Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@g.sandova píše:
@Hoa Mai hele je to těžký, když není prace.
Jak jsem psala to si musi zhodnotit každém sám.
No a v tom je právě ten rozdíl mezi tebou a jí. Tys měla tři děti a práci, což i při nižším platu je výrazně lepší situace, než mít 4 děti s velkým rizikem, že nebudu mít práci ani alimenty na to poslední dítě.
Já ti rozumím, já bych měla taky problém jít na potrat a hodně bych to zvažovala. Ale ona hodně riskuje patovou situaci, i vzhledem k celkem negativnímu postoji rodiny a následky si neponese sama, ponesou je její současné děti.
Pokud bys na dítě měla být sama a přítel ho nechce + tvůj věk, tak nenechala. Na dnešní dobu jsou 4 děti dost. Rozhodnout se musíš stejně sama. Tady ti půlka holek napíše potrat a půlka nechat. ![]()
@Hoa Mai ja mela ty tři ale na rodicaku sama, potom jsem tu práci sehnala. Po dostudovani dobrou.
Takže prave vím, jaké to je. A ještě dluhy po bývalém.
Bez pomoci, jako hlídání, to nejde
@g.sandova píše:
@Hoa Mai ja mela ty tři ale na rodicaku sama, potom jsem tu práci sehnala. Po dostudovani dobrou.
Takže prave vím, jaké to je. A ještě dluhy po bývalém.
Bez pomoci, jako hlídání, to nejde
Mě už ta její formulace „mateřskou bych měla mít“ nezavání ničím pracovně hezkým. U ženské s odrostlými dětmi bych to považovala za samozřejmost
@Nikolwh píše: Škoda, že žádná antikoncepce není 100%… Já bych se raději zaměřila na děti, které už máš. A po výkonu je všechny vzala někam na výlet do zoo apod. Koupila jim nějakou drobnost, udělala radost. S tím, že bych věděla, že další dítko by mě stálo o dost více..
Mamka mě měla v 37 a od mých 21 let jsem se o ní musela postarat. Zkrátka tahle „pozdní“ těhotenství neuznavam… Pokud nejde o případ, kdy se celý život nedařilo otěhotnět.![]()
Mě měla máma ve 41 a starat se o ni nijak nemusím ani teď, hlídá dokonce denně vnoučata.
@edit1237 no já jsem si čtvrté dítě nenechala. Ačkoli manžela mám. Ale stalo se nechtěně, bohužel nespolehlivá antikoncepce, selhání, vím, naše blbost, teď už se chráníme jak nejlíp to jde. Bylo mi 37, nejmladšímu dva. Starší první stupeň. Jedno miminko nám odešlo v těhotenství, nejspíš vada, ale příčina se nezjistila. Takže i když se mi pak narodilo zdravé dítě, tak prostě už mi přišlo, že bych to víc pokoušet neměla. Jakkoliv jiné, náročné dítě bychom už nezvládli. Už ten nejmladší je pro nás dost náročný, únavný. Užíváme si ho, ale s tím, že je poslední. U mě práce taky nic moc. Takže by to bylo většinou na manželovi. Ale hlavně já už jsem se na to necítila ani psychicky, ani fyzicky. 4 děti v 3+1. Auto jedno a na velké není. Ale co.. finančně se to obvykle dá nějak udělat, hodně uskromnit, ale já jsem měla úplnou hrůzu z toho. Takže jsem si zákrok zařídila co nejdřív. Taky nejsem pro potraty. Naštěstí to bylo fakt brzy, takže výčitky nemám. Myslím na to, už je to pár měsíců..ale opravdu si neumím představit být teď těhotná. Vidím naše limity. Hlavně svoje. Nejsem pro být hrdinou za každou cenu. A mít dítě bez pomoci otce, bez hlídání, ne, to si neumím představit. A v tomto věku už vůbec.
Já ne ale já bych si nenechala ani třetí. Dvě bohatě stačí. Když se odprostįm od sebe a vziju se do tebe tak taky ne. Možná s prací s výdělkem 50 tisíc plus a možnosti HO. Jinak ne.
@terien píše:
Mě už ta její formulace „mateřskou bych měla mít“ nezavání ničím pracovně hezkým. U ženské s odrostlými dětmi bych to považovala za samozřejmost
Tak ona to zmiňuje v tom smyslu, že má smlouvu na dobu určitou, která jí bude končit. To ještě neznamená, že má špatnou práci. Klidně by mohla být vědkyně, na AVČR jsou smlouvy na dobu určitou standard, i pro muže.
@edit1237 těžká situace a rozhodování. Kdybys tu napsala tři děti mám a přemýšlím o čtvrtém před 40,tak ti na rovinu napíšu ať neblbneš a vážíš si tří zdravých dětí. Ale to dítě už je na cestě. A ty ho chceš/nechceš? Co převažuje? Tady ti každá odpoví podle sebe, své povahy, možností…osobně bych na potrat nešla. Ale to jsem já.
@Hoa Mai píše:
Tak ona to zmiňuje v tom smyslu, že má smlouvu na dobu určitou, která jí bude končit. To ještě neznamená, že má špatnou práci. Klidně by mohla být vědkyně, na AVČR jsou smlouvy na dobu určitou standard, i pro muže.
Já myslela, že mateřská se vyplácí podle odpracované doby, ne podle druhu smlouvy ![]()
Já jsem byla po čtrvté těhotná ve 30. A ikdyž jsem měla/mám partnera, stejně jsem šla na interupci. Udělala jsem si seznam pro a proti. Proti bylo víc. Už je to několik let. Občas si postesknu, ale nelituji. Vím že bych to nedala. Už ty tři jsou dost. Hlavně když jsem musela vést dvojitou distanční výuku.
@terien ano musi byt odpracovano 270 dni po dobu 2 let a nemusi to byt v kuse… coz mam… proto pisi, ze narok na materskou mam. To jsem treba pred tim nemela neb jsem byla po VS.
@edit1237 píše:
Dobrý den, omlouvám se za toto téma, ale jsem trošku zoufala a nevím. jak se správně rozhodnout. Jsem rozvedená s mám 3 nee už malé děti- všechny školního věku a středoškolského. Je mi 39 let. Delší dobu mám přítele, ale nežijeme spolu. Bohužel nám selhala antikoncepce a ja zjistila, že jsem těhotná, jsem těhotná krátce a mám ještě chviličku na rozhodnutí. Přítel miminko nechce, takže jeho volba je jasná a jak bych s ním mohla fungovat do budoucna je nejisté. Takže beru to tak, že bych byla prostě na 4 děti sama. V současné době mám práci, zde mi teda konči koncem roku smlouva, ale mateřkou bych měla mít. Rodina, přítel býv. manžel na mě tlačí, že jediné řešení je nemít 4 dítě. já si tím úplně jistá nejsem, ale na druhou stranu mám strach, jak to finančně zvládnout- nějaké peníze mám, ale miliony to rozhodně nejsou nejsou. Bydlet, kde máme i když to zas tak děsně velké není s miminkem bych musela být v obýváku. Můj jediný strach nebo možnost proč dát miminko pryč je to, že kdyby nedej bože nebylo v pořádku, tak bych to určitě sama nezvládla. a Zda by ode mne bylo správné mít dítě, mkteré by vyrůstalo bez otce. Zdas bych sehnala bych po mateřské práci, kdybych byla sama..ted pomáhá bývalý. vozí děti do školy atd…rodiče se vyjádřili, že již hlídat nebudou, ale kdo ví…
Takže závěrem… prostě nevím
Děkuji za vaše názory, jak byste se třeba rozhodly holky Vy
Za mě - nechala bych si ho. Já se svým názorem netajím - sama jsem dítě teen matky, kterou ostatní také tlačili do potratu, ale díky bohu studovala zdravku, kde jim tehdy pouštěli „němý výkřik“ a mamka tak na potrat nešla. Pak na jeden potrat šla, kdy slaví potencionální datum narození, strašně je ji to líto, celý život jsem poslouchala že kdyby jsem otěhotněla, tak to dítě vychová máma…
Co kamarádky šly na potrat, tak všechny znovu otěhotněly do roka, dvou, tří… Všechny litují. ![]()
Děti máš větší = pomůžou, máš kde bydlet, práce by byla,… třeba s tebou partner zůstane, třeba rodiče pak pohlídají… ![]()
Řídila bych se srdcem, ne strachem - ten pomine.
@chs.jasmin bohuzel asi tlak okoli neustojim… kdybych tu podporu mela alespon v nekom, tak nevaham, ale poslouchat po zbytek zivota, ze jsem blazen a pomluvy… staci uz ted- s byvalym jsme meli nesporny rozvod, ale co se delo kolem… nee uplne prijemne veci:/
@edit1237 píše:
@chs.jasmin bohuzel asi tlak okoli neustojim… kdybych tu podporu mela alespon v nekom, tak nevaham, ale poslouchat po zbytek zivota, ze jsem blazen a pomluvy… staci uz ted- s byvalym jsme meli nesporny rozvod, ale co se delo kolem… nee uplne prijemne veci:/
Je to tvoje rozhodnutí. Nikdo to dítě za tebe neodnosí, neporodí, neodkojí a nevychová - vše tvá věc a zodpovědnost. Zda se někdo dívá přes prsty - no a co? At si každý zamete před svým prahem. Ale ono hodnotit jiné je snadné, je snadné někoho pomlouvat - snadnější jak řešit si své mnohdy bolestivé věci. Rozhodně bych se neřídila okolím - co sousedi řeknou? Jak mě pomluví? No a co? Já jsem já, já si žiju svůj život. A žiju ho tak, abych na smrtelné posteli byla spokojená s tím, co jsem v životě udělala (ne dokázala), co po mě zůstalo (jaká stopa, ne majetek) a zda jsem s tím vším v pohodě - vše o mě, ne o okolí ![]()