Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chlapečka, mám zajít k psychologovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.1.14 17:46
@claara2 píše:
Díky za příspěvek. Moje dcera právě taky není ukňouraná - spadne, zvedne se a jde dál, růžová taky není, nosíme nejvíc asi tmavě modrou. To je naopak syn mé blízké kamarádky, který je otřesný mamánek, háže sebou o zem, když není po jeho, když se někde bouchne, tak vříská jakoby ho na nože brali a utíká hned za maminkou… Krom toho tak polovinu dne prořve, v noci hůř spává, do všeho mlátí a tříská a já jsem z něj na mrtvici… Další kluk od známé zase vříská hned, jakmile ho někdo nemá v náručí a nechová…a v půl roce se ani sám nepřetáčí na břicho. Je jasné, že je každé dítě jiné a to, co píšu o klukovi, může být taková holka, a naopak. Jde spíš o to, že právě takovýmahle exemplářema se prohlubuje moje nechuť k chlapečkům…taky kdo by chtěl uječeného malého hajzlíka…to asi dobrovolně nikdo…
A co když se Ti přesně taková narodí pak ta druhá oslavovaná holka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:57
@Gerberka píše:
@Majinka7 = souhlasím!!Kamarádka má 2 holky a co ta s nimi všechno podniká, to úplně zírám - chodí se potápět, pěstují vysokohorskou turistiku, lyžují samozřejmě, holky taky věčně někde lezou po stromech atd…- jak píšeš. JE TO O VÝCHOVĚ. Někdo sedí doma na prdeli, řeší - s prominutím - krávoviny jako „outfity“, voňavky, laky na nehty a sponky a někdo na to halt není a podniká s dětmi (je jedno, jestli kluci nebo holky) všechno možné…
Napíšu z vlastní zkušenosti - my jsme oba s bráchou byli vychovávání a vedeni k turistice, k výletům, prostě „něco vidět a zažít“. Ve mně to zůstalo, já jsem taková pořád a předávám to zase mým klukům. Bráchu tohle totálně minulo účinkem - veškerá snaha rodičů v našem dětství. To je prostě stejný lenoch a pohodlný sobec válející se nejraději doma na kanapi - jako kdyby nikdy v dětství nešel ani na jeden výlet!!
Jo a zakladatelko - ono to možná taky závisí na tom, jakou kdo má zkušenost s tím druhým pohlavím - já si na „chlapy“ okolo sebe nemůžu stěžovat - jsem typ, že se s chlapem daleko líp domluvím než s nějakou závistivou a pomlouvačnou ženskou. Mnoho let jsem seděla v kanceláři se 2 kolegy a bylo to úplně super - uměli udělat legraci, odlehčit situaci, bylí féroví a ochotni pomoct a neřešili malichernosti jako ženské. Jeden kolega mi zůstal, s ním sedím pořád už přes 10 let a náš vztah je pracovňo-kamarádský a to víme o sobě navzájem v podstatě všechno- díky za něho!!! Ten druhý už sedí jinde, tak se nevídáme tak často… Ale já mám prostě zkušenost - i třeba ze sousedských vztahů, že S CHLAPEM SE PROSTĚ DOMLUVÍM LÍP
A basta
Tak to souhlasím, s chlapem se taky domluvím líp než s babou - ze stejných důvodů jak uvádíš…Potíž je v tom, že můj muž nemá ony charakteristické chlapské vlastnosti (vizuálně není nijak zženštilý nebo něco, je to dvoumetrový a metrákový chlap se strništěm 
Myslím, ale že minimálně částečně ta jeho hysterická, slepičí povaha (co má mít ženská, ne chlap…není takový vždy, ale občas ano) mi ho jako chlapa hrozně znechucují, odpuzují nebo tak něco…a tím, jaký vidím, že je, se to podle mně určitě nějak promítá do mého pohledu na chlapy-děti… Tak jestli mám vyměnit manžela… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:02
@gabi.design píše:
Zakladatelko, nepřemýšlela jsi (i do budoucna) třeba o kinezce? Ta by mohla najít příčinu, proč ty chlapy nemusíš, někde to totiž začít muselo a něco muselo být spouštěč. A hlavně by ti mohla pomoci.
Co tím myslíš?…jako nějakou hypnózu? Pokud bych věděla, že to má nějaké uspokojivé procento úspěšnosti, a že bych se mohla dohrabat k jádru problému, který neumím pojmenovat a netuším, v čem tkví, pak nejsem proti…šla bych. Jak jsem psala prve, tyto mé stavy nejsou vůbec příjemné (jako mít bezdůvodně k něčemu nepříjemné pocity, přičemž víš, že to není správné a mrzí tě to, jsi na sebe naštvaná, a neumíš s tím nic udělat)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:05
Mám chlapečka, v batolecím věku byl roztomilý blonďatý andílek a dost často, jsem slýchávala: to je roztomilá holčička, jak byl něžný a drobný. Byl tak kouzelný, že mi také všechny věci pro chlapečky přišly úžasné, měla jsem pocit, že rozumím jenom chlapečkům, jsou prý jednodušší v tom kladném slova smyslu a přímočařejší, zajímají se o pohybové hračky. Díky synovi mi chlapy nepřijdou, tak vzdálení, jako by byli z marsu. Dala bych tomu čas, vidíte se ve své v holčičce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:09
Přijde mi moc smutné když někdo radši holčičky…za syna bych položila život, miluju ho moc a vubec mi nevadí že nemá volánky,..jeto krásnej andílek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:16
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem máma 3 kluků, od mala jsem si přála holky(nejlépe 2).Měla jsem podobné pocity jako máš ty-myslím, že to souvisí s tím jaký máme kdo vztah k otci-nikdy jsem ho neměla ráda. Nikdy si mě nevážil-byla jsem jen dcera-on toužil po synovi.Je to alkoholik, takže si říkám, dobře že neměl syna, možná by se potatil. Nadruhou stranu bych to měla jednodušší, nevyrýval by si na mě zlost, protože by byl spokojený.(snad)Před porodem jsem si říkala, ach jo, kluci.Byli a jsou hyperaktivní, kašlou na učení, odmlouvají, ale NIKDY bych je nevyměnila. Ono až začnou děti růst, začneš je mít ráda, neboj. Třet syn byl doslova vymodlený-chtěla jsem třetí dítě, manžel nééé. Dnes ho zbožńuje víc než já, Prý kdybychom byli na tom dobře finančně bylo i víc dětí-řek manžel…Na návštěvu psychologa bych to viděla až by tyto pocity převládaly dlouhou dobu po narození syna-to by byl asi problém…
Díky za příspěvek! Určitě s tebou souhlasím. Já mám se svým otcem dobrý vztah od svých 15ti let, do té doby neprojevil zájem…ne proto, že by chtěl syna a já byla holka, ale v tu dobu ho zajímala spousta věcí, včetně ženských, takže odejít od těhotné manželky a zbavit se závazků bylo asi tehdy pohodlnější. Za sovu „kariéru“ je tedy 3× rozvedený a s každou bývalou manželkou má 1 dítě (z čehož jedno jsem tedy já). Musím ale říct, že o něm moje matka nikdy nemluvila zle, vždy říkávala, že od nás tatínek odešel, ale nikdy neřekla, že to byl nějaký hajzl (s prominutím) či podobné výroky. Je ale možné, že mně to poznamenalo v tom smyslu, že chlapi jsou příčinou problémů - kvůli chlapovi nejsme rodina „jak má být“, chlapi jsou ti, co se bijou, co jsou agresivní, co znásilňují, zastřelují, v zaměstnání jsou platově zvýhodňováni atd. Popravdě pozitiva u chlapů hledám dost těžko. Ano, jsou fyzicky zdatnější…a co dál? Vydělávají peníze? Žena taky. Zaopatří rodinu? Žena taky (z praxe konkrétně moje matka, co žila se dvěma dětmi sama)..Co dalšího? Nepíšu to proto, abych chlapy hanila, ale upřímně mně zajímá, jaká pozitiva na chlapech (v něž malí kluci vyrostou) vidí ostatní…? Bavíme se samozřejmě v obecné rovině…znám samozřejmě muže, kteří v rodině hezky fungují, jsou spolehliví, úspěšní, nejsou líní, sobečtí a uhádaní… Takže určitě netvrdím, že jsou všichni takoví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:22
@elkos píše:
Díky za příspěvek, cítím se o dost líp… Možná to opravdu jen dramatizuju, a nechuť ke klukovi je převlečeným strachem… Budu to ale řešit s nějakým tím psychologem, protože chci pochopit, proč u mně takové stavy úzkosti z chlapečků vznikají a chci vědět, že je to problém, který buďto sám odezní, nebo ho budu schopná nějak vyřešit za pomoci odborníků. Riskovat, že toho kluka jednou opravd budu mít a budu nešťastná já i on, to v žádném případě… Ale pokud dělám z komára velblouda, tak by to bylo dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:25
@Malike píše:
@claara2 tak at ti to vyjde, byla by škoda se připravit o možnost mít kluka..mám syna, ano po zadu je..ale jeto jedno..to mužou i holčičky.
Děkuji…a souhlasím s tebou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:32
@gabi.design píše:
Jak jsem už psala výš, mám dva kluky, sourozenci, stejné geny a oba jsou naprosto odlišní. Ať už vzhledem - první syn je celý táta, druhý je celý po mně, podobní si nejsou absolutně v ničem, tak i povahou. První kluk první tři měsíce prořval, o tom druhém jsem první měsíc vůbec nevěděla a doslova celý ho prospal. Prvního moc bolení a prdíky netrápily, druhý trpěl na koliky celé první čtyři měsíce. Oba kluci se na břicho začali přetáčet ve 3 měsících… prvorozený péroval na kolínkách v 9 měsících, druhorozený v 5 měsících… Prvorozený byl pohodář, lenoch, moc jsem o něm nevěděla, druhorozený je vrtule, stále dobře naladěný, věčně v pohybu, nevydrží chvíli v klidu. Takže tak. Zkrátka oba kluci a oba jsou naprosto odlišní.
Já tyhle argumenty beru a souhlasím s tím, že je každé dítě jiné, ať už je to holka nebo kluk. Já se jen potřebuju dohrabat k tomu, proč to mám takto rozdělené na pohlaví, proč mám holky ráda a kluky nemusím. Ten problém nebude v dětech jako takových…Řekla bych, že to pramení spíš z mého dětství a před pár měsíci byla ta poslední kapka a spouštěč pravděpodobně manžel. Ono to vypadá, že problémem je můj vztah k dětem, ale jsem přesvědčená, že je to důsledek úplně jiného problému co mám - a ten způsobil tenhle blok… Evidentně se nevyhnu návštěve psychologa, který to snad rozkóduje a zjistí, kde je jádro pudla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:33
Pokud plánuješ duhé dítě (jakože to vypadá že nemáte s manželem příliš ideální stav) tak k psychologovi zajdu, je docela dost možné že by stačilo pá sezení a pomohl by ti může to být jen malý blok který se dá odstranit. Já mám chlapečka takže u mě nehrozí averze druhé bych chtěla taky kluka, ale manžel chce holku no holt si počkáme až se k tomu ozkývem co to bude
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:34
@renatkau píše:
Mám chlapečka, v batolecím věku byl roztomilý blonďatý andílek a dost často, jsem slýchávala: to je roztomilá holčička, jak byl něžný a drobný. Byl tak kouzelný, že mi také všechny věci pro chlapečky přišly úžasné, měla jsem pocit, že rozumím jenom chlapečkům, jsou prý jednodušší v tom kladném slova smyslu a přímočařejší, zajímají se o pohybové hračky. Díky synovi mi chlapy nepřijdou, tak vzdálení, jako by byli z marsu. Dala bych tomu čas, vidíte se ve své v holčičce.
Díky za názor…Je to možné, že to takto mám…Vyřešit to budu muset, nechci se připravit o druhé mimi, které bych si za pár let moc přála…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:36
@Malike píše:
Přijde mi moc smutné když někdo radši holčičky…za syna bych položila život, miluju ho moc a vubec mi nevadí že nemá volánky,..jeto krásnej andílek.
Mně to přijde taky smutné, a proto to nenechávám být, jsem připravená to řešit a řešit to taky budu, jelikož mi mé stavy nepřijdou normální/standardní. To, že preferuju holčičky není něco, co bych si úmyslně vsugerovala a chtěla to tak, ale je to o pocitech a podvědomí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:42
@claara2 jestli se k té psycholožce dostaneš (vidíš, ani toho psychologa chlapa bych já nehledala), budu ráda, když dáš vědět, co jsi o sobě zjistila. Já mám třeba tátu fajného, takže u mě to z dětství nepramení a zase nic hrozného si neuvědomuju, že by mi nějaký chlap provedl. A přesto ty chlapy tak nějak nemusím.
Příspěvek upraven 28.06.15 v 21:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 18:55
@danyk píše:
@claara2 jestli se k té psycholožce dostaneš (vidíš, ani toho psychologa chlapa bych já nehledala), budu ráda, když dáš vědět, co jsi o sobě zjistila. Já mám třeba tátu fajného, takže u mě to z dětství nepramení a zase nic hrozného si neuvědomuju, že by mi nějaký chlap provedl. A přesto ty chlapy tak nějak nemusím.
No vidíš, to já zase radši psychology, přijdou mi, že mi víc rozumí (byla jsem u chlapa asi v 16, kdy jsem byla protivná…a nedávno v manželské poradně zase u borca)…v obou případech mi to sedělo nějak víc, chlap (až na výjimky jako můj muž )řekne, co si myslí, bez okecávání a omáčky, je konstruktivní a stručný…U psycholožky mám jistou obavu, jestli by mně nezahlcovala „hovadinama okolo“, jak jsou baby zvyklý zpravidla vše okecávat Možná jsem zas nějak předpojatá Koncem měsíce se chystám do ČR na návštěvu k rodině a na zkoušky ve škole, tak se zkusím už teď nějak někam objednat, abych si tam pak mohla jít ulevit…Tady se mi to horko těžko vysvětlovat v němčině nechce…navíc, když je tam třeba uvést spousta drobných rozdílů a němčina na to pomalu nemá slovní zásobu Určitě se ozvu, co jsem zjistila… třeba budeme překvapený, odkud se to všechno bere…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
