Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zkusím oživit toto téma.. zrovna něco podobného řeším s dcerou (18 měsíců). Je to hodné dítě, žádné velké problémy, šikulka, ovšem jakmile ji něco hodně nazlobí (musí se jít přebalit, nechci ji v něčem vyhovět) nebo je přetažená, často mne začne bít ručkami, někdy kope (na přebalovacím pultu). Nezabírá domluva (tohle se nedělá, mámu to bolí atd.), když jí chytnu za ručku, buď řev a vykrucování nebo naopak řehot.. někdy se uklidní, když jí domluvím a položím na zem, udělám pár kroků pryč, případně se otočím zády, to někdy přijde za mnou s „máma“ a obejme mne, pohladí, někdy ne.. někdy to ani nemůžu provést (např právě na přebalováku). Fyzické tresty u nás neprovozujeme, párkrát (3?) jsem se neudržela a malou plácla po ručce (v jedné z těchto situací), ale začala se smát.. nějaká rada pro takto staré dítě? Je to jen takové období?
@Naruby píše:
Zkusím oživit toto téma.. zrovna něco podobného řeším s dcerou (18 měsíců). Je to hodné dítě, žádné velké problémy, šikulka, ovšem jakmile ji něco hodně nazlobí (musí se jít přebalit, nechci ji v něčem vyhovět) nebo je přetažená, často mne začne bít ručkami, někdy kope (na přebalovacím pultu). Nezabírá domluva (tohle se nedělá, mámu to bolí atd.), když jí chytnu za ručku, buď řev a vykrucování nebo naopak řehot.. někdy se uklidní, když jí domluvím a položím na zem, udělám pár kroků pryč, případně se otočím zády, to někdy přijde za mnou s „máma“ a obejme mne, pohladí, někdy ne.. někdy to ani nemůžu provést (např právě na přebalováku). Fyzické tresty u nás neprovozujeme, párkrát (3?) jsem se neudržela a malou plácla po ručce (v jedné z těchto situací), ale začala se smát.. nějaká rada pro takto staré dítě? Je to jen takové období?
@prilen píše:
Zdravím všechny. Máme tříletého chlapečka. Prožívá právě období vzdoru, což není nic zvláštního. Mají to všichni, někdo bouřlivější, jiný to ani nezaznamená. Problém je ve zvládání vzteku. Pokud se naštve, a důvod může být jakýkoli, neumí to zpracovat. Jsem celkem chápající matka, nevyšiluju z prkotin, vím, že sám prožívá obtížné období. Problém je v tom, že si vztek vylévá na mně. V názvu to sice označuji za „bití“, ale jde o plácání. Prostě mám vztek, tak plácnu mámu, ta je vždy nejblíž. Nejsme příznivci tělesných trestů, řvaní na děti apod., takže zkoušíme domluvy, vysvětlování atd. Nic.Situaci jsme s manželem probírali mnohokrát, ale už jsme v úzkých. Jsme objednáni k dětské psycholožce, ale obávám se, že za velké peníze se tam stejně nic objevného nedovíme. Prosím o relevantní rady a zkušenosti.
To dite proste nevi jak se ma poprat s emocemi a tak jde na mamcu. Utec mu nebo chytni rucicky. Hlavne ho za to nebij a ani nekric. Prejde to vekem samo, mam taky zkusenosti ![]()
@Naruby píše:
Zkusím oživit toto téma.. zrovna něco podobného řeším s dcerou (18 měsíců). Je to hodné dítě, žádné velké problémy, šikulka, ovšem jakmile ji něco hodně nazlobí (musí se jít přebalit, nechci ji v něčem vyhovět) nebo je přetažená, často mne začne bít ručkami, někdy kope (na přebalovacím pultu). Nezabírá domluva (tohle se nedělá, mámu to bolí atd.), když jí chytnu za ručku, buď řev a vykrucování nebo naopak řehot.. někdy se uklidní, když jí domluvím a položím na zem, udělám pár kroků pryč, případně se otočím zády, to někdy přijde za mnou s „máma“ a obejme mne, pohladí, někdy ne.. někdy to ani nemůžu provést (např právě na přebalováku). Fyzické tresty u nás neprovozujeme, párkrát (3?) jsem se neudržela a malou plácla po ručce (v jedné z těchto situací), ale začala se smát.. nějaká rada pro takto staré dítě? Je to jen takové období?
Neboj, to prejde. Bude to trvat, ale hlavne ji za to netrestej a nekric.
@manoli píše:
Neboj, to prejde. Bude to trvat, ale hlavne ji za to netrestej a nekric.
No vidíš a naše pediatra na 3leté prohlídce (když předtím vystresla svým hrrr přístupem mé dítě, až brečelo a že se nechce svlíknout, u toho se mrskalo a pláclo mě do nohy) začala na něho řvát a mně upomínat, že bych ho měla plácnout, protože to si nesmí zvykat.
Od tříleté prohlídky hledám novou pediatru.
Osobně si myslím, že by rodič v takové situaci, kdy to dítě přežene mě by se dost rázně zatvářit a křiknout důrazně ne.. Nevěřím, že v takové situaci by se dítě neleklo. Takto mě to přijde, že má rodiče na háku a spíš se rodič bojí dítěte..
Známá to tak měla a já ji přitom sledovala a když kluk něco chtěl a prostě se munevyhovělo, tak ji začal kopat. a ona hlasem- jakoby mu něco vyprávěla, ne to nespíš, slyšíš.. Nerozuměls zvýšila hlas- jakoby mu říkala, běž se napít, trochu rozkazu..
Já děti nebiju- plácám vyjímečně - 7 letý dostal 2 krát na zadek, takže nejsem tvrdoň, ale u nás takdy 2 letý začíná- pokopávat poplácáct kostkou a to fakt bolí tak na něho teda hodně křiknu..
Nesouhlasím, že to přejde.. Známá teď má 5 letého a dovolí si to pořád…
Nikoho nesousím, jenom si myslím, že prostě neni dobré, aby se dítě bálo rodičů, ale v jistých situaci prostě musí mít respekt a ne, aby se ho bál rodič ![]()