Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zakladatelko průběh uz ti popsali - ja jen dodám, ze jsem byla na operaci po porodu a na pokoji se mnou byly i holky po miniinterupci. Bylo to pro ne ais težké, protože jsem tam pak měla i miminko na kojení
tak se obrn
Ono by stačilo nezakládat každou chvíli na toto téma diskuze(od slova diskutovat), ale informace si najít diskrétně u lékařů nebo na internetu. Přijde mi, že se to tady děje už naschvál, protože odezva je vždy poměrně jistá a je to logické. Zakladatelky se ani neobtěžují si je tady najít a přečíst. Takže když se nebudou podobné diskuze zakládat, nebude koho soudit ani co hodnotit.
@Anonymní píše:
Tato diskuze vznikla na dotaz jak probíhá miniinterupce, myslím, že zakladatelka nepotřebuje číst kdo má jaký názor na ni =) pokud o tom máte potřebu diskutovat, založte si téma s tím názvem. Jakmile se tu objeví jakýkoliv dotaz ať se týká čehokoliv, např. očkování tak se vyrojí spousta ženských, které prostě mají potřebu si rýpnout. Potom když hledáte něco pro vás užitečného jsou všechny témata zaspamované názory které jsou vlastně mimo téma a to podstatné v té změnti buďto hledáte obtížně, nebo vůbec nenajdete…
Musim souhlasit.. Otazka znela jasne, nechapu proc ma nekdo potrebuju sdelovat svuj nazor co se potratu tyce.. Kazdy na to mame nejaky nazor, urcite jsou od toho vhodne diskuse, tudiz nechapu smysl, nutit svuj nazor v tehle diskusi… Ale to uz je tady skoro pravidlem ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji tohle jsem chtěla vědět. U gynekologa jsem byla, mám žádanku do nemocnice, tam nastupuji v pátek v sedum ráno a předoperační mi budou dělat tam… Ještě by mě zajímaly pocity z nemocnice, jak se k vám chovali, jestli jako tady holky které to odsuzují nebo jste byla pochopena… Děkuji
Doktorka se chovala naprosto profesionálně a byla „milá“ Nikdo se na nic neptá.. ležela jsem na pokoji s 5ti ženskýma a ani nevěděli že jsem byla na miniinterupci. Ostatní tam byli s jiných důvodů (myomy a jiné problémy) když doktorka na „vizitě“ mluvila ke mě slovo miniinterupce vůbec nepadla.. jen „zákrok“ proběhl v pořádku.. Jak mluvila k ostatním tak mi bylo jasné že jsem tam s tímto zákrokem jediná. Sestřička co nás tam měla na starost byla též v pohodě. A mé pocity? Vzala jsem si knížku a nemyslela jsem na nic.. Ano měla jsem okamžik kdy jsem se rozbrečela - a to když jsem to viděla na UTZ.. nikdy jsem tuto situaci nechtěla zažít a řešit. Bohužel, stalo se. Přesvědčení že druhé opravdu nechci bylo silnější. Věděla jsem to na 100%. Nelituji toho. Ale chápu ty kteří se snaží a nemůžou mít. Kdybych měla to srdce dát pak mimčo k adopci, tak bych strašně ráda někoho udělala šťastným..ale nedokázala bych to. Jinak po zákroku mě bolelo trochu břicho jak při MS a slabě jsem krvácela asi týden.. jen ten první den jsem byla mimoň a jen ležela a odpočívala a manžel se staral o děti. druhý den jsem byla OKI
@Anonymní píše:
Tato diskuze vznikla na dotaz jak probíhá miniinterupce, myslím, že zakladatelka nepotřebuje číst kdo má jaký názor na ni =) pokud o tom máte potřebu diskutovat, založte si téma s tím názvem. Jakmile se tu objeví jakýkoliv dotaz ať se týká čehokoliv, např. očkování tak se vyrojí spousta ženských, které prostě mají potřebu si rýpnout. Potom když hledáte něco pro vás užitečného jsou všechny témata zaspamované názory které jsou vlastně mimo téma a to podstatné v té změnti buďto hledáte obtížně, nebo vůbec nenajdete…
co tady komanduješ ostatní za svobodné vyjádření názoru, ty anonymní hrdinko.
Ty máš asi nějakým komplex když se v každé diskuzi musíš do všech navážet. Otázka zněla co jí čeká na miniinterupci ne kdo má jaký názor na potrat, takže jestli nemáš odpověď k tématu, tak se klidni
@sissive píše:
@Burj ChalifaTy máš asi nějakým komplex když se v každé diskuzi musíš do všech navážet. Otázka zněla co jí čeká na miniinterupci ne kdo má jaký názor na potrat, takže jestli nemáš odpověď k tématu, tak se klidni
neokřikuj tady ostatní, co mají říkat.
Já nikoho neokřikuji. To ty se tady do všech navážíš a nedokážeš napsat konstruktivní odpověď
@sissive píše:
@Burj ChalifaJá nikoho neokřikuji. To ty se tady do všech navážíš a nedokážeš napsat konstruktivní odpověď
nikdo Tě nepovolal jako cenzora, aby jsi ostatní poučovala, co mají nebo nemají říkat nebo co si myslet.Je to svobodná diskuse, tak to laskavě respektuj.
Já to respektuji, ale pokud má ta diskuze k něčemu být, tak má týkat daného tématu a ty sem lezeš jenom proto aby sis do zakladatelky rýpla a odsoudila jí. Ale evidentně nemá cenu s tebou o něčem bavit, protože to ty nikdy nepochopíš
Byla jsem před měsícem na miniinterupci, uvažovala jsem o té potratové pilulce, ale doktor mi to nedoporučil, že prý stejně 50 % ženských skončí na revizi. V pátek jsem byla na předoperačním, v pondělí v 6,30 nástup do nemocnice, dostala jsem andělíčka a punčochy, nějakou oblbovací pilulku, po které jsem se tedy necítila nijak oblbnutá a v 8 hodin jsem jela na zákrok. Tam jsem si sundala andělíčka a dali přese mě prostěradlo, napíchli žílu a pak jsem usnula a vzbudila se na pokoji. Tam jsem byla sama. Někdy po poledni (asi v jednu?) jsem byla s doprovodem propuštěna domů. Nic mě nebolelo, 10 dní jsem slabě krvácela nebo špinila. Chovali se slušně, nikdo se nijak netvářil.
Jo a za 14 dní po zákroku jsem šla na kontrolu (ultrazvuk) ke svému gynekologovi.
Hlavní je aby ty jsi s tím byla vyrovnaná, že to dáváš pryč. U nás to bylo před 6 lety za 3000,–. A zvládnout se to dá v pohodě.
![]()
Milá zakladatelko, zvaž ještě prosím možnost donošení dítěte a poskytnutí k adopci těm, kteří dítě mít nemohou. Co by za to tvé děťátko dali? (viz. deníček z dnešního dne) Chápu, že jsou okolnosti, kdy si dítě nechat nemůžeš, ale lépe mu dát život, než ho utratit. Někdy v budoucnu to na tebe může dolehnout a nejsou výjimečné ani těžké deprese u žen, které interrupci či miniinterrupci podstoupily. Tento stav má dokonce pojmenování jako postabortivní syndrom a nikdo neví, kdy ho to může dostihnout. Třeba až za několik let. Přečti si prosím tento deníček a pouvažuj. Pokud budeš chtít pomoci, kontaktuj mě prostřednictvím SZ.
@s.y.p.t.a píše:
Milá zakladatelko, zvaž ještě prosím možnost donošení dítěte a poskytnutí k adopci těm, kteří dítě mít nemohou. Co by za to tvé děťátko dali? (viz. deníček z dnešního dne) Chápu, že jsou okolnosti, kdy si dítě nechat nemůžeš, ale lépe mu dát život, než ho utratit. Někdy v budoucnu to na tebe může dolehnout a nejsou výjimečné ani těžké deprese u žen, které interrupci či miniinterrupci podstoupily. Tento stav má dokonce pojmenování jako postabortivní syndrom a nikdo neví, kdy ho to může dostihnout. Třeba až za několik let. Přečti si prosím tento deníček a pouvažuj. Pokud budeš chtít pomoci, kontaktuj mě prostřednictvím SZ.
toto jsi psala i mě když jsem tu loni žádala o rady ohledně interupce. Abych pravdu řekla tak na mě tedy dolehlo daleko víc vědět že je někde jinde moje dítě u adoptivní rodiny - nedokázala bych to! daleko lépe se člověk vyrovná s interupcí než s adopcí.. dle mého názoru ![]()