Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Milenky, stal se nakonec ženáč s dítětem Vaším partnerem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.8.13 12:11
@Anonymní píše:
Ano, jsem milenka, milenka ženatého muže s dítětem. Hoďte po mně kamenem…Moc by mě zajímaly názory milenek. Dočkaly jste se toho svého, jako pak už oficiálního partnera? Oficiálně jsem sama s 2 dětmi, když jsme se poznali, nešlo o nic závazného, kafe, povídání, pár sms. Jen pak došlo na sex. Nebylo to špatné, každý máme nějaké potřeby. Jenže…zamilovali jsme se do sebe…teď nevím co dál, trvá to skoro rok, nikdy se neřešilo co bude, žilo se momentálním okamžikem. Jenže už mi probíhají hlavou myšlenky, jsem ta co čeká, až se ozve, napíše, zavolá. Kdy on bude mít čas…Vím šla jsem do toho, s tím, že to tak bude, jen nepředpokládala, že to bude tak silné, myslím na něj, chybí mi, a to i v momentě kdy odejde. Bolí mě u srdce, když má nastat víkend a nejsem s ním. Hrůza bylo období vánoc a dovolené.
Je mě z toho smutno, taky bych chtěla mít někoho, kdo mě čeká doma, můžu se ním pobavit třeba večer u vínka, usínat vedle něj, probouzet se. Chybí mi to objetí při usínání.
Nevím co dál, fungovat ve stejné situaci jako je teď, to nejde donekonečna, jen to jen odsouvání rozhodnutí, co dál. Zůstat spolu? čekat? Rozejít se? Jen ta představa, že bychom se rozešli, je mi z ní vnitřně hrozně.
Co poradíte? Nebo vlastní zkušenosti?…Děkuju za každý názor, radu..Omlouvám se, za anonymitu, ale chtěla bych ochránit své soukromí…dejme tomu Dita
achůjky 
ja po tobe hazet kamenama nebudu protoze jsem tez byla milenkou…teda pritel tvrdi ze ne jeho skoro exmanzelka ano 
pritel je semnou uz skoro dva roky a skoro rok se rozvadi 
a jeste k tomu vsemu cekame miminko..vsechno zalezi na vas dvou… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.13 12:14
Asi to bude pořád tak ty čekáš na zavolání, sms, kdy on bude chtít a mít na tebe čas, je to podle něj a asi mu to vyhovuje
nebo ti řekl názor na to co je mezi váma? asi by měl abys viděla jestli chce zůstat s rodinou nebo jí opustit a jít k vám, nebo ani nemá v plánu opustit manželku a takhle mu to vyhovuje
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.13 12:14
Nedočkala. Byli jsme zamilovaný, nasliboval hory doly, chtěl si mě vzít, a když přišlo na lámání chleba tak se strašně divil, proč by se měl jako rozvádět. Řekl mi, že ví, že jsem lepší partnerka než jeho žena, ale jí má jistou a ví, že mu neuteče. Dodnes jsem to nepochopila. Ale je teda fakt, že milenec byl exluzivní, aspoň něco
- Citovat
- Upravit
17.8.13 12:18
Já se taky přiznávám, že jsem jednou byla milenka… Ze začátku tvrdil, že ženatej neni… Neměla jsem růžový brejle, rovnou jsem se mu vysmála, že teda za koho mě má, že v jeho 36ti letech nebejt ženatej? A ještě k tomu pěknej? No tak to by nebyl normální
Tak pak teda, že se prej rozvádí
Mě to bylo jedno… já byla svobodná, nezadaná, bez závazků, líbil se mi… mohla jsem mu rovnou uvěřit, že ženatej neni a svědomí bych měla čisté, ale co si budeme povídat… nejsme blbé, že ano
Táhli jsme to spolu rok a půl a šlo jen o sex. Já v té době nikoho na „tu věc“ neměla a na vážný vztah jsem nikoho nehledala… (bylo mi 20) tak mi to vyhovovalo… prostě jsem si zakázala se zamilovat. Bylo mi jasný, že na větě „rozvádím se“ taky moc pravdy nebude. Užili jsme si svoje, výlety, hotely, hezké večery, testování různých sexuální praktik… a bylo to fajn.
Časem jsme to úplně normálně ukončili (začal se zase plně věnovat manželce a dceři), bez zášti či hádek. Myslím, že kdybychom se potkali tak si i fajn pokecáme. 
Neskrývám se za anonymitu… nestydím se za to… jak jsem již psala, já byla svobodná, bez závazků, nechtěla jsem ho odtáhnout od rodiny. Mě to tak vyhovovalo… To ON byl ženatý se závazky… ON po mě neměl vystartovat. Já se jen nechala… proč ne? 
Příspěvek upraven 17.08.13 v 13:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.13 12:19
Odpovím na název.. ano, dočkala jsem se, ale já to po něm nechtěla. Chtěla jsem jen milence.. nějak to přerostlo a ačkoliv mi nazačátku řekl, že se nikdy nerozvede, tak to pak sám udělal /já se to dozvěděla až o hodně později/.. co máš dělat Ty? nepovím, já do toho šla s tím, že to pro mě mělo být jen rozptýlení, takže jsem neřešila, zda budem, nebo nebudem spolu.. pokud Ti to vadí, jdi od toho, nečekej, na 95 % to nemá smysl. Je strašně málo holek, co se fakt dočkalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.13 12:19
Znama se nedockala, tak kdyz za ni zacal chodit dalsi, rekla mu, ze vztah nebude, dokud nebude rozvedeny. Uz byl ale v rizeni. Kdyz dorazil s rozhodnutim od soudu, zacali spolu chodit a za par mesicu se vzali 
jeste k tomu to byl sef a ona jeho asistentka. Takze z pocatku dobry klise 
Příspěvek upraven 17.08.13 v 12:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.13 12:19
Zkušenost 1. Ne nedočkala bylo mi 16 jemu 30 ale byla jsem ta husa co čekala a trapila se utla jsem to.
Zkušenost 2. Dočkala jsem se. vlastně jsem nečekala po čtvrt roce jsme se sestěhovali a uz spolu žijeme 4 roky.za synem jezdi nebo si ho bere sem.Jen me poprosil at ho do ničeho nenutim a tak se stalo.Sami přišli s rozvodem a ted sam řika ze si ted rozumi víc než v manželstvi a ja jsem rada že si nedělaji zle.
- Citovat
- Upravit
Julia_E
17.8.13 12:50
Já se dočkala a jsem moc ráda, protože můj muž mi stál za to, je nejlepší
Ale chvíli to trvalo, kvůli dětem zůstával s exmanželkou 2 roky, ale většinu času trávil se mnou, do společnosti jsem s ním chodila taky jen já, jezdil se mnou k mým rodičům a příbuzným, platil mi nájem atd…jen prostě bydlel s ex a dětma. Po dvou letech mi končila smlouva v mém bytě a tak jsme se sestěhovali, stejně to bylo dávno jasné, že budeme spolu
Musím ale říct, že nějaká utajovaná milenka, před kterou má přednost manželka, to bych nebyla, já musela celou tu dobu vědět, že jsem prioritou, že když budu chtít být s ním, tak bude se mnou, když budu chtít pojede se mnou pryč na víkend, když budu chtít, tak u mě přespí…a on si to vždy zařídil, takže já se necítila odstrčená. A upřímně řečeno: teď když ho mám doma, tak se mi po tom někdy i stýská, že jsem ho měla doma jen, když jsem chtěla a jinak jsem měla takový ten svůj klid 
- Citovat
- Upravit
monca114
nepř. G12
Julia_E
17.8.13 13:05
@monca114 píše:
Netušila jsem, že některé milenky opravdu věří a čekají…
no vidíš to a i se dočkají…já zase nechápala, že manželka ví a trpělivě čeká, že ho to přejde
- Citovat
- Upravit
17.8.13 13:08
Já se tedy nedočkala (mě bylo 30 a jemu 47). Byla to kolega v práci a přerostlo to z kamarádství. Zezačátku jsem mu sežrala tu pohádku o tom, že je s manželkou jen kvůli dětem, nerozumí si spolu a nespí spolu a blablabla…jasně jsem se několikrát zeptala, jestli je si jistý, že doma je konec, že nechci být blbkou, co bude léta tajnou milenkou -odpověď: „No jistě, jinak bych do toho nešel, ne?“
Trvalo dlouho, než jsem pochopila, že druhou bych vždycky zůstala, že se nerozvede a neodejde. Bylo to hnusný, ale horší bylo ho každý den vidět v práci, muset s ním normálně mluvit…
Jsou to dva roky zpátky a zkazilo nám to přátelství, já jsem nedokázala odpustit, že mi od začátku lhal. Už bych bez papíru o rozvodu nedala ani ránu, tohle si žádná nelajsne dvakrát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ano, jsem milenka, milenka ženatého muže s dítětem. Hoďte po mně kamenem…Moc by mě zajímaly názory milenek. Dočkaly jste se toho svého, jako pak už oficiálního partnera? Oficiálně jsem sama s 2 dětmi, když jsme se poznali, nešlo o nic závazného, kafe, povídání, pár sms. Jen pak došlo na sex. Nebylo to špatné, každý máme nějaké potřeby. Jenže…zamilovali jsme se do sebe…teď nevím co dál, trvá to skoro rok, nikdy se neřešilo co bude, žilo se momentálním okamžikem. Jenže už mi probíhají hlavou myšlenky, jsem ta co čeká, až se ozve, napíše, zavolá. Kdy on bude mít čas…Vím šla jsem do toho, s tím, že to tak bude, jen nepředpokládala, že to bude tak silné, myslím na něj, chybí mi, a to i v momentě kdy odejde. Bolí mě u srdce, když má nastat víkend a nejsem s ním. Hrůza bylo období vánoc a dovolené.
Je mě z toho smutno, taky bych chtěla mít někoho, kdo mě čeká doma, můžu se ním pobavit třeba večer u vínka, usínat vedle něj, probouzet se. Chybí mi to objetí při usínání.
Nevím co dál, fungovat ve stejné situaci jako je teď, to nejde donekonečna, jen to jen odsouvání rozhodnutí, co dál. Zůstat spolu? čekat? Rozejít se? Jen ta představa, že bychom se rozešli, je mi z ní vnitřně hrozně.
Co poradíte? Nebo vlastní zkušenosti?…Děkuju za každý názor, radu..Omlouvám se, za anonymitu, ale chtěla bych ochránit své soukromí…dejme tomu Dita