Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je asi normální mít pochybnosti, jak to všechno zvládnete. Ale jak píšeš, máš super zázemí, chlap si s Tebou dítě přeje, co víc chceš?
Určitě budeš skvělá máma, neboj se toho. A studium se také zvládnout dá, ale samozřejmě záleží i na oboru - pokud je vyžadovaná docházka, bude to těžší než třeba dálkové studium něčeho, co se dá dohnat o zkouškovém.
Hodně štěstí. ![]()
@Katty1008 V klidu, prošla jsem si tím samým. Jen o malinko dřív, v listopadu jsem měla revizi. Nejdřív neskutečný smutek a děs a těžké prožívání toho, co se stalo. Pak jsem strašně moc chtěla znovu mít to, o co jsem přišla. Skoro bych řekla, že až chorobně. Mojemu jsem zakázala veškerý alkohol (přece to ovlivňuje spermie) a vůbec, byla jsem trochu mimo… Od ledna jsem víceméně měla od doktora dovolené další snažení. Ale to už jsem dostala strach do toho jít znovu. Také jsem se vrhla na nové koníčky a začla jsem řešit jiné věci, řádně jsem zhubla a vůbec, opravdu jsem hodně věcí přehodnotila a začla dělat věci, které jsem už dávno nedělala a přitom jsem je měla ráda. Takže jsem hledala důvody, proč do toho ještě nejít. A teprv teď v březnu jsem se s tím vším konečně srovnala a rozhodla se, že už jsem natolik silná, že do toho můžu a chci jít znovu. Takže tak. Nejprve se musíš srovnat ty sama a pak teprv se můžeš začít znažit. manžela uklidni, že opravdu nezáleží na měsíci či dvou(to už se jeho věk jako budoucího tatínka nijak zvlášť nezmění), ale i ten krátký čas může pomoct tobě do psychické pohody. Takže bych mu řekla, ať na mě netlačí a že až budeš připravená, řekneš mu to ![]()
Mimochodem, minulý týden jsem // už našla:) S otěhotněním potíže nemáme, tak snad to dopadne tentokrát dobře:)