Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Alkohol je zlo, něco o tom vím, člověk pak dělá věci který by normálně neudělal. Nejhorší je potom morální kocovina
Nechlastat. Vůbec! Já nepiju alkohol tuším 17 let (od 24) a vůbec mi nechybí. (Dokonce mi nechutná nedomácí tiramisu, protože ten alkohol tam hrozně cítím.) Dokážu se bavit bez něj a aspoň mi další den není zle. Vypnout můžeš u filmu nebo povídáním s přáteli, sportem.
@Korolok je to tak, s tím jsem měla problém i dřiv ale ne a ne se poučit, asi až teď kdy už mohlo být pozdě…ale nevím, jak si ho usmířit, aby nebyl naštvaný, nechat to tak ať to časem vyšumí? Bojím se že ho ztratím, i když mi dal šanci, pořád mám jakýhosi červa pochybnosti že jsem se mu znechutila ![]()
@Anonymní píše: Více
Ty si prostě alkohol navždy zakaẓ̌. Prostě se nesmíš opijet a vysazovat léky. Ty to víš a přesto to uděláš, to je sebeznicujici.
Chápu, ze chceš občas vypnout, ale mně třeba přemíra alkoholu nedělala nikdy dobre, takže si dávám tak 2 max.3 sklenky vina za cely dlouhý vecer, kdyz je nějaká akce. A to nemám zadne takové stavy jako ty a neberu AD ale mam pak šílené bolesti hlavy a na houby náladu.
Příspěvek upraven 04.08.25 v 22:28
@Anonymní píše: Více
Dej mu jasně najevo, že alkohol pro tebe přestal existovat.
@Janča6 já zjistila, že se ve společnosti, kde všichni kalí, bavit bez chlastu asi neumím, nedokážu se vžít potom do konverzace a začnu se nudit, to mě na tom nejvíc štve…ale raději se budu nudit, než abych přišla o životního partnera ![]()
@Anonymní píše: Více
Najdi si něco jiného kdy vypne hlavu, třeba ja vypnu hlavu při běhu a jízdě na kole a bonus je ze se potom cítím super ne jak po chlastu
@Cizinka 999 přesně..jsem prostě tele…nejen že to ničí moji psychicku a je mi pak akorát na nic, ale nepotřebuju taky přijít o osobu, na které mi záleží…nechápu, co jsem si blbka myslela
a to mě i doktorka upozorňovala, že max 2 piva můžu, a nesmím tvrdé, a co jsem neudělala…
![]()
@Anonymní píše: Více
Mě to právě baví, jak jsou lidi trošku mimo, zmírní se jim zábrany, povídají vtipné věci.
Když budeš chtít sáhnout po alkoholu, tak si vzpomeň na to, jak se teď cítíš. A představ si, jak hrozně jsi musela vypadat, jak s tebou přítel i ostatní trpěli.
@Anonymní píše: Více
Ty AD máš pořád v těle, i kdyz je vysadis na 2 dny.
Je dobre ze si to uvědomuje, ted jen ale důležité aby jsi to dodržela
Stalo se, udělej vše proto, aby jsi byla lepší verzí sebe sama a řekni si, že si třeba místo dobrého vína dáš nějaké jiné dobré a zdravější pití, které nebude mít vliv na zdraví. A když jsou potřeba léky, tak by se brát měli a když už vysadit tak postupně, tohle byl pro tělo šok, přeji hodně sil a pevnou vůli.
@Anonymní píše: Více
Prosím tě, nepij ani ta 2 piva. Možná že po nich pak ztrácíš zábrany a snáz si dáš to tvrdé. Nepij vůbec. Vždyť alkohol není životně nutný.
@Cizinka 999 spíše na velkých akcich…taková akce jaká byla teď o víkendu se koná zhruba 1× za pul roku kde nás přijede třeba 20 známých, a když je to teď v létě tak se opéká a popíjí, a jak je to v zimě což je spojené i třeba s narozeninami, tak si objednáme veliký raut v hospodě a tak se všichni potkáváme, někteří přijedou z Prahy, jiní jsou od nás z Moravy, mají všichni rodiny a takhle se scházíme..ne všichni tak kalí, ale většina, a mně to hrozně láká se přidat…bude to teď pro mě celkem náročné zůstat na takových akcích jen o kofole ![]()
Zdravím všechny, asi se potřebuji jen vypovídat…
už se stalo i dřív že jsem vysadila léky a chlastala, myslela jsem si že mi to nic neudělá a vždy mi bylo na druhý den akorát psychicky zle, a přítel když se to dozvěděl, byl na mě hrozně naštvaný, právem.. ale teď když je léto (relativně) a sluníčko, tak jsem si myslela, že to bude vpohodě, byla jsem i naladěná na skvělé vlně…jenže potom to přišlo…dělala jsem hrozné scény kvůli prkotinám který bych za střízliva nedělala a přítel mě 2 hodiny uklidňoval a já furt jela a jela a jela…včera ráno byl tak znechucený, že mi řekl, že tohle už znovu nezvládne, a jak se to znovu stane tak mě opustí
a dnes mi odjel na týden pracovně do Prahy, a já samozřejmě co..depky jak prase že jsou na mě všichni z kempu naštvaní a hlavně můj přítel. A celý den se tím jen zaobírám…
připadám si jak malý děcko, které ví nesmí pít a stejně to udělalo…chtěla jsem si užít víkend
mimochodem, v tomto kempu ve kterém jsme byli, jsme se loni poznali a za měsíc jsme se dali do vztahu, strašně krásně se mi na to vzpomíná, a i tehdy jsem tam pila ale ne tak moc, jsem se teď strašně odvázala a teď se to celé pos…
tak jen se vzpovídám a byla bych ráda i za případné názory a rady co teď dělat aby přítel byl se mnou zase šťastný 
Je mi 27 let, příteli 29, jsme spolu skoro 1 rok, bydlíme spolu, plánujeme později děti a jednou i svatbu..přítel je skvělý, dělá pro mě první poslední a stojí vždy při mně. Problém je ale ve mně, co se stalo teď o víkendu.
Jsme oba cholerické povahy, občas máme potřebu mít oba poslední slovo a hádky už máme taky za sebou, většinou kvůli prkotinám. Ale k věci co se stalo tuto sobotu.
Trpím od devíti let OCD, beru již skoro 2 roky antidepresiva Asentru 100mg, stav se mi zhoršil po vztahu s bývalým partnerem který mě psychicky týral a musela jsem začít brát tyto léky. Přítel to ví, ví jaké mám občas vtíravé myšlenky a podporuje mě, ikdyž vím, že na to někdy nemá nervy.
Problém je však ten že já nesmím s těmi léky pít. A jelikož jsme na celý víkend odjeli s partou přátel kempovat a já chtěla vypnout tak jako oni, rozhodla jsem se vysadit léky a trochu si vypít, což se mi šíleně vymstilo..nejen že jsem nám v pátek v noci zabouchla nešťastnou náhodou klíče od auta do kufru a pak jsme se neměli ani jak do něj dostat, nebýt kamaráda který byl ochotný pro ten klíč zajet asi 100 km daleko tak se ani nedostaneme domů, ale v sobotu jsem se večer tak opila, že jsem dostala šílené depky, úplně mi přeplo a hrozně jsem se tam pohádala jak s ostatními, tak i s partnerem. Důvod tam byl, ale ne takový, abych dělala šílené dramata…byla jsem jak kolovrátek což se mi s moji poruchou děje, obzvlášt když si dám alkohol, ale tentokrát jsem to dost přepískla
Dnes jsem měla tendence to sním řešit, omlouvala jsem se mu zas dokola jak kolovrátek a slíbila mu, že už se tohle nikdy nestane, a on mi řekl, že mi věří že už se to nestane, že už nikdy nevysadím léky když mi to doktorka neřekne, nebudu to přehánět s alkoholem, že mě moc miluje a že to spolu zvládneme, ale že měl chvílemi myšlenky na rozchod a že někdy i ty moje vtíravé myšlenky, za který fakt nemůžu, těžce zvládá
Prosím anonym, citlivé téma