Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chlapečka, mám zajít k psychologovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.1.14 11:51
Je teda fakt, že když sem jako holka řemýšlela, jestli bych chtěla raději holku, nebo kluka, tak sem chtěla spíš kluka, protože já jsem byla poměrně rychle vyspělá, menstruovat sem začala v necelých 10 letech (chodila sem do 5. třídy, tehdy byl ještě u nás ve vsi 1. a 2. stupeň na 2 školách) a na 1. stupni byly koše na záchodech jen na zamčených záchodech učitelek, tak jsem prostě a jednoduše nechtěla, aby moje holčička musela dospět tak brzo, jako já… ted, když sem o něco starší, tak už sem svůj postoj pozměnila, a už to tak neberu… takže pokud budeme mít holčičku, budu stejně ráda, jako když budeme mít chlapečka… jen budu doufat, že holčička si dá s první menstruací trochu víc na čas…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 11:55
@boball píše:
Tohle jí nepodsouvej. Já znám velmi dobře paní, co svoje dvě dcery vyloženě rozmazluje a ke klukovi se chovala a chová hrozně. Celej život, dnes už jsou všichni dospělí. Já taky ke klukům mám vlažnější vztah než k holkám, ale ten můj je samozřejmě dobrej dostale každému se to nepovede v sobě potlačit. Kdybych to nezažila na vlastní oči, neuvěřím. Zakladatelka spíš vypadá na to, že se to v ní taky zlomí a kdyby měla chlapečka, tak to bude mít jako já, ale člověk nikdy NEVÍ
napsala jsem svůj názor. Je tedy pravda, že nevím co to je nepřijmout své dítě kvůli pohlaví. Pokud bych takový blok měla, byla by to pro mě výzva přijít na to kde je „zakopanej pes“. Jinak já mám chlapečka, postiženého, ale miluju ho moc. A neměnila bych, nelituji ničeho… neměnila bych ani jediný den v mém životě. Každopádně zakladatelce přeji, aby to zvládla 
klidně si došla popovídat s psychologem 
a uvolnila tak to co jí trápí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 12:04
@Jeny píše:
napsala jsem svůj názor. Je tedy pravda, že nevím co to je nepřijmout své dítě kvůli pohlaví. Pokud bych takový blok měla, byla by to pro mě výzva přijít na to kde je „zakopanej pes“. Jinak já mám chlapečka, postiženého, ale miluju ho moc. A neměnila bych, nelituji ničeho… neměnila bych ani jediný den v mém životě. Každopádně zakladatelce přeji, aby to zvládla
Já vím, nemyslela jsem to špatně, ale protože sama k těm klukům příliš netíhnu a ano, je to ovlivněno, špatnými zkušenostmi z dospělými chlapy, bud v dětství, v pubertě nebo i později, jak už tady někdo psal, proto jsem tak reagovala. protože ty si to neumíš představit, myslíš si, že láska k dítěti musí automaticky naskočit, at je to kluk nebo holka, a není to pravda. Kdybych tady vypsala, co dotyčná se svým synem vyváděla polovina lidí by si myslela že si vymýšlím. Proto takové, kdyby se ti narodil, budeš ho milovat není na místě. Snad jsem to napsala dobře, nejsem moc spisovatel, nechtěla bych tě urazit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 13:32
..jako matka dvou synů, mimochodem moc šikovných tohle ani číst nemůžu mám chuť se na tebe zlobit, ale nebudu, jen chci napsat, že raději to druhé dítě neměj..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 14:27
řeknu ti něco ze své zkušenosti, me první dítě je chlapec…také mi bylo jedno co čekám, ale jak jsem si zvykla na to že kupuji auta, lega a kšiltovky a bavíme se o dinosaurech a Gormitech…pointa…cekam druhé a do 5. měsíce me sestra přesvedcovala, dle babských rad a přítel by si to velice přál, že čekáme děvče…no nejenom že se nám nedařilo 4 roky otěhotnět - předchozí otec dítěte je jina osoba ne ten soucastný, takže jsem byla v soku a nepřipravená - zas tak velice moc jsem si to neprala, nejsme s přítelem zodpovední ani zajistení, ale vlivem některých vlastností jsem nepředpokládala, že bychom vůbec mohla otěhotnět, ale když mi do toho vseho bylo ještě vnucovano, ze cekam holku, priznam se ja zvykla na chlapce, také jsem devce nechtěla a to mam deti rada, sourozenci i ostatní rodice o mne rikaji, ze mam dar decka vždycky zaujmout, ale představa panenek, ruzovych saticek a ubrecených culicku jak si pral muj pritel me nevim proc nelakala…myslim si ze je to zpusobene proste tim, ze tvůj první potomek byl jiného pohlavi a ty nejsi zvykla mít kluka stejne tak jako ja holku.Ale jsem si jista, ze je to takova blbost, která proste po narození prejde, jsem si jista, ze me by po narozeni také holka nakonec ani nevadila, jen bych musela zmenit hracky a oblecení…nakonec stejne cekam chlapce…tak se toho neboj je to podle me logicka reakce nejsi zadna mrcha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 16:47
@Poison Ivy píše:
Je videt, ze nad tim hodne premyslis a trapi te to. Otazka je-chces vubec po narocnem roce vubec druhe dite? Nereflektujes treba do nechuti k chlapeckovi nechut mit aktualne druhe dite s manzelem? Psychika je potvora, dokaze pretavit jeden problem do jineho zastupneho problemu. Psychologa bych nezatracovala, muze lecos rozklicovat.Pro moralistky - treba si z toho krupnete do textilu. Zakladatelciny pocity nejak vznikly, vypsala se z nich a nema nejmensi interest na tom, ze Bozce se to nelibi, Mana nemuze deset let otehotnet a Blazena mela dve tezka rizikova tehotenstvi.
Btw spousta zen zjisti az po porodu, ze nejsou materske typy vubec a dite mit nemely. Za usvitu zastrelit a upalit najednou.
Díky za trefný příspěvek. Naťukla jsi to správným směrem. Otěhotnět v dohledné době rozhodně neplánuju - jak jsi se zmínila o mém muži, tak je to pravda, poté, co se nám to otřáslo v základech, si ním nejsem jistá. Je to hodný člověk, ale jeho povahové rysy ženské - taková ta uhádanost, sebelítost, potřeba problémy neřešit, nýbrž hrabat se v nich,… to nám občas ve vztahu dost zavařilo. Přiznávám se, že jsem z manželství neodešla proto, že jsem bez práce (v zahraničí, kde žiju, je mateřská jen 6 měs., proto nepíšu, že jsem „na mateřské“) a manžel tak poskytuje příjem do rodiny. Obávám se ale, že kdybych byla soběstačná a stála s dcerou na vlastních nohách, už bych bývala odešla. Je to asi drsné, ale je to tak. Momentálně je u nás klidná voda, žádné dusno a hádky, tak jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží, a zda se spolu naučíme žít (bude to 4 roky, co jsme spolu)…stále ale nevím, jestli se to nějak „poddá“…odpouštět jsem se vcelku naučila, ale nezapomínám. Tohle je určitě jeden z faktorů, proč mám proti klukům averzi (ještě jsem nepřišla na to, proč mi dospělí nevadí a dítě tolik odmítám). Další věc je určitě to, že jsem vyrůstala se svou sestrou, matkou a babičkou, tzn. klasický model rodiny neznám. Kromě toho mi to přineslo životní zkušenost, že chlapa v podstatě nepotřebuju (domácí i kutilské práce si dělám sama - manžel je levej, a na vše si tu jsou zvyklí volat servis)sama nejsem - krom manžela mám dceru, psa a rodinu a v podstatě se dokážu zaopatřit sama. Takže o druhém dítěti právě s manželem zatím neuvažuju. Určitě jsou tyhle věci ale střípky onoho problému, co mám… Díky za příspěvek ještě jednou!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:02
@Katka86 píše:
Měla jsem 4 bráchy a musím říct, že to bylo super, byla s něma prča, věčně jsme běhali po lese, stavěli bunkry, hráli hokej, fotbal. Ségra mi nechyběla. Vím, že mámu to víc táhlo k bráchům, já byla spíš taťkův mazlíček (pořád jsem
A jen tak na konec, vždycky jsem si víc rozuměla s chlapama, už od školy. Spolužačky mě nesnášela, protože jsem byla u kluků oblíbená, prostě vždycky to byla parta kluků a uprostřed já
Tak to jsem měla hodně podobné dětství - to jsem teda vyrůstala se starší sestrou. Nikdy jsem nebyla ukňouraná pipka v růžových šatičkách, spíš jsem byla divoká…a takový technický typ - vše, co šlo, jsem rozmontovala, abych zjistila, jak to funguje, a pak zase zada dohromady, takže když se mně mamka potřebovala na pár hodin zbavit, tak mi dala sadu šroubováčků a starý budík a já se v něm spokojeně hrabala. Dle manželského psychologa, u kterého jsme byli, mám prý spíš mužské vlastnosti - jsem realista, přímý člověk (na co nějaké tanečky okolo, když to můžu říct stručně a jasně), problémy řeším konstruktivně a ideálně sama, nepotřebuju s někým kvokat jak slepice od rána do večera, mám ráda svůj klid a ráda si zajdu s partou chlapů na pivo. Z ženských stránek pak ráda nakupuju, péče o dcerku mně baví a naplňuje a podobné. Manžel je prý zase jak ženská, rád se hádá, nimrá se v hovadinách, co nikam nevedou, potřebuje řešit a diskutovat ideálně několik hodin, až mám pocit, že mi vyžvaní díru do hlavy, nosí domů kytky a ze sýru mi na večeři vykrajuje srdíčka. Něco z toho je fajn, něco je neskutečně otravné…a možná mi tou svou otravnou stránkou znechutil ostatní mužský…nebo já nevím…asi jsem si podvědomě představila, že by byl kluk po něm (vím, že kluci jsou spíš po matkách a dcery po otcích, ale tak nějak se mi to vyobrazilo)…a kdybych měla mít kopii manžela na krku, tak z toho dostávám osypky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:04
@cher píše:
Nedočetla jsem to, nejde to, prosím tě, pořiď si jako 2. přírustek psa, teda raději fenu
Díky za doporučení, psa už mám - a světe div se, fena to není…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:10
@webparazit píše:
@claara2 necetla jsem diskuzi, ALE ja mela trosku podobny pocity, i kdyz ne az tak moc. chtela jsem proste druhou holcicku, mela jsem spoustu obleceni po prvni, od malicka mela na sibe saticky, sukynky, paradila jsem ji, byla jsem pysna ji nekde ukazat. o klukach jsem slysela, ze jsou po zadu, trapi je prdiky a videla jsem, ze obleceni nic moc.prislo druhe tehotenstvi utz na poznani pohlavi, prosiiim, at je to holka, bum, kluk. nezacala jsem citit zadnou nenavist, jen malicke zklamani. v prubehu nekolika tydnu jsem se pres to dostala, hlavne jsem videla, jak je partner nadseny a dcerka bude mit brachu.
malej se narodil a ja poznala, ze to specialni pouto syn-matka existuje, proste je to neco zvlastniho. dceru miluji, ale se synem je tam neco jeste neco jinaciho.
syn prdikama netrpel, pozadu neni, je to hrozny mazel a rad dava pusinky. obleceni, me se osvedcil next ale hlavne h&m, tak maji na kluky fakt pekne veci
Díky za příspěvek, tak nějak se s tvým příspěvkem ztotožňuju, co se tvého prvotního pocitů z kluků týče. Mně kdyby řekli, že čekám kluka, tak bych se v současné chvíli asi zhroutila, nejen že bych byla zklamaná…No, budu to řešit s psychologem, jelikož nechci spoléhat na to, že jednou opět otěhotním, „nedejbože“ to bude kluk, já se s tím nesmířím a co pak…starat se o dítě z povinnosti nejde a já i děcko z toho budeme vyřízení…Bylo by fajn, kdyby mi to v hlavě zase přecvaklo zpět na režim „holka nebo kluk, je to jedno“ tak, jak jsem to měla dřív…potřebuju ale aby mi to přecvaklo ještě než budu někdy těhotná…ale riskovat pak hop nebo trop, to opravdu radši zůstanu jen při dceři…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:22
@Gerberka píše:
Jo a oba moji kluci nejsou uřvaní, jsou poslušní, nejsou v ničem pozadu - každému přece jde něco líp a něco hůř, ne? Jak jsi přišla na názor „být pozadu“?? Tvoje dcera je robot, který všechno umí??A co ty víš, co z té tvojí načančané blondýnečky jednou vyroste?? Co když se bude tahat s kdekým, otěhotní v 15ti, vykašle se na tebe jako na „hodnou maminku“, bude na drogách atd. atd…
TVOJE NÁZORY TEDY OPRAVDU DOKÁŽOU ZVEDNOUT ZE ŽIDLE!!
Chlapečci v okolí a co znám jsou výrazně agresivnější, divocí, neposlušní, někde se bouchnou a už vřeští jak paviáni a utíkají za matkou, venku škubají křoví a mlátí balónem o zídku, že mi dceru několikrát vzbudili, až jsem na ně šla naběhnout. Moje dcera žádný robot není, a kluci, které známe proti ní pozadu jsou ve všem (mluvení, plíny, dudlíky, celková vyzrálost)- proto jsem to napsala. To, co z mojí blondýnečky vyroste(mimochodem načančaná nechodí - růžových věcí, co má bych napočítala na prstech jedné ruky a stejně tak nenosí žádné kanýrky, stupidní Hello kitty, Barbie ani nic podobného), to samozřejmě nevím. Vím však, že vyrůstá a bude vyrůstat milovaná a jako rodiče jí dáme co možná nejlepší základ do života, jak s tím vším naloží jednou ona sama, to už není v mé kompetenci.
Jinak puberťáků, kteří v patnáci obskočili kde co a nějaká jejich buchta je těhotná, taky není málo - takže těhotná patnáctiletá dcera nebo promiskuitní patnáctiletý syn, mentálně odpovídající tak na 13 let, čekající někde s někým potomka, to asi vyjde na stejno. S drogama bych dokonce řekla, že mají víc problémy borci než ženský…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:23
@claara2 tak at ti to vyjde, byla by škoda se připravit o možnost mít kluka..mám syna, ano po zadu je..ale jeto jedno..to mužou i holčičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:34
@danyk píše:
Ahoj, zakladatelko, já čekala první a počítala s holčičkou, pohlaví jsem si nenechala říct. prostě jsem se těšila na holčičku. Jaké bylo moje zklamání, když to byl kluk. Mám ho ráda, to jo, ale prostě to je pořád ve mně, že kdyby to byla holčička, je to lepší. Teď čekáme druhé a zase jsem počítala s holčičkou. všichni, kdo moji situaci znají, mi říkali, ať si nechám říct pohlaví, že to když tak líp strávím. Vím to od 16. týdne a zklamaná jsem furt. Mám to mimino v břiše ráda, a kdyby se mu něco stalo, budu smutná. Ale vyloženě to vnímám jako příkoří, že to zase není holčička.
Já moc nemusím chlapy - kdekoliv, kdykoliv, prostě ženy mi přijdou pro běžný život lepší, praktičtější, spolehlivější, použitelnější. Představa tří chlapů v chalupě mi dělá zle a když mi někdo řekne, že se mu narodila holčička, tak to obrečím. Jako třeba teď.
Třetí mít nebudu, ani náhodou, nejsem šílená.
Připadám si podvedená a hrozně se to u nás odráží. Narušilo to naše vztahy v rodině, neudržím se, abych před synem občas nevypustila hlášky „takhle blbě to udělá jen chlap“, " no co se dá čekat od chlapa„, občas něco o nespolehlivosti, nepraktičnosti, magalomanství tatínka. Blbé je, že to spousta lidí nedokáže pochopit.
Mít první holčičku, tak mi to je asi fuk/líp vnímám, že čekám kluka, i když bych asi sobecky taky chtěla druhou holčičku a bylo by mi fuk, že tatínek nemá syna.Díky za odpověď…S většinovou částí tvého příspěvku se můžu ztotožnit…Sice jsi proti mně ten "slabší odvar“, kdy ty jsi tak nějak akceptovala druhého syna a já chlapce v zásadě odmítám a mít bych nechtěla…ale základ máme a názory máme dost podobné… Já jsem kluka měla mít naopak jako první dítě, protože tehdy mi to bylo ukradené, jaké pohlaví to bude…ale od doby, pár měsíců zpět, kdy se mi tyto stavy něčím spustily, bych nic jiného nechtěla, kluci mi přijdou celkově „nepraktičtí“ ve spoustě ohledech…nemůžu si pomoct, je to prostě blbý pocit, co z kluků mám…
Děkuji za příspěvek, trefila jsi se do puntíku přesně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:45
@mejdylko píše:
U mě všichni v okolí chtěli holčičku, já jsem jí taky chtěla a do 33tt jsme s ní i podle dr počítali a pak mi řekl dr, že TO má varlátka. No mě málem kleplo a v čekárně jsem bulela. Chtěla jsem jí rodině tak moc dát. Přítel byl úžasněj a řikal že to nevadí, brácha to skousával trochu dýl… A já jsem pořád doufala, že se spletli. Ale po porodu se to zlomilo a holku už bych nechtěla. Můj chlapeček je to nejlepší co mám. Klidnej, šikovnej, hraje si sám, nepláče, v klidu dlabe, cape od 10 měsíců. Je to můj parťák do nepohody než, růžovoučká cukrová vata, s copánkama, s malovátkama, co všechno chce a pak kňourá… prostě je ten můj chlapeček pro mě ten nejlepší chlap. A holčičku už nechci.
Díky za příspěvek. Moje dcera právě taky není ukňouraná - spadne, zvedne se a jde dál, růžová taky není, nosíme nejvíc asi tmavě modrou. To je naopak syn mé blízké kamarádky, který je otřesný mamánek, háže sebou o zem, když není po jeho, když se někde bouchne, tak vříská jakoby ho na nože brali a utíká hned za maminkou… Krom toho tak polovinu dne prořve, v noci hůř spává, do všeho mlátí a tříská a já jsem z něj na mrtvici… Další kluk od známé zase vříská hned, jakmile ho někdo nemá v náručí a nechová…a v půl roce se ani sám nepřetáčí na břicho. Je jasné, že je každé dítě jiné a to, co píšu o klukovi, může být taková holka, a naopak. Jde spíš o to, že právě takovýmahle exemplářema se prohlubuje moje nechuť k chlapečkům…taky kdo by chtěl uječeného malého hajzlíka…to asi dobrovolně nikdo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.14 17:46
@claara2 Kluci jsou fajn Jsou to mamanci A jsou roztomili 
Navic dceru uz mas tak by ti dcera nechybela
Příspěvek upraven 14.01.14 v 17:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
