Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všechny zdravím, ráda bych znala Váš názor.
Je to asi rok a půl co jsme se začali snažit o dítě, nejprve se vůbec nedařilo, potom jsem v listopadu 2014 otěhotněla, ale nedopadlo to a v lednu jsem musela na revizi. Byla jsem z toho psychicky uplně na dně, na miminko jsme se moc těšili. Abych zahnala chmury a pořád na to nemyslela, tak jsem si našla mové zájmy, v některých věcech jsem se dost našla a věci co se nám staly jsem téměř „zapoměla“. Nedávno jsem byla na prohlídce u gynekologa, ten mi řekl, že už je všechno v pořádku a že se můžeme snažit dál (do té doby jsme se chránili). Jenže já jsem si teď uvědomila, že si nejsem jistá, jestli to vůbec chci. Mám strach z toho, že se nebudu moct věnovat svým zájmům, že bude všechno uplně jinak, taky se bojím toho, jestli to vůbec zvládnu postarat se o toho malého tvorečka… začala jsem prostě nad spoustou věcí kolem mateřství pochybovat…Co teď? Manžel samozřejmě ví, že se už snažit můžeme a taky si všimnul toho, že se tomu trochu vyhýbám. Snažila jsem se mu vysvětlit co se ve mně děje, ale tvrdí, že to všechno moc řeším a že on už má nejvyšší čas na to mít dítě a že přece nechci aby naše dítě mělo starého tatínka…tak teď fakt nevím co dál…
Já být Tebou, tak do děťátka jdu
I s tím malým tvorečkem se můžeš věnovat svým zájmům…A je to tak v pořádku, že se strachuješ, jestli to zvládneš nebo ne…Myslím, že to má každá nastávající maminka
A kolik Ti prosím je let? ![]()
Ty ono většinou co je volně k mání nejde moc na odbyt.
Sice je to asi hodně debilní přirovnání, ale představ si, že třeba strašně toužíš po nějaké určité věci a nemáš na ni peníze. Škudlíš kde se dá, abys ji už mohla mít ale jakmile na ní našetříš, tak člověk znejistí, jestli ji opravdu tak nutně potřebuje a nad koupí váhá.
Těhotné ženy často mívají před porodem pocit, že vlastně ještě nejsou připravené ale většinou je to jen strach z neznámého.
Zkus si to nějak rozlišit, jestli to taky není tvůj případ ale pokud se OPRAVDU necítíš, tak bych to poreferovala s manželem.
Myslim ze takove pocity zaziva hodne zen. Ja mela pri obou tehotenstvi krizi jmenem „co jsem to proboha provedla a jak to zvladnu“ ![]()
Tak to je věk akorát ![]()
Být Vámi, jdu do toho…aby jste potom později třeba nelitovala.
Ahoj, má jsem měla také obavy že nezvládnu dítě a to že bych se nemohla věnovat svým zájmům byla nepředstavitená možnost. A pak jsem otěhotněla a jo nemám čas na sebe, ale mimnko, které mám za to stojí… ![]()
Nemáš se čeho bát jen do toho jdi ![]()
Jsem ráda, za tyhle názory, děti samozřejmě chci, jen mě přepadly pochyby… Taky jsem se rozhodla studovat od září. Studovala některá z Vás s dítětem? Já mám velkou výhodu, že mám dobré zázemí a kolem sebe lidi, kteří mi se vším pomůžou (moje a manželovi rodiče). Doufám, že mě ty negativní myšlenky brzo přejdou abych si to případné těhotenství mohla trošku užívat ![]()
@Katty1008
hele to ale nejsou negativní myšlenky, to je naprosto správné uvažování.. je možné že přesně tak jak si to představuješ to opravdu bude.. jen teď neznáš ten důvod proč ti to nebude vadit ![]()
Myslím si, že je to normální strach ![]()
Nevím jak moc náročné máš koníčky, ale spoustu věcem se dá věnovat i s malým dítětem. Záleží teda i na manželovi, jestli ti bude s miminkem pomáhat. Pokud ne a budeš s miminkem jen zavřená doma, mohla by jsi toho litovat. Ale pokud máš manžela, který ti pomůže, neboj se a jdi do toho. On ten čas s miminkem rychle uteče, brzo odroste a budeš se moct věnovat sama sobě ![]()
Já bych ti radila ať do miminka jdeš, myslím, že máš na to ideální věk. Tyhle pocity jsou normální, na dítě není připravený nikdo kdo ho nemá, ale nakonec to každý zvládne a neznám nikoho kdo by litoval, že ho má. Miminko znamená určitě velké omezení, ale zase ti plno věcí vynahradí. Ale záleží to na tobě, klidně můžete ještě pár let počkat.
Pořád nad tím přemýšlím…jaké to bude až tu bude a to jeto za dveřmi ![]()
Ale jsem starší než ty…život jsem si musela sakra užít abych k mimču přistoupila s pokorou kterou si zaslouží ![]()
To je asi normální mít pochybnosti, jak to všechno zvládnete. Ale jak píšeš, máš super zázemí, chlap si s Tebou dítě přeje, co víc chceš?
Určitě budeš skvělá máma, neboj se toho. A studium se také zvládnout dá, ale samozřejmě záleží i na oboru - pokud je vyžadovaná docházka, bude to těžší než třeba dálkové studium něčeho, co se dá dohnat o zkouškovém.
Hodně štěstí. ![]()