Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mowla píše:
Proč máš pocit, že by jsme chlapa obskakovaly? O tom to přeci není. Já kolem nikoho neskáču, prostě uvařím pro něj a pro celou rodinu, rozhodně u toho neskáču.![]()
![]()
To je jako kdyby někdo řekl, že chlap obskakuje ženskou, když pracuje a nosí domů peníze nebo zařídí třeba věci kolem aut ![]()
@Eli.D píše:
Tak nevím, jak to prospívá manželství, ale nám to funguje dokonaleA partner rozhodně neschopnej není a není ani víc ženská, jen je se sebou natolik srovnanej, že si nepotřebuje doma nic dokazovat. A ani nepotřebuje být hlavou rodiny a já nechci být krkem, který tou hlavou hýbá.
To je odpověď, kterou uslyšíš snad od každého páru. Přesto zrovna v našich končinách, kde se tyhle nové zvyky začínají nějak rozmáhat, je najednou dost masivní nárust holek, které se opravdu nedají považovat za dámy (přinejmenším dost ostrým a komandujícím charakterem) a kluky, které chlapama taky fakt nenazveš. Dotyčným to tak většinou vyhovuje, ještě aby ne, akorát se to pak začíná projevovat v trochu širším měřítku a nebo když si žena po čase uvědomí, že toho má vlatsně dost.
@Baba píše:
Tak já to nechápuVždyť tady píšete, že o pomoc prosíte
, že je to vaše starost
Protože je to základní slušnost
už jsem se tě ptala před pár stránkami, jak to děláš, když píšeš, že nemáte všechno naprosto přesně rozdělené a stane se, že někdo na něco zapomene nebo ho to nenapadne. Myšlenky si asi nečtete, takže máš dvě varianty - buď poprosit a nebo přikázat. Pokud ti vadí prosení, a tvrdíž, že nepřikazuješ, tak co? Prostě se to neudělá? Nebo jste oba natolik perfektní, že nikdy nic nevypustíte, vždy víte naprosto přesně kdy co dělat? ![]()
@Baba píše: že nevnímá, že domácnost je moje starost. Já nechci udržovat teplo krbu sama, nechci, aby to byla moje domácnost, ale naše.
Ano, ale takhle máte všechno a kdyby odešel, tak jsi na všechno sama, takže si vzájemně přeci pomáháte
jste rodina, ale nejste jeden celek, je vás víc lidí, kteří na tom pracují a každý přispívá svým dílem.
@mowla píše:
No tak vidíš, jde jen o ten pocit, nejde teda o to, že by jsme měly doma chlapy, které nic neudělají, ba naopak, já třeba doma nevytírám, neumývám okna, ale je to moje domácnost a řeknu mu, lásko, prosím tě, dneska bych chtěla umýt ty okna a on jde a umyje je a já mu řeknu děkuji, miluji tě. Kdybych mu neřekla, neudělá to automaticky.
@Mango_Lassi píše:
Jak automaticky? Tak bude mít automaticky zmackanou košili.
Tak tohle zas nezastávám já, aby si každý dělal to svoje na svém písečku zvlášť když to třeba neumí nebo mu to nejde nebo prostě má jinou zodpovědnost. To pak nejsme rodina a můžem si bydlet každý sám ![]()
@Baba píše:
aaaa, mám husí kůži. ZA tuhle formulaci bych měla chuť ho bacit. Bambulín by se opatrně otázal, jestli bych mu nevyžehlila košili, ví, že žehlení patří do skupiny neoblíbených činností,. Kdybych chuť němela, tak si ji vyžehlí sám.
Asi máme každý trochu jiný pohled na věc. Přistupuju k věcem asi trochu zodpovědněji, nemám „oblíbené a neoblíbené“ činnosti, uklidit se prostě musí a tečka. Stejně jako vařit, postarat se o svěřence, o zahradu, chodit do práce
tak jaké opatrně otázal?
To jako pokud dítě bude mít na další den úkol, já budu mimo nebo budu pracovat a muž nebude rád dělat úkoly, tak mám přijít, tiše našlapovat a jejky, abyych ho nááááhodou neurazila se zeptat, jestli to neudělá? ![]()
Já asi fakt nechápu tu snahu všechno oddělovat a každý sám za sebe
tak jsme rodina ne? Stejně jako příklad s tou košilí - to jako se běžně stává, že kdybyste třeba nevydělávaly tolik nebo byly na mateřské nebo ták, tak půjdete opatrně se chlapa zeptat, jestli by vám něco nedal? A budete úplně v pohodě, pokud vám řekne, ať teda jdete do práce?
Nebo i když pracujete, tak prostě každý máte svoje? Mě ten popisovaný systém příjde teda spíš jako soužití spolubydlících, ne partnerů, rodiny… ![]()
@Nimie píše:
Asi máme každý trochu jiný pohled na věc. Přistupuju k věcem asi trochu zodpovědněji, nemám „oblíbené a neoblíbené“ činnosti, uklidit se prostě musí a tečka. Stejně jako vařit, postarat se o svěřence, o zahradu, chodit do prácetak jaké opatrně otázal?
To jako pokud dítě bude mít na další den úkol, já budu mimo nebo budu pracovat a muž nebude rád dělat úkoly, tak mám přijít, tiše našlapovat a jejky, abyych ho nááááhodou neurazila se zeptat, jestli to neudělá?
Proc si myslis, ze zodpovednejsi?
proste nesnasim zehleni, Bambulin ho taky nemusi, tak opatrne zasonduje,,jestli je moje momentalni nenavist mensi nez jeho ![]()
A zodpovednost hodnotit podle zehleni? Tak v tom pripade je tvuj muz pekne nezodpovednej ![]()
@Nimie píše:
Já asi fakt nechápu tu snahu všechno oddělovat a každý sám za sebetak jsme rodina ne? Stejně jako příklad s tou košilí - to jako se běžně stává, že kdybyste třeba nevydělávaly tolik nebo byly na mateřské nebo ták, tak půjdete opatrně se chlapa zeptat, jestli by vám něco nedal? A budete úplně v pohodě, pokud vám řekne, ať teda jdete do práce?
Nebo i když pracujete, tak prostě každý máte svoje? Mě ten popisovaný systém příjde teda spíš jako soužití spolubydlících, ne partnerů, rodiny…
Já si ty holky pamatuji, ani jedna z nich nebyla zastáncem manželství, je vidět že jejich myšlení je úplně jiné než naše, ve více směrech, ne jen na to manželství.
@Nimie píše:
Protože je to základní slušnostuž jsem se tě ptala před pár stránkami, jak to děláš, když píšeš, že nemáte všechno naprosto přesně rozdělené a stane se, že někdo na něco zapomene nebo ho to nenapadne. Myšlenky si asi nečtete, takže máš dvě varianty - buď poprosit a nebo přikázat. Pokud ti vadí prosení, a tvrdíž, že nepřikazuješ, tak co? Prostě se to neudělá? Nebo jste oba natolik perfektní, že nikdy nic nevypustíte, vždy víte naprosto přesně kdy co dělat?
Ale to se kazda bavime o necem jinem. Ja nechapu to zakladni nastaveni - chlap mi pomaha. Tot cele.
A teda k tomu dotazu. Prosime a dekujeme snad normalne
Dneska sem Bambulina neukolovala, delal sam od sebe
Jinak se nejak domluvime
stylem nejcasteji je treba udelat tohle a tamto, co beres ty? Ale ono to fakt vetsinou treba neni. Nebo se nekdy zepta, co je treba udelat. Urcite ho obcas i zaukoluju necim konkretnim, stejne tak i on me
s prosim samozrejme ![]()
@Nimie píše:
Ano, ale takhle máte všechno a kdyby odešel, tak jsi na všechno sama, takže si vzájemně přeci pomáhátejste rodina, ale nejste jeden celek, je vás víc lidí, kteří na tom pracují a každý přispívá svým dílem.
no vzdyt jo. Ale nechapu, proc by zrovna muj dil mel byt domacnost ![]()
@Baba píše:
A zodpovednost hodnotit podle zehleni? Tak v tom pripade je tvuj muz pekne nezodpovednej
Cože?
nepsala jsem, že hodnotím dotyčného zodpovědnost podle žehlení, ale že JÁ přistupuju k věcem zodpovědněji a neřeším nějaké „nemám ráda, mám ráda“. Oba dva máme činnosti, které máme rádi a které nemusíme. Ptala jsem se tě na konkrétní příklad, mám to tedy brát tak, že u vás když někdo něco nemá rád, tak ač je to nutnost, tak prostě nezájem a ten druhej ať si to vyžere nebo jak?
@Nimie píše:
Já asi fakt nechápu tu snahu všechno oddělovat a každý sám za sebetak jsme rodina ne? Stejně jako příklad s tou košilí - to jako se běžně stává, že kdybyste třeba nevydělávaly tolik nebo byly na mateřské nebo ták, tak půjdete opatrně se chlapa zeptat, jestli by vám něco nedal? A budete úplně v pohodě, pokud vám řekne, ať teda jdete do práce?
Nebo i když pracujete, tak prostě každý máte svoje? Mě ten popisovaný systém příjde teda spíš jako soužití spolubydlících, ne partnerů, rodiny…
ja tam prave zadne oddelovani nevidim. Nikdy bych nenapsala moje domacnost, to mi prijde, ze vystrkuje muze ven. Delame veci spolu, protoze pak je hotovo rychleji a mame vic casu jen pro sebe. A treba maluju a tapetuju s muzem rada, protoze to proste je spolecna cinnost, ktera se da udelat i zabavne, je to fajn, bavi me to.