Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chlapečka, mám zajít k psychologovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.1.14 08:43
Ad vztahy v dospělosti…je to samozřejmě hrozně individuální, ale dcery a matky bývají v dospělosti dost rivalky, nějak spolu „soupeří“ atd…
Výjímka ovšem potvrzuje pravidlo - já měla se svou maminkou úžasný vztah, skoro ani ne jako matka a dcera, ale jako dvě nejlepší a nerozlučné kamarádky. Maminka mi nikdy nic nenakazovala, nepoučovala mě, vždy jenom „sledovala“ a když jsem jí poprosila o pomoc nebo radu, tak mi vyhověla. Byla skvělá. Jo a ještě zajímavost - nikdy nechtěla holku 
, odjakživa chtěla dva syny a se mnou jako s dcerou se dlouho nemohla smířit, byla zklamaná. Pak se mi mockrát omlouvala, jak moc mi ublížila tím svým „nechtěním“, protože jak stárla, tak jsem jí byla velkou a jedinou oporou. Brácha se na ni totálně vykašlal - pod dojmy a názory svojí manželky, která ho od nás a od rodičů úplně odstřihla…
VŠECHNO JE VE VÝCHOVĚ - brácha byl odmalička „miláček“, ten, co umí všechno nejlíp, byl neskutečně líný a „shnilý“ a vyrostl z něho pěkný sobec. Já byla „ta hodná v koutě“ a v podstatě „odstrkovaná“…A jak to osud zařídil - nakonec jsem to JÁ, kdo se postaral o maminku (už zemřela) a starám se o otce. Brácha ani náhodou.
To jenom na dokreslení, jak se to potom v dospělosti všechno otočí a z rozmazleného floutka, který měl všechno, na co si ukázal, vyroste jenom sobec, nic jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:45
@Anjes Já u prvního vyloženě cítila kluka, nevím, jak to popsat. Když mi doktor už v 15 tt řekl že vidí kluka, ani mě to nepřekvapilo 
Já jsem prý matka od kluků vyloženě, to tvrdí moje mamka.. Tak uvidíme, co bude podruhé…můj manžel je ze 3 kluků, taky bych klidně měla 3 kluky Ale já chci jen 2 děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:45
Vyhledala bych asi odbornou pomoc. Já mám dva kluky a nikdy jsem po dceři netoužila, prostě mě to nebere- čančání a tak. V okolí mám holky nemazlivé, uječené, tvrdohlavé, prostě ženské, no 
Takže když od nás z návštěvy odejde např. neteř, tak si s manželem říkám - díky Bohu za naše kluky 
Mí kluci rozhodně pozadu nejsou, spíš naopak. Rozplývám se nad syny kamarádek, když vidím holčičku, tak mě to tak nedojímá - ale určitě je to tím, že mám kluky, tak jsou mi prostě bližší 
. Manžel si syny užívá - dělají prostě ty typické „chlapské“ věci. Ale vím, že kdybychom měli jednou ještě tu holčičku, tak si ji taky užijem, budem ji mít stejně rádi jako kluky. Rozhodně bych teď do druhého dítěte nešla. Možná, že by se ten tvůj pocit ztratil, ale možná taky ne. A mít chlapeček, ke kterému bych cítila „odpor“ a starala se o něj jen z povinnosti, to by nebylo fér.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:48
mám to stejné jako vy!!
Jo a ještě dodám, že já vždycky doma říkám, že když jsem doma jediná ženská, tak si mě musejí pěkně hýčkat a rozmazlovat!!! 
A všichni 3 - manžel i oba kluci to náležitě dělají a dávají mi najevo už teď, jak si váží svojí mamky!!! Až mě to kolikrát dojímá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:48
@Lo píše:
@Anjes Já u prvního vyloženě cítila kluka, nevím, jak to popsat. Když mi doktor už v 15 tt řekl že vidí kluka, ani mě to nepřekvapilo
Mám to stejně, jak při prvním těhotenství, tak i při druhém jsem vnitřně cítila, že to jsou kluci. Kdyby mi na utz mudr řekl, že to je holka, tak mu nevěřím A i teď mám takový pocit, že kdybychom měli někdy ještě jedno dítě, bude to kluk. Tchánovci se prostě té vnučky nedočkají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:50
Claaro já ti uklidním…měla jsem stejné pocity…nikdy jsem malé kluky nemusela…příroda mně nadělila prvního kloučka…no v těhotenství jsem trochu zklamaná byla bála jsem se abych ho milovala a rozumněla mu ale příroda je mocná…miluju ho moc…i si rozumíme…je to mezi náma krásné je to mazlík navíc je mi i hodně povahově podobný…kamarádky co chtěly holky a mají kluky tak ty svý kluky taky milujou…druhou mám holku ta je ještě malá (půlroní) tak tam teprve uvidíme jak si budem rozumnět (vypadá že bude i větší číslo) samozřejmě miluji jí také:-)…musím říct že jsem ráda že mám obojí ale popravdě malý chlapečky cizí nemusím dodnes (kromě toho svého )…nemám ráda tu klučičí divokost a agresivitu, klučičí hračky a hry…nerozumím jim ale když je to tvoje dítě je to fakt něco jiného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 08:54
@Katka86 @Lo jojo kolem 16tt doktorka brejlila do uz, ze „asi holka“, ona nema u sebe velky uz. Tak jsem jen bokem zivla, ze to urco. V Gennetu uz nestydata fotka pres celou obrazovku a uplne jasna milacek.
Ale tohle klukofobka nepochopí. Já sice pochopím, že je zamilovaná do konkrétního tvora, co má doma a ten imaginární, třeba kluk, nevyvolává prostě nic..nic. A je lepší mít podruhé to, co znám. Ale odpor, to je fakt na terapii. A nezohledňuju, že Blažena má dva rizikáče a Miluna deset potratů. Je to nebezpečný pro ni i pro případné další dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:00
No nevím, za psychologem bych zašla, nepřipadá mi to úplně v normě. Nespoléhala bych na to, že ti po porodu „přecvakne“ a budeš případného chlapečka milovat stejně jako prvorozenou holčičku. Takový happy end se prostě vždycky nekoná, i když to tady může 100 žen napsat, jak si kluky taky zamilovaly, ale každý je jiný.
A nebo bych si už žádné dítě nepořizovala…
Je mi upřímně líto dětí, které nejsou tak milované, ony se matky třeba i snaží, aby tu „menší lásku“ nepocítily, ale ty děti to prostě vcyítí a poznají z náznaků chování, mají na to radary. A je to do života pořádné stigma, nebýt ten milovaný.
Já taky chtěla vždycky spíš holku, ale neměla jsem to vůbec takhle vyhrocené, měla jsme prvního kluka a je to strašně hodný, milý, neagresivní kluk, který byl jako malý zlaté usměvavé dítě, teda než přišlo období vzdoru
Já chápu, že někdo preferuje spíše holčičky, ale až takhle cítit odpor mi nepřipadá úplně v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:01
@Majinka7 tak ten nas urcite ne, ten se budil co hodinu na mliko a od 8 mesicu se umi pekne vztekat 
, ale miluji ho, hrozne moc 
Je to hrozny dlouhan, v 11 mesicich mel uz 81 cm, ted ma podle me tak 84, je to muj chlapacek navic mu krasne odstavaji ouska
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:07
Měla jsem 4 bráchy a musím říct, že to bylo super, byla s něma prča, věčně jsme běhali po lese, stavěli bunkry, hráli hokej, fotbal. Ségra mi nechyběla. Vím, že mámu to víc táhlo k bráchům, já byla spíš taťkův mazlíček (pořád jsem ), ale zase od té doby co mám děti, tak máme k sobě blíž. Prostě všechno má své i proti.
A jen tak na konec, vždycky jsem si víc rozuměla s chlapama, už od školy. Spolužačky mě nesnášela , protože jsem byla u kluků oblíbená, prostě vždycky to byla parta kluků a uprostřed já Neohrnovala jsem nos nad tučným masem byla pro každou špatnost, uměla vylézt na strom nenosila růžové šaty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:07
Zažila jsem si v těhotenství něco podobnýho. Na žádným ultrazvuku nebylo vidět pohlaví, ale já „věděla“, že budu mít holčičku. Koupila jsem jí pár růžových oblečení, s bříškem jsem mluvila jako s Adélkou a vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych měla kluka. Protože kluka jsem prostě nechtěla.
Po porodu, když mi řekli, že mám kluka, jsem byla značně zklamaná. Ale nic s tím neuděláš. Vůbec nepřichází v úvahu, že bych ho měla radši než holku, teď bych ho nevyměnila za nic na světě 
Sice pořád doufám, že druhý dítě bude konečně moje Adélka, ale když nebude, tak se přece svět taky nezboří. A když to Adélka bude, tak budu šťastná, ale přece to neznamená, že jí budu upřednostňovat před synem.
Taky jsem chtěla mít holčičku, kterou budu oblíkat do růžovýho, svou malou princeznu. Ale zjistila jsem, že na kluky je snad ještě hezčí oblečení, takže si na něm vynahrazuju to krásný oblečení na holčičku a peníze jen lítají
Myslím, že u tebe by se to taky zlomilo. Ale než abys ho neměla ráda a upřednostňovala dceru před ním, tak bys asi radši dítě mít neměla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:07
Zakladatelko, zajdi k psychologovi, určitě ti pomůže
My máme prvního kluka a prostě jsem od začátku věděla, že to bude kluk. Jinou možnost jsem si nepřipouštěla. A je to kluk. Je hyperaktivní a pěkný dareba, ale nevyměnila bych ho za nic na světě Ted čekáme druhé a je mi jedno, co to bude. Když holčička budu ráda a když kluk, syn bude mít parťáka. Bude mi stačit, pokud tohle dítko bude trochu klidnějsí než syn. Ale milovat je budu oba stejně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:08
Ahoj, zakladatelko, já čekala první a počítala s holčičkou, pohlaví jsem si nenechala říct. prostě jsem se těšila na holčičku. Jaké bylo moje zklamání, když to byl kluk. Mám ho ráda, to jo, ale prostě to je pořád ve mně, že kdyby to byla holčička, je to lepší. Teď čekáme druhé a zase jsem počítala s holčičkou. všichni, kdo moji situaci znají, mi říkali, ať si nechám říct pohlaví, že to když tak líp strávím. Vím to od 16. týdne a zklamaná jsem furt. Mám to mimino v břiše ráda, a kdyby se mu něco stalo, budu smutná. Ale vyloženě to vnímám jako příkoří, že to zase není holčička.
Já moc nemusím chlapy - kdekoliv, kdykoliv, prostě ženy mi přijdou pro běžný život lepší, praktičtější, spolehlivější, použitelnější. Představa tří chlapů v chalupě mi dělá zle a když mi někdo řekne, že se mu narodila holčička, tak to obrečím. Jako třeba teď.
Třetí mít nebudu, ani náhodou, nejsem šílená.
Připadám si podvedená a hrozně se to u nás odráží. Narušilo to naše vztahy v rodině, neudržím se, abych před synem občas nevypustila hlášky „takhle blbě to udělá jen chlap“, " no co se dá čekat od chlapa", občas něco o nespolehlivosti, nepraktičnosti, magalomanství tatínka. Blbé je, že to spousta lidí nedokáže pochopit.
Mít první holčičku, tak mi to je asi fuk/líp vnímám, že čekám kluka, i když bych asi sobecky taky chtěla druhou holčičku a bylo by mi fuk, že tatínek nemá syna.
Příspěvek upraven 28.06.15 v 21:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:08
No nevím co tě vedlo k tomu si kluky takhle zaškatulkovat. Ale já mám doma syna a je to můj miláček. Dost věcí s ním dělám jako bych dělala s holkou, kluci jsou víc mazlivý a déle. Bude mu za chvíli 7 let a furt se chodí k mamince i taťkovi pomazlit, baví ho se mnou vařit, zajímá se o kytky, ale na druhou stranu má rád samozřejmě i klučičí zábavu. Teď čekáme mimčo a vyloženě se těší na sourozence a že se o něj bude starat. Furt mě opečováná, že jsem těhotná a tohle nemám dělat atd. Musím se prý šetřit, je to takový miláček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 09:11
@claara2 Tak tohle bych v zivote nerekla to co ty pises..Pro me je hoodne dulezite aby ditko bylo zdrave. A abych pravdu rekla, ano rikalo, se ze kluci byvaji pomalejsi…Ale od doby co jsem porodila syna, neverim tomu, kazde ditko je jiny…Syn byl ve vsem rychly, stavel se me na nozky od 5 mesicu, od 6 mesicu chodil za ruku, od 7 mesicu obchazel nabytek, a od 10 mesicu chodil uplne sam!!!Do niceho jsem ho nenutila, delal to vylozene sam!!!A byl spavy miminko, nevztekal se nebrecel, zaplakal jen kdyz mel hlad.Ano ted jak je vetsi tak se vztekne, ale to kazdy dite!!I holky se vzteknou. Neni to tak ze kluci jsou takovy a holky makovy, kazdy dite je jiny!!Planujeme nekdy druhe mimi, prala bych si holku aby jsme meli parecek, ale pokud to bude kluk, tak to bude kluk no a, hlavne ze to bude zdrave miminko a spokojene…
Takze ty pokud mas takove pocity, radsi si druhe ani neporizuj!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
