Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít ještě první dítě v 36?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
5.2.22 10:30
Já jsem podobně stará a upínám se na to, že to určitě ještě dám 
Necítím, že by to mělo být „na důchod“, přijde mi to jako sice neideální, ale dneska celkem normální věk rodiček.
Nemám za sebou tedy neúspěšné ivf.
- Citovat
- Upravit
5.2.22 10:38
Já si myslím, že do té 40 to sice není úplně brzo, ale ani úplně pozdě. Já první dítě (a nejspíš jedine teda) porodila ve 34, taky po dlouhé snaze a IVF a kolem mě mám hodně maminek v tomhle věku. Moje kolegyně v práci porodila své první dítě ve 47 letech! Už byla smířená s tím, že bude bez dětí, neměla partnera atd…nakonec si našla ve 45 super chlapa a ještě to vyšlo a je šťastná a užívá si to. Pokud cítíš, že bys to dítě chtěla a jsi rodinný typ, tak určitě bych do toho šla 
přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:38
Jsi mladá holka proč by ses ještě nemohla snažit? jděte do toho
Příspěvek upraven 05.02.22 v 10:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:42
Já bych do toho určitě šla, 36 zas není žádná tragédie. A že budete starší rodiče, to bych neřešila, i tak si můžete rozumět, tohle není primárně o věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:43
Neblazni, vek uplne okey. Ja jsem dvojku porodila v 38 a je to dobry. To rikam jako ta, ktera od 35 skuhra, ze nemladnem, nemladnem, zada bolej, podpatky jsem snizila o polovinu… 
Zivot se proste nekdy otoci tak, ze se nam sny neplni v tom poradi, v jakem chceme…mate toho za sebou hodne, ale neni zadny duvod vzdavat a rezignovat 
Ted je nas navic tolik, ze uz si nikdo nedovoli pindat o starych matkach, ani na automaticky odber plodovky jen z duvodu veku nikoho neposilaj, jen pri zdravotni indikaci…
Driv to bylo jine, kdo mel dite pozdeji nez 25, tak uz bylo kecu o přemoudřelych detech starych matek, ted vubec
Moc drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:44
@Anonymní píše:
Já jsem podobně stará a upínám se na to, že to určitě ještě dám
Nemám za sebou tedy neúspěšné ivf.
Dáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:45
Bez do toho. Já, byť jsem proti pozdním mateřství, sama bych to nechtěla, tak kdyby se mi nepodařilo mít děti brzy, měla bych je radši pozdě než vůbec. Neporadil bych si v tom věku třeba třetí dítě, ale první určitě ano. Přeji hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:46
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju slyšet názory jiných lidí, předem děkuju. Je mi 35 a nemám dítě. Mám se o něj ještě snažit nebo už se smířit s tím, že mě se to prostě nepovedlo a hledat smysl života někde jinde?Není to tak, že bych si ve 30 najednou vzpomněla, že bych měla chtít taky děti. Chtěla jsem je vždycky. Ale byla jsem dost tvrdě vychovaná v tom, že mít je mladá je vlastně pohroma, takže nejdřív VŠ, pak najít práci, bydlení, zabezpečit se atd. Během studií jsem měla přítele a tak nějak jsem čekala že po těch letech po promoci přijde žádost o ruku jako u mnoha párů kolem nás, místo toho ale přišel rozchod, chtěl si ještě užívat. Takže jsem zůstala v 25 sama. Byla jsem z toho celkem dlouho špatná a než jsem potkala manžela, najednou mi bylo 26. Byl pravý opak, rodinný typ, ale když mě požádal po roce o ruku, stal se mu úraz, ze kterého se dlouho dával dohromady, a na děti nebylo pomyšlení. Pak jsme oba současně přišli o práci. No a pak už mi bylo těch 30…
Bohužel nám dítě nešlo. Skončili jsme v procesu ivf. Tam jsem ve 33 konečně otěhotněla. Jenže jsem porodila předčasně a dítě to nezvládlo, já málem taky ne. Dlouhá rekonvalescence, dlouhé čekací doby na vyšetření, o psychické stránce nemluvím…A teď nevím co dál. Vždycky jsem svůj život viděla v rodině, neumím si představit, co jinak se zbytkem života. Koníčky, práce a tak mi pomáhají zabíjet čas, ale nepřišla jsem na cokoli, co by mě naplňovalo. Strašně bych si přála aspoň jedno dítě vychovat. Ale na druhou stranu se mi příčí pořizoval si dítě skoro na důchod. Manželovi je už 40. Sama jsem dítě starších rodičů a bylo to hrozné, nikdy jsem nechtěla děti tak pozdě mít, kvůli nim. Ale zas si říkám, že i když rodiče nejsou ideální, může být dítě rádo na světě a mít pěkný život…tluče se to ve mě, nevím jak se rozhodnout. Manžel je na tom tak asi stejně. Je nešťastný že je mu 40 a nemá rodinu. Přijde si už starý, ale přitom by dítě tak chtěl…
Co blbneš? Na jakej důchod? Kdyby ti bylo 45 a manželovi 60, tak by to bylo jiný, ale v tomhle věku? Jděte do toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.22 10:46
36 by byl muj strop, byt ctyricetileta matka mimina bych fakt nechtela, dceru sem mela v 28 a uz to mi prijde pozde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuju slyšet názory jiných lidí, předem děkuju. Je mi 35 a nemám dítě. Mám se o něj ještě snažit nebo už se smířit s tím, že mě se to prostě nepovedlo a hledat smysl života někde jinde?
Není to tak, že bych si ve 30 najednou vzpomněla, že bych měla chtít taky děti. Chtěla jsem je vždycky. Ale byla jsem dost tvrdě vychovaná v tom, že mít je mladá je vlastně pohroma, takže nejdřív VŠ, pak najít práci, bydlení, zabezpečit se atd. Během studií jsem měla přítele a tak nějak jsem čekala že po těch letech po promoci přijde žádost o ruku jako u mnoha párů kolem nás, místo toho ale přišel rozchod, chtěl si ještě užívat. Takže jsem zůstala v 25 sama. Byla jsem z toho celkem dlouho špatná a než jsem potkala manžela, najednou mi bylo 26. Byl pravý opak, rodinný typ, ale když mě požádal po roce o ruku, stal se mu úraz, ze kterého se dlouho dával dohromady, a na děti nebylo pomyšlení. Pak jsme oba současně přišli o práci. No a pak už mi bylo těch 30…
Bohužel nám dítě nešlo. Skončili jsme v procesu ivf. Tam jsem ve 33 konečně otěhotněla. Jenže jsem porodila předčasně a dítě to nezvládlo, já málem taky ne. Dlouhá rekonvalescence, dlouhé čekací doby na vyšetření, o psychické stránce nemluvím…A teď nevím co dál. Vždycky jsem svůj život viděla v rodině, neumím si představit, co jinak se zbytkem života. Koníčky, práce a tak mi pomáhají zabíjet čas, ale nepřišla jsem na cokoli, co by mě naplňovalo. Strašně bych si přála aspoň jedno dítě vychovat. Ale na druhou stranu se mi příčí pořizoval si dítě skoro na důchod. Manželovi je už 40. Sama jsem dítě starších rodičů a bylo to hrozné, nikdy jsem nechtěla děti tak pozdě mít, kvůli nim. Ale zas si říkám, že i když rodiče nejsou ideální, může být dítě rádo na světě a mít pěkný život…tluče se to ve mě, nevím jak se rozhodnout. Manžel je na tom tak asi stejně. Je nešťastný že je mu 40 a nemá rodinu. Přijde si už starý, ale přitom by dítě tak chtěl…