Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kočička Evička píše:
já si ale nemyslím, že by z toho, co napsala - hlavně ať je to holka, nejak vyplývalo, že raději postiženou holku, než zdravého kluka, to jsi docela převrátila. Já to aspoň chápu jinak, prostě zdraví si přeje každej tak jak tak a zakadatelka navíc hlavně tu holku, prostě by nechtěla syna, to nevylučuje její prání o „zdraví“, to je pro každého samozřejmé, že chce zdravé dítě
To ano, na druhou stranu ale mit zdrave dite neni samozrejmost.
@jdukolem píše:
proč plánuješ další těhotenství? přece nikde není povinnost mít dvě děti nebo víc.. máš svou dcerku, tak se jí věnuj vychovej a další dítě neměj „riziko“ že to bude kluk je pade na pade což je statisticky velmi vysoká pravděpodobnost
Presne to jsem ji take radila.
Mít zdravé dítě je určitě pro každou maminku na prvním místě, ale pocitům se dá těžko utéct, prostě když někdo po něčem touží může se snažit rozumem si to vysvětlit všelijak, ale city zvítězí… Chápu touhu po holčičce, mě jsou také daleko bližší a jak tak slyším kolem sebe, jsou holčičky asi malinko víc žádané, dokonce i někteří chlapi si více přejí dceru… Jasně, že když se to miminko narodí jsou z něj nakonec všichni nadšení ať je to kluk nebo holka ![]()
@claara2
Tak zatím nemysli na druhé dítě a užívej si svojí holčičku. Až budeš toužit po druhém, tak by jsi měla chtít jak kluka tak holku, protože pravděpodobnost je 50%… a myslet jen a výhradně na zdraví dítěte. Psycholog by to sice s tebou mohl rozebrat, pokud chceš, ale myslím, že je rozumnější dát tomu čas a počkat, až budeš mít k dalšímu dítěti zdravý postoj. Dítě není jako věc v obchodě, kterou si můžeme vybrat, jak má vypadat, jaký má mít výkon a parametry.
Musíme být připraveni na to, že nevíme, co nás čeká, jaké dítě „dostaneme“… V mateřství je potřeba hodně pokory. Ty potřebuješ hlavně čas.
@claara2 píše:
@magistra K
Můžu vědět jaký význam měla historická preference synů? Aby si chlapi honili ego a mydlili se kvůli moci ve válkách? Logické mi to přijde naopak, z hlediska rozmnožování. Když je deset chlapů a jedna ženská, je z toho pořád jen jedno dítě. Když je deset ženských a jeden chlap, pak je z toho dětí deset. Takže efektivita je asi jinde.
Co se okruhu mých přátel týká, tak chodím jak do ženských, tak i do mužských kolektivů. Jako šéfa bych si taky vybrala chlapa. Problém mám konkrétně s tím, že bych měla mít syna - dítě, které mi bude na krku, za které budu zodpovědná, zodpovědná za jeho výchovu…a narozdíl v podstatě od jakékoliv osoby, ho nemůžu poslat do háje…v podstatě bych byla jako zavřená v kleci s tygrem, odkud bych neměla možnost úniku. A to se mi příčí. Řekla bych, že mi nejvíc asi vadí malá mimina a malé děti…kluci školního věku mi sice sympatičtí taky nejsou, ale v podstatě mi nijak moc nevadí.
Toto je problém, který je pouze z pohledu matka-dítě(syn). Co se týče pohledu žena-muž (partneři), tak jsem sice dost vybíravá, co se partnera týče, ale všeobecně proti mužům nic nemám - proto mi nedělá sebemenší příkoří být vdaná a fungovat v páru.Pracovala jsem v prevazne muzskem i zenskem kolektivu a pokud bych si mohla vybrat, vzdy bych volila muzsky, stejne tak radeji chlapa jako sefa, nezli zenskou.
@claara2 Kdyz mas tak silne negativni vztah k muzskemu pohlavi, tak proc jsi vdana?
Ale to nevypadá, že by tě to nějak trápilo, vyloženě si v tom libuješ a velmi nevybíravím způsobem komentuješ chlapce, je to sprosté a urážející, nemyslím tím pouze tento tvůj příspěvek, ale i ty výše. Takže já např. absolutně nechápu proč to tu ventiluješ? Zřejmě nemáš ani to nejmenší tušení jak vypadá skutečný problém, né že bych ti ho přála, jen mi tato tvá diskuze příjde spíš jako tvoje obhajoba. Já takovým lidem vždycky říkám, aby tě pán bůh nepotrestal!
@Katka87
Ano, chovala…kamarádce se nedávno narodil kluk…chovala jsem ho, když mu byly ty dva měsíce… ![]()
@kočička Evička píše:
já si ale nemyslím, že by z toho, co napsala - hlavně ať je to holka, nejak vyplývalo, že raději postiženou holku, než zdravého kluka, to jsi docela převrátila. Já to aspoň chápu jinak, prostě zdraví si přeje každej tak jak tak a zakadatelka navíc hlavně tu holku, prostě by nechtěla syna, to nevylučuje její prání o „zdraví“, to je pro každého samozřejmé, že chce zdravé dítě
Ano, sama bych to nenapsala líp ![]()
@jdukolem píše:
proč plánuješ další těhotenství? přece nikde není povinnost mít dvě děti nebo víc.. máš svou dcerku, tak se jí věnuj vychovej a další dítě neměj „riziko“ že to bude kluk je pade na pade což je statisticky velmi vysoká pravděpodobnost
Těhotenství tedy ne zrovna plánuju - ano, tak za pět let, odhadem. Vždycky jsem chtěla dvě děti, a tak bych jednou to druhé ráda. Krom toho se samozřejmě může stát, že otěhotním nějak náhodou, přestože si antikoncepci hlídám…a co pak. Proto se snažím se svým problémem něco dělat, aby mě případně nezaskočila situace, že bych byla postavená před hotovou věc a já to v sobě neměla vyřešené…
@Gallianka píše:
@claara2
Tak zatím nemysli na druhé dítě a užívej si svojí holčičku. Až budeš toužit po druhém, tak by jsi měla chtít jak kluka tak holku, protože pravděpodobnost je 50%… a myslet jen a výhradně na zdraví dítěte. Psycholog by to sice s tebou mohl rozebrat, pokud chceš, ale myslím, že je rozumnější dát tomu čas a počkat, až budeš mít k dalšímu dítěti zdravý postoj. Dítě není jako věc v obchodě, kterou si můžeme vybrat, jak má vypadat, jaký má mít výkon a parametry.Musíme být připraveni na to, že nevíme, co nás čeká, jaké dítě „dostaneme“… V mateřství je potřeba hodně pokory. Ty potřebuješ hlavně čas.
Děkuji za příspěvek…přiznávám, že jsem k psychoterapii malinko skeptická…neumím si představit co, jaké argumenty by mohly převrátit moje citové vnímání o 180´. Jdu tam v každém případě, abych kdyžtak věděla, že jsem vyčerpala všechny možnosti, jak s tím zabojovat. S tvým názorem se naprosto ztotožňuji, že dítě není věc, kde si člověk nadiktuje, jaké má být - s tím jsem taky naprosto přirozeně přišla do mateřství s dcerou…s tím, že jsme oba s manželem chtěli spíš děvčátko, ale kdyby byl kluk, byli bychom rádi stejně tak. Te zlom ve mně nastal nejspíš tím, že jsem se mateřstvím dostala pochopitelně do kolektivu ostatních maminek a jejich dětí…a chtě nechtě člověk tak nějak podvědomě porovnává (jo, ta naše Anička už hezky mluví oproti Pepíkovi odvedle,…) k tomu se přidalo chování dětí v okolí, až se mi z toho vykrystalizovalo, že jsou to chlapečci, co utvořily moje negativní dojmy z nich. Zatím stále doufám, že něco zacvakne opět na původní místo a tyhle nepříjemné stavy mě přejdou…Jelikož za nějakých třeba pět let bych druh dítě chtěla…
@belik píše:
Ale to nevypadá, že by tě to nějak trápilo, vyloženě si v tom libuješ a velmi nevybíravím způsobem komentuješ chlapce, je to sprosté a urážející, nemyslím tím pouze tento tvůj příspěvek, ale i ty výše. Takže já např. absolutně nechápu proč to tu ventiluješ? Zřejmě nemáš ani to nejmenší tušení jak vypadá skutečný problém, né že bych ti ho přála, jen mi tato tvá diskuze příjde spíš jako tvoje obhajoba. Já takovým lidem vždycky říkám, aby tě pán bůh nepotrestal!
Tak se mým problémem prostě nezalamuj a neřeš ho, nemáš žádnou povinnost se zde do diskuze zapojovat. Píšu tu své pocity a důvody proč co jak cítím…a sbírám názory a zkušenosti ostatních. Trápí mě ta skutečnost, že těhotenství může přijít (sice s mizivým procentem, ale přece) i nečekaně, nehledě na to, že druhé dítě do budoucna chci…a pokud bych otěhotněla a neměla tento problém vyřešený, pak v případě, že by to byl kluk, bude dítě chudák a já se budu cítit nešťastná, podvedená, ukřivděná a já nevím co ještě a už se z toho nepůjde vyhrabat, když už se dítě jednou narodí (tam je evidentní, že pohlaví Dr. sdělí dávno po limitu UPT). Je taky možné, že by zapracovaly hormony a vše bylo v nejlepším pořádku…ale tu jistotu nikde nemám a k tomu mi práě tuto jistotu vyvrací moje aktuální pocity. To je vše, co ti k tomu můžu říct.
To by me zajimalo kdyby se zakladatelce narodil misto prvni dcery kluk, jestli by mela takhle odpor k holkam nebo by vse bylo vporadku ![]()
@claara2 ja myslim ze mas spis problem s cizimi kluky, ale svoje dite by jsi milovala at kluka nebo holku, naopak mam pocit, ze jsi takova opici matka a svoji dceru hrozne vychvalujes oproti ostatnim a myslim, ze takhle by to bylo I s tvym pripadnym chlapeckem. Jako ja bych se teda stydela svoje dite nemilovat nebo zanedbavat kvuli pohlavi. Tohle prece normalni zenska nemuze udelat. Ja asi cekam druheho kluka, jasne chtela jsem holku, ale prece ho kvuli tomu nebudu odstrkovat? Uz ted toho 7centimetrovyho spunta miluju, kdyz ho vidim na utz. To bych mu nemohla udelat ho nemilovat az se narodi, jenom ptz ma pindu ![]()
@reny14 píše:
To by me zajimalo kdyby se zakladatelce narodil misto prvni dcery kluk, jestli by mela takhle odpor k holkam nebo by vse bylo vporadku
Myslím si, že bych neměla blok žádný… Na kluka bych byla zvyklá mateřstvím a k holčičkám jsem tíhla odjakživa, takže si nemyslím, že bych k nim mohla mít averzi, jakou mám teď ke klukům… Jsem přesvědčená, že v takové situaci by bylo vše ok…
@reny14 píše:
@claara2 ja myslim ze mas spis problem s cizimi kluky, ale svoje dite by jsi milovala at kluka nebo holku, naopak mam pocit, ze jsi takova opici matka a svoji dceru hrozne vychvalujes oproti ostatnim a myslim, ze takhle by to bylo I s tvym pripadnym chlapeckem. Jako ja bych se teda stydela svoje dite nemilovat nebo zanedbavat kvuli pohlavi. Tohle prece normalni zenska nemuze udelat. Ja asi cekam druheho kluka, jasne chtela jsem holku, ale prece ho kvuli tomu nebudu odstrkovat? Uz ted toho 7centimetrovyho spunta miluju, kdyz ho vidim na utz. To bych mu nemohla udelat ho nemilovat az se narodi, jenom ptz ma pindu
Je to možné - ve své situaci jsem si pořídit vlastního kluka ještě nelajzla, takže to ozkoušené nemám ![]()
Ohledně vychvalování malé jsi vedle. Samozřejmě, každá matka má za nej svého potomka. Co se ale týče pozitivních reakcí hodnocení mojí dcery, tak to slýchám často od lidí z okolí - a to mně utvrzuje v tom, že to tak asi je a pochopitelně jsem za to ráda. Co se týče věcí, co jsem tu o dceři psala, tak to není vychloubání, nýbrž fakta, která nejsou více diskutovatelná (buď dítě něco ve svém věku umí, anebo neumí).
O studu své dítě nemilovat jsi ale už totálně vedle. Nemá to nic společného s tím, co člověk chce. Taky ti mám vyčíst, jak je možné, že máš celý byt vymalovaný na mrkvově oranžovou, kterou mimochodem nesnášíš, že se v bytě necítíš dobře a že by jsi se za sebe měla stydět??? ![]()
zakladatelko, já čtu celou diskuzi a chápu tě, tvé pocity, to jak ke tvým pocitům došlo a rozumím ti. Každý člověk má právo na to, vnímat věci okolo sebe včetně těch pocitů, nějakým způsobem, a ty jsi si toho, co cítíš, vědoma, a máš vůli to zkusit změnit. Pokud se ti to nepodaří, není na tom nic špatného a nemáš se za co stydět. Prostě to tak v sobě máš a dospěla jsi k tomu vnímáním určitých situací a okolností. Nikdo nemá právo tě soudit za něco, co vnímá a vyhodnocuje jinak, než ty. Uvidíš sama, jestli ti pomůže psycholog s tvým současným cítěním nějak naložit ve směru změny těch pocitů, ale jestli ne, třeba časem sama začneš vše vnímat jinak, ale možná ne, to ukáže jen čas. ![]()