Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Kacka1984 No za mě by odpověď byla asi jasná no. V 50 bych ráda měla děti už velké, samostatné, měla víc času a klidu na práci a na manžela.. představa, že řeším to co teď není teda nic moc. ![]()
@Kacka1984 píše:
@andelka83 Ano, vím, že existují vady, které se nezjistí za celé těhotenství, někdy dokonce ani hned po porodu. Chtěla jsem říct, že bych se snažila zjistit maximum možného do toho 12.tt, a pokud by se vada zjistila třeba až na velkém uzv ve 20.tt, pořád je do 24. týdne možnost ukončení těhotenství z lékařské indikace. Určitě by to byl nápor na psychiku, ale to je ostatně interrupce z jiných důvodů taky.Ještě bych zakladatelce poradila, aby si představila sebe za 10 let. Děti už buď z domu nebo adolescenti se svým světem a ty buď s devítiletým benjamínkem nebo (dost možná) sama s myšlenkami na to, jaký by to dítě asi bylo, jakou by mělo povahu atd. Teda já bych asi takhle přemýšlela, samozřejmě ona se zná nejlíp a podle toho se musí rozhodnout.
Nebo to bude padesátiletá ženská, který pár sil ubylo a ona bude ráda, že jsou děti z baráku a ona má klid a konečně čas i peníze pro sebe.
@andelka83 píše:
No, mojí je 72 a zdraví slouží, hlídá mi děti často. Ale vidím rozdíl, když před 5-7 lety hlídala v pohodě dvě batolata, tak teď vidím, že ji zmáhá teď to jedno nejmladší. Jiné hlídání nemáme. Druzí prarodiče jsou dál. Otce už přes 10 let nemám. A nejsem jediná z kamarádek stejně starých, která už nemá jednoho z rodičů.
No ale nemít hlídání pořád není přeci totéž jako muset o rodiče přímo pečovat. A tedy upřímně - pečovat o mámu by pro mne bylo rozhodně snazší teď ke třicítce, než abych to dělala po padesátce jako moje tchyně třeba…
@Netopirek píše:
jak kdo. V naší rodině je to běžné. Vlastně kdo si dožije 70, dožil se vysokého věku
To jste dost mimo statistiky a asi by stálo za to zkoumat genetiku nebo životosprávu…
@Anonymní píše:
Pokud tě trápí tlak okolí, tak doporučuju obrátit se na aktivitu Nesoudíme. Pomáháme. Mají telefonní linku, kam se lze obrátit. Komunikují i emailem. Proberou to s tebou, podpoří. Musíš udělat rozhodnutí tak, aby to bylo opravdu tvoje vnitřní přesvědčení. Ne obavy z okolí.
Ahoj, bohužel ve tvé situaci vše mluví PROTI..
kdyby ho chtěl přítel, bylo by to OK, ale takhle ne..
představ si všechny praktické věci, jak budeš stíhat/zvládat/bydlet/žít/živit 4děti…
milého zlatého bych už nikdy nechtěla vidět a udělala za touto etapou smutnou tečku.
@rozand píše:
No ale nemít hlídání pořád není přeci totéž jako muset o rodiče přímo pečovat. A tedy upřímně - pečovat o mámu by pro mne bylo rozhodně snazší teď ke třicítce, než abych to dělala po padesátce jako moje tchyně třeba…
No u nás je zvykem, že na péči o rodiče se podílí sourozenci, a taky vnoučata ( ovšem je li jim víc než 10 že jo)
@rozand píše:
No ale nemít hlídání pořád není přeci totéž jako muset o rodiče přímo pečovat. A tedy upřímně - pečovat o mámu by pro mne bylo rozhodně snazší teď ke třicítce, než abych to dělala po padesátce jako moje tchyně třeba…
Víš co mě třeba mrzí? Že mamka si nejspíš neužije nejmladšího vnoučka a on ji tak jako ti starší. Až mu bude 10 bude jí 80. A to jsem ho měla, a ona mě, v 35. Jako já doufám, že se dožije v co nejlepší kondici vysokého věku, ale prostě..je mi to líto. Ona je skvělá babička, děti miluje a ony ji.
A za mě je teda lepší starat se o staré rodiče ve věku, kdy už se nemusím starat o děti, než s dětmi školou povinnými za zadkem.
Prostě, každý věk má své výhody i nevýhody no.
@rozand píše:životozpáva děs. A bohužel pak rakonina, altzheimer a parkinson
To jste dost mimo statistiky a asi by stálo za to zkoumat genetiku nebo životosprávu…
Osobně bych si dítě nechala, mám potrat za sebou a je to něco, co už nikdy zažít nechci. I když to bylo ze zdravotních důvodů, tak na to myslím pořád. Na druhou stranu vím, že bych to zvládla, mám rodinu, která by mi pomohla, i kdybych na děti měla zůstat sama. Ty sama musíš zhodnotit v jaké situaci jsi. Možná by pomohlo si promluvit s psychologem, ne každý zvládne vše, každý je jiný a každý má jiné potřeby a limity.
Ahoj, tak jen pisi, jak jsem dopadla…Dnes na prohlidce pan doktor usoudil, ze plod neroste tak jak ma- od posledni navstevy je nalez temer stejny. Kdybych hodne chtela, zkoumal by, zda HCG roste, tak jak ma…Ale vzhledem k tomu, že jsem uvazovala o preruseni, bere to jako zamlkle tehotenstvi.
@Anonymní píše:
@edit1237 no já jsem si čtvrté dítě nenechala. Ačkoli manžela mám. Ale stalo se nechtěně, bohužel nespolehlivá antikoncepce, selhání, vím, naše blbost, teď už se chráníme jak nejlíp to jde. Bylo mi 37, nejmladšímu dva. Starší první stupeň. Jedno miminko nám odešlo v těhotenství, nejspíš vada, ale příčina se nezjistila. Takže i když se mi pak narodilo zdravé dítě, tak prostě už mi přišlo, že bych to víc pokoušet neměla. Jakkoliv jiné, náročné dítě bychom už nezvládli. Už ten nejmladší je pro nás dost náročný, únavný. Užíváme si ho, ale s tím, že je poslední. U mě práce taky nic moc. Takže by to bylo většinou na manželovi. Ale hlavně já už jsem se na to necítila ani psychicky, ani fyzicky. 4 děti v 3+1. Auto jedno a na velké není. Ale co.. finančně se to obvykle dá nějak udělat, hodně uskromnit, ale já jsem měla úplnou hrůzu z toho. Takže jsem si zákrok zařídila co nejdřív. Taky nejsem pro potraty. Naštěstí to bylo fakt brzy, takže výčitky nemám. Myslím na to, už je to pár měsíců..ale opravdu si neumím představit být teď těhotná. Vidím naše limity. Hlavně svoje. Nejsem pro být hrdinou za každou cenu. A mít dítě bez pomoci otce, bez hlídání, ne, to si neumím představit. A v tomto věku už vůbec.
Jsem na tom teď úplně stejně. selhala nám po 4 letech fungování antikoncepce doma 3 děti nejmladšímu 4 nejstarší 10. 3 těhotenství byly v plánu 4 už ne.
Zítra mě čeká podání tabletek, naštěstí je to úplně v začátku. Mrzí mě to ne že ne. Ale manžel často pryč a už bysme to prostě nedali, hlavně tedy já. Sice bydlíme v novém domečku, ale prostě manžel už je zásadně proti že 3 bohatě stačí. A tohle prostě musejí chtít oba že.