Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím dámy, mám pár dní do termínu a i tak mi připadá, že to bude trvat ještě věčnost
.
Dneska když jsem rozepisovala věkové rozdály dětí, jsem se zastavila u toho pátého a říkám si, jestli mu pak jednou pořídíme toho sourozence, nebo už zůstaneme u pěti. Bude mi teď 36 takže moc času na rozmyšlenou nemám, chtěla bych slyšet váš názor nebo třeba odhad či vlastní zkušenost, zda by bylo reálné zvládnout 6 dětí z toho mladší a nejmladší by měli odstup třeba 10-18 měsíců, prostě skoro dvojčata. Opět počítám s tím, že kojit nebudu. Nepovedlo se mi to ani s jedním ze 4 dětí, ale na druhou stranu, chtěla bych si poslední mimčo užít a pochybuji, že bych si dvě, co by měli od sebe třeba rok a půl užila dosyta, jako s jedním.
Řekněte mi prosím někdo svůj názor. Manžel není vůbec proti, takže ten souhlasí a mé obavy mi vyvrací, jenže já budu ta, co s nima bude 24 hodin denně.
Díky a přeji hezký a pohodový týden.
@Gituš tak jestli dobře chápu, tak ten dobrý nápad je, že děti budou jen cca rok od sebe? Tak když jsi zvládla dvojčata, tak víš, co to je, tak asi zvládneš i děti tak blízko k sobě. Za sebe můžu říct, že je to náročné, ale krásné. Neměla jsem tedy děti tak blízko, nejblíž jsem měla rok a osm měsíců, ale kluci byli pořád spolu - tedy samozřejmě se i dost hádali, ale hlavně moc si spolu vyhráli.
@Gituš no pro mě 5 nebo 6… už je jedno, když to takhle cítíš nechala bych to prostě na přírodě a bude.
Mimochodem je mi skoro 37 a mám teprve jedno. Ono to nějak dopadne, dneska jsou i prvorodičky po 40, ne že bych to do toho nějak směřovala. Ale co už. Mladší nebudeme.
Popravdě, já bych ani těch 5 nedala a na to se neptáš ![]()
ja cekam behem par dni druhe a rikam si jak nam to pujde zvladnout…a ty resis seste
No, klobouk dolu holka ![]()
Omlouvam se za nerelevanci, ale nedalo mi to ![]()
Ony se děti časem zabaví a naučí od druhých hodně samy, takže člověk musí jen krmit, šatit, zájmovat a věnovat pozornost, což se při zajišťování těch prvních tří věcí nemusí úplně dařit, ale holt aspoň i děti budou zvyklé na to, že není všechna pozornost směřována jen k tomu konkrétnímu jedinci.
@Gituš já si třetí užívám nejvíc, jsem z něj úplně potentovaná, jak je úžasnej, nádhernej… přičemž při narození měli bráchové 17m a 3,5r. Takže ve věkovém rozdílu to užívání si moc není, samozřejmě záleží, jak jsi flexibilní, ale tak užmáš čtyři děti, tuším dvojčata jsi psala, teď jdeš do pátého, takv tom bych překážku neviděla.
Jen teda jak někdo píše 5 nebo 6 že je jedno, neřekla bych, taky jsem si říkala dvě nebo tři, to už jefuk a není. Uvidíš, jak se budeš cítit s pátým, třeba se narodí uřvané nespavé páté a šesté odpískáš ![]()
Ahoj, deti mam dve, takze osobni zkusennost nemam
ale chtela bych napsat postreh moji kamaradky, ktera ma ctyri sourozence a je prostredni. Rikala, ze detstvi mela nadherne, ze bylo uzasne, ze jich bylo tolik… jen na ni „nevysel“ sourozenec… zkratka decka utvorily prirozene dvojice - starsi sestra se starsim bratrem a ti mladsi braskove byli dvojcata, takze takz drzeli vic spolu. No a kdyz pak hrali ruzny hry ve dvojicich, ona musela mit imaginarniho kamarada a byla tak trochu v nevyhode. Vim, ze je to jen jeden pripad a neda se aplikovat na vsechny, jen diky ni vim, ze bych chtela sudy pocet deti, takze pokud se rozhodneme pokracovat, urcite budu planovat rovnou dve dalsi, nikoli jedno - samozrejme plany sou jedna vec, co se stane ve skutecnosti muse byt uplne jinak ![]()
@Gladys já si taky tak nějak nejvíc užívám toho třetího, je to jiné, starší jsou 2004 a 2008 mejmladšímu je ted 9 měsíců a mám pocit že teprve teď je to všechno tak jak má být, možná tím že vím že je poslední nevím, ale i manžel si toho všiml říká že u něj jsem úplně jiná ![]()
Já mám děti dvě, pět let od sebe, a i tak je to záhul, pět nebo šest by zabilo mě a hlavně manžela
jen postřeh z okolí, dvě děto po roce od sebe jsou mnohem náročnější než dvojčata, ty totiž jedou nastejno, rok je ještě mimino komplet se svými potřebami a má jiný režim než novorozeně, je to prostě náročnější.
@Gituš píše: Řekněte mi prosím někdo svůj názor.
Můj názor je ten, že řešíš nesmrtelnost chrousta. ![]()
Páté dítě ještě ani nemáš - ale už se rozhoduješ o šestém. Víš, jak se to říká… chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.
Můžou přijít zdravotní problémy (ať už Tebe nebo mimina, koneckonců i kohokoli dalšího z rodiny), může se Ti narodit páté dítě náročné, uřvané - můžou přijít finanční starosti, může se stát cokoli.
Osobně bych si v dnešní době nepořídila ani těch pět, natož šesté - ale to je věc názoru. V každém případě bych se rozhodovala teprve tehdy, až to bude „na pořadu dne“.
Souhlas ![]()
já chtěla vždycky tři děti, ale ejhle druhé dítko je postižené a já už přemýšlím jinak. Ano svěř se Bohu se svýmmi plány…
Gituš fandím ti, ale počkej až se mímo narodí až jaké bude ![]()
@BohunkaP píše:
Můj názor je ten, že řešíš nesmrtelnost chrousta.![]()
Páté dítě ještě ani nemáš - ale už se rozhoduješ o šestém. Víš, jak se to říká… chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.
Můžou přijít zdravotní problémy (ať už Tebe nebo mimina, koneckonců i kohokoli dalšího z rodiny), může se Ti narodit páté dítě náročné, uřvané - můžou přijít finanční starosti, může se stát cokoli.
Osobně bych si v dnešní době nepořídila ani těch pět, natož šesté - ale to je věc názoru. V každém případě bych se rozhodovala teprve tehdy, až to bude „na pořadu dne“.
@BohunkaP Říkám, že mám pár dní před porodem a tak trochu spekuluju. Taky si myslím, že až se narodí prcek, tak budu mít co dělat a na další mimčo ani nepomyslím. Ale na druhou stranu „Vždy připraven!“
Je pravda, že se může stát cokoliv. Ale snad budeme ušetřeni.
@terinka4444 No právě, to mě na tom děsí nejvíc. Oba budou malí, budou potřebovat péči a pozornost, ale každý jinak a mladší více.
@jakkoli Ano, lichého počtu se taky bojím. Syn s dcerou maj rozdíl 2 roky, to byli vždycky parťáci. O jednovaječných dvojčatech ani nemluvím, to jsou taky parťačky na život a na smrt a teď ten prťous nebude mít parťáka. Nebude si mít s kým hrát ve dvojci. Společně si vyhrají - všichni 4 když hrají nějaké hry, ale pak samostatně je těžké je rozdělit.
@Gladys Právě, já bych si ráda taky to „úplně poslední“ vychutnala. Teď, kdybych zůstala u pátého, tak holky a syn odrostou, budou samostatnější a na Maxíčka mi zbyde hodně času. Prostě si ho vychutnám, kdežto když budu mít Maxíčka třeba desetiměsíčního a budu čekat na porod, tak si těch deset měsíců moc neužiju… Je to zapeklitá situace ![]()
@Myrha No, já myslím, že to není jedno. Jestli máš od sousedů půjčené na víkend jedno dítě, nebo dvě, je to rozdíl
. A kdybych fakt chtěla ten malý věkový rozdíl, tak by to byla fakt chuťovka a neužila bych si ani jednoho
Na druhou stranu, nemůžu soudit, třeba bych si užila oba dva. A zase nechci, abych měla poslední dítě třeba ve 40 letech. Nelíbí se mi představa, že mi bude padesát a mému prckovi teprv deset let. Pro svůj pocit potřebuji do 40
.
@AninaEli Já mám děti 24 měsíců od sebe a taky si vyhráli a hádali se. Jenže jde o to, že člověk netuší, jaký spolu budou mít vztah, jestli to vyjde, tak jak si člověk plánuje.
Holky, moc děkuji za názory. Vím, že se zabývám nesmrtelností chrousta. Ale pochopte, za 3 dny mám TP, těhotenství už mě nebaví a po tom, že se bude něco dít není ani vidu ani slechu ![]()
@Gituš Ahoj, jak si se nakonec rozhodla? Vidím jen 5 metříků, budete 6 zkoušet? ![]()
Ahoj, já tě obdivuji, já bych to tak nechtěla. já mám 3 děti, dost často se starám o 4.a boohatě mi to stačí. nevím, rozmýšlej opravdu dobře-ono i 5 je strašně moc. mám spolužáka, co má 7 dětí. je to rok co mu dělali by-pas(nevím, jak se to píše).Co kdyby byl na tom hodně špatně a nemohl by pracovat? to by šli pod most? Příjde ztráta práce, nemoc…Ono o 2-3 děti bez příjmu se starat je náročné, ale o 6? děti rostou, finanční náročnost stoupá, jednou se vdají, ožení, jak budeš řešit bydlení? Necháš to na nich? Já se budu snažit, abych pomohla s bydlením, ale ty 6 dětem? Rozmíšlej opravdu dobře, je to na celý život.