Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@veria píše: Více
Hlavne ono je to 10tis + dojiždění + těch sem tam pár stovek týdně za běžný výlet.
@Cuddy píše: Více
Jasne no. To dojizdeni nema treba kazdy, ale i tak.
@veria píše: Více
Aha, pochopila jsem, rozdíl je v tom, že ty 10 tisíc měsíčně neutáhneš, ale 2× ročně nějaký výlet a výjezd za 6 tisíc ano. Takže, kdo nezvládne, co ty, tak je socka a co nezvládneš ty, tak tam je ta hranice, kde už to je moc a takový člověk je v právu?
@vejilka píše: Více
Děkuji. My jsme taky šťastní, že to tak máme. K tomu máme dalších x důvodů, proč je u nás ZŠ nejlepší ( už jen to, že budovu ZŠ máme přes cestu
). Taky znám pár maminek, které se musely s dětmi 2-3 hodiny denně po škole učit a stačí k tomu jen to, že má dítě dyslexii/dysgrafii. Ale zase před takovými rodiči, klobouk dolů! Neboj, trpělivost růže přináší
.
U nás taky chtělo dát spoustu rodičů své dítě na osmileté gymnázium, ale děti nechtějí
.
@Kipa22 píše: Více
Hele v klidu, nevim proc tady porad utocis.
Ne, my bychom utahli i tech 10 mesicne, ale divam se na to objektivne, ze to uz by pro spoustu rodin mohl byt problem. Za socku nikoho neoznacuji, to rikas ty.
@veria píše: Více
Tak si pročti řadu zdejších diskuzí. Někdo napíše, že má problém s financemi a v tu ránu jedou dehonestující a urážející příspěvky jak na běžícím pásu. Ano, se.re mě to, jak dovedou být lidé zde zlí.
Kazdopadne co tak znam z okoli, jednostranne nadane deti jsou nekdy stirany tam, kde maji treba ubrano. Takhle mela kamaradka syna s extremnim nadanim pro matematiku z PPP a zadosti o individualni praci v matematice - on hodne v matice zlobil, protoze se nudil, tak prave sli do PPP na zadost ucitelky. Bylo to jednostranne nadane a ne bezproblemove dite. Vysledek byl ten, ze mu ucitelka v cestine porad pak predhazovala, ze tak genialni nebude, kdyz cte pomaleji nez vetsina tridy. Zmenili skolu a dobre. Dcera jako nadprumerna taky mela cely prvni stupen vedle sebe slabsiho zaka, aby ho tahla, mne to bylo celkem jedno tohle, tuhle sluzbu jsem v detstvi delala taky porad. Ale taky vim, jak jsem nenavidela od ucitelek takove to domlouvani, jak jsem chytra a rozumna a s timhle se mam smirit a tomuhle vyjit vstric. A za bezne zlobeni jsem dostala nalozeno vic, protoze prece ja jsem ta chytra a mam mit rozum a nepridelavat praci.
Takze na moje nadani se pohlizelo jako na neco, co by melo uciteli ulevit. Nevim, jak moc se tohle zmenilo. Svym zpusobem vim, ze z toho cesta ven moc neni, jen je to proste smutne.
Sporadicky do této diskuze nakouknu, protože mne to celkem zajímá, ale jenom tak laicky.
Myslím, že se nadprůměrnost dítěte ve školkovém a mladším školním věku přehání.
Vývoj dítěte není lineární. je to podobné, jako s tou chůzí, to že dítě začne chodit v 10-ti měsících neznamená, že bude mistr světa v běhu.
Pokud je dítě skutečně nadprůměrné, projeví se to až později a nejlépe je to vidět až v dospělosti.
Mám v okruhu kamarádů a známých rodiče z obou stran.
A ty „podprůměrné“ dětí, co jsou děti s nějakou dys-poruchou a jejich rodiče to mají výrazně těžší.
Ty děti nejsou hloupé, jen potřebují trochu jiný vstup informace jako většina. Pokud těm rodičům na svých dětech záleží, tak s nimi pracují každý den i doma, protože asistent ve škole nestačí.
„Nadprůměrné“ děti můžou svoje nadání rozvíjet v mimoškolním čase, protože tím, že nemusí pracně udržovat ty školní věci, mají na to mnohem víc času.
Nebo jako má kamarádka své, teď už se nebojíme říct geniální děti ( protože jsou dospělí) vozila celou základku každé ráno 80 km do školy, která měla třídu pro výjimečně nadané děti.
Obětovala tomu svoji kariéru a svůj čas, bylo to její rozhodnutí. Protože ví, že nemůžeme mít všechno a občas je potřeba se rozhodnout.
A ještě vsuvka k tomu, jakých dětí-lidí je víc - Gauss a jeho křivka nepustí ![]()
@Bytsamsebou píše: Více
Ano taky to tak máme, samé jednicky bez námahy. Jsem rada, ze můžeme volný čas věnovat zábavě a ne učení. Děti nemám geniální, ale chytré dost. Se ZŠ jsem spokojena, vybrali jsme se zaměřením, přijetí na základě talentovek. Žádné problémové děti tam nechodí, nevim o tom, ze by někdo mel asistenta. Myslím, ze rodiče rodiče dětí s různými poruchami to mají těžší..
@evi3 @Alušáček Ja nemyslim, ze by tato diskuse mela byt o tom, kdo to ma tezsi. Spis o tom, ze by se nadane deti nemely automaticky odmavnout ve stylu „bud rad, ze jsi chytry, a neotravuj, prizpusob se“. Pro rodice slabsich deti je to urcite tezsi. Ale pokud se na to koukas optikou tech deti, tak to podle me uz tak jednoznacne neni, tam to nepochopeni a pocity u nadanejsich deti mohou byt take dost neprijemne - a leckdy mozna zbytecne. Urcite ale souhlasim s tim, ze pro angazovaneho rodice nadanejsiho ditete je (byt za cenu mozna nekdy penez, nekdy casu, nekdy obojiho) snazsi dosahnout stavu, aby to rozvijeni fungovalo.
@Hobitka já jsem to tak nemyslela, ale ze zkušeností svých i z okolí vím, že dětem, které jsou skutečně nadané (teď nemyslím, to geniální promile v populaci, ale běžně nadprůměrně inteligentní dítě) takový přístup na základce život nezničí.
Může je to frustrovat, to ano. Ale i s frustrací se člověk musí naučit pracovat, protože v dospělém životě se s ní v nějaké formě potká každý.
S tím co jim bylo dopřáno dokážou pracovat a navázat na střední škole i po nějakém „straceném roku“.
@hanka.br. píše: Více
Reagovala jsem na to, že když chci dítě rozvíjet, mám mu zaplatit soukromou školu.
To mi přijde naprosto mimo.
My za vzdělání dětí platíme a problém s tím nemám. Kromě chození do školy platím i hodiny navíc, protože se jedná o zájem dětí, chodí na hodiny konverze s rodilým mluvčím. Ale znám hodně rodin, kde je to mimo finanční možnosti rodiny. Taky podle všech průzkumů často děti z rodin, kde je méně finančních prostředků, mají horší vzdělání.
Opravdu mi nevadí, že se podporují slabší, nemocné a znevýhodněné děti. Jen mě mrzí, že se podporují jen tyto deti a na ty ostatní už není tolik času a energie.
Ano, jsou školy, kde to funguje, ale ty nejsou všude a hodně dětí nemá možnost být ve škole s nějakým jiným a pro ně vhodnějším přístupem.
Přitom by stačilo málo. Za synovce, kterému je 25, fungovaly diferenciované hodiny češtiny a matiky. Měli na 65 dětí 4-5 skupin a každá se věnovala něčemu jinému podle schopností a zálib. Toto je zrovna v možnostech školy a určitě by to šlo všude.
@Anonymní píše: Více
„Za synovce, kterému je 25, fungovaly diferenciované hodiny češtiny a matiky. Měli na 65 dětí 4-5 skupin a každá se věnovala něčemu jinému podle schopností a zálib. Toto je zrovna v možnostech školy a určitě by to šlo všude.“ - Nevím, jak je to teď, i mé nejmladší dítě už je na střední. Ale ještě v době, kdy na základce byly ještě i ty starší, tak po jakési inspekci začal být problém i dělení dětí do skupin na angličtinu na lepší/horší. Zdůvodnění nějak ve smyslu, že dítě z horší skupiny sice teoreticky další rok může být v té lepší, ale prakticky tu lepší skupiny už nedožene, protože ta bude dál a tím se bude tomu z té horší skupiny dostávat horšího vzdělání. Nebo tak nějak. V těhle podmínkách je výuka podle schopností a zálib spíš sci-fi.
![]()
@Anonymní píše: Více
Určitě by to šlo všude a je to v možnostech školy? A z čeho jako ty školy ty diferencované hodiny v malých skupinách zaplatí? Slyšela jsi někdy o PHmaxu? No si ne. Tak hlavně, že víš, že by to určitě šlo.
@hanka.br. píše: Více
Slyšela jsem o PH maxu. Pokud mohou být dělené fyziky, chemie a dějepisy, tak věřím tomu, že by šlo i toto.
Tehdy to byla vždy jedna hodina týdně, ale je pravda, že to bylo na prvním stupni a dělaly to vždy třídní učitelky a zástupkyně. Bylo to v rámci češtiny, měli 6 běžných hodin a tuto jednu.