Nechci půjčovat dítě

@martulkasloník Ten Tvůj první odstavec - taky to může být o něčem jiném..Já třeba bych teoreticky hlídání měla..A když opravdu nutně potřebuju, tak mám. Ještě trochu odbočím od původně zaměřené myšlenky. To „počítání“,kolikrát dítě dám „jen tak“,že se mi to potom může vrátit v dobrém nebo ve zlém, na to já nehraju. A nehraje na to ani naše rodina. Ať je to jak chce, cítíme povinnost si navzájem pomoci, když je to nezbytně nutné - např. práce nebo třeba maminka v nemocnici. A tato pomoc se „nepočítá“ do toho, jestli jsem to dítě před tím měla samo nebo ne.
Nemám problém s hodinkou povožení miminka v kočárku, ať si v mé přítomnosti pochová a pomazlí kdo chce z rodiny, ale malé dítě patří k matce a nevidím důvod dávat kojence a malé batole spát k babičkám nebo kamkoliv jinam, nevidím důvod je s nimi o samotě nechávat dlouhý čas..Ve zlém se to nevrátí, děti mám už starší, jsou samostatné, nikdy a nikde neměly problém s adaptací, dnes jezdí nejen k babičkám, ale i na tábory a sportovní soustředění.

A teď k čemu jsem se chtěla dostat..Někdy jsou prarodiče už nemobilní, unavení, neochotní si pro dítě přijít a dovést jej zpět, nejraději by s ním byli doma max. u nich na dvorku(pokud nějaký mají, spousta panelákových babiček prostě ne)..A když je „zima“(myšleno tak, že se trochu ochladí nebo foukne vítr),tak nevylezou s děckem ven, ani na to blbé hřiště. Takže se klidně může stát, že zatímco si maminka zařizuje holiče, doktora, úřady, dítko bude celé dopoledne dřepět v paneláku u pohádek - na dnešní pochybný TV program pro děti mám svůj názor. Bohužel, u nás ta situace taky dlouhodobě byla. Babička byla doma upoutána s těžce nemocným dědou, když si vzala dítko, mohlo maximálně na malý dvorek. Musela jsem ho tam dovést já a zase si pro něj přijít - což v různých situacích pěkně zdržuje, ještě taková oklika..Teď už děda není, ale babička má už svůj věk. Zázraky po ní chtít nemůžu. Bohužel vím, že když tam dítě na jeden den dám a ona nenaplánuje nějaký program třeba ještě se svými dcerami a dětmi, tak bude dítko doma. Zatímco spolu můžeme jít ven, může jít samo na hřiště s vrstevníky. Tím ale netvrdím, že k babičce nechodí nebo se tomu urputně bráním. Chodí, ale na rozumnou dobu Týden je tam nemám potřebu nechávat. Dřív babička s dědou se svými vnoučaty od dcer, která jsou podstatně starší, jezdili na chatu..Děti byly neustále venku, v přírodě, chodili do lesa na procházky. Ty děti tam byly i ten týden nebo v čase, když rodiče chtěli být sami nebo potřebovali. To je ale byla naprosto jiná situace a taky prarodiče byli podstatně mladší a vitální. U nás je to ale tak, že i babička je rozumná a chápe to.

Abych se vrátila k tomu holiči, doktorovi. Moje děti jsou v tomto celkem tvrdě vycepované, dokážou v klidu sedět jak pěny v čekárně, ta nejmladší dvouletá dostane na golfky rohlík a je klid. Na rovinu přiznávám, že než abych musela celou bandu budit a vypravovat např. o půl hodiny dřív a odvádět je k babičce, jdou se mnou, ten nejstarší pohlídá nejmladší a vše zvládneme.
Tak zvládáme doktory, kadeřníka i úřady. Nebojím se je nechat samotné v čekárně(8,skoro 6 a 2 roky).Když jsou všichni, ani do ordinace se mnou nemusí.

To jen trochu jiný pohled na Tvůj příspěvek.

Vedla jsem na toto téma hodně debat s reálnými kamarádkami, které musí do práce. Uvedu příklad. Ony samy by třeba chtěly dopřát dítěti, aby nemuselo do školky po nemoci(třeba angíně) hned po dobrání ATB. Aby mělo třeba rekonvalescenci další týden, dva, u babičky. Rekonvalescence neznamená být doma, jde už o téměř zdravé dítě, ale je žádoucí zařadit i procházky, pobyt venku - nikoliv v nákupních centrech. Většinou to dopadá tak, že děcko školkového věku sedí se stárnoucími prarodiči v paneláku u TV nebo PC, ven vyjdou jen do Billy nebo Penáče na nákup(super zdroj bacilů),zabavit jako tak ho neumí a když tam za nimi rodiče večer přijdou, tak si babi s dědou ještě stěžují, jak je dítko zlobivé, nudí se a všude skáče..Proč asi..Neříkám, že všude, ale i tak vypadá v mnoha případech ten „společně strávený čas“ vnoučat a prarodičů..Nejen po nemoci, ale i o prázdninách.
Je třeba si uvědomit, že péče o malé dítě je pro staršího člověka už náročná.

Jsem toho názoru, že se mají starat hlavně rodiče, prarodiče jen v případě velmi nutné nouze, která se může přihodit v každé rodině. A opravdová pomoc by se neměla měřit časem, který případně prarodiče strávily samy s dítětem nebo malým batoletem. To je fakt o něčem jiném. Vnoučatům a prarodičům je nutné dát prostor pro vytvoření jejich vzájemného vztahu, ale já si to prostě nepředstavuji tak, že kojence nebo batole předám na víkend, ale že si ho babička vezme třeba na dvě hodiny na procházku, v případě nepřízně počasí starší batole k sobě domů, bude se mu věnovat „po svém“..Ale tento čas bych nijak neprodlužovala. Musí to být „vzácné“ a tím vítané pro obě strany.

P. S. Starší děti mám teď na víkendu u babičky, vrátí se dnes večer, zítra jim začíná sportovní soustředění..TAkže i když malé děti fakt nedávám, nejsem z těch, které by je svou láskou a péčí chtěly zardousit. Jen si myslím, že vše má svůj postupný vývoj a nemá cenu tlačit na pilu 

@Jana206 …kdybych mela více děti a více zkusenosti, napsala bych to podobne, protože presne takhle to citim. Dite patří k matce 

@martulkasloník Třeba se to změní až malá povyroste a bude na babičku reagovat.

No chápu tě, taky by mi o bylo líto a moc

Moje mamka je v tom „retro“ stejná. Měla nás 4 dcery, nemladší je 26 let, takže oblečení, co si po nás nechala jsou opravdu kousky No a já měla první dítě z rodiny. Kluka. Kdykoliv, když jsem ho tam nechala na hlídání a to mohlo být i na hodinu, jsem přišla a malý měl na sobě třeba růžovou košili a červené kamaše. Přitom tašku náhradních věcí ode mě  

Já to ještě brala s rezervou, ale manžel šel z toho do vývrtky 

@pepřenka píše:
@martulkasloník Třeba se to změní až malá povyroste a bude na babičku reagovat.

No chápu tě, taky by mi o bylo líto a moc

Moje mamka je v tom „retro“ stejná. Měla nás 4 dcery, nemladší je 26 let, takže oblečení, co si po nás nechala jsou opravdu kousky No a já měla první dítě z rodiny. Kluka. Kdykoliv, když jsem ho tam nechala na hlídání a to mohlo být i na hodinu, jsem přišla a malý měl na sobě třeba růžovou košili a červené kamaše. Přitom tašku náhradních věcí ode mě  

Já to ještě brala s rezervou, ale manžel šel z toho do vývrtky

no bohužel to není ani tak tou malou jako spíš ttím že tchýni hráblo. její dcera si pořídila dítě a v podstatě ho nezvládá, teď se rozvádí a tak je pro všechny za chudinku ovšem chudinka neměla malého za posledního půl roka ani jednou doma na víkend, i tento víkend nacpala opět tchýni malého a jela pařit. tak je to pořád, v tom červenci byl ten malý celý měsíc u babičky, část srpna ho měl ten jeho otec u sebe a ta jeho matka (dcera tchýně) toho malého neviděla, sem tam se tam objevila na oběd a zase odjela. tchýně vlastně začala místo babičky dělat tomu vnoučkovi matku, když můj muž jí to vyčetl a s rodiči se pohádal byli sjme ještě my špatní že nechápeme jak to má jeho sestřička teď těžké!!

jenže to nic nemění na tom že třeba tchýně mě seřvala že moje 6 týdenní malá budí toho 3 letého pláčem, že tchýně projde kolem kočáru kde malá začne plakat a ani jí nenapadne nakouknout, pohoupat… prostě nic. minule jí manžel řekl jestli si půjde malou povozit že jí ještě ani nevozila a tchýně že nemá čas a zase utíkala za vnoučkem ale kolik extra péče potřebuje 3 leté dítě že? ten malý běhá po zahradě a tchýně za ním aby se chudáčkovi malému něco nestalo ale že mi nechala malou samotnou na zahradě a odešla to jí nezajímalo. nebo třeba dala naší sedačku od té starší holky tomu synovci a mojí holku vezli bez sedačky, prostě pro ní už existuje jen ten vnouček takže říkám, dřív mě štvalo jak je tchýně otravná a teď když tam jedu tak jedu domů s brekem jak zase naše děti ignorovala, proto už tam ani nejezdím

a retro přesněěěěěěěě, moje máti taky donesla pár kousků ještě po mě, takovou tu zavinovačku samý volánek krajka no hrůza a hrozně naštvaná že to nechci dávat ale aspon mi to nervala na děcka. v tom byla expert tchýně, navíc malá v tom kočáru jejím brečela, náš nebyl houpací ten její jo a tak malá jak na to nebyla zvyklá brečela jak tur když s ní tchýně jezdila ale jak říkám to jsou malé věci, už bych přežila i ten kočár, kamaše apod. výstřelky jen vidět zájem 

Pár retro věciček jsme taky dostali. Uh, hrůza. Ale za co jsem neskonale vděčná, tak za pleny, co tchyne schovávala po manželovi a jeho bratrech. Kam se na ně hrabou vyhlášené libštátské nebo echt drahé bambusové. Jsou lehounké, savé a měkoučké jako pavičina. Teď je těhotná ségra a hned jsem jí radila, že když jí bude tchyně pleny nabízet, ať bere. 

@martulkasloník Na melíry nechodím, pouze stříhat a upravovat účes, trvá to tak půl až třičtvrtě hodiny. To děti vydrží..Já bych nesnesla, aby někde lítaly a obtěžovaly ostatní. Většinou objednávám i dcerky, taky je už nechávám stříhat v dámském kadeřnictví, je to klasika, žádný luxusní salon, ale chodí tam poměrně dost lidí.

S mamkou je mi to líto. Právě o tom, co píšeš - náhlé zdravotní potíže, bloklá záda..To by podle mě měla být ta nouzová situace, kdy by se rodina měla semknout a v rámci možností každý pomoci. Je jasné, že kdybys nepotřebovala, tak bys hlídání nežádala.

U nás třeba zase nehrozí, aby nám večer přišla babička pohlídat domů. Naši bydlí mimo a mamka ještě pracuje. Druhá babička je ta, o které jsem psala. Má ráda svůj klid, je to plně pochopitelné. Taky má doma dva psy, které nechce nechávat dlouho samotné. A já zase nepotřebuju dvouletou dcerku zbytečně stresovat tím, aby spala někde jinde, než je zvyklá. Až ta situace nastane, tak nastane. Zvládly to i starší děti, zvládne to ona. Poprvé spaly mimo domov, když jsem byla v porodnici a chlap na noční, tam to nijak vyřešit nešlo. Děti se adaptovaly úplně bez problémů. A pozor, to nejstarší bylo ještě kojené, když se narodila prostřední. Nikoho neotravovalo, bylo to bez problémů, pilo normálně už jen večer a vědělo, že mléko má jen maminka.Jak jsme se s dcerkou vrátily z porodnice, najeli jsme na tandemové kojení, které trvalo 3 měsíce, než se přirozeně odstavil. Moc ráda na to vzpomínám. Ale zase na druhou stranu - co se týče babičky, když jsem tu třetí v noci začala rodit, tak nám bez výčitek přišla pohlídat, ráno se o ně postarala a odvedla je k sobě. Je fakt, že já jsem typ, který má rád večer klid, nemám potřebu chodit večer do kina nebo kamkoliv jinam, jsem ráda, že můžu jít spát Jsem taková od jakživa, pokud to šlo, do kin a divadel jsem chodila na odpolední představení.
Co se týče chlapa, my rádi trávíme volný čas s dětmi dohromady. Když jsme všichni doma, jedeme na nějaký výlet, jsme prostě rádi s nimi všichni pohromadě. Možná je to i tím, že chlap dělá na směny, když má odpolední a noční(dělá šestnáctky),tak dalšího půl dne prospí a děti téměř nevidí. Starší děti mívají odpoledne kroužky. Ve všední dny není zase tolik možností, abychom byli spolu všichni. Tak si to potom užíváme. Nemáme potřebu cpát děti na víkend babičkám a jet někam sami. Jedeme rádi všichni a přizpůsobujeme program všem.

Co se týče třeba mé dvouleté dcerky a babičky, ono už to ani není vždy bezpečné, aby s ní šla ven..Pokud ji hlídá a jde, sama přiznává, že ji má raději upoutanou na golfkách. Já ji nechávám jít. Malá je divoch a zatím neposlechne na slovo. Babička má bolavou nohu a zdravotní potíže, tam už hrozí, že by se mohlo něco stát. Ale vážím si toho, že když ji někdy hlídá, když jsem u doktora, že s ní někam jde.

Chtěla jsem hlavně říct, že vždy je potřeba zvážit všechna pro a proti a podívat se na situaci z různých úhlů pohledu. Máš pravdu v tom, že každá jsme v jiné situaci a každá tak trochu závidíme, co nemáme. Někomu se péče prarodičů zajídá, jinému chybí..Ale v té konkrétní rodině je to vždy o lidech. A Ti jsou taky různí. Buď se domluví a nebudou si dělat navzájem problémy, vyjdou si v rámci možností vstříc, nebo ne. Tak to je, bylo a bude.

Já bych řekla k tomu, kam se diskuse posunula, ještě jednu drobnost. Opravdu si myslíte, že je sezení u babičky u televize taková hrůza? Ne každá babička je s to s dítětem běhat po památkách nebo na hřiště, ne každá babička má barák se zahradou - ale i tak mi přijde, že ten čas stojí za to. Dítě se může koukat, jak babička vaří, pere, uklízí, a i kdyby si nečetli, ale třeba koukali na bednu: moje dítě se třeba u televize vyptává, co vidí nebo co nznamená které slovo, takže ani u bedny „nekrní“…

Podle mě je důležité, aby dítě prostě bylo s babičkou, trávili spolu čas, zajímali se o sebe - a jestli jsou u toho na čerstvém vzduchu, nebo ne, není až tak zásadní.

Omlouvám se zakladatelce, toto s jejím příspěvkem nesouvisí. Týká se to opravdu až starších dětí 

@Denisa56 Jinak tohle je moc pěkně napsáno