Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@edit1237 píše:
@mamule42 Já vím… ale mám obavy, zda bych to zvládla. Právě, že zastánce potratů nejsem Mé pocity jsou chvilku tam chvilku tak… Rozum mi říká neblbni-važ si toho, že máš 3 zdravé děti a neriskuj, ale pocitově je to obráceně
Podívej já mám více dětí a zvládám to, a taky jsem na to byla sama. Pokud si chceš o tom popovídat blíže napiš mi SZ.
Rozum říká ne. Máš složitou situaci, popsala jsi hodně důvodů, proč dítě nemít a mi přijdou celkem významné. Ale nemůžu napsat jednoznačně, jak bych volila, to nevím, nejsem v tvé kůži. Hodně sil v následujících dnech a týdnech, ať už se rozhodneš jakkoli.
Nešla bych do toho. Víc ztratíš, než získáš. Nemáš podporu, přijdeš o partnera, dobrý vztah s otcem tvých dětí. A ani ty dospívající děti z toho nebudou odvařený. Teď s tebou houpou hormony a je to úplně normální reakce. Ale koukej na to reálně a do budoucna. Žiješ si teď fajn? Chránili jste se, takže jsi dítě nechtěla. Tak bys podle toho měla jednat. Miminko je fajn, ale chceš až do šedesátky řěšit výchovu dalšího potomka? Není už čas na sebe?
Ne, nenechala. Je to sobecké vůči těm starším dětem. Nemáš jistotu práce, partner dítě nechce a čtyři děti jsou finanční zátěž i pro úplnou rodinu.
@edit1237 odpověděla sis defakto sama.. Nejsi si jistá, zda to finančně zvládneš atd.. Navíc partner evidentně stojí za starou belu.. Dítě byhc si nechala tehdy, když bych věděla, že to zvládnu
Nejvíc to odnesou ty děti, které už máš. Nebudeš mít na ně tolik času, nedostanou na Vánoce nový mobil protože mimino a navíc ti je ještě budou muset hlídat.
Nevím, kolik je přesně tvým dětem, ale od 12 let bych se jich nebála zeptat na názor.. Hodně jim tím ovlivnis životy..
![]()
@edit1237 Já bych si v mé situaci čtvrté dítě rozhodně nechala. V té tvé si nejsem tak úplně jistá. Záleželo by na hodně věcech a také jestli se ti chce hledat řešení nebo ne… Např. Jak velký máte byt /dům? Když píšeš, že bys musela být s miminkem v obýváku, nešla by sádrokartonem oddělit jedna menší místnost z velké místnosti?
Máš schované věci po dětech, když byli malé, nebo bys musela kupovat celou výbavičku nově?
Píšeš, že si nejsi jistá, že jediná možnost je nemít dítě. Život si s námi umí někdy pěkně pohrát. Možná je to i osud, prostě se to mělo stát. Jediná rada je… Rozhodni se tak abys toho rozhodnutí do konce života nelitovala. Protože ty tři děti, i když už jsou velké, potřebují fungující mámu. ![]()
Strašně těžké rozhodnutí
Ale na tvém místě bych asi šla na potrat, těch ale je tam bohužel moc a zůstat sama na 4 děti by bylo hodně těžké. Každopádně moc držím palce, ať vše dopadne dobře a ty jsi v životě šťastná ![]()
Osobně bych si ho nenechala. Je tam mraky proti a pro vlastně jen fakt, že nechceš jít na potrat z morálních důvodů (?). Přijít ve 40 o partnera, jistoty, klid i ložnici by se mi nechtělo. A podívej se na to taky z pohledu tvých tří dětí.
Z tveho prispevku citim, ze rozum rika, abys sla na potrat, ale srdce by si dite rado nechalo. Je to tezke rozhodnuti a nikdo nebude zit tvuj zivot, takze je to jen na tobe. Ja osobne bych si potrat urcite vycitala cely zivot. Rikala bych si jake by dite asi bylo a tak…A co pripadna adopce, to by pro tebe nebylo reseni?
Jsem v podobné situaci. Ale nový partner je strašně rád, i když máme vztah na dálku, takže s ním nemůžu moc počítat, naopak první tatínek mi s dětmi neasistuje, a finančně a pracovně bych to měla zvládnout. Moc se těším a „modlím“, aby bylo všechno v pořádku a narodilo se nám zdravé miminko. Všechno ostatní je vedlejší.
Pokud budeš k celé situaci přistupovat citlivě, dětem novým sourozencem obohatíš život mnohem víc než novým mobilem na Vánoce (mmch co to je za argument?
).
Hodně štěstí.
Nešla bych na potrat. Ano, bude to těžké. Ano, partner se ukázal býti nezodpovědným pitomcem.
Už se stalo no.
A teda to dítě má otce. To že se chce vyzout z důsledků toho, že jste se oba dva dostatečně nechránili nemění nic na tom, že je otec a že má nějaké minimálně zákonem danné povinosti.
Babička mámu měla ve 42, máma mě ve 38 a mám ještě mladší sestru…
Potrat z nepohodlí a z toho že otec nezvládl první reakci mi nepřijde jako dostatečná váha k tomu, že rozhoduješ o lidském životě.
To je strašně těžké. Ono je lehké říct, děcko si nech. Ale mně je přes padesát a mám na starosti nyní ještě rodiče. Táta má stařeckou demenci, máma je špatně pohyblivá. Nedovedu si představit mít k tomu ještě děcko před pubertou. Už takhle občas reju držkou v zemi a to mám kluky velký. Je potřeba zvážit všechny faktory a pak se rozhodovat.
@luci.no píše:
Z tveho prispevku citim, ze rozum rika, abys sla na potrat, ale srdce by si dite rado nechalo. Je to tezke rozhodnuti a nikdo nebude zit tvuj zivot, takze je to jen na tobe. Ja osobne bych si potrat urcite vycitala cely zivot. Rikala bych si jake by dite asi bylo a tak…A co pripadna adopce, to by pro tebe nebylo reseni?
jako že v rodině se třemi dětmi bude zakladatelka těhotná a pak prostě dá dítě pryč? No…