Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství a moje nevěra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.9.11 11:06
Gabrielaaa píše:
teď si to třeba nedokážeš představit, ale třeba se to časem změní, pro mě je rodina také vrchol toho co chci v životě mít, a udělám proto hodně.. chce to aby kdyby jste se spolu skutečně k sobě vrátily začaly jakoby od začátku, bez výčitek samozřejmě!! navrhla bych nějaké výlety, něco romantického, něco kde budete spolu třeba i jen se ženou v soukromý, a pak bych viděla.. třeba se ukáže že k sobě se ženou prostě patříte.. a když se ukáže že ne, budeš mít alespoň čistou hlavu a budeš mít jistotu že takhle teda ne…já_Vašek píše:
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.No možný je všechno.Já tady nečekám radu,spíš další pohled na věc.Ale stejně do toho nikdo nevidí tak,jak to je.Svou manželku sem miloval,vážil si jí,těšíval se na ní,kéž by to tak zůstalo.Ale taky nenápadně narůstala velká frustrace a dopadlo to tak,že sem zažil jinou dimenzi vztahu (aby to tu někdo nepochopil,že je to jen o sexu).
Jen si říkám,že když to tam bylo dřív,tak to přece nemůže úplně zmizet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:09
Téééda, to je odvaha vlézt do takového babince a čekat pochopení… 
Takže jen ve zkratce: základní chyba bylo „utéct“ z nespokojeného manželství k milence, aniž by se doma něco pořádně řešilo. A tím pořádně myslím i odbornou pomoc např. v manželské poradně. Podle mě tuhle pomoc pořád potřebujete (oba s manželkou), o to víc pokud se chceš vrátit zpátky domů a nějak normálně fungovat.
Na hrdinství typu: „To zvládnu sám, psychologa nepotřebuji“ tu není místo. Evidentně to už delší dobu nezvládáš a potřebuješ někoho nezaujatého, kdo ti pomůže si utřídit myšlenky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:10
určitě.. když byste se oba dva snažily aby to bylo jiné a oba to opravdu chtěly myslím si že se dá znova zamilovat a prožít hlubší city než kdy jindy.. nebo alespoň já tomu věřím.. musel by sis s manželkou hluboce promluvit, nesměly byste se ani jeden vracet k minulosti, nebo nedejbože cokoliv vyčítat, nebo srovnávat…to bude asi těžké ale vím že to lze..
já_Vašek píše:Gabrielaaa píše:
teď si to třeba nedokážeš představit, ale třeba se to časem změní, pro mě je rodina také vrchol toho co chci v životě mít, a udělám proto hodně.. chce to aby kdyby jste se spolu skutečně k sobě vrátily začaly jakoby od začátku, bez výčitek samozřejmě!! navrhla bych nějaké výlety, něco romantického, něco kde budete spolu třeba i jen se ženou v soukromý, a pak bych viděla.. třeba se ukáže že k sobě se ženou prostě patříte.. a když se ukáže že ne, budeš mít alespoň čistou hlavu a budeš mít jistotu že takhle teda ne…já_Vašek píše:
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.No možný je všechno.Já tady nečekám radu,spíš další pohled na věc.Ale stejně do toho nikdo nevidí tak,jak to je.Svou manželku sem miloval,vážil si jí,těšíval se na ní,kéž by to tak zůstalo.Ale taky nenápadně narůstala velká frustrace a dopadlo to tak,že sem zažil jinou dimenzi vztahu (aby to tu někdo nepochopil,že je to jen o sexu).
Jen si říkám,že když to tam bylo dřív,tak to přece nemůže úplně zmizet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Inko81
12.9.11 11:15
Jsem na tom stejně…nejsem chlap, ale pocity mám hodně podobné. Po více než desetiletém manželství se nám vztah začal sypat (oboustranná vina..nebyli jsme schopní najít společnou řeč, dělat kompromisy, rozdíly našich povah se prohloubily do neúnosné míry)..našla jsem si přítele, ale nedokázala jsem od manžela odejít (máme dvě děti). Teď jsme s manželem ve stádiu, že spolu jsme jako by se nic nestalo (o mé nevěře ví a vneslo to mezi nás samozřejmě další zlou krev), trápíme sebe i děti a nedokážeme to rozseknout…snažíme se oba, ale nejde to, protože láska je fuč..máme se rádi, jako lidi, kteří spolu prožili mnoho let, mají krásné děti a hromadu společných vzpomínek..ale zároveň zmizel vzájemný respekt, láska..neumíme si vyjít vstříc, ustoupit, domluvit se..asi to takhle doklepeme, za zbabělosti a pohodlnosti, ale jednou nás to nejspíš bude mrzet.
Radit ti nemůžu, ale pokud už jsi jednou dokázal odejít, tak bych se nevracela..není to fér vůči tobě ani tvojí ženě. O dceru nepřijdeš, když to nedovolíš..buď s ní co nejvíc, každá chvilka se ti v dobrém vrátí. Držím moc palce..
A ještě něco..kdo to nezažil, nepochopí to a snadno odsoudí..já tomu taky nerozuměla, dokud se mi to nestalo..tak si z případných urážek nic nedělej..jsme lidi, ne roboti a to jak o věcech přemýšlíš tě řadí mezi slušné a citlivé lidi.
- Citovat
- Upravit
12.9.11 11:16
Zvláštní,jak se najednou člověku ten život stočí.Ještě před 2 roky bych řekl,že tohle není možné.Nějaký jednorázový sex.úlet ještě ano ne toto.
Myslel sem si,že už sem dostatečně dospělý a pevný,ale pak nastane takováhle megazásadní situace a člověk si připadá slabý jak párátko.
Ale hodně věcí člověk zase pochopí,důležitých pro další život…ať to dopadne tak nebo tak.A jednou to pochopení snad zúročím.
Pochopil sem třeba,že do týhle situace sem dospěl i díky tomu,jak sem byl vychován.Sice od mých rodičů v těch nejlepších úmyslech.Člověk by měl mít vždy na prvním místě sebe a věřit si…mít zdravou sebedůvěru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:18
Dobře, psychologa máš za sebou. Ale co ta manželská poradna? I s manželkou!
Protože podle mě, jestli se chceš vrátit (a evidentně chceš), tak se musí hlavně pořádně „vyvětrat a uklidit“! A to z gruntu! Žádné šolichání, ale pořádný „vánoční úklid“! Všechno musí napovrch, všechno si vyříkat, všechno společně probrat a naučit se spolu žít tak, aby to bylo nejenom ke snesení, ale aby vás to oba také uspokojovalo. A tohle bez manželské poradny (případně rozšířené později i sexuologické) fakt asi nepůjde. Páč sami to asi nezvládnete a když to necháte tak, tak se brzy zblázníte oba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:19
Wiolla píše:
Téééda, to je odvaha vlézt do takového babince a čekat pochopení…Takže jen ve zkratce: základní chyba bylo „utéct“ z nespokojeného manželství k milence, aniž by se doma něco pořádně řešilo. A tím pořádně myslím i odbornou pomoc např. v manželské poradně. Podle mě tuhle pomoc pořád potřebujete (oba s manželkou), o to víc pokud se chceš vrátit zpátky domů a nějak normálně fungovat.
Na hrdinství typu: „To zvládnu sám, psychologa nepotřebuji“ tu není místo. Evidentně to už delší dobu nezvládáš a potřebuješ někoho nezaujatého, kdo ti pomůže si utřídit myšlenky…
myšlenky jsou už utřízeny jak to jen jde…řekl bych.Problém je,že ty nejzásadnější myšlenky jdou proti sobě.Víš…je to tak zoufalý pocit,že máš pocit,že by sis měla hodit korunou…i když je to samozřejmě blbost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Inko81
12.9.11 11:19
Wiolla píše:
Téééda, to je odvaha vlézt do takového babince a čekat pochopení…Takže jen ve zkratce: základní chyba bylo „utéct“ z nespokojeného manželství k milence, aniž by se doma něco pořádně řešilo. A tím pořádně myslím i odbornou pomoc např. v manželské poradně. Podle mě tuhle pomoc pořád potřebujete (oba s manželkou), o to víc pokud se chceš vrátit zpátky domů a nějak normálně fungovat.
Na hrdinství typu: „To zvládnu sám, psychologa nepotřebuji“ tu není místo. Evidentně to už delší dobu nezvládáš a potřebuješ někoho nezaujatého, kdo ti pomůže si utřídit myšlenky…
Zakladatel píše, že u psychologa byl..
A mám pocit, že než „utekl“, tak se snažil..někdy to prostě přeroste únosnou mez a zpátky to vzít nejde…a je těžké odhadnout, jestli to tak je nebo ne..ono je těžké se do toho vžít, když to člověk nezažil..jaké to je být vedle sebe a ne spolu.
- Citovat
- Upravit
12.9.11 11:24
Víš…já v týhle situaci „závidím“ těm,kteří tvrdí,že po návratu k původnímu partnerovi spolu spí a je to lepší než před tím.Většinou to jsou ti,kterým sex fungoval i před tím (možná jako jedna z mála věcí).Já kdybych cítil k manželce fyzickou přitažlivost,bylo by to mnohem, mnohem snazší.To,že mě fyzicky už nepřitahuje,mě děsí.Ale je to asi hlavně tím,že sem prostě s někým jiným.sakra.
Gabrielaaa píše:já_Vašek píše:Gabrielaaa píše:
teď si to třeba nedokážeš představit, ale třeba se to časem změní, pro mě je rodina také vrchol toho co chci v životě mít, a udělám proto hodně.. chce to aby kdyby jste se spolu skutečně k sobě vrátily začaly jakoby od začátku, bez výčitek samozřejmě!! navrhla bych nějaké výlety, něco romantického, něco kde budete spolu třeba i jen se ženou v soukromý, a pak bych viděla.. třeba se ukáže že k sobě se ženou prostě patříte.. a když se ukáže že ne, budeš mít alespoň čistou hlavu a budeš mít jistotu že takhle teda ne…já_Vašek píše:
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.No možný je všechno.Já tady nečekám radu,spíš další pohled na věc.Ale stejně do toho nikdo nevidí tak,jak to je.Svou manželku sem miloval,vážil si jí,těšíval se na ní,kéž by to tak zůstalo.Ale taky nenápadně narůstala velká frustrace a dopadlo to tak,že sem zažil jinou dimenzi vztahu (aby to tu někdo nepochopil,že je to jen o sexu).
Jen si říkám,že když to tam bylo dřív,tak to přece nemůže úplně zmizet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:25
já_Vašek píše:
Víš…já v týhle situaci „závidím“ těm,kteří tvrdí,že po návratu k původnímu partnerovi spolu spí a je to lepší než před tím.Většinou to jsou ti,kterým sex fungoval i před tím (možná jako jedna z mála věcí).Já kdybych cítil k manželce fyzickou přitažlivost,bylo by to mnohem, mnohem snazší.To,že mě fyzicky už nepřitahuje,mě děsí.Ale je to asi hlavně tím,že sem prostě s někým jiným.sakra.Gabrielaaa píše:já_Vašek píše:Gabrielaaa píše:
teď si to třeba nedokážeš představit, ale třeba se to časem změní, pro mě je rodina také vrchol toho co chci v životě mít, a udělám proto hodně.. chce to aby kdyby jste se spolu skutečně k sobě vrátily začaly jakoby od začátku, bez výčitek samozřejmě!! navrhla bych nějaké výlety, něco romantického, něco kde budete spolu třeba i jen se ženou v soukromý, a pak bych viděla.. třeba se ukáže že k sobě se ženou prostě patříte.. a když se ukáže že ne, budeš mít alespoň čistou hlavu a budeš mít jistotu že takhle teda ne…já_Vašek píše:
takhle sem to bral,když sem se rozhodl odejít…ale mám pocit,že v jiným vztahu nemůžu být šťastný,když si s sebou táhnu tyhle výčitky.Bojuju s nimi už dlouho a nejde mi to zvládnout.Já bral vždycky rodinu jako můj vrchol,kam směřuju.No možný je všechno.Já tady nečekám radu,spíš další pohled na věc.Ale stejně do toho nikdo nevidí tak,jak to je.Svou manželku sem miloval,vážil si jí,těšíval se na ní,kéž by to tak zůstalo.Ale taky nenápadně narůstala velká frustrace a dopadlo to tak,že sem zažil jinou dimenzi vztahu (aby to tu někdo nepochopil,že je to jen o sexu).
Jen si říkám,že když to tam bylo dřív,tak to přece nemůže úplně zmizet.souhlasím, ten nový živý vztah to úplně odstíní, není divné, že tě nepřitahuje, toho bych se nebála, oživení v budoucnu možné je, ale pokud ti bude strašit v hlavě vzpomínka na erotiku s přítelkyní, tak to bude prostě s manželkou slabota, tak to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Inko81
12.9.11 11:29
I tohle vnímám stejně…někdy si říkám, že by to šlo slepit, nebýt toho, že jsme mezitím poznala, jaké to je být znovu zamilovaná a to tak, jak jsem do manžela prostě nebyla..ale na druhou stranu, do kopru to šlo i bez nevěry mnoho let a nedokázali jsme to zastavit.
A soužití bez sexuální přitažlivosti je docela peklo..spíme spolu, ale mám s tím dost problém.
- Citovat
- Upravit
12.9.11 11:31
Inko81 píše:Wiolla píše:Zakladatel píše, že u psychologa byl..
Téééda, to je odvaha vlézt do takového babince a čekat pochopení…Takže jen ve zkratce: základní chyba bylo „utéct“ z nespokojeného manželství k milence, aniž by se doma něco pořádně řešilo. A tím pořádně myslím i odbornou pomoc např. v manželské poradně. Podle mě tuhle pomoc pořád potřebujete (oba s manželkou), o to víc pokud se chceš vrátit zpátky domů a nějak normálně fungovat.
Na hrdinství typu: „To zvládnu sám, psychologa nepotřebuji“ tu není místo. Evidentně to už delší dobu nezvládáš a potřebuješ někoho nezaujatého, kdo ti pomůže si utřídit myšlenky…
A mám pocit, že než „utekl“, tak se snažil..někdy to prostě přeroste únosnou mez a zpátky to vzít nejde…a je těžké odhadnout, jestli to tak je nebo ne..ono je těžké se do toho vžít, když to člověk nezažil..jaké to je být vedle sebe a ne spolu.
Já vím, já to dočetla až později…
Ad „snažil“ - rozhodně v tom nechci rýpat jak a jak moc, ale jen otázka: Víš Vašku, kde je kořen problému? Z čeho vznikla manželčina sexuální odtažitost? Proč se změnila? Co bylo/je špatně?
(soudím podle sebe - s manželem spím jen tehdy, když jsme v pohodě. Když mě štve, tak sex není. A když jsem dlouhodobě přetažená/unavená (ať už fyzicky či psychicky), tak taky ne 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.11 11:34
Vašku, taky přidám názor, ze svého úhlu pohledu.
Jsem z rozvedeného manželství. Pamatuju si rodiče spolu, pamatuju si každého zvlášť, pamatuju si návraty a slepování.
Máma od táty odešla, aby se za pár měsíců vrátila, prý kvůli mě. A on jí zpátky vzal.
Po nějakém čase šli od sebe stejně.
Víš, děti to opravdu velice dobře vycítí, že to doma není v pořádku.
A to soužití „naoko“ dokáže poznamenat i víc, než samotný rozvod. Protože to si to dítě časem srovná, že to rodičům prostě nefungovalo a takle jim je líp. Zatímco žití v takové rodině „naoko“ třeba ve mě ještě dlouho nabourávalo důvěru v to, že něco jako láskyplný vztah vůbec funguje, že to může vypadat i jinak.
Jsem našim vděčná že se rozvedli. Oba si našli nové partnery, oba jsou teď mnohem šťastnější než byli spolu. A já díky tomu mohla zjistit, že láska i po deseti letech existuje, mám ten fungující model před sebou a můžu věřit tomu že i já něco takového dokážu. Jak bych tomu mohla věřit, kdyby naši zůstali spolu jen kvůli mě, bez lásky?
A na závěr, jsem od malinka hlavně tatínkova holčička, vždy jsme k sobě měli hrozně blízko, a ani to že s námi nebydlel na tom vůbec nic nezměnilo.
- Citovat
- Upravit
12.9.11 11:40
Musím říct že tvůj příběh mě dojal a ráda bych poradila, ale rozhodnutí je samozřejmě na tobě..
Podle mě je láska „nemoc“ na půl roku, pak už záleží spíš na tom, jak a za co si jeden druhého váží a pokud mají partněři dostatečnej respekt a úctu mělo by vše fungovat. Vztah je potřeba neustále budovat, neřešit jen starosti ale taky společně užívat hezkých chvil.
Pokud máš manželku stále rád a vážíš si ji jako člověka, nevidím důvod ji opouštět..
Věřím, že pokud se rozhodneš žít s novou přítelkyní, začneš řešit po pár letech podobný problémy a navíc budeš litovat toho že jsi opustil dceru 
Život je boj, tak musíš bojovat, nemluvě o tom jáké následky by to mělo pro dceru.
Sama jsem s otcem nikdy nežila, naši se rozvedli v mých dvou letech a bohužel do dnes cejtím jak mne to poznamenalo. Držím ti moc palce, ať vše dobře dopadne a netrápíte jeden druheho. Užívejte společně holčičky a přeju ať najdete zase společnou cestu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.11 11:47
Jsem taky rozvedaná šťastná, ale muj názor je, že rozvod by měl být až ta poslední varianta i když se budete snažit oba děti budou trpět znám to mám děti a sama mám rodiče rozvedené a vím, že i sebe lepší vycházení s exmanželem pořád to nenahradí rodinu.
V první řade souhlasím s Wiolou.
"
A myslím si že pokud tvá žena tě chce zpátky a ty o tom taky uvažuješ šla bych do toho, pokud oba dva budete chtít jde to zvládnout znám v mém okolí dvě manželství co to měli podobně a manžel se domu vrátil a jsou spolu a šťastní, ale trvalo to myslím i 2-3 roky než to překonali a teď jsou už v pohodě lehké to mít určitě nebudeš, ale rodinu bych zachránit se snažila to je můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
