Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@kbrztakových lidí kdyby bylo na světě víc…a máš na mě dost povzbuzující efekt teda. Když si vzpomenou na mojí mámu v 59, jen fňukala co všechno nemůžu a že se už ve 14 musím starat o ní, protože má věk, odešla z práce a už nikdy se do ní nevrátila, už byla jen doma a ničemu se už nevěnovala…
pak se divím, že mám zakořeněné takové strachy z věku.
Já jsem ten příspěvek psala právě proto, abys věděla, že se nemusíš ohlížet na to, co bylo nebo jak to dělala tvoje matka. Dnes jsou ženy mnohem duševně mladší, zdravější, jinak myslí. V 36 letech není ještě pozdě na nic a dítě určitě mít můžeš. Samozřejmě, že vím, že už nejsem mladice, ale opravdu jde žít naplno i v tomhle věku. Jak se cítíš není napsáno v kalendáři, ale v hlavě. Držím palce, ať ti to vyjde.
@kbrz Ano mě švagrové bude 60 jejímu muži 65 let jsou pěstouni…a milující a baví je to
Mít první v pozdějším věku je určitě náročný. Ale určitě to tvůj život obohatí, obzvlášť jestli jste oba “ pro děti” a jen to proste doposud nevyšlo.
Mam kamarádku - první dítě ve 39, druhé se snaží (41). Mě se povedlo třetí vytouzene ve 42, jsou mu 2 a zatím to zvladame i v této těžké době (hodně nás zasáhl covid - lidsky i pracovně). Je to naše světlo v životě. Moje rada: zkus a nech to na přírodě. Všechno proste nejde naplánovat a najdi vždy na své situaci něco pozitivního, nezemřel na osud a nějak to dopadne. Přeji hodně stesti.
Přidávám se k povzbudivým příspěvkům ![]()
Mĕla jsem svou první a zatím jedinou dceru loni ve svých čerstvých 38 letech (teď jí bude rok).
Určitĕ jsem jako většina chtěla mít dĕti dřív (jelikož jsem VŠ, ideál pro mĕ byl tak kolem té 30)…ale mé první „studentské“ manželství uzavřené v mých 24 letech skončilo velkým fiaskem - snaha byla pár let už jen z mé strany, nechtěla jsem to vidět - a tak jsem se ve 32 letech ocitla „znovu šťastnĕ svobodná.“
Pak jak už to bývá, trvalo nějakou dobu (asi 3 dlouhé roky…) než se z mlhy plné podivných ctitelů, alkoholiků, huličů trávy, manipulátorů, chronických lhářů a jiných existencí naprosto nevhodných pro zahnízdĕní a založení rodiny, vyloupl ten správný chlap
Jenže byl ještě k tomu zdaleka a tak jsme ještě cca rok a půl ladili společné bydlení a práci. Než jsme se k tomu dostali, bylo mi už 37, naštěstí se povedlo zplodit napoprvé
![]()
Takových příběhů je jistě dnes spousta, není se za co stydět. Holt každý nemá dán do vínku ten ideální
život ala potkala manžela už na střední, vzali se ve 20, teď už mají 3 dĕti, barák, psa a kočku a tři dovolené v Jugoslávii.
S někým ten život trošku víc otočí a je důležité vždy přistát na nohách a nepo** se z toho.
Pak je tu také velká skupina těch, kterým to nejde léta, ač manžela mají. Což je tvůj případ a radím do toho jít.
Na závěr řeknu, že teď když dceru mam, jen se mi potvrdilo, co jsem si vždy myslela nebo tušila. Žádné cestování, kariéra snů, koníček, charita atd. ten fakt mít vlastní dítĕ nenahradí! Jsou to fajn věci, ale je to něco úplnĕ jiného v životĕ, proto nefungují jako náhrada ani záplata. Lidem, co po dětech bytostnĕ touží, tak zůstane v životĕ vždycky to prázdno, i kdyby projeli celý svět a získali Nobelovku.
Jděte do toho a držím palce, ať se povede co nejdřív
![]()
@Da12 píše:
Pořád lepší pozdě, než vůbec.
navíc v 36 žena a 40 let muž není vůbec pozdě
@a12 píše:
A dokonce pracujou i ve školkáchmuj syn ma ucitelky, který jsem měla ve školce i ja
mojí dcery nejoblíbenější učitelka ve školce má 68 let ![]()
@Anonymní píše:
@Kriss Tina
Jo, to máš pravdu, díra v srdci zůstane navždycky, a takovými těmi věcmi co všichni radí, jako že si mám pořídit pejska a chodit pomáhat do charity, se nedá ani trošku přikrýt, natož zaplnit…to by snad z části mohlo jedině další dítě…
To jsou teda rady s tím psem a charitou
.
Jinak 35 let je nic, určitě bych zkoušela dítě dál.
Mně bude letos 41 a za pár měsíců mám termín porodu, pravda, třetího dítěte. Taky jsem dítě starších rodičů a taky to pro mě dlouho byl důvod, proč jsem si říkala, že dítě po 40 nikdy. Jaká ironie. ![]()