Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu rozchod, co teď?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.6.24 16:26
@Anonymní píše: Více
nepřečetla jsem to, je ti 22 
, celý život máš před sebou a holek existuje mraky, a rozchod nemá smysl pitvat - prostě s tebou být nechce, hotovo, dvacet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 16:30
No, tvoje ex by měla navštívit terapeuta, jestli se s tebou rozesĺa fakt jen kvůli jadce s otcem, měl by si s ní těžký život, to mi věř
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 16:37
Celý život máš před sebou, ve škole potkáš x holek a i pak v práci…vůbec bych se nebála 
a k té ex - kdyby o tebe opravdu stála, tak by se takhle nezachovala. A buď rád, že se to stalo teď a ne až byste spolu měli děti apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 17:02
@Pidulka1991 píše: Více
no když nějaký kluk plánuje ve 22 svatbu se svou první láskou, jen proto, že se znají od dětství, je to také na nějakou terapii
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 17:08
@stinga píše: Více
A proč? Mému manželovi bylo 21, když jsme se brali po roce od zasnoubení a jsme spolu 14let. Kámoška je 13let s chlapem který do ni byl zamilovany od školky 
. Takže za mě nic špatného na jeho straně neshledávám. Problém je, že se holka z rozvrácené rodiny snaží zavděčit otci a kvůli jeho výtce se okamžitě rozejde, tak to fakt není v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 17:09
@Pidulka1991 píše: Více
možná to nebylo kvůli hádce s otcem, ale byla to jen záminka,
možná jí vadila urputnost tohoto chlapce a nechtěla hned hnízdit a zakládat rodinu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
celkemspokojena
18.6.24 17:34
Ač chápu, že tě to bolí a rád bys tu porozchodovou bolest něčím zmírnil, tak ty nepotřebuješ rozchod pochopit, ale přijmout .
Jo, je to těžké, kdo z nás si tím neprošel, že , ale čím víc, se v tom budeš hrabat, tím víc (a delší dobu) to bude bolet
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.6.24 18:01
Cas, jen ten ti dopreje prostor, aby ses s tim vyporadal. Zbytek si jako kdokoli jiny poctive odtrpis. Drzim palce a zkus zit, utapeni se ve vlastni sebelitosti ti nic neda a ani reseni ti neposkytne, ver mi…..
- Citovat
- Upravit
19.6.24 04:48
Zkusit si s ní promluvit? Předpokládám, že je stejně stále sama.
A kdybyste to dali znovu dohromady, tak navštívit terapeuta je fajn. Buď ona sama nebo párového. Také jsem byla, i když z jiného důvodu a je to zajímavé. Člověk si popovídá a spoustu věcí vidí z úplně jiného úhlu. Není to žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.24 21:05
I ty rozchody patří k životu… Je to ta bolestivější stránka žití, ale je to tak. Tebe omlouvá tvůj věk a láska, kterou cítíš, jenže asi je jen jednostranná. Chápu tě, ale i tak vím, že tu lásku si nevynutíš. Taky ti radím přijmout rozchod a nechat volný průběh dalšímu nadcházejícímu vztahu. Určitě nebudeš dlouho sám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.24 21:25
@adusinka píše: Více
Jakože ona má jít k psychoterapeutovi, aby jí ten rozchod vymluvil, nebo jak to myslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.24 13:49
Jen čas ukáže, co mělo být.
Takhle u nás pár od jejích 14 ( on 17), oboje rodiče v pohodě, znali se všichni.
Po VŠ pohádková svatba 💒, koupě společného bytu. Po 3 letech ona potkala jiného (klasika, její šéf v práci )
Ve třiceti rozvod, těžký pro oba i oboje rodiče.
O pár let později už má každý nový život, oba v novém manželství 2 děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.24 11:43
Zaměřila bych se na tyhle tvoje otázky: Nevíte jak se stím vyrovnat? Jaký byl Váš příběh a jak jste se z toho dostali?
Můj příběh je jistě podobný spoustě jiných příběhů mladých lidí, neboť 1.lásky k mládí prostě neodmyslitelně patří. Pokud si chceš také trochu počíst, napíšu ti, co jsem prožila já. Studovala jsem na gymplu a doufala jsem, že budu s někým „chodit“, jako moje spolužačky, ale bohužel jsem zůstala „na ocet“. Pochybovala jsem o sobě, byla jsem smutná. Ještě po maturitě jsem byla stále sama a strašně moc jsem chtěla nějaký vztah. Začali jsme chodit na diskotéky. Kámoška mě tam seznámila se svými spolužáky a najednou jsem byla v nové partě. Jeden kluk se do mě zamiloval, ale já do něj ne 
, bohužel to tam nebylo, ale přesto jsem s ním začala chodit-právě z toho důvodu, že už jsem hrozně moc chtěla s někým chodit.
Jenomže, co se nestalo. V té partě byl borec, který měl těhotnou přítelkyni, ale většinu času trávil s těmito kumpány na diskotékách. Bylo nám 20 let. S tímto borcem jsme se do sebe zamilovali 
a začali jsme spolu chodit. Samože to bylo ze začátku těžké ostatním vysvětlit.
Do tohoto kluka, říkejme mu třeba Vilém, jsem se poprvé v životě opravdu zamilovala a byla jsem do něj neskutečně zblblá. Dá se to označit za klasické „růžové brýle“. Myslela jsem si, že máme fajne vztah, ale pak jsem zjistila, že mě často podváděl. Přitom jsem nechápala proč? vše bylo ok, měli jsme sex klidně 5× denně; byli jsme mladí a skočili jsme na to, kdykoliv a kdekoliv to šlo. Když se mu narodil syn, tak se se mnou rozešel a já jsem se s tím nedokázala smířit. 
Nastalo tedy dlouhé období, kdy jsme se k sobě stále vraceli a spali jsme spolu, (protože najednou jsem byla zvyklá na spoustu sexu) 
Ve 24 letech jsem s ním otěhotněla a narodil se mi syn. Vilém se moc nezajímal. Jo, on se tím dokázal pochlubit a vytahovat se, že má další dítě, ale prakticky nebyl schopný pomoct ani finančně, to vůbec. Neměl stálou práci, pořád ho vyhazovali ve zkuš. době a hodně chlastal i kouřil. Během pár let udělal dvěma mladým holkám další děti (ale už holčičky). Ve výsledku teda snad 4 děcka. Kondom pro něj byl sprosté slovo 
umíme si představit ty vtipy, jaký je Vilém rozsévač že 
Já jsem po gymplu zvládla vystudovat VŠ a ještě jsem si udělala Voš, pomáhali mi rodiče
Tímto příběhem chci říct, že mi trvalo skutečně mnoho let, než jsem se „odmilovala“ a byla schopná hledat si nového partnera. Nemohla jsem nikoho najít, chodila jsem na různé seznamky+aplikace, jenže desítky randíček nikam nevedly. Až ve 31 letech jsem se seznámila s příjemným mužem, s nímž jsem měla teprve svůj 2.dlouhodobý vztah. Později jsme se vzali a máme spolu 1 dítě, takže mám 2 děti.
Takže odpověď na tvou druhou otázku je: zahojí to čas, může to trvat 5, 8 nebo 10 let. U každého je to jinak. U mě to vlastně vychází na 11 let, když to počítám od těch 20-ceti. Každopádně život jde dál, přeji ti, ať se ti daří! (anonymka z důvodu soukromých a citlivých informací)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi tři měsíce dozadu jsme se rozešeli/nerozešeli s přítelkyní. Je to dlouhý příběh, ale rychle řečeno. Šlo o to, že už od mala má rozvedené rodiče. Dost se to na ni podepsalo. Ale oba je má moc ráda a jsou pro ni všechno. My se znali už od mala. A jak jsem později zjistil moje dětská zamilovanost byla oboustranná. Někdy kolem 17 jsem se rozhoupal a řekl ji to. Od té doby jsem žil zatím nejšťastnější období. Společné rodinné dovolenky, akce, oslavy… Protože se už i rodiče znali a mi sami také, všechno bylo super. Časem jsem se dozvěděl víc o tom, jak měla problémi kvůli tomu jak se rodiče nesnášejí a že si sama nechtěla nic takového uhnat taky. Proto prý nechtěla nikdy vztah. Paradoxně když jsem se jí tenkrát ozval, řekla si, že jestli to má mít cenu to zkusit, tak prý se mnou. Pro mě to také byla pvní holka a moc jsem si vážil, že včechna poprvé jsme mohli zažít společně. Jenže začátkem chození na VŠ jsme začali řešit společně bydlení. V tom přišel ten zlom. Když jsem se vracel z přednášky k nim domů, cítil jsem, že je něco špatně. Nakonec z toho byla celá noc vysvětlování a pláče. Výsledkem bylo konstatování, že se stalo čeho se bála, a že prostě pro ní je lepší být,,samostatná“. Druhý den mi dala pusu, řeklaže že mě má pořád ráda, ale prý to potřebuje takhle. Dodnes jsem jak opařenej když si na to vzpomenu. Až později jsem zjistil, že byla nějaká hádka s otcem ohledně trávení času se mnou a s její maminku. A jejím řešením bylo tahle reakce:((
Omluvte ten sloh. Nedávno jsem se totiž potkal s bývalou potenciální tchýní. Prohodili jsme pár slov. Prý je z toho pořád špatná, ale na okolí dělá že nic. Zas alespoň urovnala vztahy s tátou. Já ale pořád nedokážu pochopit proč se to rozhodla řešit takto. Opravdu mě to po těch letech a plánech co jsme spolu měli ničí. Teď se ale cítím stršně prázdný. Sám se sebou jsem OK a moc bych chtěl zbytek energie dávat někomu s kým se vzájemně milujeme a s kým bych v budoucnu budoval vlastní život. Ale na VŠ je to těžké a musím se hodně učit. K tomu obecně nemám moc kamarádek a ani nevím kde bych na nějakou holku mohl narazit. Asi nejvíce mě mrzí, to jaký to bylo hezky pohádkový. Oba se mají radi už od mala, nakonec si tořeknou, a chyběla už jen ta svatba. A když už to bylo na spadnutí. Tak se to celé zničí. Pochopil bych, kdyby se stalo něco zlého co by vedlo k rozchodu, Přešel bych to a dobrý. Ale ukočit něco tak snového slovy miluju tě a chci s tebou být, ale vlastně nemůžu. To nějak nedokáži zpracovat.
Nevíte jak se stím vyrovnat? Jaký byl Váš příběh a jak jste se z toho dostali? Je mi 22 a nevím co dál. Díky, že jsete si to přečetli.