Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mateřství - jsem dneska na dně
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.9.21 16:40
@GabinkaCh píše:
Odpovím asi blbě, ale tohle si musíme vytrpět všechny
V podstatě jo. Tuhle jsem potkala na hřišti maminku s 2,5 letákem a asi 9 měsíčním v šátku a v podstatě jsme si mohly dokončovat věty 
Snad jsem zněla aspoň trochu pozitivně ( klukům už je dneska 9 a 11)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 17:09
Žádnou radu moc nemám, nedá se dělat nic jiného než to vydržet a přežít. Děti mám od sebe 11,5 měsíce. Nyní něco málo přes 2 a 3 roky. Jako bude líp, alespoň z hlediska té fyzické námahy, přijdou zas časy, kdy to bude masakr z hlediska hádek o hračky, co chce jeden, chce druhý. Toto období máme teď a taky to je dost náročný, nicméně ne tak jako na začátku. Vydržet no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 17:11
@arinecka píše:
Aha, tak to je blbý. Budeš to tedy muset nějak vydržet. Ono to takhle nebude napořád, děti vyrostou a bude líp. Potřebovala by ses ale pořádně vyspat, jinak to s tebou za chvilku švihne.
no možná se vyspí, to je s většími dětmi velké pozitivum 
, ale já mám děti starší a včera jsem měla pocit v autě, že už musím někde zastavit, zamknout je tam a jít se někam vydýchat, jak mě štvaly 
někdy je prostě člověk z toho věčnýho řevu a dohadování unavenej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 17:17
Neboj, zažila to většina z nás . Podle mě je průšvih v tom, že jsi nevyspalá - to ze mně osobně dělá naprostou stvůru, která se hroutí ze všeho a její frustrační práh se rapidně snižuje. Stačí, aby muž na jedno odpoledne zabavil děti a já si SAMA dáchla, a hned se na svět dívám růžověji . Je to jen období, které přejde, akorát teď to vypadá jako nekonečný příběh s tragickými konci. Co to jde, snaž se odpočinout, i psychicky, i kdyby za cenu, že doma nebude naklizeno a nažehleno. A pokud budeš mít možnost, vyraž někam sama, i kdybys jen seděla v parku a koukala do křoví. Držím pěsti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 18:16
A ted si predstav, jak by vasi situaci popsal syn. Ten si to narozdil od tebe nevybral, chce zpet pozornost. A tebe za to, ze to nezvladas aspon nikdo nemlati.
Jinak ano, mit dite a mit vic deti je narocny, hodne. Vzdycky jsem jela nonstop a pred detma jsem, jak jsem pozdeji zjistila, neznala skutecnou unavu. Ale presto z toho, co pises, daleko vic lituju syna nez tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.21 18:39
@Ou píše:
Jseš celkem logicky přetažená a vyčerpaná.NA nějakou dobu by to chtělo podělit se o péči s dalšími lidmi, primárně otcem dětí a případně s hlídacími příbuznými a primárně se vyspat, pak to půjde snáze.
Jinak kombinace batole + mimino je holt vražedná a klíčové je to přežít a nezabít děti.
Cokoliv dalšího je nadstandart.
právě proto nechápu, proč si lidé pořizují děti tak věkově natěsno. 
Ke zbláznění. No jejich svobodná volba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 18:51
Já´ bych šla spát behěm dne s dětmi, pokud ještě teda usnou, protože všechno tyto stavy jsou z nevyspání.. Zas jinak se na to budeš dívat, když bdueš trochu vyspaná..
Já to měla taky náročné- kdo teda ne, ale měla jsem taky takové stavy, protože jsme jezdily po nemocnicích a asi rok oed narozenní, kdy jsme tam bývaly třeba 14 dní v kuse, a persotě spaní nebylo vůbec. NO, protože v noci jsem msuela co dve hodiny něco.. bud krmit, přebalovat a nebo tam vběhly sesry něco atd.. Takže spánek byl třeba 3 hodny za noc..
Doma to bylo lepší.. takže si myslím, že ten spánek, Jak ně něj, no v tvém příadě nevím, protože toho máte dost. Chápu i tvéhé chlapa, protože je rozdíl mít chlapa co přijde z práce třeba ve 4 na byt a sedí a nic a třeba ještě neprauje manuálně a pak chlap, který pracuje manuálně a pak na dům, že by pak měl večer někde něco zase..
Každopádně byste mohli pořešit víkendy, kdy by třeba vsta dřív, a nechal tebe trochu dospat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 18:52
@Burj Chalifa tak záleží.. kdyby bydlelina bytě chlap z práce domu a nic, žádné rekonstrukce tak proč ne.. ale toto je docela o tom, že oba dva josu vyčerpaní..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 19:40
No jo, stacilo chvilinku pockat a dite 2,5-3 roky uz to pobira nesrovnatelne lip.
Ted proste jen nebazirovat na detailech, vsechno si zjednodusit a nedelat nic navic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 20:42
Promin ja musela 
ale ja se nekdy citim stejne hrozne a o mam male dite jen jedno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 23:48
Přesně zapřáhnout chlapa, poprosit babičku. Já mám jen jedno mimčo a nemlich to stejný jako vaše. Nemám tolik nervů abych to vydržela. Včera jsem brečela šíleným způsobem, že nemám umytý nádobí a nemám sílu to umýt. Vyčítala jsem si jaký tu mám strašný bordel. Jednou malá tak řvala, že si pro ní musela moje mamka přijít a vzít si ji na noc k sobě jinak bych to nezvládla.
Prostě ať si vezme babička mimčo do kočárku, tatínek staršího někam ven a ty si odpočiň, ukliď..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.21 09:46
Zakladatelko, úplně rozumím, soucítím.
Já mám děti trošku víc od sebe (skoro 3 roky), přesto je to neuvěřitelně náročné, a to už má mladší 8 měsíců. U nás jsou hlavně 3 problémy: 1. téměř nespíme (mladší spí příšerně od narození, nejdřív ho budilo břicho, pak začaly růst zuby, teď ani nevím, co mu vlastně je - on je prostě téměř celou noc neklidný, pomáhá kojit, ale kolikrát je téměř neuložitelný. Vyžeru si to hlavně já, protože holt kojení, ale manžel v tom spí taky blbě a starší syn sice celou noc prospí, ale kvalita spánku asi taky nic moc). 2. starší je obtýden nemocný. A to je na hlavu. Počítali jsme s tím, že až bude na světě mladší, starší bude většinu dne ve školce, takže já budu mít víc prostoru na mimino a domácnost. No, realita je taková, že je mám doma téměř pořád oba dva, jen ještě vydáváme peníze za školku 
a 3. jsem na to taky téměř sama. Bydlíme daleko od rodin a sice nemáme žádnou rekonstrukci, ale manžel má náročnou práci, kam navíc dojíždí jednu cestu 40 minut, prostě je skoro 11 hodin každý den „v čudu“. On je teda úžasný, po práci si chvíli vydechne a pak jedem oba okolo ukládání, koupání atd.
Doufala jsem, že po těch 8 měsících už to bude lepší, že si to sedne, budeme už trochu normálněji spát, kluky budeme moct ukládat oba naráz, no bylo to dost naivní. On ti nikdo dopředu neřekne, jaké zrovna tvé dítě bude… Mě třeba po zkušenostech s prvním, který byl přes den náročný, ale v noci pohoda, budil se prostě jen na kojení třeba 3× za noc, akce na 15 minut a spalo se dál, vůbec nenapadlo, že s mladším probdím 3/4 roku. Taky mě nenapadlo, že starší dítě, které do nástupu do školky mělo dohromady 2× rýmu a jednou střevní virózu, začne domů tahat co pár dnů nějakou chorobu. Mám bráchu, co má dvojčata - a mají větší pohodu, než jsem kdy měla já i s jedním dítětem. Děcka jim totiž spí. Od porodnice spí celou noc a ještě teď, v téměř 2 letech každý den po obědě přes 2 hodiny. Samozřejmě jinak taky řeší vzdor, nálady, různé problémy, ale když člověk může normálně spát a přes den má jistotu nějakého klidu, je to podle mě hned o něčem trochu jiném, než mít celý den za zády aspoň jedno dítě.
No zkrátka nemalovala jsem si život se 2 dětmi růžově nebo pohodově, přesto mě realita stále překvapuje. Ale víš co? Žijem. Děti se každý den smějou. Já si neužívám každou chvíli, to určitě ne, jsem vyčerpaná, někdy je mi do breku. Ale když vidím, jak starší mazlí mladšího, jak se na něj mladší směje a dělá na něj opičky, když se ke mně v noci jeden z nich přitulí, snažím se to všechno vnímat na 100% a říkám si, že to za to stojí…
Jinak na tvém místě - nemáš moc možností hlídání a pomoci, k tomu se asi moc neupínej. Ale zkus trochu zapracovat na tom, jak jednáš se starším dítětem, možná snížit své nároky a být k němu empatičtější. Mně se podařilo na sobě zapracovat, mnohem méně křičím, žádné „na zadek přes plínu“ už dlouho nepraktikuju. A je mi líp. A syn se chová líp - protože vidí, že místo křiku se většinou prostě snažím pochopit, co se děje, proč pláče, co je pro něj těžké, a nějak mu s tím pomoct. Jasně, že to nejde vždycky, pořád je to tříleté šídlo, takže zvýšený hlas je na denním pořádku. Ale odbourala jsem takové ty výlevy, kterých mi pak bylo fakt líto. Lépe je díky tomu opravdu celé rodině. Nic nehroť, já třeba toho staršího na nočník naučila až po třetích narozeninách, dřív to nešlo, já se právě akorát stresovala a vztekala, o to menší chuť do toho měl on… Pokud ho to baví, pusť mu prostě jednou dvakrát za den na delší chvilku pohádky. Já to dělám, snažím se nemít za to výčitky, že jen čučí na televizi - já během toho udělám, co je třeba, nebo si na 20 minut hodím relax, a pak se mu jdu věnovat, klidnější a schopná dát mu víc pozornosti.
A jinak mi pomáhají mantry. Opakuju si věci jako „nebude to trvat věčně“, „jednou se zase vyspím“, „jsou to děti a nedělají to schválně“. A taky terapie Výměnou manželek, to teď praktikuju asi měsíc - tohle je asi svým způsobem hrozné, ale když tam vidím, jak opravdu vypadají zanedbané děti, kterým se rodiče nevěnují a jen po nich řvou, tak jsem víc v klidu, že náš případ to fakt není… Těch dětí tam je mi teprve líto… Svým způsobem je asi hrozné povzbudit se neštěstím jiných, ale já se tak aspoň zbavím pocitu, že jsem hrozná matka… Protože moje děti znají hygienu, pohlazení, laskavost, znají věci, které v tom věku znát mají, umí být veselé. Tak si pak vždycky říkám, že všechno asi nedělám úplně blbě…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
