý! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.11 10:20
musíš si to v sobě srovnat. Dcerka bude sice šťastná, že tě má doma, ale časem jak poroste, myslíš že nevycítí, že se rodiče nemilují? Že jen tak žijí vedle sebe? Když ženu nemiluješ, jak chceš fungovat? Podle mě to je nesmysl - a ačkoli nevěru neuznávám, tím, že by ses vracel bys udělal nešťastných lidí ještě víc - dcera v budoucnu, manželka jak by zjistila, že ji nemiluješ, ty, tvoje nová partnerka… Věřím, že bys odešel za čas znovu a bylo by to ještě horší. Vracet se má člověk, jen když opravdu miluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:21
hmmmmm tak sem to dočetla a nějak nevim co od nás čekáš, přijde mi, že nevíš co chceš a žes to možná nevěděl nikdy ......promin ale v tom případě asi neporadim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:24
No tak už jen to, že píšeš, že si za to manželka může sama…to se ty k ní raději opravdu nevracej.
Nevím, ale vracet se z lítosti, že nemáš dcerku každý den…když manželku nemiluješ…
Už jednou jsi se rozhodl, tak to tak prostě je. Přemýšlet jsi měl před odchodem.
Dojdi si za psychologem.
Příspěvek upraven 12.09.11 v 10:27
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:26
Ahoj, hned na začátku chci vyjádřit nadšení, ne z toho co se ti stalo, ale z toho jak si to dokázal nádherným, pravdivým a přehledným způsobem napsat, mohl by si se živit psaním knih..
ale k tvému případu, nedivím se že jsi zoufalý, byla bych v tvé kůži taky.. asi by sis měl teď projít všechno v mysli popořadě, vybrat svoje priority.. vím že být s někým jen kvůli dítěti není asi dobré, ale já bych to tak chtěla.. kdybych byla tvojí manželkou, vím že kdyby si se vrátil, budu se snažit, hodně snažit, aby si citově a po stránce sexu nijak nestrádal, asi bych přehodnotila styl života a opravdu bych se snažila aby se věci daly do pohybu a změnily s k lepšímu, to znamená víc se souustředit na city, an rodinnou pohodu a na lepší sexuální život. myslím si že v každé ženě se dá dobrou stimulací a motivací probudit žena vamp…ale jaká je tvá žena a jaká jsem já? třeba se zachová jak píšuz, třeba vše zůstane při starém, každopádně já bych se asi zkusila vrátit, být na tvém místě, pak poznáš co bude dobré… je to o lidech , jací jou a jaks e zachovají v těchto vážných vztahových situacích
ať to bude jak chce přeji hodně sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:32
znám člověka, který se vrátil po dlouhodobé nevěře a i hodně velké krizi, kdy zvažoval rozvod, k rodině (teď mají už děti dvě) a fungují dobře, v klidu, on se v rodině velmi angažuje a vždycky angažoval i přes sexuální poměry jinde, ale nejsou to doma s manželkou ty vášně jako jinde a nikdy nebyly, to víš,záleží opravdu na tom, čemu dáš přednost, jestli vášni, která také nemusí vydržet, nebo rodině, která ale tou nevěrou už také může být poznamenaná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:34
no já teda nevim - ale rozhodně bych nechtěla aby se mnou můj muž byl jen kvůli dětem nebo kvůli povinnosti nebo jeho špatnýmu svědomí - to ho fakt potom nepotřebuju i když ho miluju …to at´si fakt jde na to sem moc hrdá, abych se mu vtírala, aby mě jako znova miloval ......fakt ne, to at´ si trhne levou zadní 
nebo to napíšu jinak můj muž má kolegu, chtěl se rozvést protože si našel jinou zamiloval se, ale taky má cca 10 letýho kluka …výsledek byl takovej že nakonec se na novou lásku vykašlal a vrátit se domů jen kvůli klukovi .....štastnej neni, jelikož manželka ho dusí víc jak předtim, pomalu ani uprdnout se nemůže aby o tom nevěděla ona taky ne, protože to nikdy nebude jako předtim a kluk za pár let odejde z domu, protože bude dospělej a co oni dva co budou se dál plácat v nefungujícím vztahu .....navíc děti vážně nejsou blbý, poznaj velmi dobře, že to mezi rodičema neštimuje jak má ........
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:37
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.
Já nechci žít s někým jen vedle sebe…z povinnosti…to fakt neudělá nikoho šťastným.Spíš doufám,že třeba k sobě se ženou zase najdem cestu a důvěru.Jen si to teď neumím představit,když miluju někoho jinýho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:38
Asi trošku chápu, jak ti je. Můj kamarád si to prožil, odešel od rodiny k přítelkyni, manželství nefungovalo, chodili spolu od 15, začalo to vyhasínat, byl s ní kvůli dětem, víceméně žili vedle sebe. Potom poznal ženu, která ho nabila, zamiloval se, odstěhoval se k ní, rozbil si nejem rodinu s manželkou, ale zanevřeli na něj i rodiče, s matkou nemluvil pět let, nemohla mu to odpustit. Prostě si prožil peklo. Nikdo nedokázal pochopit, proč opouští takovou hodnou holku a jde za jinou. Není divu, do ložnice jim nikdo neviděl. Chci říct, jo, bylo to těžký, dneska ani není s tou původní přítelkyní, ale vztah s exmanželkou se srovnal alespoň do roviny slušnosti. Taky vybudoval domov, potom druhý a teď buduje třetí. Vždycky jsem mu říkala, že musí být trošku sobec. Děti by to cítily, že to mezi mámou a tátou neklape. Takhle mají spokojenou (ač trošku zahořklou) mámu, šťastnýho tátu a jako bonus príma kamarádku. Není to ideální, ale co je. Buď dáš všechno do vztahu, kde jsi šťastný a za manželstvím uděláš tlustou čáru (ne za dcerou, ani za manželkou, pořád spolu budete muset vycházet, ale za tím svazkem vás dvou) a budeš věřit, že se to všechno srovná (samo se to samozřejmě nesrovná, bude to chtít CHTÍT), nebo zůstaneš v dysfuknčním manželství, které stejně spěje ke konci, který ale za pět deset let bude mnohem víc hořký… Já bych do toho bouchla a zůstala s přítelkyní. I z pohledu manželky, vždyť ta nemůže být šťastná nebo je? Vzpamatuje se z toho, určitě i jí to dá nový náboj do života…
Fandím ti a přeji jen to nejlepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myšanda26
12.9.11 10:39
Jestli se vrátit k manželce nebo ne to si musíš odpovědět sám, tohle rozhodnutí za tebe nikdo jiný neudělá.Teď je asi nejdůležitější to konečně rozseknout a rozhodnout se tak či onak. Tím že to odkládáš ubližuješ všem. Můžeš zkusit psychologa, aby ti pomohl ujasnit priority a co vlastně chceš. Můžeš si sám napsat pro a proti, ale žádná prozatímní řešení, to by bylo jen sypání soli do rány.
- Citovat
- Upravit
12.9.11 10:40
Vašku - no a to je právě ono, ty si musíš srovnat v hlavě co vlastně chceš, jestli se chceš vrátit k ženě, tak se musíš odmilovat a začít se snažit v rodině a nečekat zázraky .....a naopak pokud chceš zůstat s přítelkyní, tak se nepitvat ve vztahu k ex-manželce, ale řešit jen praktické věci ohledně dcery .......přeju hodně štěstí a spokojenosti at´ se rozhodneš jakkoli 
…já jdu ted´vařit nebo jak muž po noční vstane a nebude oběd tak bude rozvod taky 
Příspěvek upraven 12.09.11 v 10:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
12.9.11 10:41
Podle mě se bojíš/se ti nechce… Budovat nové zázemí, novou rodinu… Být tebou bych se co nejdříve rozvedl a začal se chovat jako chlap né jak vůl, kteréj si zahrává s citama tolika lidí, protože neví, co sám chce… Nebo, že by sis ponechával otevřená zadní vrátka, kdyby tě náhodou milenka kopla?? Což si také myslím, že je dost pravděpodobné, holt seš „vyčůranéj chlap“, nemám takové rád… 
- Citovat
- Upravit
12.9.11 10:42
ano…může za to ona…a stejně tak já.
Byla to prostě dlouho časovaná bomba.
Ano…já sem ten,který v očích nezaujatých,svým způsobem omezených,lidí bude ten,který nese plnou vinu.Jenže tito nezaujatí lidé nevidí příčiny,jen důsledek…a ten bez příčin nepochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:42
teď si to třeba nedokážeš představit, ale třeba se to časem změní, pro mě je rodina také vrchol toho co chci v životě mít, a udělám proto hodně.. chce to aby kdyby jste se spolu skutečně k sobě vrátily začaly jakoby od začátku, bez výčitek samozřejmě!! navrhla bych nějaké výlety, něco romantického, něco kde budete spolu třeba i jen se ženou v soukromý, a pak bych viděla.. třeba se ukáže že k sobě se ženou prostě patříte.. a když se ukáže že ne, budeš mít alespoň čistou hlavu a budeš mít jistotu že takhle teda ne…
já_Vašek píše:
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.Já nechci žít s někým jen vedle sebe…z povinnosti…to fakt neudělá nikoho šťastným.Spíš doufám,že třeba k sobě se ženou zase najdem cestu a důvěru.Jen si to teď neumím představit,když miluju někoho jinýho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 10:56
myšanda26 píše:
Jestli se vrátit k manželce nebo ne to si musíš odpovědět sám, tohle rozhodnutí za tebe nikdo jiný neudělá.Teď je asi nejdůležitější to konečně rozseknout a rozhodnout se tak či onak. Tím že to odkládáš ubližuješ všem. Můžeš zkusit psychologa, aby ti pomohl ujasnit priority a co vlastně chceš. Můžeš si sám napsat pro a proti, ale žádná prozatímní řešení, to by bylo jen sypání soli do rány.
U psychologa už sem byl několikrát.Už je to rozpitvaný asi ze všech stran.Ano…je to jen na mě.
Je to tak těžký proto,že my měli oba s manželkou konzervativní představu o rodině,byl to náš společný cíl a teď je to pryč.Já staršně miluju svoje dítě…vím,že ho neopouštím,ale nebudu u něj vždy,když bude potřebovat (starosti,nemoc,vánoce,atd.) a to mě hrozně žere.Sdílet s ním všechny zážitky tam,kde je doma.A to „doma“ sem pracně a dlouhodobě budoval pro rodinu.Těžký se s tím smířit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
