Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne, nedeje. Razim zasadu, ze se k sobe maji lidi za vsech okolnosti chovat slusne a dusledne ji vyzaduju. Kde ty papiry nakonec byly?
Ne, toto se skutečně neděje. Dala bych mu najevo, ze očekávám omluvu a do budoucna jiné jednání
@Afrikana píše:
Ne, nedeje. Razim zasadu, ze se k sobe maji lidi za vsech okolnosti chovat slusne a dusledne ji vyzaduju. Kde ty papiry nakonec byly?
Byly tam, jen prý strceny někde vzadu a prej je tam takhle nedával, takže jsem se v tom musela podle něj hrabat. Nechápu. Každopádně si říkám, zda tam má něco co nemám tím pádem vidět když tak vyvádí kvůli blbosti. Normálně se takhle nehadame, proto mě to dost vykolejilo. Kdyby to aspoň bylo v právu, ale nebylo, já mu tam nehrabala, dost mě tohle jeho obvinění zamrzelo
@Tichošlápek píše:
Ne, toto se skutečně neděje. Dala bych mu najevo, ze očekávám omluvu a do budoucna jiné jednání
On se omluvil, ale bylo to takový lajdácky „promiň“, necítila jsem to upřímný
Tak u nás když drahý něco hledá a nemůže najít, tak jasně že za to můžu já…on to tam dal, on to ví a já to musela dát někam jinam, schovat…kdybys pořád neuklízela atd…
ignoruju to, stejně to najde úplně jinde než si myslí, protože zapomene, že to dal jinam…pokud by to přehnal, čekám omluvu ![]()
@Monchichik píše:
Tak u nás když drahý něco hledá a nemůže najít, tak jasně že za to můžu já…on to tam dal, on to ví a já to musela dát někam jinam, schovat…kdybys pořád neuklízela atd…ignoruju to, stejně to najde úplně jinde než si myslí, protože zapomene, že to dal jinam…pokud by to přehnal, čekám omluvu
Jasný jasný ale neobviňuje tě z toho že mu v tom hrabeš a ses zvědavá. Manžel je dost tvrdohlavý takže pokud je přesvědčený o tom že jsem mu to zpřeházela já tak s ním nehnu
Hlavně, manžel má v papírech šílený bordel, všude máme vselijaky papíry, ve všech skříních, policích, má v tom šílený bordel a zmatek. Říkám mu furt ať si to prohrabe a vyhází co nepotřebuje…
Ne, partner spíš jenom chodí a vzteká se, když nemůže najít něco, co jsem po několika výzvách na úklid, uklidila sama. Po pár minutách, až trochu schládne se normálně zeptá, případně se ptám já, nebo rovnou ukazuji/instruuji. Jednou mi vyčetl, že jsem odložila nějaké věci po malém, co chtěl vyhodit, ale velmi rychle jsem ho upozornila, že jsem ho několikrát žádala, aby ty věci probral a nějak s nimi naložil, protože to byly nějaké ručně vyrobené elektrohračky, a když nenaložil, naložila jsem sama a klidně se můžeme domluvit, že věci nebudu odkládat, ale vyhazovat bez ptaní, pokud o ně neprojeví zájem.
@Anonymní píše:
Jasný jasný ale neobviňuje tě z toho že mu v tom hrabeš a ses zvědavá. Manžel je dost tvrdohlavý takže pokud je přesvědčený o tom že jsem mu to zpřeházela já tak s ním nehnu
Ale jo, obviňuje..že uklízím a tím mu tam dělám bordel…přesvědčený být může o čem chce…já na sebe ječet nenechám ![]()
achjo holky, a my když něco hledáme tak se mužem vztekat jen samy na sebe že jsme si to nějak uklidili ![]()
Mě to hodně zamrzelo, kór když jsem ho slyšela mluvit rusky, nevím zda slovo „suka“ myslel na mě nebo na tu situaci každopádně komfortně jsem se necítila to poslouchat
@Anonymní píše:![]()
achjo holky, a my když něco hledáme tak se mužem vztekat jen samy na sebe že jsme si to nějak uklidili
Mě to hodně zamrzelo, kór když jsem ho slyšela mluvit rusky, nevím zda slovo „suka“ myslel na mě nebo na tu situaci každopádně komfortně jsem se necítila to poslouchat
no ber to tak, že byl vzteklý a nadával…já jsem taky vztekloun a můj muž to tak nebere, zná mě, ví, že to tak mám a musím nadávat
![]()
Pokud jde o důležité papíry, tak neexistuje, aby mi je někdo přesouval byť o centimetr, natož o polici. Vůbec se nedivím. Ty papíry asi nejsou důležité jen tak ze srandy, ale má to svoje vážné důvody.
Mám za sebou 18let života s cholerem
tyto scénky obden - ob dva..
jinak uměl být zlatý, milý, spolehlivý, pracovitý..
ale výbuchy a vzněty na denním pořádku
Takže záleží, jak je to často, jestli to byl exces, tak mu dej jasně najevo, že takto NE a že očekáváš jinou omluvu a že takto se k sobě chovat nebudete
Jinak riskuješ mou cestu, že se kvůli okolnostem/dětem a dalším věcem prostě „obrníš“..
ale obvykle se to dá vydržet jen dočasně..
radši pak ten partner umře… (stres=rakovina)
druhý manžel od mé šílené máti radši umřel v cca 45 letech na rakovinu jazyka, jak byl hodnej a furt držel hubu.. prostě se to nedalo vydržet…
Takže tuto cestu nedoporučuju.
Tohle je začátek a jsi na křižovatce, jak to do budoucna u vás doma bude vypadat.. a s tou ruštinou ať jde laskavě taky do pr-dele ![]()
To, co tu napíšu tak asi bude blbost ale mě to celkem vykolejilo a nemám se komu svěřit, tak se chci zeptat vás jak to bývá u vás.
Dneska manžel ráno hledal svoje nějaký důležitý papíry do práce ale nemohl je najít, začal se šíleně rozčilovat, nadávat sprostě, vinil z toho mě že je nemůže najít. Je pravda že jsem minulý víkend hodila do toho místa, kde dneska hledal, knihy a je možné že jsem ty jeho papíry posunula o polici výš aby se tam vešli ale tím to haslo.
Začal šíleně sprostě nadávat, vinil z toho mě že je nemůže najít, že jsem tam určitě hrabala, že ty papíry nejsou na svém místě a aby snad sebou začal tahat veškeré dokumenty. Nadával sprostě česky, i rusky (není Rus ale umí plynule rusky) a je mi jasný že rusky začal nadávat abych tomu nerozuměla ale nejsem blbá, je mi jasný že nadával na mě jen to nepřizná. Po půl hodině je našel samozřejmě.. řekl mi jen ironicky „ten tvůj pořádek jsem tam trochu zničil“, přitom já tam neuklizela, na nic se nedivala, jen jsem tam hodila ty knihy a tím to haslo. Dost mě tohle vykolejilo. Děje se tohle i u vás?