Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já mám třeba fobii z panenek a fakt to oficiálně existuje. Začalo to traumatem, kdy jsem jako hodně malá dostala obří panenku k Vánocům, mrkala a vydávala zvuk při položení do lehu. Ještě teď je mi při té vzpomínce spatne
. Takže jsem cele dětství prožila bez panenek. Ale mám bohužel dceru, budu muset vydat zákaz, aby ji nikdo panenky nekupoval, jinak se zblázním, nesmí mi to přes práh. Ještě jsem měla jinou fobii, ale to byl strach z nepoznaneho, stačilo jen hodně studovat danou oblast a překonala jsem to racionálním zdůvodněním, že se nemůže nic stát, bezpečnostní opatření jsou přísná, plus jsem si nastudovala, jak se chovat v krizových situacích, kdy by nastal problém.Takze fobie, že na tebe spadne letadlo, nijak nevybocuje
.
@drakulova.stara píše:
Já se zas bojím, že se stane nějaká katastrofa (požár, vytopení, zvíře uteče, únik plynu) pokaždé když opouštím byt. Takže jak ten idiot všeho 20× kontroluju, kolikrát si to i vyfotím že je vše vyplé a v pořádku. Teprve potom odcházím, ale stejně to ve mě hlodá. Ale už se zlepšuju. Z půlhodiny před odchodem jsem to stáhla na 5 min![]()
On má každej něco. Šance že na tebe spadne letadlo je tak směšně malá, že máš mnohem větší šanci utopit se lžičkou čaje. Ale to já ti nevysvětlím, stejně jako ty mě nepřesvědčíš, že stačí byt před odchodem zkontrolovat jenom jednou
Musíme se s tím naučit žít, tak aby nás obtěžovalo co nejmíň
No tomu se říká Obsedantně-kompulzivní porucha , je to dost častá porucha - u nás trpí asi 200 000 lidí, pokud je samostatná (nenasedá na něco co je pod ní) není to závažná porucha a lze vyléčit psychoterapií.
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym, ale s tímto se nikde nechlubim, nechci, aby se mi někdo vysmál. Samotné mi to přijde dost nenormální a když si představím, jak to někomu vyprávím, úplně vidím, jak se tváří..
Už nějaký ten rok mě děsí představa, že na mě spadne letadlo. Ano, je to možná pro pobavení. Ale ne pro mě. Jsem z toho zoufalá. Nejvíc se bojím zvuků. Stačí, když projíždí auto a má trošku jiný zvuk než obvykle, už se děsím. Bydlíme kousek od kolejí, když slyším projíždět vlak, úplně strnu, i když vím, že to je vlak. Jak se přibližuje a zvuk sílí, jsem na mrtvici. Srdce mi buší, úplně ztuhnu. Jsem zoufalá, připadám si jak idiot. Žádný podobný, nebo dokonce ani jiný traumatizujici zážitek jsem nezažila, nevím, kde se to vzalo. Letadlem jsem nikdy neletela, ale i když bych se určitě bála, můj pocit mi říká, že ne určitě tolik, jako toho, že letadlo spadne na mě. Několikrát se mi o tom dokolce zdálo. Ve snech nepsadlo na mě, ale někde poblíž a já se pak nemohla dovolat na 112.
Myslíte, že by mi pomohl psycholog, psychiatr? Ani tomu si tedy nedovedu představit, že bych to vyprávěla..
No podívejte se. Dělá se to tak, že jdete na letiště tím se vlastně otužujete máte strach ale on už dál nestoupá, když tu psychiku pár krát potrénujete a pak si o tom doma sama pro sebe napíšete esej a tu si nahlas přečtete ( třeba 1× za den po nějakou dobu a pak zase na letiště) , pak všechny ty zážitky s letadly Váš mozek zaintegruje mezi normální zážitky a ten strach postupně odezní. Začněte tím ,že se dívejte na fotky letadel , pak třeba na pády katastrofy pište si o tom články a čtěte je , pak jděte na to letiště. Měla byste skončit tím ,že si zaplatíte vyhlídkový let…
No, mi to taky nepřipadá hloupé. Strach z dopravních prostředků je celkem opodstatněný, letadlo spadne každou chvíli. Tím nechci zakladatelku strašit. Já jsem měla sedět ve vlaku, na který spadl kdysi most. Prostě jsem se rozhodla jet o týden později. Taky jsem o tom potom několikrát přemýšlela…klidně jsem mohla dostat strach, získat fobii.
Obdivuji každého, kdo své fobie a problémy řeší odbornou pomocí…já to prostě nechávám hnít ![]()
Víte, já nemám strach z letadel jako takových. Jít na letiště mi nečiní problém. Když letadlo vidím letět, jsem v klidu. Když ho ale nevidím, jen slyším a nevím zatím co to je, to je jiná.. Když bych na letišti např. zavřela oči, asi by to taky nebyl problém.. @Josef44
@Josef44 píše:
No tomu se říká Obsedantně-kompulzivní porucha , je to dost častá porucha - u nás trpí asi 200 000 lidí, pokud je samostatná (nenasedá na něco co je pod ní) není to závažná porucha a lze vyléčit psychoterapií.
Tak ona je na všechno dneska nějaká diagnóza. Jak vleze člověk k doktorovi, hned je nemocnej
živou mě nedostanou!
Jo máte pravdu kdo je normální nikdo jenže je otázka jestli Vám nebo Vašemu okolí Vaše odchylky od normálu snižují kvalitu života nebo ne a od toho by se mělo odvíjet Vaše rozhodnutí takovou věc řešit nebo neřešit. Obsese se časem zhoršují, protože pak nestačí obejít byt jen jednou ,ale 2×, 3× … zbytečně žít s něčím co Vás obtěžuje není žádné hrdinství je to blbost. Je to jako žít s bolavým zubem a bát se jít k zubaři. Obsese a fóbie jsou nepříjemné ,ale dobře se léčí…