Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chlapečka, mám zajít k psychologovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.1.14 03:02
Nechci chlapečka
Holky, mám problém. Jsem maminkou dvouleté holčičky a jsem moc šťastná, pro malou bych udělala cokoliv, je to moje princezna 
Porodem se ale ve mně něco hnulo. U prvního dítěte mi bylo absolutně fuk, zda to bude holka nebo kluk, však jak praví ono klišé „hlavně ať je to zdravé“. Jednou bych chtěla ještě druhé dítě, ale přistihla jsem se, že mám vyloženě odpor ke klukovi. Při představě, že bych měla mít chlapečka dostávám pocit, jako kdyby jste alergikovi nutili kočku. Nechápu, proč mám takové pocity, nědělám si to vědomě, je to nějak ve mně a nemůžu to ovlivnit. Není to tak, že bych dokázala něčímu klukovi ublížit, to vůbec ne, ale na to jak se rozplývám nad holčičkama a přijdou mi roztomilé, se mnou kluk ani nehne, naopak mám nějaké puzení „nebrat to do ruky a nevšímat si toho“. Dospěla jsem do stádia, že než mít jednou syna, tak nebudu mít radši žádné další dítě…kluka bych nepřekousla a nemohla ho milovat. Svěřila jsem se sestře, a ta tvrdí, že je to nějaké dočasné pomíchání pocitů, a že kdybych byla těhotná a čekala kluka, tak že zapracují hormony a vše by bylo ok. Já si to ale nemyslím, u dcerky jsem v těhu nijak poblázněná nebyla. Kdybych věděla, že mám v břichu chlapečka, tak mám z toho naprosto odpudivý pocit, že mi tam něco parazituje a měla bych nutkání to ze sebe co nejrychleji dostat. Moje dcerka je typická holčička, drobnější blondýnečka, parádnice, mazlivá, milé, šikovné a poslušné dítě… Kluci, kteří jsou plus mínus stejně staří, které znám, jsou „opoždění“ - často jim spousta věcí trvá déle, jsou uřvaní, neposlouchají, v hračkách pro kluky se neorientuju, nezajímají mě, a oblečení se mi klučičí v 99% žádné nelíbí… Asi jsem zaměřená jen na ty negativa a pozitiva vidět nejsem schopná. Jsem přesvědčená, že to určitě částečně pramení z toho, že jsem jako dítě vyrůstala bez otce (ten se na nás vykašlal, ještě než jsem se narodila…nicméně po letech se vzpamatoval a nyní spolu máme hezký vztah), a s manželem jsme měli teď dost náročný rok, kdy jsme byli několikrát na rozvod…takže si to asi převádím tak, že kdyby byl kluk jako manžel, občas totálně nechápavý, vymýšlející si absurdity, aby si obhájil své pohodlí, uhádaný apod., tak bych si šla asi hodit mašli…
Takže si myslím, že jsem zralá na psychologa - naprosto upřímně. Tenhle pocit u mně momentálně trvá cca 4 měsíce. Měla jste někdy některá podobné stavy?? Nebo nějaká rada, jak to v sobě mám zlomit? Díky, jsem z toho nešťastná… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
nikol.ondrášovka
14.1.14 03:13
Tak nemej druhe dite. To je prvni moznost. Druha moznost je ze kdyz uz otehotnis, nenechat si rict jakeho pohlavi dite je. A treti, ta rekla vych nejlepsi moznost: resit to s odbornem. Pri prvnim nebyl pred otehotnenim ten pocit? A k dospelym chlapum ten odpor nemas?
- Citovat
- Upravit
14.1.14 03:13
Prostě v dceři mám „chápavou bytost“, je to ženská jako já, je to takový můj spiklenec… A kluk je někdo, kdo by byl na druhé straně barikády, se kterým bych nemohla řešit „holčičí záležitosti“. Ještě teda podotýkám, že jsem vlastnostmi spíš chlap 
U nás je to manžel, kdo je uhádaný, často potřebuje řešit krávoviny a lpí na tom, abychom spolu hodně komunikovali - tzn. on je taková ta užvaněná baba, co by pořád mlela a mlela, až z něj mám někdy hlavu jak špionážní balón…Jeho zas dráždí, že se nezapojuju do debaty a (ač se snažím nenápadně), pouštím to jedním uchem tam a druhým ven, protože mě to plkání otravuje a nevidím smysl, proč bychom měli rozebírat něco, co nikam nevede a k ničemu není. Jsem realista a tak i řeším problémy…Mám problém - popřemýšlím nad tím, jak ho odstranit, odstraním ho, vyřešené a už se tím nezabývám. Tohle jsme diskutovali v manželské poradně, a prý to jsou spíš mužské rysy (takže výroky chlapů typu „stará do mně zas hodinu klavírovala“ naprosto chápu)…Takže je pro mně další otázkou, proč mám odpor ke klukům, když bych je vlastně - jako svý k svému - měla spíš preferovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 05:05
JÁ MÁM SYNA A NEMĚNILA BYCH.
no tak hold máš smůlu, pač vybrat si pohlavý nemužeš, když otěhotníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 05:41
Jinak ohledně té pomalosti..já jako malá jsem byla pomalejší a bratři zase hyperaktivní, takže je to dítě od dítěte…syn je pomalejší, jenže mu zjistili že má hypotonii..takže zvaž psychologa a jestli tě z toho stavu nedostane tak hlavně neotěhotni..to by byla pro dítě tragedie jestli budeš mít jí radši..akorát zaděláváš na další psychické problémy pro dítě, když vlastní matka by o něj nestála nebo ho neměla tolik ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 05:42
Já mám prvorozeného kluka a donedávna jsem si říkala, že bych druhé chtěla taky jedině kluka a že si ani nedovedu představit, mít holku. Dnes už je mi jedno, co by se jako druhé narodilo, hlavně aby nějaké druhé vůbec jednou bylo. 
Držím palce a na tvém místě bych to řešila s odborníkem. Já jsem to „cítění“ neměla tak silné, abych řekla, že cítím odpor k opačnému pohlaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 05:55
Ále, právě že z klučíka si můžeš toho NEJlepšího chlapa vychovat!!! 
Jo, oblečení je docela boj, ale za to ten úspěch a radost, když něco pěkného objevím!! A v pibertě člověk nemá o toho kluka takový strach, může mít „jen“ učňák a i tak se nemusí mít v životě špatně…
Taky jsem si v těhotenství myslela na holčičku, ale od první chvíle jsem tušila, že to bude kluk…a neměnila bych!!!
Takže, rada pro tebe, nebýt těhotná a nebo navštívit odbornou pomoc!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sissi79
14.1.14 06:18
Mám doma páreček.. A ani jednoho bych neměnila.. Syn je úplně jiný než dcera takže si užívám u každýho něco jinýho.. A rozhodně nemám nudu 
- Citovat
- Upravit
14.1.14 06:23
Mám páreček, starší holku. Ale chová se jak kluk, nejoblíbenější hračky autíčka, hasiči. Chodit neumí, jen běhá.
A 2 letý prcek- je víc citlivý, rozvážnější, víc pomáhá uklízet, Auta ho až tak neberou.
Co se týká poslouchání- teď víc poslouchá ten mladší, co se týká šikovnosti- malá se naučila dřív na nočník, ale jinak mi připadá šikovnější kluk.
Hračky pro kluky taky neznám, na to mám chlapa.
Ale podle toho, co píšeš, jsi fakt zralá na odbornou poradnu. Není to normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sturnus_vulgaris
14.1.14 06:39
Záleží na tom, jestli vůbec chceš druhé dítě. Pokud ne, možná ani není důvod k řešení a lámání věcí přes koleno. Třeba to odezní samo stejně nenápadně, jako to přišlo. Snad jen bych se důsledně chránila, protože být pak těhotná a čekat kluka, tak mi upřímně připadá pohlaví dítěte jako hodně blbý důvod pro interupci.
Pokud byste dítě chtěli, byl by odborník více než na místě. Protože pokud by se Ti měl narodit kluk a měl by žít s pocitem (se vzpomínkami), že pro maminku není (nebyl) z tohoto důvodu dost dobrý, je hodně smutné. Byl by to chudák.
Jinak je asi pravda, že existují určité rozdíly mezi holkou a klukem. Jsou výjimky, ale například to, že holky jsou V JISTÉM VĚKU napřed, že jsou víc ochotné ke spolupráci, klidnější, méně agresivní, atp. se určitě vysledovat dá. Na druhou stranu, já mám holku a kluka a v některých směrech o nich výše popsaná „obecná pravidla“ neplatí. Tak například oba byli do jistého věku „neřízená střela“, dcera se zklidnila o fous dřív. Oba špatně spali jako kojenci, ale byl to syn, z koho se to dříve zlepšilo. Odplenkování bylo plus mínus nastejno. Dcera má dosud problémy s mluvením, ale klukovi jede huba o 106, aniž bychom na tom měli nějakou zásluhu… Je ale pravda, že preference hraček, barev atp. je u obou výrazně genderově vyhraněná . Nemůžu ale říct, že by to byl problém (některé holčičí hračky mě taky nebaví, například poblblý Winx club, naopak občas si ráda hraju s vláčkodráhou).
Příspěvek upraven 14.01.14 v 06:40
- Citovat
- Upravit
14.1.14 06:40
S tímhle názorem jsi zralá na blázinec, ne na psychologa 
Mám krásnýho kluka a bylo mi úplně jedno, jestli to bude chlapeček, nebo holčička, ale hlavně, aby bylo miminko zdravé V dnešní době je skoro zázrak mít zdravé miminko, tak se prober a přestaň se rouhat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 06:43
@Terina89 píše:
Tohle je trošku zbytečné, nemyslíš? Zakladatelka napsala co cítí, nemůže za to! Věřím, že to takhle někdo postavené má, normální to není, ale do blázince by měli zavřít spíš tebe s tvým názorem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 06:45
@lovesmile píše:
Aha, takže zakladatelka za své názory nemůže a mě mají zavřít do blázince? Tak vy dvě si podejte ruce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 06:49
Zatím bych nešla do dalšího dítěte a probrala to s psychologem. Protože tohle si žádné dítě - v tomto případě kluk nezaslouží. Na svoje pocity máš právo, někde a kvůli nečemu vznikly, ale je na tobě aby si je řešila a byla zodpovědná a než si je srovnáš tak se dostatečně chránila před otěhotněním.
Příspěvek upraven 14.01.14 v 08:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
