Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, včera mi bylo přivezeno štěně. Normálně jsem se těšila a říkala si, že výcvik a výchovu zvládnu. Ale po chvíli co jsem s ní strávila mi začalo být strašně těžko. Nemám energii. Vůbec mi nepřijde roztomilé i když je mi jasné, že je. Od včera furt brečím. Mám najednou pocit, že nezvládnu výcvik, výchovu a dopadne to špatně. Mam pocit, že už nic nemá smysl.
@Hana476 píše: Více
tak štěně urychleně vrať, dokud si na tebe nezvykne,
a ty možná začni přemýšlet nad AD,
a ano, pes je konec svobody, je to závazek na 15 let třeba
@Hana476 a chtěla jsi vůbec psa? moc běžný chování to není nebo se léčí s psychickou poruchou? Jo štěnicí období je náročné, ale první den je to spíš o tom štěstí, proč hned myslet na výchovu, je to mimino
Ale pokud už teď to štěně nechceš tak ho vrať. Kupovat štěně jako dárek je prostě blbost, já si vždy vybírala štěně sama.
@Hana476 píše: Více
a ty bydlíš v 18 sama? Psa jsi asi musela chtít, ne, těžko ti ho někdo jen tak dovezl.
Tak trochu to chápu. "Byl dovezen. ". Před lety jsme dostali taky štěně za jedno nalezené. Nalezence si odvezla rodina, které patřilo a nám příbuzný přivezl náhradu. Taky js. e si psa nevybírali. No ale nechali, byl to do rodiny takový nový náboj. My ale o psu uvažovali jen to trochu menším.
Souhlasím ale s tím, že psa musí člověk chtít. Nebo k němu mít od první chvíle nějaký vztah.
@Hana476 píše: Více
Cože? Kolik ti je? Deset? Vratˇto štěně, ty se o něj opravdu nedokážeš postarat.
Hele, nebyl tady podobný příspěvek nedávno- štěně a strach z neznalosti péče… to je nějaká nákaza?
Štěně může být reálný problém i pro dvojici, pokud oba pracují. A když se pracuje klasika třeba do 17:00 a návrat domů 17:30, tak tím spíš. Je to skoro náročnější, než malé dítě…
@Ivan PPZ píše: Více
je jí 18 a zřejmě má i nějaké lehčí psychické obtíže, podle jejích příspěvků jinde
Twl svět se v perdel obrací
dospělá ženská se hroutí ze štěněte. Psychiatr je dobrý nápad.
Půjdu proti proudu, ale klidně to může být tzv. „puppy blues“, kdy právě krátce po privezeni štěněte člověk prožívá úzkost, deprese. A fakt člověk nemusí být psychicky nemocný, naopak je normální mít takové pocity.
Taky jsem si před 5 lety dovezla štěně a první dny jsem necítila nic pozitivního, naopak jsem si říkala „bože, co jsem si to provedla, celou výchovu psa budu muset absolvovat znovu“, dokonce jsem přemýšlela, že ji vrátím. Prostě si v tu chvíli člověk uvědomí, že má starost na dalších 10-15 let, že toho psa vše musí naučit od piky, atd. A jen napíšu, že psy jsem měla už předtím, proto jsem měla i ty pocity, věděla jsem do čeho jdu…