Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jsem o hodne mladsi, 3 deti jeste male, (7, 5 a 2), ale s manzelem vime, ze vic deti nechceme…
a strasne se tesim, az jim nebudu muset stat za zadkem a nebude u nas furt rev… a noci bez buzeni
mimina kamaradek me (zatim) nechavaji chladnou ![]()
Po prvnim i druhem porodu mi strasne chybelo tehotenske bricho, po tretim uz jsem to nemela a nemam- ted makam na postave, aby byla podle mych predstav ![]()
Já mám tři dospělé syny třetího jsem měla když mi bylo 35 práce okolo dětí bylo plno.Až odrostli měla jsem maminku ležáka tak jsem se musela o ní starat a nikam jsem se nedostala.Ted si teprve na stáří užívám jezdím na dovolené a mám 6 vnoučat tak tak se nenudím a dělají mi radost.
Ne, neměla jsem touhu celý svůj produktivní věk prorodit,děti jsem měla taky v tom věku jako ty.
Pořád mám co dělat,jsou zase jiné zájmy,děcka v tom věku už byly pomalu partáci,akce s nimi i bez nich,na nějaké mimina jsem si ani náhodou nevzpomněla.
@Micaella22 píše:
To je tim babyboomem kolem. Prijde mi, ze vsude vidim jen miminapak cloveku nema hrabat.
jo,všude jsou vidět mimina,ale jak říká manžel,při pohledu na ženské,co je doprovází,tak je mu většinou smutno a někdy si vůbec není jistý jestli je to matka nebo babička - už od pohledu postarší utahané vrásčité ženské,vždy si prý vzpomene,jak jsme měli mládata my a na ty mladé maminy s kočárkama,to prý bylo 100 a 1 a úplně jinný,příjemnější pohled na ně. ![]()
Ano, mám to taky tak, jsem ráda, že děti už jsou větší a šikovné, se starším si občas uděláme den sami, někam jedem, zajdem do kina, na nákupy, naštěstí i když je puberťák, tak se za matku zatím nestydí
a stejně stará kamarádka si pořídila mimčo, teď už je to batole a když si jdem někam na kávičku, tak ona furt s prckem, nedořekne větu, aby neodbíhala, jo už bych to rozumově fakt nechtěla. Jen mě zaskočily ty pudy ![]()
Jojo, taky se to ve mně teď hrozně mele, jestli jít ještě do třetího nebo se spíš těšit, že ti dva odrostou a bude se dát zase trochu toho víc podnikat, třeba i bez dětí - dvě nám ještě prý babičky pohlídají, ale tři už by nedala ani jedna. To už bych po nich nemohla ani chtít, to by byl záhul i pro mě. Hlavně při tom, jaký my vyrábíme nespavce, bych to do třetice už taky přežít ve zdraví nemusela
Mě už to teď s malou začíná bavit víc, když je jí rok a začala víc komunikovat, chodit, hrát si s bráchou, tak je taková akčnější, přecejen s tím úplně malinkatým miminkem zas až taková zábava není, spíš je to o tom piplání. A pořád nevím, jestli by se mi do toho ještě jednou chtělo. Mně se vždycky hrozně líbilo být těhotná, tak kvůli tomu pocitu bych to ještě někdy chtěla zažít, porody jsem měla poměrně bezproblémový a děti jako miminka taky - hezky se kojily, spinkaly, ale psychika si žila svým vlastním životem a určitý sklony k poporodním depresím tam prostě jsou. My je máme i trochu v rodině totiž. Ty bohužel tím, jestli je dítě hodný nebo náročnější, ovlivnit moc nejde, u mě je spouští právě nevyspání, čehož jsem si s oběma užila až až. Asi i díky kojení. Leda by to třetí bylo na UM, to všem kamarádkám spí děti líp, co jsou na flašce. Ale je mi 36, do práce jsem chtěla jít za rok a něco, to bych musela stihnout do roka otěhotnět a to by byl masakr. Bojím se hlavně, že bych si pak už ty děti v tom frmolu tolik neužila. Kdo by vodil kluka na kroužky, tatínek nám občas jezdí pracovně mimo, máme psa a byt na tři děti naprosto kapacitně neodpovídající. Tak to mě dost brzdí, i ty finance prostě. Fakt stačí, když se pak sejde nákup bot, oblečení a placení různých aktivit pro ty dvě. Takže u nich už asi zůstaneme, to bysme museli pořídit větší bydlení i auto. A to zase by šlo nejdřív, až bych šla do práce a zase třeba rok dva dělala, aby se něco našetřilo. Mezi prvním a druhým jsem chodila do práce rok a jsem za to ráda. I že jsem se dostala mezi lidi. Nevím, jak bych znova dávala takovou tu izolaci, ještě třeba ve 40ti. Jsem spíš nervák, na tři děti to chce asi trpělivější a vyrovnanější povahu…
Mám malé děti, 3 roky a 7 měsíců. Druhé se narodilo v den mých 36. narozenin. V podstatě jsme kompletní, jedno po manželovi, druhé po mě, i když jsou stejné pohlaví, to mi nevadí. Přesto mi přijde líto říct definitivně další už ne (manžel nechce). Je to asi tím, že se bojím, že se něco stane a přijdeme o ně. Ale to bych se bála i kdyby jich bylo 5.
Mam 2 deti, 18 a 20 let, je mi 43 a mame jeste 2 a pul leteho chlapecka. Planovaneho. Niceho nelituju. ![]()
Je to spis o tom kdo se jeste citi byt maminkou miminka.ja mam sikovne 2.deti,7.let a rok a pul.jsem jeste hodne mlada 29.let.a vime s manzelem uz treti neplanujeme.chceme si uzivat,cestovat.dnes je ta doba kdy se rodi v pozdejsim veku a jak bylo zmineno nekdy se tezko rozeznava zda to je mamka nebo babicka.je pravdou ze mladi rodice maji vice energie a elanu na vychovu nez starsi ![]()
Jsem starší, než ty a čekáme miminko. První dítko je dospělé, dlouho jsme léčili neplodnost a podařilo se až teď. Miminko je vymodlené, očekávané a moc se na něj těšíme, svobody a mejdanů jsme si užili až až, jsme zajištění a v plné síle, máme čas, prostor i trpělivost víc, než tenkrát. Pokud se na to někdo cítí…proč ne?
Pak jsou také páry, co třeba o dítě přišli, proto mají mimčo pozdě, nebo našli později partnera, nesuď a neplivej hned jed, když nevíš @kilčo
@Anonymní píše:
Je to spis o tom kdo se jeste citi byt maminkou miminka.ja mam sikovne 2.deti,7.let a rok a pul.jsem jeste hodne mlada 29.let.a vime s manzelem uz treti neplanujeme.chceme si uzivat,cestovat.dnes je ta doba kdy se rodi v pozdejsim veku a jak bylo zmineno nekdy se tezko rozeznava zda to je mamka nebo babicka.je pravdou ze mladi rodice maji vice energie a elanu na vychovu nez starsi
znám osobně několik maminek kolem 40 , žádná tedy nevypadá jako babička
a většinou jsou ukňourané a unavené ty mnohem mladší. Mluvím tedy o těch, co znám.
No, já tedy velmi lituji, že mám jedno dítě a víc jich mít nebudu. Navíc k vůli postižení dcerky nebudu mít ani ta vnoučátka, ovšem nebudu mít ani důchod, protože dcerka zůstane mým malinkým miminkem napořád. Miluju ji, ale velmi mi chybí normální prožití mateřství. Takže ano, je mi moc líto, že mám „pouze“ dcerku. Také mám noční můry z bodoucnosti, co s ní jednou bude až už já a ani manžel nebudeme moci pečovat o její potřeby.
Měla jsem období, kdy má touha po dalším dítku byla natolik velká, že jsem se chtěla rozvádět (manžel ze strachu z dalšího postiženého dítka rezolutně nechtěl), ale nakonec jsem si to dokázala zdůvodnit a také se s tím sžít.
@Anonymní píše:
znám osobně několik maminek kolem 40 , žádná tedy nevypadá jako babičkaa většinou jsou ukňourané a unavené ty mnohem mladší. Mluvím tedy o těch, co znám.
je jasné, že když je ti 40+,že 40leté ženské nevidíš jako zombice
,ale zkrátka věk je neúprosný pro všechny, 40 je zkrátka jednou tolik co 20!A je to vidět na každé ženské, že jí není 20 a ani 30+,to prostě neokecáš.
Ve 40 navíc zdravý člověk se opravdu nemá důvod cítit špatně, já se také v tom věku cítila jak ve 20,ale když už člověk oslaví 50ku, pomalu, ale jistě se to opotřebování a stáří organismu začíná hlásit. A v50 budou mít tyhle šílené dnes 40leté rodičky teprve 10leté dítko a budou zametat jazykem a taky silnice a chodníky-většina z nich bude mít i existenční problémy. Lidi ve věku 50+ nejsou vyhledávanými zaměstnanci a taky už se jich do leččehos ani jít nechce. Nedivím se, ale fakt zdaleka ne každý jsme vtomto věku zajištění.
Ne. Tohle fakt neznám. Za mě by se děti mohli rodit ve třech letech, miminka fakt nemusím
Jsem šťastná, źe mladší jsou 3 (starší4,5) a já zase začínám ve 40 normálně fungovat…
Ale u tebe to chápu, měla jsi dítě brzo. Se 42 letou maminkou, která měla dvě dospělé děti a stále stejného manžela jsem ležela v porodnici
Prijde mi, že tyto matky mají pocit, že si to lépe užijí a nezopakují některé chyby… nakonec je to spíš zmáhá ![]()