Mírná výchova, protože nemlátím děti?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
37145
3.6.18 09:19
@Anonymní píše:
2,5 roku. No právě že já jsem ho jednou ( to bylo poprvé v životě ) plácla a to měl ještě plínu.. a už to bylo fakt přes čáru. Ležel na zemi, řval na mě a atd.. a v jeden moment už jsem mu prostě jednu pleskla. Ale podle mě to ani nemohl cítit.. a kolem šla paní a říká - jo jo ty dnešní matky v dnešní době všechno řeší bitím :roll:

Tak ty víš nejlip jak to bylo, někdy už opravdu není jiná možnost, pokud člověk nechce stát půl Hodiny na ulici a čekat než se dítě vyvzteka :think: na paní bych se vykašlala, takový mám nejradši, co jdou jenom kolem ale Maj hromadu keců :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2505
3.6.18 09:33

To máš tak, já třeba svému synkovi říkám, že ho mám moc ráda a on mi to říká během dne sám od sebe nesčetněkrát :) Vždy si dáme pusinku a je vše zalité sluncem (3r) ale když prostě neposlouchá, jede si své, zařvu na něj, jelikož vím, že u nás klidná domluva nepomůže, a když nepomůže křik, dostane na zadek. Když si to zaslouží, tak je škoda každé rány co padne vedle…

Když jsme na hřišti, často vidím zrovna takové maminy, co tu domluvu vedou opravdu dloooouho, přitom na to dítě vůůbec nereaguje a „skáče“ jim po hlavě.. Tuhle tam byl klučina, asi 2r. a házel písek na mého ročního syna, sypal mu na hlavu, bral mu hračky apod.. Jeho matka se zmohla pouze na tu domluvu („Pepíčku nesmíš, to se nedělá“) a synek si to v klidu provozoval dál.. Zrovna takové děcka by potřebovali po nějaké té době domluvy na zadek, či se sebrat a jít z hřiště, když domluva nikam nevede :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.6.18 09:37

Cizí lidi kecají. Mně kluk ležel na zemi jednu dobu třeba 10× denně. Několikrát se mi stalo, že jsem si vyslechla. Prostě je takový jaký je. Zkoušela jsem různé věci, i jsem „odešla“, on se po 5 minutách uklidnil a 30 minut seděl, dloubal se v písku, házel kamení do kanálu, vytrhal trávu a absolutně mě nesháněl. Mně to pak přestalo bavit, tak jsem ho sbalila a šli jsme domů.
Několikrát se mi i stalo, že mi u skoro uklidněného dítěte nějaká madam řekla něco ve smyslu: „Jsem zlá čarodejnice a takové zlobivé kluky odnáším s sebou.“ No a bylo po klidu a jeli jsme znovu :zed:
U nás třeba dát přes zadek znamená prodloužit scénu. Pokud to jde, tak ho beru a odnáším někam, kde to nevadí. Ale dodnes dělá scény v obchodech a tak podobně. Jsou mu 4 roky a nikdy nevím, co to spustí. Naposledy to bylo to, že mi upadl sýr na zem, on se lekl a byl konec.
Ale já už jsem obrněná. Syn dlouho nemluvil. V zimě jsme jeli vlakem a povídali jsme si. On svou řečí, já mu odpovídala a jedna paní na nás koukala přes půl vlaku s otevřenou pusou, kroutila hlavou a pronášela něco o úrovni současných matek. Plus se mi stává, že cizí matky odhání své děti, že náš je nějaký divný :lol: Chce to jedním uchem tam, druhým ven. Kdo chce psa bít, hůl si vdycky najde.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
3.6.18 09:37
@Andrea.Tom píše:
To máš tak, já třeba svému synkovi říkám, že ho mám moc ráda a on mi to říká během dne sám od sebe nesčetněkrát :) Vždy si dáme pusinku a je vše zalité sluncem (3r) ale když prostě neposlouchá, jede si své, zařvu na něj, jelikož vím, že u nás klidná domluva nepomůže, a když nepomůže křik, dostane na zadek. Když si to zaslouží, tak je škoda každé rány co padne vedle…Když jsme na hřišti, často vidím zrovna takové maminy, co tu domluvu vedou opravdu dloooouho, přitom na to dítě vůůbec nereaguje a „skáče“ jim po hlavě.. Tuhle tam byl klučina, asi 2r. a házel písek na mého ročního syna, sypal mu na hlavu, bral mu hračky apod.. Jeho matka se zmohla pouze na tu domluvu („Pepíčku nesmíš, to se nedělá“) a synek si to v klidu provozoval dál.. Zrovna takové děcka by potřebovali po nějaké té době domluvy na zadek, či se sebrat a jít z hřiště, když domluva nikam nevede :)

No vidíš.. a nám se stalo to samý. Říkám synovi - miláčku, prosím neházej ten písek po dětech, ono je to bolí a není jim to příjemné..
Pak jsem to zopakovala ještě 2 x a říkám - ještě jednou Ti to řeknu, a budeme muset jít domů abychom svým chováním neobtěžovali ostatní. Udělal to zase, tak jsem ho sebrala a šli jsme.
A nějaká paní, jejíž syn tam házel písek také - řekla ( ne přímo na mě ale tak bylo jasný na koho to je.. ) - no jo, ježiš tak hází písek, dyť je malej :roll: a nějaká paní jí tam seřvala že jí vadí že její dítě háže písek po ostatních a ona sedí a čumí :lol: :roll:

  • Citovat
  • Upravit
16186
3.6.18 09:38

U nás se tak nějak ujalo, že dvakrát řeknu, pak počítám do tří a když by ani tak neposlechli, tak jedna přiletí :jazyk: k tomu ale ještě nepřišlo, máme asi hodné děti :mrgreen: Scény typu šlehnu se o zem vůbec neznám, pravda, snažím se s dětmi do obchodu nelézt, bereme je tam jen v případě, že jim kupujeme boty. Nesnáším nakupování s dětmi :roll:
Nicméně, paní bych řekla ať si hledí svého a syna rozhodně nenechala řvát. Na to bych neměla nervy :cert: Ačkoliv si to představuji jen teoreticky, tak bych mu asi domluvila, něco mu nabídla, zkusila mu pozornost zaměřit na něco jiného…kdyby to bylo nezvladatelné, tak bych ho čapla a mazala pryč. Možná by i dostal, nevím :nevim:
Mám za to, že jsou určité hranice, které dítě má mít. Jinak je z něj opravdu spratek. Důležitější ale podle mě je jak mu tyto hranice rodiče vymezí. U nás platí domluva, ale kdyby to nešlo, tak klidně přiletí jedna výchovní.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.6.18 09:40
@Anonymní píše:
Cizí lidi kecají. Mně kluk ležel na zemi jednu dobu třeba 10× denně. Několikrát se mi stalo, že jsem si vyslechla. Prostě je takový jaký je. Zkoušela jsem různé věci, i jsem „odešla“, on se po 5 minutách uklidnil a 30 minut seděl, dloubal se v písku, házel kamení do kanálu, vytrhal trávu a absolutně mě nesháněl. Mně to pak přestalo bavit, tak jsem ho sbalila a šli jsme domů.
Několikrát se mi i stalo, že mi u skoro uklidněného dítěte nějaká madam řekla něco ve smyslu: „Jsem zlá čarodejnice a takové zlobivé kluky odnáším s sebou.“ No a bylo po klidu a jeli jsme znovu :zed:
U nás třeba dát přes zadek znamená prodloužit scénu. Pokud to jde, tak ho beru a odnáším někam, kde to nevadí. Ale dodnes dělá scény v obchodech a tak podobně. Jsou mu 4 roky a nikdy nevím, co to spustí. Naposledy to bylo to, že mi upadl sýr na zem, on se lekl a byl konec.
Ale já už jsem obrněná. Syn dlouho nemluvil. V zimě jsme jeli vlakem a povídali jsme si. On svou řečí, já mu odpovídala a jedna paní na nás koukala přes půl vlaku s otevřenou pusou, kroutila hlavou a pronášela něco o úrovni současných matek. Plus se mi stává, že cizí matky odhání své děti, že náš je nějaký divný :lol: Chce to jedním uchem tam, druhým ven. Kdo chce psa bít, hůl si vdycky najde.

Moje kamarádka má syna 3,5 roku. A nemluví. Vrátil se jim zpět po očkování.. má prokázanou nějakou lehčí formulář a autismu ale vědí že se z toho dostane..a komentáře lidi.. co mi občas říká, teda hrůza. On vypadá na první pohled úplně normálně ale hold se vyjadřuje jinak. A tak to vyřešila tak že s ním sedí doma :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
3.6.18 09:41
@neila píše:
U nás se tak nějak ujalo, že dvakrát řeknu, pak počítám do tří a když by ani tak neposlechli, tak jedna přiletí :jazyk: k tomu ale ještě nepřišlo, máme asi hodné děti :mrgreen: Scény typu šlehnu se o zem vůbec neznám, pravda, snažím se s dětmi do obchodu nelézt, bereme je tam jen v případě, že jim kupujeme boty. Nesnáším nakupování s dětmi :roll:
Nicméně, paní bych řekla ať si hledí svého a syna rozhodně nenechala řvát. Na to bych neměla nervy :cert: Ačkoliv si to představuji jen teoreticky, tak bych mu asi domluvila, něco mu nabídla, zkusila mu pozornost zaměřit na něco jiného…kdyby to bylo nezvladatelné, tak bych ho čapla a mazala pryč. Možná by i dostal, nevím :nevim:
Mám za to, že jsou určité hranice, které dítě má mít. Jinak je z něj opravdu spratek. Důležitější ale podle mě je jak mu tyto hranice rodiče vymezí. U nás platí domluva, ale kdyby to nešlo, tak klidně přiletí jedna výchovní.

Právě. Náš chce bonbóny a je fakt schopný ležet na zemi klidně 3 hodiny.. a nehne s ním vůbec ale vůbec nic.

  • Citovat
  • Upravit
2505
3.6.18 09:54
@Anonymní píše:
No vidíš.. a nám se stalo to samý. Říkám synovi - miláčku, prosím neházej ten písek po dětech, ono je to bolí a není jim to příjemné..
Pak jsem to zopakovala ještě 2 x a říkám - ještě jednou Ti to řeknu, a budeme muset jít domů abychom svým chováním neobtěžovali ostatní. Udělal to zase, tak jsem ho sebrala a šli jsme.
A nějaká paní, jejíž syn tam házel písek také - řekla ( ne přímo na mě ale tak bylo jasný na koho to je.. ) - no jo, ježiš tak hází písek, dyť je malej :roll: a nějaká paní jí tam seřvala že jí vadí že její dítě háže písek po ostatních a ona sedí a čumí :lol: :roll:

Tak tys to vyřešila perfektně a s grácií :palec: Ale co někdy ty matky předvádějí na tom pískovišti to je něco :D nejradši mám, jak si někde sednou a „děcka běžte si dělat co chcete, pak přijďte“ A děcka vyvádí, ničí, zlobí, dokučají, ubližují a matkám je to šumák :D

A ten tvůj „scénář“ s tou babou co čumí je typický :D To je tam furt :D Taky jsem takový Bachař na pískovišti a v klidu někomu řeknu, že jeho děcko dělá něco špatné… Jak mam pak já své děti vychovat, že se to a to nedělá, když některým matkám je to u zádele a ty děcka to pak učí ty ostatní.. Nedělám si iluze, ve školce to nebude jinak.. Ale čím později tím lépe :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3662
3.6.18 09:54
@Anonymní píše:
Ahojky, zajímalo by mě jak vychovávate své děti.. já se snažím hodně synovi říkat že ho miluju a atd.. ale občas mi přijde že na něj třeba celý den jen řvu, nebo mu něco zakazuji. Jak to máte vy? Já se snažím hodně mu vysvětlovat.. říkat mu co a jak.. ale jak říkám - občas mám pocit že ho jen peskuju. Jak řešíte scény na veřejnosti? Zakřičíte na děti? Nebo je i plácnete? Mě občas vytáčí když syn leží na zemi a lidi na mě čumí že proč tam leží.. už se mi párkrát stalo že mi někdo řekl že je spratek a dali by mu na zadek nebo naopak - že chudák dítě že ho matka nechá ležet na zemi.. :roll: jak to máte vy?

Jojo, na verejnosti je to nejhorší :lol: to me taky kolikrat se krouti na zemi v obchodaku ze chce tohle a tamto a ja ji to nekoupím. Me ale ostatni lidi moc nezajimaji, a normalne ji dam na prdel.Bude mít tri roky.Ted nedavno se mi zrovna stalo, ze vyhazovala z kocaru piti, ktery sem ji tam dala at ho drzi protože na kocaru nebylo jinde misto.5× ho vyhodila, ze ji boli rucicka, ze ho drzet nemuze.Kdyz uz to udelala po seste, okamzite sem ji vytahla z kocaru a serezala ji zadek. Jenze to sem si nevsimla, ze na druhe strane jsou manzel a manzelka nejaky důchodci, hned mi vynadali ze ji biju :roll: :lol: asi bych tak nevylitla na malou, kdybych o nich vedela.Ale na zadek by dostala stejně

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20840
3.6.18 10:20

Hele, s 2,5 letym bych moc nediskutovala a moc nevysvetlovala. Stejně spoustě věcí nerozumí. Musis si vytycit pro tebe pohodlne hranice a ty za všech okolnosti dodrzovat. A neuplacrla bych ho ani ve snaze vyhnout se scéně. Deti se proste nekdy vztekaji a rvou.
Dite na zemi jsem bez reci zvedla a odnesla domu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
107629
3.6.18 10:56
@Anonymní píše:
Moje kamarádka má syna 3,5 roku. A nemluví. Vrátil se jim zpět po očkování.. má prokázanou nějakou lehčí formulář a autismu ale vědí že se z toho dostane..a komentáře lidi.. co mi občas říká, teda hrůza. On vypadá na první pohled úplně normálně ale hold se vyjadřuje jinak. A tak to vyřešila tak že s ním sedí doma :nevim:

protel ma takoveho 6leteho..a to je teprve masakr..lepsi nikam nechodit

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21311
3.6.18 10:58
@Anonymní píše:
Právě. Náš chce bonbóny a je fakt schopný ležet na zemi klidně 3 hodiny.. a nehne s ním vůbec ale vůbec nic.

Tak to by dostal a byl odnesen buď domu - pokud jste venku - nebo do pokojicku - pokud jste doma. Scény nesnesu a netrpím. U nás se osvedcilo počítat do tří - to vědí, ze uz fakt penim a když neposlechnou, tak mají průšvih

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
677
3.6.18 11:00

Mám to podobně jsou dny, kdy musím jen křičet a samotnou mě to štve ale nedovedu si představit kdyby občas nedostala na zadek jak by se potom chovala..bylo by to nesnesitelný :zed: jsou ji dva a začíná mít asi to období vzdoru a to je vážně na palici, občas jsem vyřízená :cert:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1978
3.6.18 11:07
@Anonymní píše:
Ahojky, zajímalo by mě jak vychovávate své děti.. já se snažím hodně synovi říkat že ho miluju a atd.. ale občas mi přijde že na něj třeba celý den jen řvu, nebo mu něco zakazuji. Jak to máte vy? Já se snažím hodně mu vysvětlovat.. říkat mu co a jak.. ale jak říkám - občas mám pocit že ho jen peskuju. Jak řešíte scény na veřejnosti? Zakřičíte na děti? Nebo je i plácnete? Mě občas vytáčí když syn leží na zemi a lidi na mě čumí že proč tam leží.. už se mi párkrát stalo že mi někdo řekl že je spratek a dali by mu na zadek nebo naopak - že chudák dítě že ho matka nechá ležet na zemi.. :roll: jak to máte vy?

Ahoj mame dva syny 5let a skoro dvouletaka. Na zadek občas dostanou. Nemlatime je hlava nehlava, ale když uz musím něco říkat třikrát a stále neposlouchá prostě dostane na zadek. Klidně i na parkovišti u marketu. Syny miluju a snažím se jim to často říkat, ale někdy jsou dny kdy mám taky pocit, ze jenom kricim a neustále vše opakují jako kolovratek. :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7527
3.6.18 12:33

@Andrea.Tom nemusí dostat hned po zadku, ja praktikuju to, že vysvětlím co a proč se nedělá a co bude následovat v okamžiku kdy v tom bude pokračovat, v tomto případě odchod z pískoviště a celého hřiště a věř, že je to o dost účinnější než pár přes zadek.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin