Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje dítě vztekle křičí - nezvládám to, výčitky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.11.13 21:46
Holky, máme to doma stejný, na malou taky nic nefunguje a přijde mi, že je to horší a horší 
nebo možná spíš ve vlnách, cjvilku relativně „klid“ a jen trochu vztekání se a pak si to vybírá asi zpětně 
Zkoušeli jsme snad všechno a zažili si i komický situace, kdy jsem se musela tvářit přísně a hoooodně se přemáhat abych se nezačala smát 
Taky se mi stalo, že aby princezna trochu „vychladla“ a zklidnila se, tak šla pod studenou sprchu… chvilka ticha, znova řev… a proč řvala? Vztek přešel z toho původního na to, že chtěla JEŠTĚ… ano ještě sprchu a to si vyžadovala studenou 
chtěla jí hoooodně, takže pak řvala dál když jsem zatrhla už další studenou sprchu poté co drkotala zubama
Taky si „ubližuje“, buší hlavou do všeho co je kolem, vytrhává si vlasy, dloube se do očí, kouše se
Ano jsem též bezradná a často pláču po jejím dalším výstupu 
řešili jsme už s psycholožkou, řekla nám též, že je napřed a nervová soustava nestíhá dozrávat tak rychle, byli jsme i na neurologii, řekli to samé, léčba medikamenty nedoporučena, ale podezření na ADHD… to ale mohou říct až tak v 5-6 letech, pro nás je to v tuto chvíli 50:50 že z toho vyroste nebo je tam organická příčina… v březnu nás čeká další EEG… je to od nich všech moc hezké, ale v tuto chvíli to moc nepomůže a moc mě nepodpoří ale asi opravdu nezbývá než vydržet a vydržet, naše beruška se moc usměrňovat nenechá, hranice vesele boří, překračuje a vysmívá se jim… a to tedy bohužel i ve školce 
je mi opravdu trapně snad pokaždé když se bavím s pančelkama je moc šikovná, chytrá, vynalézavá, obratná, ukecaná, empatická, ráda pomáhá… ALE pak přijde ten zlom a je zle ve školce to díkybohu chápou a jsou tolerantní (ano, není to státní školka a je tam max. 8 dětí na učitelku) mají i vlastní psycholožku co tam dochází, takže i ta poradí 
v rodině máme podpory méně a prarodiče nerespektují naše pravidla a podrývají naši autoritu… Naštěstí bydlí daleko a vidí se max. 1× do měsíce, horší je to pak když tam jede malá sama na pár dní na „prázdniny“… už odbočuji a plevelím, tak ukončím svůj monolog a jdu naší slečně opětovně říci, že už má dááááávno spát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.13 10:06
@Anonymní píše:
Taky furt premyslim, cim to je. a i kdyz mi prarodice rikaji, ze jaky si to vychovas, takovy to mas, tak ja proste nemam pocit, ze bych ho vychovavala spatnejeho sestricka je presne jako pises o sousedech - zlaticko. taky od miminka.
a s klukem jsou od miminka ruzne problemy, vztekat se zacal a jeste mu nebylo rok.
jenze ja jsem uz pomalu na psychiatra, protoze na nej rvu ( ted uz jsem teda rezignovala a ani moc nervu). brala jsem naky prirodni prasky i jsem si obcas dala panaka, protoze to bylo fakt drsny…
ale priprodni prasky nepomahaji a do chlastu spadnout nechci, na to mam jeste dost rozumu.
Tak s tím tvrzením prarodičů nesouhlasím. Kamarádka má vystudovaný paďák a prý se učili, že výchova má na člověka jen 30% vliv a cca 70% je dáno povahou a geneticky. A já teď četla názor odborníka, že do 3 let je chování jedince dáno převážně povahou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.11.13 10:16
@MartinaIrena píše:
Tak s tím tvrzením prarodičů nesouhlasím. Kamarádka má vystudovaný paďák a prý se učili, že výchova má na člověka jen 30% vliv a cca 70% je dáno povahou a geneticky. A já teď četla názor odborníka, že do 3 let je chování jedince dáno převážně povahou.
dekuju? po ranu jsi mi dala povzbuzeni, nebot prarodice me fakt sebeduveru znacne podkopavaji a ja pak vlastne nevim, co mam delat me tak strasne stve, ze bydli jen patro nad nama ma to svy vyhody, pohlidaji deti, ale zase ty jejich poznamky, ze takhle hrozny deti jeste nehlidali ( kdyz jednou hlidali oba najednou a deti se nejak rvaly a furt litaly )… to me fakt ubiji
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.11.13 10:17
Nemel tam byt za „dekuju“ otaznik, ale vykricnik, jsem se prepsala
- Citovat
- Upravit
10.11.13 10:22
No tak to nemáš vůbec jednoduché. Chápu, že bydlet s prarodiči je vždy velmi složité. A ta věta, že „takhle hrozný děti“ to mě dřív úplně vytáčelo. Měla jsem kvůli těmto narážkám fakt problém s dětma kamkoliv jít, úplně se mi vždy stáhnul žaludek, co zase kdo bude říkat. Ale já měla výhodu, že jsem se s nima nemusela stýkat, když jsem nechtěla. Drž se! Jinak bych řekla, jestli to jsou manželovi rodiče, tak by se měl ohradit manžel, jestli tvoji, tak se ohraď ty, ať už ti to neříkají, že jsou to zraňující slova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zrzounka
10.11.13 14:14
@karfice píše:
Kašli na sousedy? Tyjo tak to ti přeju, abys zažila rozmazleného parchanta, který se konečně i s matkou vystěhovali, bydleli nademnou a přála bych ti to zažít, jaké to je příjít z noční a od 7 rána děcko křičelo (opravdu křičelo, né brečelo) nad hlavou!
Já několikrát uprostěd noci slyšela takhle ječet dítě z baráku (taky paneláku) z protější ulice!!! JJ kašleme na sousedy, pak se budeme divit že máme oauta obejtá klíčem, že ženským na rodičáku nikdo nechce pomoct s kočárem do schodů atd. Já s tebou souhlasím,…když už MOJE dítě otravuje cizí lid, tak apson trochu pokory to chce, jinak byste se vy co na sousedy kašlete taky mohly divit jendou lidská trpělivost není nekonečná.
- Citovat
- Upravit
10.11.13 16:39
AHoj Zakladatelko
na diskuzi jsem dostala tip, jinak bych o ní nevěděla.
Neboj se, nejsi v tom sama,. Mám doma v podstatě to samé. Už jsem byla i u psycholožky, když se to v létě vyhrotilo. Diagnoza je nedozrálá nervová soustava, psychicky labilní a hůř přizpůsobivý. Není to žádný extrém, ani nic, co by se nedalo spravit, takže to neberu nijak tragicky. Jinak je zdravý a strašně přítulný. Ale to prý dělá z vypočítavosti, abych se na něj tolik nezlobila.
A protože je dost podobný tomu tvému, řekla bych, že ty diagnozy budou podobné.
Mému jsou 4 roky a sice hio už nevykolejí tolik maličkostí jako vyšeho, lehké to není vůbec.
Nečetla jsem všechno, ale jak holky psaly, chce to trpělivost, oni z toho musí vyrůst a musí jim dozrát CNS. To se děje do 5 let věku a nejhorší období je prý mezi 4-5 rokem!
Naštěstí má psycholožka není toho názoru, že dítě nesmí dostat na zadek, v nezbytnně nutných případech ano. Není ani zastáncem pevného objetí (prý v německu se asi rodí jiné děti než u nás 
). Ve chvíli, když hystericky a vztekle křičí je nejlepší ho nechat vykřičet, protože v té chvíli nic nevnímá. Zkus třeba ho chytit a postavit před zrcadlo, oni si prý nedokážou představit, jak to vypadá a jaký to má dopad na druhé, až ve chvíli, kdy se uvidí. Ne u všech to ale zabírá. Můj před tím utíká. Vysvětlit nebo něco probrat až potom. A ne moc dluhosáhle, jednoduché a stručné pokyny, aby to to dítě pochopilo a čekat a čekat a čekat, až ta CNS doroste. Taky by mohlo pomoct, že je ti to jeho křičení úplně ukradené, absolutně tě to nezajímá a ať si řve (se sousedy bych si rázně promluvila. I když nejsem ten typ, aby se takhle chovali, to není pěkné). Tím řvaním tě vtahuje do své hry, do toho, jak on to chce, takže pokud možno se od toho distancovat. taky to nevydržím a nervy i ruka rupnou. Ale je fakt, že když mu dám najevo můj nezájem, rychleji se zklidní.
Jinak mantinely jsou jasné, stát si za svým a nedávat jim moc na výběr, max.jak tu bylo řečeno-jogurt nebo rohlík?
A taky bych doporučila psychologa dětského a hlavně dobrého, který ti pomůže vymyslet východisko ze situací, které u vás doma jsou a tebe by to třeba nenapadlo.
Hodně štěstí do dalšího a delšího boje! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.13 16:56
Mám doma podobnej kousek
Je pravda, že se školkou se trochu uklidnil. Nicméně snažím se předcházet situacím, u kterých tuším, že ho vyvedou z míry. Pak jsem si taky všimla, že jakmile je unavenej, je to horší - takže ikdyž víc jak rok odmítá spát přes den, zavedli jsme alespoň odpočinek po obědě (to mi poradila učitelka ve školce a teď už chodí i on sám, že si chce odpočinout - buď jen tak leží, prohlíží si knížku apod. )
On je i hodně žívý dítě, neustále v pohybu, pořád někde šplhá a následně pak skáče dolu
A taky mu neustupuju, když něco řeknu, tak to prostě platí a hotovo (taky rada od učitelky).
Dál mu o všem, co má přijít nebo co se bude dít, hodně vyprávím…To u nás taky pomáhá (většinou, např. tříletá prohlídka u doktora byla naprostá katastrofa ).
No a doufám, že čím bude starší, tím to bude lepší
On je úplnej opak staršího syna. Ve školce doteď nemůžou uvěřit, že to jsou fakt bráchové
(A ještě jeden poznatek od nás - po sladkostech je ještě víc hyperaktivní a vzteklejší než normálně 
)
Tak přeju pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.13 22:02
@arween s tím zrcadlem jsi mi připomněla, že na naší docela zabírá, když vezmu mobil a azačnu ji natáčet jak se vzteká… chvilku ječí ještě víc, ale výrazně to zkrátí tu dobu a pak přijde, že to chce vidět… zpočátku tomu nevěřila že je to ona a říkala že ta holčička teda vůbec neumí poslouchat a je ošklivá… teď už jí to dochází a když to zkoukne, tak tak v polovině případů řekne že tedy pěkně zlobí, ať to smažu a omluví se tak v tomto alespoň nějaký pokrok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.13 22:29
Dievcata, u nas dnes scena jak hrom, lebo vzala manzelovi deku, a este mu aj nejak ublizila, nevidela som ako, ale bezne ho „nechtiac“ mlati dost brutalnym sposobom, ako oprie sa mu laktom o zaludok ked cez neho prelieza a podobne. No a manzel ju uz zacina nemat rad, tak sa nastval. Coz o to, nastvana byvam uz aj ja, ale teda ja za to, ked strci do mladsej sestry.
No a dnesny problem - chcela som, aby sa isla tatovi ospravedlnit, povedat ze ju to mrzi, vratit deku a slubit ze uz mu bebi neurobi (urobi, ale slo mi o to, aby sa ONA pokusila o zmierenie) Co skoncilo hodinovym revom a nasledne jej odchodom do postele, hoci normalne nemoze chodit sama spat, lebo su tam strasidla.
Neviete poradit, ako na toto reagovat? A ked je uz doma zle, je este skoro nutit trojrocnu, aby sa snazila zmierit s tatom? Ona vrieska ze nemoze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zrzana2
10.11.13 22:38
@Bábi Zlopočasná píše:
Dievcata, u nas dnes scena jak hrom, lebo vzala manzelovi deku, a este mu aj nejak ublizila, nevidela som ako, ale bezne ho „nechtiac“ mlati dost brutalnym sposobom, ako oprie sa mu laktom o zaludok ked cez neho prelieza a podobne. No a manzel ju uz zacina nemat rad, tak sa nastval. Coz o to, nastvana byvam uz aj ja, ale teda ja za to, ked strci do mladsej sestry.
No a dnesny problem - chcela som, aby sa isla tatovi ospravedlnit, povedat ze ju to mrzi, vratit deku a slubit ze uz mu bebi neurobi (urobi, ale slo mi o to, aby sa ONA pokusila o zmierenie) Co skoncilo hodinovym revom a nasledne jej odchodom do postele, hoci normalne nemoze chodit sama spat, lebo su tam strasidla.Neviete poradit, ako na toto reagovat? A ked je uz doma zle, je este skoro nutit trojrocnu, aby sa snazila zmierit s tatom? Ona vrieska ze nemoze
holku mam mladsi, brzo dle me neni. Je to pekne, ale v klidu bych respektovala, ze ona v tu chvili nemuze. Zkusila bych ji to pripomenout druhy den, v klidnejsi atmosfere. Pokud ti jde pouze o to privest dcerku k tomu, ze kdyz neco vymnoukne je potreba se omluvit. Ale me to teprv ceka. Moje ja rok
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.11.13 19:32
Tak jsem dnes byla s klukem u te psycholozky. bylo to opravdu fajn a povzbuzujici.
V zaveru to vypada, ze neni ani autista, ani hyperaktivni, ale ze je taky nezraly, jako uz nekdo tady psal.
ze nema vyzraly socioempaticky citeni a v tom se vezou urcite rysy egocentrismu.
ze je na tom v podstate jako trilety ne ctyrlety dite. s tim, ze ta vzpurnpst a vzteklost se vaze ejvic k tomuto veku,
takze zhruba za rok by melo byt lip…
kdyz jms e psata, jestli vubec nekdy vyzraje, tak pry - bud vyzraje, nebo nevyzraje…
k tomu chpvani taky rikala, ze je to z vetsi casti dane povahou a tou nevyzralosti, ze vychova na tom ma maly podil.
ze musime byt fakt dusledni, pocitat do tri, stat si na svem.
ze i kdyz na nej rvu tak ze na to mam svym zpusobem narok, ze musi pochopit, ze neco dela blbe.
ze ho mam nechat vyvztekat se, ze s tim proste nic nenadelam, ze na to ma zase narok on a je to svym zpusobem potreba, aby si ujasnil emoce.
no tak nejak.
jdeme tam jeste za tyden a pak uvidime.
pry je v Kobylisich nejaka psychoterapeuticka skupinka pro takoveto deticky, chodi se tam 1× tydne, aby se naucili znat hranice.. je to bez ucasti maminek. pry je to bezvadne. ale pro nas teda strasne z ruky
zkusim najit neco tady… ale mam obavy ze tady nic takoveho neni, pry i v cele Praze je jen tato jedna
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
11.11.13 21:14
Zakladatelka
Holky moc děkuju za všechny přípěvky.
Obzvlášť arween- děkuju za popsání tvých zkušeností (a mého výhledu do budoucna ) a Anonymní že napsala výsledky dnešního psychologa - jsem ráda, že vám to „dobře dopadlo“…
Už se cítím líp. Musím se to prostě naučit brát víc flegmaticky… a objednám nás k té psycholožce.
- Citovat
- Upravit
11.11.13 22:54
Mám čerstvě čtyřletou dceru a má taky vztekací nálady. Jednou jsem četla, že ji mám zavřít do jiné místnosti a nechat vyvztekat (dnes nemůžu zavřít dveře nikde, jen od bytu. Okamžitě začne brečet, že se bojí). Vytéká se i když ji nenechám zavřít dveře u auta, atd. Když není po jejím, začne mě mlátit a kousat. Když dostane amok, mám z ní skoro strach. Několikrát šla pod studenou sprchu (otírání studenou vodou nepomáhá). Moje máma i manžel mi říkají, že jsem na ní měkká. Začala jsem být důslednější a snad to pomáhá, už se tolik nevzteká. I tak jsem z jejího chování unavená a smutná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
