Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
@brumdinka Díky moc! Jinak to zatím nedopadlo nijak, budou nutná další vyšetření. Takže nejistota trvá, bohužel, ale pořád je nějaká naděje, že to dopadne dobře. @PudloslavaTo co popisuješ je sice logické, ale pokud by partner přemítal převážně takto, tak je to sobec. Sobectví právě že otupuje takové to mravní cítění v nás vůči druhým lidem. Sobectví je logické, ale to ještě neznamená, že se jedná o dobrou věc. Jinak moc nevím, co jsi tím chtěla říct, přijde mi to jako takový výkřik do tmy. Když jsi se nad tím zamyslela, tak k čemu jsi, kromě toho, že je to těžké, došla? Co si tom myslíš? Ospravedlňují ty pocity co jsi popsala, partnerovu laxnost nebo ne?
jo byl to výkřik do tmy, odbočka od tématu. No došla jsem k tomu, že pokud bych znala někoho v této situaci, měla bych mu věnovat podporu a porozumění, protože i on je v těžké životní situaci. A že není divu, když někdo takto dělá hrdinu hrdinu hrdinu, až to nakonec nevydrží, nedotáhne do konce a selže, třeba umírajícího partnera opustí.
a sobec není, je to jen člověk. sobec není ten, kdo nepdhpodí kvůli potřebnému všechny svoje potřeby a obavy. naopak, kdo to dokáže, je světec.
A laxnost to asi neomlouvá, nicméně je otázka, jestli toto je laxnost, jestli je situace opravdu tak vážná, aby se výsledků nemohl dočkat a jestli už taky není ze všeho toho soustředení pozornosti na nemocného vyhořelý. Prostě nastíněn nám byl pohled jednostranný.$$
@Pudloslava Ta věta „sobec to není, je to jenom člověk“, mi příjde dost zvláštní, přeci sobec je pořád člověk, jen je prostě sobecký. Takoví lidé existují, nepopírala bych jejich existenci
.
@Anonymní píše:
Moc zdravím! Jsem docela zmatená, je to i situací v které se nacházím a potřebovala bych pomoci s pochopením manželovo reakce. Známe se spolu dlouhé roky, vztah máme moc fajn, překonali jsme už pár vážných těžkostí, svoji jsme 4 roky. Jde o to, že mi nedávno náhodou objevili docela velký nádor. Mám za sebou nějaká vyšetření, manžel se mnou všechny absolvoval, bral si kvůli tomu dovolené, vozil mě tam a byl mi velkou podporou. I když je tento typ nádorů zhoubný „jen“ asi v 10%, tak čekání na výsledky je dost stresující. Manža včera musel odjet na skok pracovně do Rakouska, pouze si tam něco odsedět, bral si sebou odpočinkovou knihu a stáhl díly oblíbeného seriálu, aby se nenudil. Vrátí se dnes večer. Dnes ráno jsem měla obdržet výsledky některých mých vyšetření - docela klíčových, byla jsem z toho čekání pěkně nervní což on věděl. Včera jsme se loučili a mluvili o tom, říkal že na mě bude myslet a bude držet place atd. Vrátila jsem se od doktora a psala mu sms jak se má, on odepsal, že v pohodě. Čekala jsem, že se bude zajímat, že později zavolá, ale nic. Viděli jsme se až večer na skypu a když jsme se už skoro rozloučili, tak si tak jakože vzpomněl, že vlastně už mám mít ty výsledky a jen tak „mimochodným“ tónem se zeptal jak to dopadlo.
Vůbec ten jeho pochod nechápu, nevím jak si ho mám vyložit. Kdyby to bylo naopak, tak bych do večera nevydržela čekat a chtěla bych znát ty výsledky co nejdříve. Jsem z tý jeho reakce mírně v šoku a nemám zrovna kapacitu na to, si jí nějak zracionalizovat. Dnes to na mě fakt působilo, jako kdyby mu to bylo snad jedno a zeptal se jen pro formu, že se to tak má, než aby ho to skutečně zajímalo. Jsem možná teď víc přecitlivělá, ale je mi to hodně líto.
nečetla jsem diskuzi..
možná se jen bál - o čem se nemluví, to neexistuje ![]()
malé dítě taky zavře oči a najednou nic kolem něj neexistuje - ve stresu a strachu se někdy vracíme zpět a reagujeme jako děti..
to popření - zeptám se na to jako na „rohlíky v sámošce“ je jeho způsob sebeobrany… nezlob se na něj
@jdukolem píše:
nečetla jsem diskuzi..
možná se jen bál - o čem se nemluví, to neexistuje
malé dítě taky zavře oči a najednou nic kolem něj neexistuje - ve stresu a strachu se někdy vracíme zpět a reagujeme jako děti..
to popření - zeptám se na to jako na „rohlíky v sámošce“ je jeho způsob sebeobrany… nezlob se na něj
Popsala jsi to úplně trefně, skvěle! I to je dost možné. Moc díky! ![]()
@Anonymní píše:
@Pudloslava Ta věta „sobec to není, je to jenom člověk“, mi příjde dost zvláštní, přeci sobec je pořád člověk, jen je prostě sobecký. Takoví lidé existují, nepopírala bych jejich existenci.
ano sobci existuji, ale mit obavy z budoucnosti, kdyz ti odchazi partner, podle me sobectvi neni
@Pudloslava píše:
ano sobci existuji, ale mit obavy z budoucnosti, kdyz ti odchazi partner, podle me sobectvi neni
To samozřejmě nikdo netvrdí ani netvrdil
. Jinak pokud by někdo PŘEVÁŽNĚ přistupoval k nemocnému tak, jako to předvedl můj přítel ze zahraničí, tak by to dle mého sobec byl. Vyhýbat se tématu nemoci, protože MĚ je to nepříjemné, nezajímat se o výsledky vyšetření partnera, protože JÁ mám strach, protože MĚ nejsou příjemné partnerovo slzy, JÁ nechci snášet partnerovo stres. Když je to ojedinělé, tak je to pochopitelné, ale jsou to projevy sobectví. Což samozřejmě z člověka ještě sobce nedělá, ale jak říkám, pokud takhle uvažuje PŘEVÁŽNĚ, tak je to sobectví jak vyšité. Nevím jak jinak by to šlo nazvat - to jsou pak ti, kteří opouští nemocné partnery, přičemž vyjímky potvrzují pravidlo.
@Anonymní píše:
To samozřejmě nikdo netvrdí ani netvrdil. Jinak pokud by někdo PŘEVÁŽNĚ přistupoval k nemocnému tak, jako to předvedl můj přítel ze zahraničí, tak by to dle mého sobec byl. Vyhýbat se tématu nemoci, protože MĚ je to nepříjemné, nezajímat se o výsledky vyšetření partnera, protože JÁ mám strach, protože MĚ nejsou příjemné partnerovo slzy, JÁ nechci snášet partnerovo stres. Když je to ojedinělé, tak je to pochopitelné, ale jsou to projevy sobectví. Což samozřejmě z člověka ještě sobce nedělá, ale jak říkám, pokud takhle uvažuje PŘEVÁŽNĚ, tak je to sobectví jak vyšité. Nevím jak jinak by to šlo nazvat - to jsou pak ti, kteří opouští nemocné partnery, přičemž vyjímky potvrzují pravidlo.
komunikace s tezce nemocnym je disciplina, kteroiu se lekari uci ve specialnim kursu, rozhodne to neni dovednost, ktera automativcky kazdemu naskoci, jakmile mu onemocni partner. Prirozena reakce je odtahnout se, poprit to a delat mrtveho brouka.
Mozna by sis s nim mohla sednout a pohovorit si snim „Hele ja vim, ze to taky nemas jednoduchy, jak ty to prozivas?“ Snad ti takovy maly projev vciteni tvuj zdravotni stav umoznuje. Mozna by ses taky neco dozvedela a bude to nejspis hodnotnejsi, nez dohaty zen z emimina. Sama pises, ze ti doposud byl velkou oporou. ze tedka neco nezvlad podle tebe idealne, muze mit spoustu vysvetleni - pocinaje tim, ze z jeho strany to adekvatni bylo, protoze stejne ocekaval priznivy vysledek testu, po druhy konec spektra, ze treba uz dal vsechno co mel a vyhorel anebo na treti stranu jen obycejne zapomel.
Milá zakladatelko, myslím, že ti chybí empatie k tvému partnerovi. Obávám se, že Pudoslava, díky své mnohaleté lékařské praxi, má v v podstatě pravdu.
Tvůj muž je úžasný, dává ti veškerou podporu - i na úkor své dovolené a odpočinku, který i on potřebuje, a ty ho napínáš jako kšandy a když i přes tvůj nezájem o výsledcích hovořit, mu to nedá, a zeptá se tě, tak zase analyzuješ tón hlasu. Přijde mi, že jsi si na jeho podporu zvykla a teď nemůžeš skousnout, že si jel na služebku, vzal si odpočinkovou literaturu a filmy na místo toho, aby tě doprovodil.
Moc bych ti přála, aby se u tebe nic vážného neprojevilo, aby nemoc, která tě sužuje byla odhalena a vyléčena.
Zakladatelka neni zatím!!! těžce nemocná a možná partner ji nechce víc stresovat…
Myslím, že kdo mluví o sobectví tak zatím podle toho hoto sobec neni..SObec by s ní nejezdil po vyšetřeních…takže je to přehnaný názor
Můj osobní názor je, že i ten nemocný se má vyjádřit jak to cítí. Nikdo nevidí nikomu do hlavy.
ne každý nemocný o nemoci chce celý den řešit co a jak.. a to jsme měla kolem sebe 3 pacienty s rakovinou.tak vím, jak rozdílně to kdo bral..
Někdo se chtěl vnitřeně tvářit jakoby nic nechtěl v rodině o tom mluvit a někdo o tom prostě musel celý den a ujisťovat se okolí, jestli o něho mají strach
@Anonymní píše:
To samozřejmě nikdo netvrdí ani netvrdil. Jinak pokud by někdo PŘEVÁŽNĚ přistupoval k nemocnému tak, jako to předvedl můj přítel ze zahraničí, tak by to dle mého sobec byl. Vyhýbat se tématu nemoci, protože MĚ je to nepříjemné, nezajímat se o výsledky vyšetření partnera, protože JÁ mám strach, protože MĚ nejsou příjemné partnerovo slzy, JÁ nechci snášet partnerovo stres. Když je to ojedinělé, tak je to pochopitelné, ale jsou to projevy sobectví. Což samozřejmě z člověka ještě sobce nedělá, ale jak říkám, pokud takhle uvažuje PŘEVÁŽNĚ, tak je to sobectví jak vyšité. Nevím jak jinak by to šlo nazvat - to jsou pak ti, kteří opouští nemocné partnery, přičemž vyjímky potvrzují pravidlo.
to není ale váš případ - tak nepřeháněj.. tvůj muž ti je oporou a ty jsi pochopitelně přecitlivělá a máš strach..
on není ty reaguje jinak..
jinak si přečti něco o vyrovnání se s diagnozou netýká se to jen tebe ale i tvého muže - jste na stejné lodi
@jdukolem píše:
to není ale váš případ - tak nepřeháněj.. tvůj muž ti je oporou a ty jsi pochopitelně přecitlivělá a máš strach..
on není ty reaguje jinak..
jinak si přečti něco o vyrovnání se s diagnozou netýká se to jen tebe ale i tvého muže - jste na stejné lodi
Já nemluvila o našem případu - reagovala jsem na Pudloslavu a její odbočku od tématu…Něco si o tom přečtu, díky za tip.
@Capelucita píše:
Milá zakladatelko, myslím, že ti chybí empatie k tvému partnerovi. Obávám se, že Pudoslava, díky své mnohaleté lékařské praxi, má v v podstatě pravdu.Tvůj muž je úžasný, dává ti veškerou podporu - i na úkor své dovolené a odpočinku, který i on potřebuje, a ty ho napínáš jako kšandy a když i přes tvůj nezájem o výsledcích hovořit, mu to nedá, a zeptá se tě, tak zase analyzuješ tón hlasu. Přijde mi, že jsi si na jeho podporu zvykla a teď nemůžeš skousnout, že si jel na služebku, vzal si odpočinkovou literaturu a filmy na místo toho, aby tě doprovodil.
Moc bych ti přála, aby se u tebe nic vážného neprojevilo, aby nemoc, která tě sužuje byla odhalena a vyléčena.
Ano, chybí mi v tuto chvíli empatie, proto jsem sem příspěvěk napsala, je to vyjímečný stav. Na jeho podporu jsem si zvykla a nevidím na o tom nic špatného, podporu mezi partnery považuju za jeden z hlavních pilířů vztahu. To, že nemůžu skousnout služebku je nesmysl.Jel jako náhradník mého kolegy na konferenci a dohodila jsem ho já, protože se jedná o prestižní záležitost
. Domyslela jsis tu situaci úplně zcestně, ale to se občas stane. Jinak Pudloslava má určitě pravdu, ale je off-topic…
Nic v životě není samozřejmost. Ani zdraví, ani podpora partnera. Bohužel. Určitě s tebou souhlasím, že je podpora a porozumění jedním z pilířů vztahu. Nicméně, zase je to o tom, že nejenže bereme, ale měli bychom i dávat.
A sobecký přístup je nejen na straně příbuzných nemocného ale velmi často ze strany - nemocného, nemohoucího. Proto je velmi těžké soužití se seniory ve společné domácnosti, s invalidy nebo i dlouhodobými pacienty.
@Capelucita píše:
Nic v životě není samozřejmost. Ani zdraví, ani podpora partnera. Bohužel. Určitě s tebou souhlasím, že je podpora a porozumění jedním z pilířů vztahu. Nicméně, zase je to o tom, že nejenže bereme, ale měli bychom i dávat.A sobecký přístup je nejen na straně příbuzných nemocného ale velmi často ze strany - nemocného, nemohoucího. Proto je velmi těžké soužití se seniory ve společné domácnosti, s invalidy nebo i dlouhodobými pacienty.
Zdraví i podpory partnera, si vážím. To, že jsem na něco zvyklá, to neznamená, že to beru jako samozřejmost. A věř, že kdo do vztahu nic nedává, tak tu podporu často taky ani nemá a není se čemu divit. Jinak já sobectví u nemocných lidí chápu, je to jeden z mála stavů, kdy je sobectví omluvitelné. Je to stav, kdy je žádoucí myslet převážně na sebe a upřednostňovat své potřeby nad ostatními, protože jde přeci jenom často o život. Jsem si vědoma toho, že soužití s nemocnými lidmi je těžké, o tom není třeba diskutovat…
Vidíš, že se shodneme. ![]()
Jsi nemocná, tak máš na sobectví nemocných jiný názor. Mě osobně, vyjma slabých chvilek, je vlastnější optimistický přístup stylem „to dám / dáme“. Ale všimla jsem si, že u některých jedinců to vede k „devalvaci“ vnímání problému. Ať zdravotního nebo i jiného. Prostě jsou zvyklí na fňukání a kdo nefňuká, nic mu není.
@Anonymní píše:
Zdraví i podpory partnera, si vážím. To, že jsem na něco zvyklá, to neznamená, že to beru jako samozřejmost. A věř, že kdo do vztahu nic nedává, tak tu podporu často taky ani nemá a není se čemu divit. Jinak já sobectví u nemocných lidí chápu, je to jeden z mála stavů, kdy je sobectví omluvitelné. Je to stav, kdy je žádoucí myslet převážně na sebe a upřednostňovat své potřeby nad ostatními, protože jde přeci jenom často o život. Jsem si vědoma toho, že soužití s nemocnými lidmi je těžké, o tom není třeba diskutovat…
nejenom nemocní mají své potřeby ![]()