Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U mě všichni v okolí chtěli holčičku, já jsem jí taky chtěla a do 33tt jsme s ní i podle dr počítali a pak mi řekl dr, že TO má varlátka. No mě málem kleplo a v čekárně jsem bulela. Chtěla jsem jí rodině tak moc dát. Přítel byl úžasněj a řikal že to nevadí, brácha to skousával trochu dýl… A já jsem pořád doufala, že se spletli. Ale po porodu se to zlomilo a holku už bych nechtěla. Můj chlapeček je to nejlepší co mám. Klidnej, šikovnej, hraje si sám, nepláče, v klidu dlabe, cape od 10 měsíců. Je to můj parťák do nepohody než, růžovoučká cukrová vata, s copánkama, s malovátkama, co všechno chce a pak kňourá… prostě je ten můj chlapeček pro mě ten nejlepší chlap. A holčičku už nechci. ![]()
@mejdylko: promin, ale ne všecky holky sou ukňouraný, růžový cukrový vaty… myslíš, že kluci nemůžou být ukňouraný?
Uff, tohle se mi vůbec nečte dobře, protože mám zdravýho, krásnýho, šikovnýho kloučka a nelíbí se mi, že chlapečky tak podceňuješ
Ale vím, že jsou to tvý pocity za který nemůžeš. A pokud pro tebe je důležitější pohlaví než zdraví dítěte, tak doporučuji druhý dítě nemít ![]()
@Evelynee píše:
@mejdylko: promin, ale ne všecky holky sou ukňouraný, růžový cukrový vaty… myslíš, že kluci nemůžou být ukňouraný?
Přesně, zrovna jsem to chtěla napsat stejně. To vypadá, jako by jsi to brala podle sebe, jsi přece taky holka.
Chvilku jsme to mela podobne, ne tak extremne, pak jsem zjistila, ze budu mit dvojcata, nejdrive podle UZ holky, pak na 99 % kluky, obrecela jsem to, zacla se s tim srovnavat, pal zacali problemy, hrozba predcasneho porodu, tak jsem se modlila, aby vydrzeli a bylo vsechno v poradku a uz mi bylo uplne fuk, co to bude a nakonec mam kluka a holku, holka byla prekvapeni a div se, miluju je oba, ale ke klukovi mam lepsi vztah, holcicka je totalni holcicka, ruzova, culicky, ale je hystericka, spatne se k ni hleda cesta.. kluk je mazlik, je hrozne hodnej, pohybove nadanej, malo mluvi, ale je proste milacek.. a mnohem vic me bavi klucici hracky, naopak ty holcici mi prijdou vsechny podobny a nezajimavy.. ja ktera si vzdycky hrala s panenkama a tesila se na holku, tak radsi vybiram auta a masinky…
No tak věc je jasná buďto to řeš s odborníkem a nebo neměj další dítě. Jako mamince dvou kluků se mi to též nečte dobře. A musím říct že povahově se rozhodně nedá rozlišovat pohlaví. Starší kluk je raubíř každým coulem zato mladší je o pozníní klidnější a poslušnější..
Nebe a dudy.. nevím
. Jsem na ně do budoucna zvědavá
. A ještě nedokážu si už představit mít holku, vychovávám dva kluky.. další dítě teda rozhodně neplánuji ale nedokážu si představit už mít holku.
Ale jako ty to necítím, jen tím že jsem zvyklá na ty chlapi ![]()
Určitě to řeš s odborníkem, tohle nejsou dobry myšlenky…a hlavně neotehotnět…chudák miminko poto
m
Chapu te, kluka jsem si neumela predstavit a ani nechtela predstavit. Pocitala jsem s holkou a pres to nejel vlak. To zklamani na velkem ultrazvuku bylo nepopsatelne.
Jedina vec, co me jakz takz drzela, ze na kluka jsem mela vybrane jmeno ![]()
Do ted zavidim kamoskam holcicky, ale toho svyho chlapecka bych nedala uz ani za nic. Neco tak umazlenyho, mileho, mamincino, ty jeho hlasky - zamilovala jsem se.
Nesnasela jsem klucici hracky, ted jedu sama do mesta a v duchu se raduji z kazdeho jerabu, co uvidim…obleceni se vybira hur nez na holku, ale daji se najit bozi kousky.
Asi bych nekam zasla si popovidat, najit tu pricinu tvych pocitu, ale uplne bych se otehotneni asi nebranila…
Já dlouho nemohla otěhotnět, pořád jsem si říkala, že je jedno, co to bude, hlavně ať mám miminko.. když jsem otěhotněla, přece jen jsem si trošku víc přála holčičku, ke konci už jsem tušila, že to bude chlapeček, ale pořád jsem doufala, že to třeba ta holčička bude… narodil se chlapeček… hned mě láska nezaplavila, ale to nebylo pohlavím, byla jsem z hormonů a po císaři mimo… a teď ho strašně miluju, je to hrozný zlatíčko, zabržděnej mi nepřipadá, sice má zatím půl roku, ale je hrozně šikovnej, co se sám učí a zvládá…
a i když si přejeme páreček, nebude mi vadit, když další bude zase chlapeček, dřív jsem si nedovedla představit, že bych mohla mít dva kluky a žádnou holčičku…
Zakladatelko, ty už vysněnou holčičku máš, podle mě, máš strach jen z neznáma a pak bys chlapečka milovala, jak to tak většinou bývá… ale pokud máš tu nechuť opravdu tak obrovskou a nedovedeš si to představit a cítíš, že potřebuješ pomoci, tak pomoc vyhledej…
Já sama nevím, jak to bude, až bude malý větší, ale zatím je to zlatíčko a nedovedu si teď představit mít holčičku, je to můj synáček a já ho miluju ![]()
No, protože si pohlaví nevybíráme, tak druhé dítě prostě neměj, ne? ![]()
Příspěvek upraven 13.04.20 v 11:56
Nemám…u dospělých lidí mi chlapi nijak nevadí, nemám s nimi problém a beru je normálně…u děcek mně asi děsí to, že by byl ten kluk „můj“…přeci jen, když to s chlapem neklape, tak se člověk prostě sbalí a jde…ale dítě člověku zůstává napořád - takže tam jaksi není úniku nebo nevím, jak bych to popsala…Mám nějak zarytou představu o tom, že kluci jsou uječení, divocí, neposlušní,…prostě něco, kde není o co stát. Resp. všechny děti, co mám v okolí, jsou holky ty „lepší, bezproblémovější“ a kluci ti, co dělají bordel a jsou tak na pár facek. Samozřejmě je mi jasné, že to tak není - taky si to racionálně odůvodnit dokážu, takže tady nejde o to, že bych nevěděla, že klidně holka může být spratek a kluk hodný…Je to pocitový problém, logiku a argumenty, jaká je realita mám
. U prvního těhu mi to bylo jedno, holka nebo kluk…začalo mi to až před několika měsíci…
Ještě teda musím napsat pro ty, které mají jen kluky, že holky nejsou vůbec upištěné, kňourající atd. máme holku i kluka, v blbostech jsou úplně stejní, lezou po stromech, skáčou do kaluží, vztekací období mají stejné, to že má někdo doma princeznu které vadí úplně všechno (znám z rodiny) je o výchově, stejně tak se dá vychovat i kluk, takže mám názor ten, že kdo nezažil oboje nemůže tak sebejistě mluvit jaké je to mít holku nebo kluka
Neboj, otěhotnět se chystám až za pár let (3-4 roky cca) a za předpokladu, že si tuhle záležitost vyřeším… Jinak je mi jasné, že může být chlapeček to pohodové dítě a holka na zabití…jak jsem již psala do jednoho příspěvku, já si to logickými argumenty dokážu odůvodnit, že tady dělám s klukama stresy zbytečně a jsem si toho vědomá. Snažím se jen odstranit ten nepříjemný pocit-věc, která je podvědomá- z chlapečků, který mám a nevím proč…
@Majinka7 Já myslím, že ani ten, kdo má oboje pohlaví, nemůže říct, jaké je to mít kluka nebo holku. Může srovnat jen mezi svými dětmi, ale nic víc. Protože každá lidská bytost je naprosto jedinečná individualita, co kus, to originál a je úplně jedno, jestli je to kluk nebo holka. Zkrátka takové to: kluci jsou takoví a holky makový, absolutně neplatí.
Díky za příspěvek
Druhé dítě bych chtěla…za pár let…ale vzhledem k tomu, že se považuju za zodpovědného člověka, bych do toho nešla v této situaci, kdy nemám vyřešenou záležitost jako je tady ta. Takže to momentálně nějak akutně řešit nemusím…chtěla jsem se z toho jen nějak vypsat, protože mně to trápí…Nedávno se mojí dobré kamarádce narodil chlapeček ke starší dcerce a já jí musela lhát, jakou mám radost, jak je krásný a tak dále…a to mně dost šve. Proto se snažím odbourat ten problém „zevnitř“, protože pak mi odpadá spousta nepříjemností…