Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, asi se potřebuji jen vykecat.
V září nastupuje syn (2 roky a 8 měsíců) do jeslí, abych už mohla do práce. Nevzali ho do školky, ale tak nějak cítím, že je nejvyšší čas nás trochu oddělit. Syn je strašně protivný v mé přítomnosti, máme ponorku, já jsem na nervy pořád doma, zbytečně křičím, partner pořád v práci. Navíc při všem zdražování se náš peněžní polštář dost ztenčil a chtělo by to další plat do domácnosti.
Našla jsem si hezkou práci za pěkné peníze, časově nenáročnou a poměrně flexibilní. Odbornost nic moc, ale Pro ženu s malým dítětem fakt ideál.
Moc jsem se těšila, ale jak se vše blíží, začínám panikařit. Stal se ze mě strašný asociál, neumím mluvit s lidmi (a tato práce to vyžaduje), nechce se mi seznamovat se s novými kolegyněmi. Práce obnáší i řízení auta a v tom si také nejsem stopro jistá. Jsem z toho celá rozkoplá. Před mateřskou jsem si prošla šikanou na pracovišti, takže to mě taky trápí, jak zapadnu. Zatím tam na mě byli všichni moc milí, ale to byli právě i v té předchozí práci..
Máte nějakou povzbudivou zprávu jak se z toho nesložit? ![]()
Prostě do toho jít po hlavě, malej půjde do jeslí a ty do práce
. V kolektivu mu bude lépe
, než s nervózní matkou
![]()
Já jsem taky zpět v práci, ale já začala postupně v roce a půl syna na dvě dopoledne, a pak od 2 a půl šla na 4 hodiny a nyní na 6,5 hodiny a od září na 8,5 hodiny. Za mne úplná skopojenost, jsem mezi lidmi. ( mne práce zase naplňuje, než být doma na rodičovské
)…
Ono to půjde, neboj se. Filtruj vše, co půjde. Hlavně klid ![]()
@Markétka111 píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vykecat.
V září nastupuje syn (2 roky a 8 měsíců) do jeslí, abych už mohla do práce. Nevzali ho do školky, ale tak nějak cítím, že je nejvyšší čas nás trochu oddělit. Syn je strašně protivný v mé přítomnosti, máme ponorku, já jsem na nervy pořád doma, zbytečně křičím, partner pořád v práci. Navíc při všem zdražování se náš peněžní polštář dost ztenčil a chtělo by to další plat do domácnosti.
Našla jsem si hezkou práci za pěkné peníze, časově nenáročnou a poměrně flexibilní. Odbornost nic moc, ale Pro ženu s malým dítětem fakt ideál.
Moc jsem se těšila, ale jak se vše blíží, začínám panikařit. Stal se ze mě strašný asociál, neumím mluvit s lidmi (a tato práce to vyžaduje), nechce se mi seznamovat se s novými kolegyněmi. Práce obnáší i řízení auta a v tom si také nejsem stopro jistá. Jsem z toho celá rozkoplá. Před mateřskou jsem si prošla šikanou na pracovišti, takže to mě taky trápí, jak zapadnu. Zatím tam na mě byli všichni moc milí, ale to byli právě i v té předchozí práci..
Máte nějakou povzbudivou zprávu jak se z toho nesložit?
S šikanou na pracovišti zkušenosti nemám, možná bych se zajímala, jestli mají nějaký plán k jejímu případnému řešení.
Ale jinak jsou ty pocity vůči dítěti do určité míry normální. A je jedno, že dítěti budou skoro 3 roky.
Navíc máš racionální důvody. I finance jsou v dnešní době ta správná motivace.
Držím pěsti. Užívej si poslední týdny prázdnin naplno. Zvládnete to ![]()
@Markétka111 píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vykecat.
V září nastupuje syn (2 roky a 8 měsíců) do jeslí, abych už mohla do práce. Nevzali ho do školky, ale tak nějak cítím, že je nejvyšší čas nás trochu oddělit. Syn je strašně protivný v mé přítomnosti, máme ponorku, já jsem na nervy pořád doma, zbytečně křičím, partner pořád v práci. Navíc při všem zdražování se náš peněžní polštář dost ztenčil a chtělo by to další plat do domácnosti.
Našla jsem si hezkou práci za pěkné peníze, časově nenáročnou a poměrně flexibilní. Odbornost nic moc, ale Pro ženu s malým dítětem fakt ideál.
Moc jsem se těšila, ale jak se vše blíží, začínám panikařit. Stal se ze mě strašný asociál, neumím mluvit s lidmi (a tato práce to vyžaduje), nechce se mi seznamovat se s novými kolegyněmi. Práce obnáší i řízení auta a v tom si také nejsem stopro jistá. Jsem z toho celá rozkoplá. Před mateřskou jsem si prošla šikanou na pracovišti, takže to mě taky trápí, jak zapadnu. Zatím tam na mě byli všichni moc milí, ale to byli právě i v té předchozí práci..
Máte nějakou povzbudivou zprávu jak se z toho nesložit?
bude to dobré
![]()
já i dnes, po 4 letech po mateřské, v neděli večer říkám „já chci už do práááce“ a dcera mě paroduje
@Markétka111 píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vykecat.
V září nastupuje syn (2 roky a 8 měsíců) do jeslí, abych už mohla do práce. Nevzali ho do školky, ale tak nějak cítím, že je nejvyšší čas nás trochu oddělit. Syn je strašně protivný v mé přítomnosti, máme ponorku, já jsem na nervy pořád doma, zbytečně křičím, partner pořád v práci. Navíc při všem zdražování se náš peněžní polštář dost ztenčil a chtělo by to další plat do domácnosti.
Našla jsem si hezkou práci za pěkné peníze, časově nenáročnou a poměrně flexibilní. Odbornost nic moc, ale Pro ženu s malým dítětem fakt ideál.
Moc jsem se těšila, ale jak se vše blíží, začínám panikařit. Stal se ze mě strašný asociál, neumím mluvit s lidmi (a tato práce to vyžaduje), nechce se mi seznamovat se s novými kolegyněmi. Práce obnáší i řízení auta a v tom si také nejsem stopro jistá. Jsem z toho celá rozkoplá. Před mateřskou jsem si prošla šikanou na pracovišti, takže to mě taky trápí, jak zapadnu. Zatím tam na mě byli všichni moc milí, ale to byli právě i v té předchozí práci..
Máte nějakou povzbudivou zprávu jak se z toho nesložit?
To bude dobré. Až si vše sedne a ustálí se. K té školce. Ještě to v průběhu září a podzimu zkus. Někdy se stane, že některé děti to vzdají v průběhu roku a místo se uvolní. Není to jisté. Ale za to nic. Prostě bych se informovala, jestli není někde místo.
Bude to dobre, bude to dobre, bude to dobre.
S podobnymi pocity ruzne intenzity se podle me potyka 99% zen, malokterou neovlivni takova predlouha doba doma.
Mne pomohlo si opakovat, ze at me ceka jakykoli pracovni problem, nebude to horsi, nez ten nekonecny stereotyp ![]()
Rozjezd bude tezky, o tom zadna, ale ono si to sedne, ty se das do vetsi pohody a budes na sebe pysna, uvidis. Zvladnes to!
Tak to jsme na tom stejně, akorát já mám děti dvě
Já se vracím taky v září zpátky do práce po druhé RD a budu muset jezdit autem. Mladší syn bude mít 2 roky a 10 měsíců. Spíš než o sebe mám starost o něho jak to všechno zvládne a celkově o plynulý chod doma. Takže hodně štěstí, to dáme ![]()
Kliiid, takhle to mají všechny matky. Já jsem se byla dívat do obchodu, jaké se vlastně prodávají tašky - velké kabelky na formát A4, protože jako žadatelka o práci nemůžu jaksi chodit se starým batohem. Už devátým rokem totiž nosím buď přebalovací tašku, nebo univerzální černý batoh, který se snadno navleče na rukojeti golfového kočárku.
Samozřejmě je třeba mi zalepovat ústa izolepou, protože to, co ze mě leze, je fakt děs…
Každý začátek je těžký. Hlavu vzhůru a hodně sil ![]()
Dekuju vsem za podporu
koukam, ze v tom nejsem sama, hned je mi lepe! ![]()
Ahoj, uplne ti rozumim. Ziju v zemi, kde je materska jen devet mesicu a pak sup do prace. Mne se povedlo protahnout to na rok, nicmene ted od zari budu davat rocni tulici vysmaty mimino do skolky a mam z toho hruzu, jak to obe zvladneme
Navic ja jsem ted po te materske vlivem nedostatku spanku uplne vypatlana. No, musime bojovat. Drzim ti pesti, at se navrat do prace podari. ![]()
Bude to moc fajn. Já ze začátku měla problém to v práci usedět na židli. Ten první týden jsem byla přesezená už po hodině.
Ale ten pocit, když máš kolem sebe jen dospělé lidi, kteří řeší taky něco jinýho než děti, dojdeš di nerušeně na oběd, vypiješ kafe, nikdo tě neruší od práce. To je k nezaplacení.
@Markétka111 píše:
Ahoj, asi se potřebuji jen vykecat.
V září nastupuje syn (2 roky a 8 měsíců) do jeslí, abych už mohla do práce. Nevzali ho do školky, ale tak nějak cítím, že je nejvyšší čas nás trochu oddělit. Syn je strašně protivný v mé přítomnosti, máme ponorku, já jsem na nervy pořád doma, zbytečně křičím, partner pořád v práci. Navíc při všem zdražování se náš peněžní polštář dost ztenčil a chtělo by to další plat do domácnosti.
Našla jsem si hezkou práci za pěkné peníze, časově nenáročnou a poměrně flexibilní. Odbornost nic moc, ale Pro ženu s malým dítětem fakt ideál.
Moc jsem se těšila, ale jak se vše blíží, začínám panikařit. Stal se ze mě strašný asociál, neumím mluvit s lidmi (a tato práce to vyžaduje), nechce se mi seznamovat se s novými kolegyněmi. Práce obnáší i řízení auta a v tom si také nejsem stopro jistá. Jsem z toho celá rozkoplá. Před mateřskou jsem si prošla šikanou na pracovišti, takže to mě taky trápí, jak zapadnu. Zatím tam na mě byli všichni moc milí, ale to byli právě i v té předchozí práci..
Máte nějakou povzbudivou zprávu jak se z toho nesložit?
Kdo bude pokrývat nemoci?
@Bubla Bůčková partner a tchyne, z vetsiny delaji protismeny
@Markétka111 píše:
@Bubla Bůčková partner a tchyne, z vetsiny delaji protismeny
Tak to můžeš být úplně v klidu ![]()