Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Po mé zkušenosti, kdy mi matka bio otce syna odtáhla tehdy 2 měsíčního syna k sobě domů bez mého vědomí
pod záminkou, že si malýho vezme ven na procházku v kočárku, bych už nikdy nepůjčila na žádný vození ven a podobně.
@Nicalka nevím sice, co myslíš tím půjčovat, ale… Mému synovi je skoro 17m a krom pár hlídání mými rodiči (bez mé přítomnosti 3-4h) a dvoum případům, kdy byl s chůvou (nutně) ho také nikdo nehlídal (krom tatínka samozřejmě)… Natož vůbec nikde nespal nebo podobně… Nejsem nijak přecitlivělá nebo tak, ale prostě ‚spoléhám jen sama na sebe‘, je to moje dítě a nevím, proč by se měl o něj starat někdo jinej a krom mých rodičů a teď nově i chůvě (kde o září bude na jedno dopo v miniškoličce) prostě nikomu nevěřím a nepasuji na ‚výchovu‘ mého syna ![]()
Všem okolo to také přijde zvláštní, že ho ještě nikdo nehlídal na noc apod… Ale to neřeším…
a 2m mimi… Je ještě prtě…
Tak já kluka v tomhle věku na hodinku klidně někomu svěřila, ale nikdo se k tomu moc neměl. Přišlo mi pro něj o dost lepší, aby byl venku na procházce než se mnou na úřadech, u doktora, v obchodě (nutná obnova šatníku po porodu).
Tohoto se taky obávám jak budu reagovat. Na konci srpna mám termín (první těhu) Myslím si, že taky mimčo nebudu chtít nikomu dát, a když do kočárku někomu, tak já hezky beztak pujdu s nimi…
bééézták. Takže uplně naprosto chápu tyto pocity a to jeste mimčo nemam venku z pupíku
![]()
@Nicalka píše:.. Potřebovala jsem slyšet že nejsem jediná
!!
No prostě je to pro mě zatím brzobudou si muset počkat
!!
jestli tě to ještě víc uklidní, tak se přiznávám, že mi trvalo 5 let než jsem dozrála do fáze, že se nebojím pouštět děti k rodině
(nejstarší má 6r. prostřední 3r. a nejmladší skoro 16 měs.)
Loni jsem ještě měla celkem problém pustit na prázdniny a víkendy, pouštěla jsem jen nejstarší, letos už jsem ve fázi neřeším, vidím, že holky jsou spokojené, samy si řeknou, že chtějí jet, prázdniny si plně užívají cestují po rodině, jsou hodně daleko, a i dýl pryč, mají nové zážitky, ale trvalo to.
Možná mi pomohlo, že máme teď starostí plno a není čas přemýšlet co se kde děje, vím, že je o ně dobře postarané a není třeba plašit, to mi stačí.
@Nicalka taky malýho nepůjčuju, jsem na něm závislá, nemůžu bez něj být ani hodinu a to mu byl už rok
Je to mamánek už od narození, vydrží pouze u táty, tak že když potřebuju jít k doktorovi, tak táta jde s náma a v čekárně hlídá malého ![]()
Je to jen tvá věc, je to tvoje dítě. Dělej, jak cítíš, nikdo ti do toho nemá co krafat.
Za mě to ale normání není, na procházku do kočáru bych ho mezi kojením babičce dala. Moc tuhle závislost nechápu.
Já zas naopak uvítala, když si malého někdo vzal v jeho dvou měsících. Celkem s pravidelností (1× týdně cca) se mi tři měsíce po císaři vracely čtyřicítky horečky, takže jsem se nebyla schopna postarat. Ale asi to je už pak jiný případ. Půjčovala jsem ho mamce, která u nás po mém porodu bydlela dva týdny, kdybych potřebovala pomoc. Navíc bydlí 5 min od nás. Mamince důvěřuji, takže jsem v klidu vyspávala horečky a mamka se procházela s kočárkem ![]()
@Nicalka už ti to tady hodně napsaly, když nechceš, tak nepůjčuj, dělej to tak, jak ti to je příjemné, jak to cítíš. Pokud nemáš důvěru v babičky a nepotřebuješ hlídání, tak přesně jak píšeš, nechávej babičky chodit za dítětem, ať si pochovají za tvé přítomnosti, ale nenechávej je s ním odcházet.
![]()
@Maculinka Přesně. Moc dobře si pamatuju, jak jsme oba s manželem byli na pokraji sil, když malému byly dva měsíce. Když si ho někdo vzal do kočáru, ihned jsme šli spát. ![]()
Ještě jsem chtěla napsat, že už dítě nepůjčím nikomu, jenom rodině.
Abych vysvětlila… Když měl malý asi 1 - 1,5 roku, tak si ho brávala ven dcera mé známé. Vždycky jsem jí za to dala nějakou kačku (200 - 300kč). Bylo to většinou na 3 - 4 hodiny. Vždycky jsem jí řekla, kdy se mají vrátit, většinou v 6 nebo 7 večer. Jednou se nevrátila. Bylo 8 večer a já už šílela. Zkontaktovala jsem její matku a hledali jsme. Já, manžel, známá, kamarádky a kamarádi. Nakonec jsme ji našli s kočárem na cestě k nám v půl desáté. Malý byl zmrzlý, protože mu neoblíkla ani ty tepláky, co měl nachystané
. Byla prostě u kamarádů chlastat a všechno jí bylo fuk. Do té doby byla spolehlivá
. Už nikdy víc žádný hlídačky!!!
@niki2 tohle udělala tchyně mojí ségry. Vzala si malou na procházku a místo procházky jela mhd k nim domů, kde malou ukazovala kamarádkám a známým.
A mě to udělala tchyně, když jsem opravdu po dlouhé době uznala, že ji ven se synem, pustím, bylo to na návštěvě a vzala si ho, že ho povozí v kočárku a uspí, tak s ním šla na dětské hřiště, kde ho nechala v bačkůrkách hrát si na mokrém písku a ze spaní nebylo nic. ![]()
No jen mě utvrdila v tom, že si bude dělat, co chce ona
.
@niki2 já bych asi zešílela. Musí to být hrozné mit strach o své miminečko ![]()
@Nicalka to neni zadny zlocin. Zrovna ted jsme o tom doma meli pri. Taky nechci pujcovat a to mu bude pomalu rok. Bez obav nechavam s tatinkem, protoze vim, ze se krome me postara nejlip, mame domluveno, ze nam vecer pohlida moje mamka u nas doma a my si pujdeme nekam, vyrazit. Ale domu bych zatim nepujcila ani svoji mamce (i kdyz by to zvladla, segra dite, co vyrostlo v papirovych plinach s hippackyma sklenickama, takze nemam obav, ze by to mamka nemela v ruce stejnym stylem jak ja). Tchyni bych nepujcila, ac ji mam rada
take byli trosku dptceni, kdyz jsem jejich navrh na hlidani pres noc nedvno odmitla. Nebudu nervozne ohlodavat zdi jen proto, ze nekdo chce celou noc krotit nase urvany dite ![]()
Taky jsem to tak měla, měla jsem o syna velký strach: půjčila jsem ho sestře, mámě a tchýni na procházku asi tak 1×, když mu byli cca 4 měsíce, pak se to začalo stupňovat, ale to až tak kolem toho 1 roku. Nyní se to má tak, že syn chodí k babičce na pravidelnou hlídačku a já si trichu oddechnu, zacvičím.
Je to přirozené a nikdo tě do toho nesmí tlačit, k tomu se musí dospět. Pak je fajn, když je nějaký hlídání. Známá nechala miminko babičce a odjela si k moři na týden /nekojila/…to mě třeba přijde zas až moc, no ![]()