Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Gina108 píše:
Né to jsem se blbě vyjádřila, myslím u miminka - všelijaké drncání, houpání, skákání na míči, v horším případě nechání o samotě když řve a matka tam chodí každých 5 minut a stejně je z toho i ona na prášky. Čtení před spaním také praktikujeme, to ti moc chválím, ale tak nějak to nepovažuju za uspávání, to je prostě čtení
aha
Já už to beru jako proces uspávání
Pak jen zhasnu a počkám, než usnu. většinou ještě třeba 10 minut prozpěvuje a pak spí. Jinak když byla mimi, tak jsme si taky prošli obdobím (a ne jednou) kdy už jsme byli zoufalí, drncalo se, houpalo a nespala a nespala ![]()
Mám 4m chlapečka a já bych ráda uspávala hlazením, zpíváním, držením za ruku
On se ale po kojení odpojí od bradavky, otočí se na druhou stranu a usne si sám. Já v tu chvíli klidně můžu odejít, protože mě vůbec nepotřebuje. Když vás tak děvčata ale čtu, tak jsem asi ráda a doufám, že to tak zůstane. Jinak malého mám ve své posteli. V postýlce se mu nelíbí. Tak si myslím, že v postýlce by bývat měl právě proto, že ty šprušle může využívat k přitahování a různému cvičení, které mu obyčejná hrací deka nenabídne. Do jeho postýlky jsem mu aspoň nastrkala hračky a minimálně jednou denně ho v ní donutím být, ale moc se mu to nepáčí
@Fitmamka mě přibližně do 4.nebo 5. měsíce taky usínal úplně sám-nakojila jsem, položila do postýlky, pohladila, řekla dobrou noc lásko a odešla jsem-sám během chvilky usnul, bez řevu, naprosto klidně. Pak se to zlomilo, když jsem odešla-řev a to mu vydrželo doteď-je mu 17 měsíců ![]()
@rerere Ou, tak to jsem zrovna nechtěla číst. Ale co se dát dělat. I tak to jsou naše sluníčka. Jednou jsme si je vyrobily
tak musíme strpět krapet toho nepohodlí
@Fitmamka je to individuální, moje dcera spí od cca 2 měsíců sama. Musí na to mít svýho plyšáka, ale usíná sama, vždy. Potřebuje mít na spaní svůj klid.
@lucky.girl je to tak. Klidná, tichá místnost, pravidelný rituál.
Já jsem hrozně ráda, že nemusím malého kodrcat, skákat s ním, houpat, nebo držet v náručí. Ale kdyby byl jiná povaha, už by to tak bylo, neboť v šestinedělí byl hodně uplakaný a my už nevěděli, co udělat, pro jeho utišení a usnutí. A to je jasné, že jsem si načetla kýbl informací, jak na to, mám doma Karpa, ten na nás taky neplatil. Tak chápu všechny maminky, co s tím mají problém
@Fitmamka no Karpa
bílý šum nepomáhal, zavinutí taky ne, tygřík taky ne. Celý šestinedělí dvě hodiny v noci od půlnoci do dvou nebo od jedný do tří, prostě dvě hodiny v kuse brečela a nevíme nikdo proč, jak skončilo šestinedělí byl klid. Pak zase prdíky, pamatuju si, jak jsem nechtěla jít ani k doktorce, připadalo mi blbý jít tam a říct, že mi dítě brečí a já nevím co s ním.
Spoustu věcí jsem si řekla, že to tak nebude. Já myslím, malá mění. Třeba jsem si říkala, na co spacák na spaní, má peřinu, prostě bude spát pod peřinou, začalo být chladno a už jsme mazala do krámu koupit spacák. A takhle je to u více věcí. Takže ač jsem si původně říkala že uspávat prostě nebudu, kdyby bylo potřeba, tak taky uspávám, ale malá naštěstí chce mít svůj klid.
@lucky.girl hezky napsané.
To šestinedělí je takové zakleté. A ještě jak ženské v těle koluje ten hormonální koktejl a celkově se přizpůsobit na nové podmínky, plus vysílení z porodu a léčení poporodních zranění - uf. Každopádně jestli budu mít druhé, tak už to budu brát úplně jinak.