Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chlapečka, mám zajít k psychologovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.1.14 17:38
Holky, ještě jednou díky za smysluplné příspěvky, ty urážlivé sice zamrzely, ale s tím jsem sem šla, že se tu určitě najde někdo, kdo mi bude dávat za vinu něco, co člověk prostě cítí a ovlivnit to nemůže (vykládejte někomu s arachnofobií, že jsou pavouci hrozně fajn…nebo vynadejte Jaruně, jak je možné, že nemá ráda fialovou barvu…) Já vám, matkám kluků naprosto upřímně věřím, že jsou Vaše děti super a že je milujete - tak, jako já miluju svou dcerku, takže prostě bezmezně a bezvýhradně (a o tom mateřská láska je)…ztotožněním se s Vašim názorem mi ale brání moje negativní pocity, které tam prostě jsou, i když si situaci dovedu racionálně vysvětlit. To, že už zacházejí moje pocity za hranice „normálu“ jsem si ale sama jako poměrně soudný člověk všimla, a začala to řešit, jelikož mi to začalo celkem komplikovat život. Pro začátek jsem napsala na psychologickou poradnu a zeptala se, odkud to začít řešit. Odpověď byla taková, že si jasně uvědomuju že „cítím něco nepatřičného“, ale že se mi nedaří sladit racionalitu s pocity. Dost pravděpodobně to u mně vzniklo tím, že jsem vyrůstala bez otce, pouze mezi ženami…a tak mám v sobě zakořeněný jistý pocit o mužské zbytečnosti a méněcennosti - mít syna by pro mě tedy v tuto chvíli bylo jako obrovská zrada a zklamání, protože mám v sobě někde usazené, že „holky jsou ty lepší“ (jako samé ženské v rodině nám chlap nechyběl a poradily jsme si bez něj), takže mi byla doporučena psychoterapie, která problém rozklíčuje v plnném rozsahu a budeme jednotlivé zablokované elementy odbourávat… Tak mi držte palce, jdu do toho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.14 17:52
@claara2 doporučili ti i konkrétní druh psychoterapie? Mě to docela zajímá. pro mě jsi statečná, že jsi to dokázala pojmenovat a chceš/dokážeš s tím i něco dělat.
Takové ty hlášky, že máš jít k psychiatrovi, že nejsi normální apod… na to kašli. Horší by bylo, kdyby ses chovala k potencionálnímu chlapečkovi nepěkně a obhajovala, že je to normální. Takhle prostě víš, že je něco špatně.
Jen by mě zajímalo, kde se to vzalo ve mně, když tatínka mám super 
.
Drž se a ať se Ti podaří vše zvládnout a případné miminko jakéhokoliv pohlaví Ti dělá jen radost.
Příspěvek upraven 28.06.15 v 21:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elessar
18.1.14 17:28
@claara2 píše:
Holky, mám problém. Jsem maminkou dvouleté holčičky a jsem moc šťastná, pro malou bych udělala cokoliv, je to moje princeznaPorodem se ale ve mně něco hnulo. U prvního dítěte mi bylo absolutně fuk, zda to bude holka nebo kluk, však jak praví ono klišé „hlavně ať je to zdravé“. Jednou bych chtěla ještě druhé dítě, ale přistihla jsem se, že mám vyloženě odpor ke klukovi. Při představě, že bych měla mít chlapečka dostávám pocit, jako kdyby jste alergikovi nutili kočku. Nechápu, proč mám takové pocity, nědělám si to vědomě, je to nějak ve mně a nemůžu to ovlivnit. Není to tak, že bych dokázala něčímu klukovi ublížit, to vůbec ne, ale na to jak se rozplývám nad holčičkama a přijdou mi roztomilé, se mnou kluk ani nehne, naopak mám nějaké puzení „nebrat to do ruky a nevšímat si toho“. Dospěla jsem do stádia, že než mít jednou syna, tak nebudu mít radši žádné další dítě…kluka bych nepřekousla a nemohla ho milovat. Svěřila jsem se sestře, a ta tvrdí, že je to nějaké dočasné pomíchání pocitů, a že kdybych byla těhotná a čekala kluka, tak že zapracují hormony a vše by bylo ok. Já si to ale nemyslím, u dcerky jsem v těhu nijak poblázněná nebyla. Kdybych věděla, že mám v břichu chlapečka, tak mám z toho naprosto odpudivý pocit, že mi tam něco parazituje a měla bych nutkání to ze sebe co nejrychleji dostat. Moje dcerka je typická holčička, drobnější blondýnečka, parádnice, mazlivá, milé, šikovné a poslušné dítě… Kluci, kteří jsou plus mínus stejně staří, které znám, jsou „opoždění“ - často jim spousta věcí trvá déle, jsou uřvaní, neposlouchají, v hračkách pro kluky se neorientuju, nezajímají mě, a oblečení se mi klučičí v 99% žádné nelíbí… Asi jsem zaměřená jen na ty negativa a pozitiva vidět nejsem schopná. Jsem přesvědčená, že to určitě částečně pramení z toho, že jsem jako dítě vyrůstala bez otce (ten se na nás vykašlal, ještě než jsem se narodila…nicméně po letech se vzpamatoval a nyní spolu máme hezký vztah), a s manželem jsme měli teď dost náročný rok, kdy jsme byli několikrát na rozvod…takže si to asi převádím tak, že kdyby byl kluk jako manžel, občas totálně nechápavý, vymýšlející si absurdity, aby si obhájil své pohodlí, uhádaný apod., tak bych si šla asi hodit mašli…
Takže si myslím, že jsem zralá na psychologa - naprosto upřímně. Tenhle pocit u mně momentálně trvá cca 4 měsíce. Měla jste někdy některá podobné stavy?? Nebo nějaká rada, jak to v sobě mám zlomit? Díky, jsem z toho nešťastná…
no, a já to mám přesně naopak, ale ne tak dramaticky jako ty
- Citovat
- Upravit
24.4.14 18:44
@claara2 Kamarádka čekala druhé dítě, modlila se, aby to nebyl kluk. Z klučičího pláče ji vstávaly chloupky a vůbec ji plačícího chlapečka nebylo líto. Měla dceru a chtěla druhou dceru. Neustále mluvila jen o tom, jak to musí být holka a jestli to bude kluk, tak že neví jak se ho naučí milovat. Ve 3měsíci potratila, aniž by se dozvěděla zda to byla holčička, nebo chlapeček. Jsem přesvědčená, že to dítě takovou mámu nechtělo a ani by taková žena se neměla pouštět do dalšího těhotenství. Sama to pochopila a už se o další dítě nečeká. K její smůle se svěřila švagrové, ta to řekla bráchovi a ten se s ní rozešel (nicméně, ono to bylo cca 14dní po potratu a pro něj to mělo být první dítě ve 30). 
Co dodat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.14 19:05
Já z toho mám taky strach. Myslím, že každá žena si někde uvnitř přeje mít holčičku 
Dřív mě ani nenapadlo, že bych chlapečka přímo nechtěla, ale můj ex měl 2 syny (tenkrát 5 a 7 let) a neměla jsem je ráda. Byla v tom žárlivost, protože ex se po čase věnoval hlavně jim, vždy je přede mnou upřednostňoval, což bych i pochopila, ale když byl s nima, neodpovídal mi na sms, nebral mi telefon… Jendou měl chlapce u sebe měsíc a celý měsíc!! se mi ani neozval. Pomalu, ale jistě jsem je začínala nesnášet, jejich pláč, jejich mrčení, rozmazlenecké vynucování… 
Já, ač jsem vždycky byla milovník dětí, najednou jsem si uvědomila, že nad malými holčičkami jsem se rozplývala, zato nad chlepačkama jsem se zhnusila, ty jejich baculé tváře a oči 
Naštěstí už je má reakce lepší, ale pořád necítím, že bych toužila po chlapečkovi. Moc mě to mrzí a nevím, co s tím 
- Citovat
- Upravit
24.4.14 19:10
Ja jsem taky chtela vic holcicku, ale neodmitala jsem ani chlapecka jako ty, druhy miminko bych klidne toho kluka brala, zajimalo by me jaky to je, ono je to tezky, myslim, se hodne zalezi na vychove, urcite nejakou roli hraje i vrozeny temperament, ale ten moc nezavisi na pohlavi, prijde mi, se vztah matka-dcera byva obcas slozity, hlavne v dobe dospivani, ja jsem. v ty dobe tihla k tatovi, ale zase ted co mam malou, tak jsem strasne rada, ze to mamka proziva se mnou, strasne si rozumime..zas u tech kluku vidim, ze i v dospelosti berou ty maminy nejak. s rezervou no jo mami atd, ze si jich treba zas tak nevazej, ale to je jen moje okoli..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:13
Pisu z mobilu..mne treba az ted dochazi, jak to. mamka mela tezky, jak to se mnou musela zvladat, porodit me apod. To myslim strasne zmenilo muj pohled, to myslim chlapi tak nikdy mit nebudou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:17
Já zas strašně chtěla kluka, ale pak když jsem otěhotněla, ještě ani nebylo poznat, jaké pohlaví mimís je, jsem byla přesvědčená, že to bude holčička a je Přítel chtěl holčičku od začátku, že prý ‚kluci jsou parchanti a strašně zlobí (on prý takový byl)‘ tak se mu to splnilo. Druhý prcek ať je co chce, sice máme holčičku, ale zlobí stejně jako prase 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:18
Kdyz ma zakladatelka tyto pocity, tak nac, probuh, chce mit druhe dite? Zvlast kdyz tu svou vytouzenou holcicku uz ma.
Jo, ono je to vlastne normalni mit dve deti. A chudinka holka, byla by jedinacek, o ta hruza.
Sorry, ze nejsem dost slunickova, ale toto mi teda pripada malinko ujete. Nebo vlastne vic nez malinko. Dalsi dite bych si v teto situaci rozhodne neporizovala. Problem vyresen.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:20
@mmuerka píše:
Já zas strašně chtěla kluka, ale pak když jsem otěhotněla, ještě ani nebylo poznat, jaké pohlaví mimís je, jsem byla přesvědčená, že to bude holčička a je
Ja si taky myslim, ze zlobi vsechny deti;))jen maminky maj ruzny kriteria a miry tolerance;))ja nevim, proc by holcicky museli mit ruzovou a byt nafinteny atd, jeste nemam zkusenost, ale oni si to vydupou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:21
Jeee tak se zakladatelka sverila se svym pocitem..pise, ze vi, ze to neni spravny, tak bych si nejaky komentade odpustila a snazila se byt vic tolerantni..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:25
@petulagabi Tak to si nemyslím, že by všechny holčičky chtěly růžovou, já k ní vždycky měla odpor Podle mě jsou na prvním místě maminky, které tak malé holčičky oblíkají (malým dětem je to jedno, ne?) a pak si na to holčičky zvyknou. Mám kamarádku, která je celá laděná do růžové, údajně ji tak maminka vždycky oblékala, ale v její „dospělosti“ mi to už přijde na palici Dokonce i na ples přišla s růžovými princeznovskými šaty, sice byly hezké, ale jako pro panenky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:26
@petulagabi malá má hodně růžových věcí, ale ne, že bych jí chtěla mít jen v růžovém. Prostě hodně věcí má po sestřenky malé a ty jsou růžové a když jí chci něco koupit, tak mají buď růžovou nebo modrou, to si nevybereš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:27
No, ja chapu, ze nekdo muze mit pocity, ktere nejsou uplne koser a nejdou ovlivnit. Jenom by mi prislo rozumne, kdyby si za techto okolnosti dalsi dite neporizovala. Ona to prece neni povinnost, nebo ano?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.14 19:29
@Petule030 píše:
@petulagabi tp://www.emimino.cz/profil/petulagabi/ Tak to si nemyslím, že by všechny holčičky chtěly růžovou, já k ní vždycky měla odpor
No prave, mala si jeste nic nevydupe, tak proto pisu, ze nemam zkusenost, jo dam ji ruzovy tricko, ale bezovou mikinu, dziny, modry kalhoty, nelibi se mi celoruzovy deti a naivne jsem. myslela, ze to muzu ovlivnit;))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
