Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je zvláštní, že k němu přistupujes jako k prvorozenému jedinackovi. Proč bys mu měla vše přizpůsobit, ve všem vyjít vstříc? Přijde mi, že si to děláš hlavně sama.
Hlavní deviza mladších sourozenců je to, že od malička se učí, že svět se netoci kolem nich. Na tom přeci není nic špatného.
Naše třetí, taky strašný mamánek, tak jsem ho stále nosila a byl spokojený. Školka velký problém, ale pomohla a ve 4 letech se to začalo výrazně lepšit.
Hůř jsem to nesla, aLe přikládala jsem to svému věku, nikdo nemládneme, že…
Mám to tak se 3.dítětem taky. Do 17měs mi večer usínal u prsa, žužlal třeba hodinu, dvěma
starším dětem jsem ani nestihla říct dobrou noc. Fixovaný je na mne neuvěřitelně, spal s námi v posteli, kojení co 2h. V těch 17měs už jsem byla vyřízená, řekla jsem si dost, a prostě jsem večer nakojila, prso mu sebrala a v noci už kojení nebylo. Tři noci to zkoušel, plakal, ale vydržela jsem. Byl u nás v posteli, hladila jsem ho a uklidňovala. Pochopil. Teď mu bude 20měs a ta fixace je malinko lepší. Už neřve, když je s ním manžel, dvakrát byl na hlídání u mé mamky a v pohodě. Jinak klasika: je se mnou v koupelně, na wc, nehne se ode mne. To doufám, že se časem zlepší.. Chce to vydržet, držím palce.
@Helileli jo máš naprostou pravdu, ale já asi abych měla klid a on byl spokojený, takvlastně celá naše rodina i starší se točí kolem něj. Když spí, tak se nic nesmí prostě hlavně ticho. ve všem mu vyhovíme. prostě takhle jsme si to nastavili no ![]()
@TinaAn já ho ještě nechci přestat kojit, kojím hodně i ve dne, takže zatím chci minimalizovat denní kojení,, jenže on je tak urputný, dokáže řvát „mí mí“ jako mlíko fakt hodně. špatně jí, takže mlíko má jako jídlo, na nudu, na bolest, když upadne. Je to prostě vše lék. Ale asi proto je to dítě tak na matku fixované. Jako utěšuju se, že to nebude napořád, ale vyřízená z něj sem to teda jo.
@Paralenka červená mě příjde, že možná to ty třetí děcka mají takhle, protože si prostě chtějí tu mámu vzít co nejvíce pro sebe. ![]()
Já od toho 17měs kojím 1 denně, před spaním. Noční kojení po 2h skoro rok a půl mě vyšťavilo. Do toho 17měs jsem kojila 3× přes den a pak x-krát v noci. Ale ploužila jsem se jak mumie a neměla jsem energii na starší děti, byla jsem nervní, protivná…
Hodně sis to udělala sama tím, že mu vyhovíš. U nás se třetí už od narození přizpůsobuje nám. A ty maminky co máš v okolí to asi dělají obdobně. K čemu je, že se mu všichni přizpůsobíte? Jo v ten okamžik je klid, ale z globálu je to spíš negace.
Já osobně v roce noční kojení ruším. Mám taky nárok na spánek. A po roce už v noci nemusí jist, je to jen jejich zvyk.
@Netopirek píše:
Hodně sis to udělala sama tím, že mu vyhovíš. U nás se třetí už od narození přizpůsobuje nám. A ty maminky co máš v okolí to asi dělají obdobně. K čemu je, že se mu všichni přizpůsobíte? Jo v ten okamžik je klid, ale z globálu je to spíš negace.
Já osobně v roce noční kojení ruším. Mám taky nárok na spánek. A po roce už v noci nemusí jist, je to jen jejich zvyk.
Můj druhorozený je taky takový- k čemu by bylo mu nevyhovět- pořád by jen plakal a byl nešťastný- holt mám malé děti, tak se můj život změnil- budou mu š roky, pořád se budí několikrát za noc- když se zrovna sprchuju, tak si lehne třeba do koupelny a řve- nechce nikoho jiného, spí se mnou v posteli, chce být přikrytý i stejnou dekou. Když spí u sebe, tak má noční děsy- a co jako udělám- pořídila jsem si ho dobrovolně, je takový od narození, zrovna tu řve, že chce, abych šla k němu spát- je to moje dítě, za pár let vyroste, teď mě potřebuje, takovej je život, hlavně, ať je zdravý-měl komplikované těhotenství i porod. Holt se mu přizpůsobuju, nic jiného ani nejde
@enny3 píše:
Můj druhorozený je taky takový- k čemu by bylo mu nevyhovět- pořád by jen plakal a byl nešťastný- holt mám malé děti, tak se můj život změnil- budou mu š roky, pořád se budí několikrát za noc- když se zrovna sprchuju, tak si lehne třeba do koupelny a řve- nechce nikoho jiného, spí se mnou v posteli, chce být přikrytý i stejnou dekou. Když spí u sebe, tak má noční děsy- a co jako udělám- pořídila jsem si ho dobrovolně, je takový od narození, zrovna tu řve, že chce, abych šla k němu spát- je to moje dítě, za pár let vyroste, teď mě potřebuje, takovej je život, hlavně, ať je zdravý-měl komplikované těhotenství i porod. Holt se mu přizpůsobuju, nic jiného ani nejde
takže ostatní děti jsi dala na vedlejší kolej, aby ses podřídila druhému dítěti? To je pro ty ostatní asi dobrá odměna za to, že na tobě nevysí
Je to malej prcek, dej mu čas, v 15m je to zcela normální.
@Netopirek píše:
takže ostatní děti jsi dala na vedlejší kolej, aby ses podřídila druhému dítěti? To je pro ty ostatní asi dobrá odměna za to, že na tobě nevysí
ona nikde nic takovýho nepíše, a věř tomu, že tak to není ![]()
Jako bych četla o sobě a mím Pavlickovi. Jen že je jedinacek, je mu 15 měs, též kojenej a fixovanej jeen na mě! Tatku miluje ale bez maminky ani ránu. Tak že já nemůžu sama nikam je všude ale všude se mnou. Nekdy toho mám dost ale stačí úsměv odejmutí a je to moje zlatíčko a rikam si musím si ho užívat dokud to jde
.. Vyrostou nam a ještě nam to bude chybět
@TinaAn mohu se zeptat jak jste přestali s kojenim? Jestli teda nevadí
![]()
Udelala sis to sama. Melo by to byt naopak- novy clen se prizpusobuje uz zabehle rodine. Hodne to dela to kojeni, tak urcite kdyz ne prestat, tak omezit. Ale ja razim heslo- ze kdyz se zacne tak moc dozadovat kojeni, kdy mi to neni prijemne, tak prestat. Uz to neni mimino
a nauc ho usinat samotnyho- usetris si tim spoustu casu+ prectes starsim a popovidas si s nimi
kolik je starsim detem? U nas si hraji vsichni dohromady. Kdyz jsme samy, umi si hrat sama, ale moc ti neporadim, je tak proste vedena od narozeni ![]()
@patulka123 Ano, byla jsem vnitřně přesvědčená, že celonoční kojení už prostě ne. Byl s námi v posteli a prostě prso nedostal. První noc se budil a plakal, další 2 noci už jen fňukal a pak klid. Budí se v noci stále, ale stačí ho pohladit, vzít ho za ruku a spí dál.
Prosím zanechte anonym. Mám třetí dítě a tak nějak jsem počítala, že se zase od něj nehnu. První dvě jsem měla po roce a zvlášť druhorozený byl na mě šíleně fixovaný. Už ani nvím jak, ale prostě to pak nějak vymizelo.
. možná je chyba, že mu ve všem vyhovím, že jsem naprosto vše podřídila jemu a říkám si, že prostě tyhle první léta se „musím obětovat“. babičky nejsou nikde v okolí. s nikým by ale stejně nešel ven ani nikam. Prostě občas jako dnes večer to na mě dolehne a říkám si, kdy to odezní???
pořád mám poct, že si ho musím strašně užít, je skvělej bystrej. Rád si nechává číst knížky…prostě úžasné děcko, ale nesmím se od něj hnout.
Mám pocit, že u tohodle třetího je to fakt extrém. Manžel funguje a je skvělý, starším dětem se hodně věnuje, často je bere ven nebo někam na výlet, když nejedeme všichni. Nejmladšího si bčas vezme někam abych měla chvilku pro sebe, ale já mám pocit, že se prostě zblázním z toho jak je malej neskutečně fixovaný jen na mě. Sprchuju se bouchá na dveře a brečí. když je v koupelně semnou strká vše do van, brečí abych si ho vzala. Na záchod chodí téměř vždy semnou. Po obědě spí tak max hodinu. Celý den jsem s ním a občas i když je skvělý ho mám prostě plné zuby jako teď. uspávám hodinu a čtvrt. ukojuju ho a nesmím se hnout. dnes to na mě dolehlo, protože jsem nestihla vůbec starší děti a chtěla jsem si s nimi trochu popovídat. Nemám na ně čas. a to mě asi trápí taky dost. Ale nejprve bych potřebovala, aby ten malej přestal být tolik fixovaný na mě. Tolik bych si potřebovala dát aspoň občas sama vanu a chvíli vypnout. V noci ho často kéjím asi jsem i dost unavená. Ale v mém okolí jsou maminky, které mají taky 2-3 děti a zvládnou chodit třeba cvičit a nebo něco pro sebe dělají. Vím, že to přejde a že se jednou odpoutá, ale občas jsem z něj vyřízená. Neustále v náruči, kvůli všemu brečí, chce vše co nemůže. Je mu 15 měsíců a tak nějak vůbec netuším kdy tohle poleví
tak mi asi pomůže, když někdo napíše, že to má podobně a že nejsem sama. A nebo co dělat proto, aby se dítě trochu odpoutalo od matky