Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Může tohle říct normální rodič?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.6.16 16:24
@Patejl1 Ono to není úplně o tom skleníku a mluvení jen v superlativech.
Pokud existuje nedostatek nebo dítko něco nedělá dobře, lze na to upozornit i mírnou formou, takticky, neodsuzováním.
Manžel občas upustí také poznámku k dceři /teď už se krotí/ stylem, že mi úplně zatrne. Trefí se do její slabiny a ať si to myslí v legraci nebo ji tím chce nakopnout, vidím, jak se jí to dotýká a neumí si to vysvětlit jinak než sebekritikou, mindrákem…
Stejně tak kamarádka, když ji bylo kolem 18. let. Její přítel se párkrát zmínil, že by mohla být hubená jako jedna holka. A kamarádka se dopracovala až do špitálu s anorexií.
Nehledě na to, že v tomto uvedeném případě otec kritizoval něco, co nejde asi jen tak změnit. A spíš si honil ego, než cokoli jiného.
Nejsem žádný sluníčkář, uznávám realitu. Ale neuznávám zbytečnou kritiku, navíc vylévání si vlastních mindráků na druhých. Člověk by neměl být krátkozraký a myslet si, že slovo nemůže ublížit. Naopak, to umí ublížit mnohem víc než jedna na zadek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 16:25
@Anonymní píše:
presne takhle jsem se citila, ne ze bych sama nevedela ze mam vetsi nos a hrbolek na nem, ale to s jakou chuti na tou poukaze nejblizsi clovek, dodneska vidim ten otcum samoliby spokojeny vyraz, kdyz videl jak tou blbou poznamkou o nosu mi okamzite zkazil naladu
přesně, já taky dobře vím jak vypadám, a upřímně myslím si, že kdybych od rodiny neposlouchala ty poznámky na mě tak bych se se svým vzhledem vyrovnala asi dříve…
ještě v 17ti letech jsem byla přesvědčená, že půjdu na plastiku protože jsem měla přece velký nos, odstávající uši, malá prsa, tlusté břicho, velký zadek… 
ještě že jsem pak narazila na kluka, co mě přesvědčil, že jsem krásná i tak 
jinak by ze mě snad fakt byla plastová Barbie
ale rodinu to třeba nepřešlo. Teď jsem v 9 měs a táta už měl narážky abych přestala jíst, že to po porodu určitě neshodím, že jsem už moc tlustá ( mám nahoře 14 kg, mám 160 cm a začínala jsem na 54 kg…) a mamka mi zase několikrát naznačila, že bych neměla raději nosit nic upnutého, že je to přece hnusné to břicho tím zdůraznit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 16:25
Já myslím, že to moc hrotíte.
Byl to chlap (mluvím o první situaci na hřišti). Prostě hlídal holku a najednou kouká, že má křivý nohy, noa řekl to přitom nahlas.
Ve čtyřech letech je jí to stejně fuk. Nejspíš si toho an nevšimla.
A pokud se někdo „zhroutí“ z jedné poznámky, tak má asi nějaký problém. To by nemohl vylézt ani ven, ne? Natož do školy. Děti řeknou takových věcí. A dospělí holt někdy taky.
A ještě hroší je, když se to dotyčnému neřekne, ale on se pak různé pomluvy a hodnocení a šeptání za zády dozví oklikou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 16:27
@Patejl1 píše:
Ty uši schováme do vlasů.
A proč?
Protože je máš jak slonNení lepší říct - Mám tě moc ráda, ale ty uší radši schováme, ne každému se libí takové velké uši a mohli by se ti zbytečně smát?
Tak to je taky brutus 
Já se dozvěděla, že mám prd…tedy zadek jak vrata od stodoly (ani v dospělosti jsem nepřekročila váhu 56kg vyjma dvou těhotenství a vždy jsem byla spíš vychrtlá). Nosila jsem většinu základky, celou střední a začátek pracovního života volné oblečení, které by ten můj zadek schovalo.
A taky jsem s dozvěděla, že čekám holku, protože já jsem byla hnusná v obličeji vždycky, ale teď je to tedy něco. To už jsem si z toho ale hlavu nedělala, protože přeci jen v tu dobu už jsem věděla, že taková nejsem a dotyčný to vážně ani nemyslí, jen je to jeho zvláštní humor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 16:31
@Halamka Souhlasím, přesně jak si to napsala.
Odsuzovat a urážet je naprosto špatně a to jsem nikdy neměl na mysli.
Nemluvit o tom, dělat že to neexistuje, že je to tak v pořádku je to o čem jsem mluvil.
Pracovat s dětmi citlivě je základ, tak aby se nevytvářel mindrák, ale zároveň, aby s danou vlastností byly schopni fungovat, akceptovat jí, akceptovat sebe.
Práce s chybou a předcházení selhání - to jsou techniky s pedagogiky, a oni platí třeba i pro ty fyzické vlastnosti.
Ono základem je ZDRAVÉ sebevědomí na REÁLNÝCH základech.
Problémem současnosti je velmi často PŘEHNANÉ sebevědomí, opřené o sny a ochranu rodičů více než o realitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:05
Ja celi detstvi poslouchala, jak jsem tlusta, blba a neschopna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:10
Tak zrovna u rodicu se od urciteho veku (u me zlom konkretne nekdy kolem 14/15 let) da pracovat s blbyma poznamkama docela dobre. Tedy alespon u mych rodicu to slo. Prohlasila mama, byt treba v dobrem, ze mam hrozne akne? Vpalila jsem ji, ze to je geneticky dane a ze kdyby si vybrala jinyho manzela, mam plet jak detskou prdelku. A bylo ticho a klid. Meli nasi poznamky na moje siroky ramena/ par kilo navic? At se podivaji na sebe a mama na fotky z dob pred detma, kdy mela dvakrat tolik co ja (fotky vsichni zname). Vetsinou to vzali a ja se nedostala do faze nejakych komplexu. proste zastavam nazor, ze od urciteho veku uz se clovek musi naucit branit a brat se tak, jak je, a ne sklouzavat kvuli blbym recem druhych do sebelitovani a komplexu. Ale u malych deti je to samozrejme o necem uplne jinem… Jinak s @Patejl1 taky nazorove souhlasim.
edit slovosled.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:13
@xsaleen Soucítím se s tebou. Já jsem zase byla učena stresu mým otcem, že co tak stojím a čumím, že už mám mít v ruce připravený šroubovák, když něco dělal a že než něco řeknu, tak už budou vánoce. Tehdá mě to hrozně štvalo a stresovalo, dnes se tomu již směju.
Jo a nevlastní máma (která bůhvíjaké traumatizující dětství měla), mě a mou sestru neměla ráda a i jsme to jednou slyšeli nahlas, když jsme ve strachu byli schovaní pod schodami a když byla opilá, tak křičela na tátu, že jeho parchanty nikdy nebude mít ráda. Hodně nás to trápilo, co jsme se naplakali a naptali proč. Dnes už jsme dospělé, máme svůj vlastní život a díváme se už na to, jako na zkušenost, která nás posílila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:20
@Petulka1234 píše:
@xsaleen Soucítím se s tebou. Já jsem zase byla učena stresu mým otcem, že co tak stojím a čumím, že už mám mít v ruce připravený šroubovák, když něco dělal a že než něco řeknu, tak už budou vánoce. Tehdá mě to hrozně štvalo a stresovalo, dnes se tomu již směju.
Úplně stejná situace jako u nás. Taky šroubovák a taky blbé kecy od otce, který byl sám Pat i Mat v jednom, ale navážel se do mě.¨
A já poprvé v životě práskla dveřma, myslela si cosi o prd.li a byl klid.
Ale sebevědomí na nule jsem měla až asi do 40, ono to totiž nebylo jen tohle.
Byla jsem tlustá šprtka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:29
@laducha Ano, však už je to lepší se mnou, ale kolikrát se ještě zapomenu a když s někým mluvím, tak jsem jak tornádo a chci to co nejrychlejic říci, protože pořád slyším někde tam v dáli ten otcův hlas: no honem, vykoktej se, než něco řekneš, tak budou vánoce!
Dnes už je to lepší, snažím se mluvit pomalu, ale mám co dělat, hlavně když se zapomenu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:31
Jestli je to to nejhorší, co se tomu dítěti stane, tak je to dost štastné dítě.
„Postav se rovně ať pan doktor vidí jak seš křivej“.
„Seš křivej že vývrtka je proti tobě rovná jako hřebík.“
„Máš dlouhý rovný zahnutý nožičky“
Jen tak výběr z mého mládí. Vždycky jsme z toho měli jen srandu.
Zakladatelka je trošku citlivka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:34
@laducha Já a má sestra jsme jako malé nemohli pochopit, proč nás nemá nevlastní máma ráda, proč se s námi vůbec nebaví, proč se nás nezeptá jak se máme, jaké byli ve škole známky, jestli nás něco netrápí atd…už jsme nevěděli jak udělat, abychom byli přijímané…taky nám to na sebevědomí moc nepřidávalo. Ale celé to dnes již chápeme, že to mělo tak být, že to byla určitá škola životem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 17:58
@Knedlice píše:
Ahoj.Ne ze by tohle byla nejak dulezita diskuze.Spis me zajima vas nazor.Byla jsem dnes s dcerkou na hristi. Dcera byla na skluzavce a ja sedela na lavce. Prisel tam tatinek. V kocarku mel mimco a sebou jeste dceru cca 4 roky.Ona tam tak hopsala a blbla. Tatinek na ni kouka a najednou rika: jezis aneto, ty mas krive nohy! Uplne me to zarazilo. Kdyby ji to rekl treba bratr, tak to beru, ale tata? takhle male holcicce? nevim, furt mi to lezi nejak v hlave. Pritom ta holcicka krive nohy nemela, byla hodne stihla, takze vypadaly trosku kostnate.Asi jsem citlivka, ale bylo mi ji liti, ze jeji tata je pitomec, kdyz ji takhle komentuje.Co si myslite?
Myslím si, že dcera mu to (ne)jednou vrátí a on se ještě bude hodně divit, až mu dcera jednou řekne:
„Ježíš fotře, ty jsi ale kretén!“
Jak si ji vychovává, tak ji bude mít.
Jdu dočíst diskuzi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 19:15
Hodně záleží na tom, jak se co řekne. Neumím si představit, že bych svoje děti krutě urážela a ponižovala, jenom proto, abych je „zocelila“. Všechno se dá říci s taktem a citlivě. Už takhle je na světě dost zla. Když někoho miluji, tak mu nebudu vědomě ubližovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 19:26
@Patejl1 souhlasím. Jestliže dětem říkáme, jak jsou šikovné, krásné a jak jim něco sluší, měli bychom jim i říct, že jsou na něc nešikovní, něco jim nesluší a žemají nějaké vady na kráse. A že je máme rádi i tak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
