Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já tě chápu, mě by jen doma x let asi jeblo. Jdu na zkrácený úvazek v roce a čtvrt mladšího, na pár dní v týdnu a těším se na to. Měla jsem to tak i se starším. Mentálně si odpočnout od mateřský.
Není vůbec možnost nějaké dětské skupinky? Ono neni asi nic jinyho co radit
jeste me napada aplikace Mamio. Poznat nove maminky?
Treba..
Příspěvek upraven 21.04.25 v 17:49
@Sadman Ale prd. Člověk může být naprosto vděčný za to, co má, zároveň ho ale může unavovat být 100 % jen máma.
Já jsem třeba taky vděčná za dvě krásný zdravý děti. Vim, co mám doma. Ale zároveň mě baví moje práce a naplňuje mě to, tak proč to neskloubit.
Je možnost, ale dcera tam nevydrží. Strašně pláče a je vyloženě na nervy z představy, že jsem pryč. Nemám srdce ji tam nechávat. Potřebuju poradit, jak se nadchnout s nima.
Jasny, chapu. Ale bohuzel ti asi moc neporadim
Jedine me napadla ta appka, poznat nova místa, lidi.. ![]()
Ale zas na druhou stranu, ono to tak strasne rychle uteče.. i kdyz mas pocit, že se to ted táhne
@Anonymní píše: Více
tak jednou do školky nebo do školy budou muset jít, i když se jim to nebude líbit
Prostě zkoušet tu separaci, já byla dlouho doma se třemi, ale pracovala jsem mezi tím a i pár hodin týdně byl psychický relax. Babičky nebo někdo na pohlídání, potřebuješ se mentálně odpoutat, jinak opravdu vyhoříš a taková máma nefunguje už vůbec.. Chlap se nezapojí proč? Jsou to jeho děti? Tak by měl hejbnout zadkem ![]()
@teroonka píše: Více
Babička ani hlídat nechce, tim jak malá pláče když odejdu, pláče taky. Chlap by byl na jiné vlákno. Papírově otec je.
A jak jste mobilní? Ono se dá poznávat nová místa i s dětmi. Třeba na mapach je spoustu naučných stezek, rozhledny, zajímavá místa. Jasně, musíš počítat, že 2 km půjdete puldne, ale změna stereotypu se počítá. Já jsem měla holky s trochu větším rozestupem a dlouho jsem kvůli pohybu používala dvojkočar, později jsem klidně starší poponesla v nosítku, abychom se netočily jen kolem baráku.
Vždyť nemusíte chodit na ta samá hřiště. Já si taky zajela do vedlejších měst.
začínají se otevírat zámky, hrady, různé vyhlídky. Nemusíš předci být doma. ![]()
Já jsem si hodně dělala také svoje…při MD. Třeba jsem cvičila venku…tříletý a dvouletý dítě už na hřišti snad vydrží, když se na ně jen koukáš při tom a máš dobrý pocit, že i pro sebe něco uděláš. Nebo jsou i někde cvičení venku s kočárky…tam jsem našla spoustu kamaradek. Ono taky furt je zabavovat není ok.
Se tříletou jsem teda i hodně tvořila ( to mě baví) já si třeba namalovala hezký kamínek a ona čmaranici, no. Ale viděla vzory…já i třeba šila a oni chtěli hned taky zkoušet. Taky domácí práce jsem jim dávala už od ty doby co chodili ( vyndej lžíce z myčky, srovnat boty, umýt mrkev)… samozřejmě nic pořádně neudělali ale měli návyk. Oni chtěli dělat vše co já a to se musí využít ![]()
Pak jsem sama dělala akce pro děti ( cvičení pro děti…i s mými, různé stezky).
Je teda fakt, že to svoje jsem si dělala hned od narození a tak prostě byly zvyklí, nepřišlo jim divný, že si chvíli hrajou sami..a navíc byly strašně společenský tím pádem že si tam vždycky někoho museli najit..nevím jestli to ještě půjde s většími.
Věnovala bych se být tebou sebe rozvoji…ať mateřskou úplně nepromrhas a máš dobrý pocit ![]()
@Anonymní píše: Více
A bavilo tě to celou mateřskou? Já jsem asi divná, ale za ty 3 roky mame prochozena všechna města a vesnice v okolí 30 km (včetně hřišť), ale už mi prostě přijde všechno stejné… Nemůžu se nějak nadchnout.
@Anonymní píše: Více
@Sadman píše: Více
Kolik let jsi na rodičovské strávil ty, když ji soudíš?
Ahoj holky,
Potřebuju vlét krev do žil.
Jsem tři roky na mateřské a už mě to nebaví. Mám doma dvě holčičky, tři a dva roky, z toho jedna je na mě velmi fixovana, nemůžu ji nechat ani u rodičů. Muž moc nefunguje. Mám pocit, že už ani holky nenadchnu pro nějakou aktivitu, samotnou mě nic nebaví. Jsme hodně venku, ale znáte to, stejná hřiště, stejní lidé…
Ještě mám před sebou minimálně rok, pokud projde školka. Pokud neprojde, může se mi to protáhnout.
Před dětmi jsem milovala cestování, zatím jezdíme spíš po okolí, jedna z dcer snáší špatně změnu prostředí.
Jak z toho ven? Podařilo se vám některé takovou situaci vyřešit? Ideálně pořád trávit čas s dětmi, jen víc nadšeně? školka ani hlídání zatím nepřipadají do úvahy. Jsem úplně vyhořelá…
Předem děkuji za sdílení vašich zkušeností.