Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mne to přijde jako fobie, prostě iracionální strach bez příčiny. Takže bych psychologa zkusila, věř mi, že lidé mají ještě šílenější strachy ![]()
Mně taky vadí zvuk hlučícího letadla. Je mi to nepříjemné. Mám to asi odjakživa. Přitom letět mi nevadilo. Tak bych to viděla jako druh fobie.
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym, ale s tímto se nikde nechlubim, nechci, aby se mi někdo vysmál. Samotné mi to přijde dost nenormální a když si představím, jak to někomu vyprávím, úplně vidím, jak se tváří..
Už nějaký ten rok mě děsí představa, že na mě spadne letadlo. Ano, je to možná pro pobavení. Ale ne pro mě. Jsem z toho zoufalá. Nejvíc se bojím zvuků. Stačí, když projíždí auto a má trošku jiný zvuk než obvykle, už se děsím. Bydlíme kousek od kolejí, když slyším projíždět vlak, úplně strnu, i když vím, že to je vlak. Jak se přibližuje a zvuk sílí, jsem na mrtvici. Srdce mi buší, úplně ztuhnu. Jsem zoufalá, připadám si jak idiot. Žádný podobný, nebo dokonce ani jiný traumatizujici zážitek jsem nezažila, nevím, kde se to vzalo. Letadlem jsem nikdy neletela, ale i když bych se určitě bála, můj pocit mi říká, že ne určitě tolik, jako toho, že letadlo spadne na mě. Několikrát se mi o tom dokolce zdálo. Ve snech nepsadlo na mě, ale někde poblíž a já se pak nemohla dovolat na 112.
Myslíte, že by mi pomohl psycholog, psychiatr? Ani tomu si tedy nedovedu představit, že bych to vyprávěla..
Šla bych k psychologovi, za zkoušku nic nedáš. A víš kolik tam takových problému vyslechne? ![]()
Děkuji za názory, asi to teda zkusím. Nedovedu si ale představit, jak to někomu říkám. Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní.. ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, asi to teda zkusím. Nedovedu si ale představit, jak to někomu říkám. Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní..
asi jsem otrla, nezní mi to nijak divně. Preji, at si vyberes dobrého doktora ![]()
Hele to vůbec neřeš, že to je kravina, kdybys věděla s čím jsem šla k psychologovi já, dospělá ženská s 2 dětma…oni jsou zvyklí, neboj. Jen doporučuju počkat si na psychologa přes pojišťovnu mám zkušenost, že bývají lepší než placení " psychoterapeuti". Běž, věř že jsou lidi, kteří nevyjdou z domu třeba kvůli strachu z ptáků, letadlo je docela v pohodě
A mmch mě pomohla behaviorálně kognitivní terapie (doufám, že se to tak jmenuje, je to už nějaký pátek). držím pěsti
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, asi to teda zkusím. Nedovedu si ale představit, jak to někomu říkám. Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní..
Prosím tě, klídek. Tvoje fobie není zas až tak zvláštní, aby se ti psycholog divil, nebo dokonce vysmál. Víš, že existuje třeba fobie z kolen? Z párátek? Z věcí napravo od pozorovatele?
Vygůgli si, čeho všeho se můžou lidi bát, třeba se nebudeš cítit tak sama, nebo divná. Normálně se svěř psychologovi
Já se zas bojím, že se stane nějaká katastrofa (požár, vytopení, zvíře uteče, únik plynu) pokaždé když opouštím byt. Takže jak ten idiot všeho 20× kontroluju, kolikrát si to i vyfotím že je vše vyplé a v pořádku. Teprve potom odcházím, ale stejně to ve mě hlodá. Ale už se zlepšuju. Z půlhodiny před odchodem jsem to stáhla na 5 min ![]()
On má každej něco. Šance že na tebe spadne letadlo je tak směšně malá, že máš mnohem větší šanci utopit se lžičkou čaje. Ale to já ti nevysvětlím, stejně jako ty mě nepřesvědčíš, že stačí byt před odchodem zkontrolovat jenom jednou ![]()
Musíme se s tím naučit žít, tak aby nás obtěžovalo co nejmíň ![]()
Vyšší citlivost vůči úzkosti a ne úplně optimální mechanismy zvládání úzkosti jsou zdroji, ze kterých sis vypěstovala úzkostnou poruchu, která se projevuje fobií z oněch dopravních prostředků.
Řešením je psychoterapie. Ulehčit můžou i léky ze skupiny antidepresiv, ale primárně potřebuješ porozumět jak úzkost funuje a kde se v tobě bere a prozkoumat to v psychoterapii nejen na úrovni porozumění. No a pak se učit fungovat, tak aby si ji neživila a ta nutně bude přítomná ti neubližovala tak moc.
Začni s touhle knížkou. Ale hledej psychoterapeutku či psychoterapeuta, se kterým si sednete a budete pracovat.
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, asi to teda zkusím. Nedovedu si ale představit, jak to někomu říkám. Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní..
No vida - tak ještě k tomu sociální fobie. Tím spíš hledej pomoc. Nikdo se ti smát nebude a to ani když vlastně nebudeš schopná něco říct, nebo budeš třeba plakat. Je to naprosto běžné a v pořádku.
Základní výhodou toho, že vstoupíš do psychoterapie a naučíš se krotit svoje démony je, že pak to budeš umět naučit svoje děti, které po tobě zvýšenou citlivost vůči úzkosti můžou zdědit.
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, asi to teda zkusím. Nedovedu si ale představit, jak to někomu říkám. Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní..
Už jsi na půl cesty, jak z toho ven. Teď se postav před zrcadlo a přečti si znovu co jsi napsala. ![]()
Stačí si to jen nahlas říct - mám strach, že na mě spadne letadlo. Sama slyším, jak blbě to zní.. ![]()
Hodně jsem uvažovala, jestli mám sem ten příspěvek vkládat.. Teď jsem za to ráda. Děkuji vám za názory i rady
Už to nevidím tak hrozně, jak to vypadalo ![]()
Předem se omlouvám za anonym, ale s tímto se nikde nechlubim, nechci, aby se mi někdo vysmál. Samotné mi to přijde dost nenormální a když si představím, jak to někomu vyprávím, úplně vidím, jak se tváří..
Už nějaký ten rok mě děsí představa, že na mě spadne letadlo. Ano, je to možná pro pobavení. Ale ne pro mě. Jsem z toho zoufalá. Nejvíc se bojím zvuků. Stačí, když projíždí auto a má trošku jiný zvuk než obvykle, už se děsím. Bydlíme kousek od kolejí, když slyším projíždět vlak, úplně strnu, i když vím, že to je vlak. Jak se přibližuje a zvuk sílí, jsem na mrtvici. Srdce mi buší, úplně ztuhnu. Jsem zoufalá, připadám si jak idiot. Žádný podobný, nebo dokonce ani jiný traumatizujici zážitek jsem nezažila, nevím, kde se to vzalo. Letadlem jsem nikdy neletela, ale i když bych se určitě bála, můj pocit mi říká, že ne určitě tolik, jako toho, že letadlo spadne na mě. Několikrát se mi o tom dokolce zdálo. Ve snech nepsadlo na mě, ale někde poblíž a já se pak nemohla dovolat na 112.
Myslíte, že by mi pomohl psycholog, psychiatr? Ani tomu si tedy nedovedu představit, že bych to vyprávěla..