Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dceři bude deset měsíců, prvních devět měsíců jejího života jsem neznala, co to je „uspávat“. Po koupání jsem ji dala do postýlky, dudlík, zavřela dveře, odešla, ona usnula. Někdy se stalo, že jsem se musela vrátit podat dudlík, ale nejpozději do deseti minut spala. Jenže cca v 9m se naučila stát a v tu chvíli se všechno zlomilo. Dám ji do postýlky a ona ihned stojí. Odejít od ní nejde, protože ze stoje neumí dolu a když už nemůže, tak se prostě pustí a břinkne hlavou o šprucle na protější straně a zůstane tam zaklíněná. To ji prostě nechat nemůžu. Takže u ní (já nebo manžel) stojím a bráním ji v otočení. Ona blbne, vyhazuje dudlík.. Jakmile se pokusím vzdálit od polospící, hned to zmerčí a zase stojí, takže nezbývá než čekat, až usne opravdu tvrdě. Jenže ten čas usnutí se prodlužuje a prodlužuje. Dneska už na pokraji nervů (a to jsme se u ní s mužem střídali) po skoro dvou hodinách jsem ji bafla, odnesla do ložnice k sobě do postele a během dvou minut byla tuhá. Pak jsem ji jen přenesla do postýlky, sice procitla, ale usnula hned.
Jenže - nechci uspávat a u sebe v posteli už vůbec ne!
Omlouvám se za román a prosím všechny rady sem ![]()
Ještě podotýkám, že do postýlky chodí opravdu unavená a ospalá, posunutí času spánku není možné, šmrdlá si oči, fňuká, sotva kouká…
Radu nemám ale hrozně mě rozesmálo, že neumí dolů
Ale taky si mě vyděsila doufala jsem, že když teď usíná sám, že už je to tak napořád ![]()
@Hřiběnka co ji krmit az po koupani, v tomdle veku ma k vece asi prso nebo flasticku??? na nasi malou to funguje, dokonale u jidla odpadne
A co soupnout ji do pytle na spani, v nem by se nemusela postavit, zatim ![]()
Jo, je to někdy boj… starší usínala dobře do roku a půl, od té doby uspáváme, jednu dobu to byly třeba i 2 hodiny
mladší už taky začíná, občas prostě usnout nechce a jsem tam s ní třeba hodinu…
na jednu stranu to je opruz, ale na druhou stranu - zkus si ten čas užívat, tulit si mrně k sobě, třeba mu vyprávět pohádku nebo zpívat ukolébavku, líp ti to uspávání uteče a aspoň trochu si to užiješ (a dítě taky)
dodnes mi zní v hlavě, co mi před pár lety řekla moje teta: „když byli malí a já je musela uspávat, tak to byl opruz, modlila jsem se, aby už usnuli a já si mohla jít po svém. Co bych dneska dala za to, abych je mohla ještě jednou uspat.“ (jeden bratránek už byl v té době dospělý a druhý v pubertě)
Prostě já jsem třeba nikdy nechtěla dítě v posteli, nechtěla jsem uspávat, moje děti to potřebují a já se jim to snažím dopřát, protože si pořád dokola připomínám, že takhle malé a „potřebné“ budou jen chvilinku a pak vyrostou a už mě potřebovat nebudou - a vím, že to na jednu stranu bude úleva a na druhou stranu mi to bude líto a bude mi to chybět ![]()
@Hřiběnka ahojky, u nás to tak funguje normálně, uspávám v obyváku na matracích, které mám v herním koutku, lehnu si, malý(11měs.) doleze ze mě, buď nakojím a usne, nebo říkám hají, mám úplnou tmu a ticho, on po mě párkrát přeleze, lehne si do jakékoliv polohy, hladím ho formou masáže, tahy od hlavy až po špičky nožek, během dvou minut se uvolní a usíná, bez řevu, v mé blízkosti. po pěti minutách odnáším do postýlky, nikdy né déle, musí se přenést v tom prvnotním nejhlubším spánku. V postýlce by mi neusl, lomcoval by šprušlemi. Takhle mi to vyhovuje, mám tři děti, dvě odvedu do pokojíčku, pustím pohádku a věnuji se třetímu, naše uspávání trvá 10minut průměrně a jsem spokojena. ![]()
@Hřiběnka
mě zaujalo to že se malá zaklíní hlavou mezi šprušle - to si jaksi neumím vůbec představit.. vyměnila bych postýlku - měla bych strach že se zraní
My neuspavali do dvou let, co jsme ho premistili do velky postele z postylky tak chce abysme si s nim lehli.. nevidim na tom nic spatnyho, je to maly dite ![]()
Přivázat ke šprušlím nějáké vatování, polstrování nebo polštář - ale zajistit, aby nespadl na dítě a neudusil ho. Moje dcera milovala ležení a denní spaní v houpacím křesle na ovčí kožešině, ale na tu jsem našila poutka a vázala horní okraj kožešiny k opěradlu, aby mi nespadla na spící holku a neudusila ji.
Příspěvek upraven 28.04.14 v 21:24
@Hřiběnka A možná bych dala na postýlku mantinel aby se nemohla zranit a strkat hlavu mezi šprusle ![]()
Já bych vzala pár dek a vypolstrovala jí to
nebo sundejte šprucle úplně, přiražte někam do rohu, pod postýlku peřinu kdyby náhodou spadla - třeba můj kluk nevylézal (a máme baby friendly pokojíček)
Vydrž, za chvíli se zaprvé naučí ze stoje zpátky sednout a zadruhé jí to stání nebude takovou novinkou, kterou je třeba pořád zkoušet.
Moje to dělala taky, po čase ji to přešlo. Teď dám do postýlky, chvilku se popřevaluje a za chvilku spí. Je pravda, že ležím vedle ní ve své posteli, ale stačí jí že tam jsem, u toho si čtu nebo koukám na film.