Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechci uspávat!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.4.14 07:50
Jinak když s ní zalehnu, je tak maximálně do čtvrt hodinky tuhá a já odcházím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 07:57
@michee píše:
@Hřiběnka malyho jsem nikdy neuspavala a v obdobi, kdy se zacal stavet a padal, tak mel v postylce mantinel, kdyz zuchnul, tak se tolik neobouchá, chodila jsem ho kontrolovat co 5 minut a vzdy zpet polozila, vratila dudlik, pohladila a udelala jsem to tak 4×, pak uz nemel silu na to vstat a usnul. Ono hlavne na kazde ditko plati neco jineho, takze je treba vyzkouset a uvidis!
Přesně tak jsem to dělala i já, to stoupání jí vydrželo asi měsíc a teď v roce zase už usíná naprosto bez problémů. Jo a já mám ještě heslo, tzn. že od mala když jsem jí dala spát řekla jsem heslo, aby se naučila poznat, že teď jde prostě spát, takže položím, dám dudlík, a řeknu zvučně „hajídadý“
Pokud nechceš uspávat, tak to nezaváděj ani teď v tomto stoupacím období, protože jinak se toho na dlouho nezbavíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 08:06
@Hřiběnka píše:
@Maky.pNo jo, víš co se říká, odříkaného chleba největší krajíc, ani bych se nedivila, kdyby to tak dopadlo i u nás
Přes den občas usne u mě v posteli (a já někdy s ní
), ale ty večery bych chtěla být důsledná, no
Já jsem důsledná i přes den, nechci jí v tom dělat zmatek. A funguje to fakt skvěle. Je to moje první dítě, které neuspávám a cítím se teda svobodněji, a navíc malá spí o moc líp i v noci, možná se vzbudí, ale nekřičí, nevolá, protože zkontroluje situaci a zjistí, že se nic od té doby, co jsem ji položila, nezměnilo, nepotřebuje mě volat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 08:08
Já za sebe můžu napsat, že už nikdy nenechám dítě samo v postýlce, když má stoupací období. Mantinel nemantinel, spadl mi na protější šprušle, zlomil ji hlavou vejpůl a děkuju bohu, že ta šprušle vypadla a nenapíchl se na ni. Měl odřený zátylek, ale hrot šel naštěstí vedle krku, dle dalšího škrábance. Od té doby uspávám se mnou na posteli, protože jak si vzpomenu na tohle, je mi tak zle, že to ani popsat nejde. Vidět své dítě, jak mu visí hlava z postýlky mezi šprušlemi, nad krkem zhora zlomená do hrotu a kde je sakra ta spodní?! Je fakt, že jak už chytl balanc, tak pády přestaly, ale já ho tam prostě nechat vztekat nemůžu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
micinecka
29.4.14 08:09
@Hřiběnka my to máme ůplně s uspáváním stejný 
malá si sice umí sama lehnout ze stoje ale nelehne a nelehne 
a to je jí rok a 4měsíce…
- Citovat
- Upravit
29.4.14 08:19
U naší dcery se to taky zlomilo někdy kolem 9 měsíců, do té doby usínala sama, do deseti minut. Pak najednou zvrat - vstávala, lezla kolem postýlky, a v podstatě usnula až vyčerpáním. Navíc mě začala „volat“ pláčem, přišla jsem, pohladila, položila a myslela, že usne…jenže omyl! Jakmile jsem se vzdálila - opět pláč, ještě větší než předtím. Bylo to tak urputné, že bylo pro mne jednodušší si ji vzít k sobě do postele a být s ní než usne, než milionkrát lítat k postýlce, pak se usnutí protáhlo klidně na dvě hodiny. Se mnou v posteli usnula skoro hned, protože se zklidnila - zazpívala jsem jí, řekla pohádku - a spala. Takže paradoxně já začala uspávat z pohodlnosti 
v podtstě to tak fungovalo dlouho, akorát tedy to usínání se i tak protahovalo - pak začala chodit, vymýšlet proč nechce spát, ale za mně - usínání probíhalo více v klidu než ji tam nechat samotnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:04
@Hřiběnka píše:
Protože, jak se píše v příspěvku pod tebou, nemůžu ji tam nechat spát samotou, to je jedna věc (že se včera nevzbudila při přenesení považuju spíš za náhodu) a hlavně, začne to tím, že bude usínat se mnou v posteli, bude pokračovat tím, že bude vyžadovat spát tam celou noc? Ne, to opravdu odmítám a věř, že to neznamená, že bych ji měla o něco míň ráda
Ale tak ne míň ráda, to nemyslím, jen mi to přijde pohodlnější mít dítě u sebe v posteli zrovna v dobách té separační úzkosti a když neumí usnout samo. Nic proti, jen mně osobně přijde, že sis vybrala tu složitější cestu (a tobě určitě, že já to měla složitější ) (Děti spaly s náma v posteli tak do dvou let. Chodily spát tak kolem deváté až desáte - prostě s náma a minimálně přítel v té posteli spal, neb vstával zas brzo do práce a ráno jsem měla veget - žádný buzení v šest od dětí).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:18
@Gina108 ty myslíš, že toto je separačka? A doufám, že tu moji otázku nevezmeš ironicky jak holky tady mají ve zvyku. Protože našemu je 14 měsíců a buď má separačku od narození nebo ji ještě neměl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:30
@dani24687 píše:
@Gina108 ty myslíš, že toto je separačka? A doufám, že tu moji otázku nevezmeš ironicky jak holky tady mají ve zvyku. Protože našemu je 14 měsíců a buď má separačku od narození nebo ji ještě neměl
No klidně to být může separačka. Ne sice učebnicová, ale každé dítě je jiné, tak může mít takovou slabou separačku klidně od narození plácnu - do tří let
U nás byla silnější separačka okolo toho roka a to jsem byla ráda, že spí s náma, že jsem na to zvyklá hlavně já 
Takže ne jen v době separačky že u nás děti spaly, ale tím společným spaním, že jsme líp vyřešili i tohle období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:38
@Gina108 Nemyslím si, že by měla separační úzkost 
Můžu si v klidu dojít na wc, pověsit prádlo na balkon a nijak nevyvádí, nevisí na mě celej den, můžu vyrazit ven a nechat ji na starost manželovi, aniž by mě nějak výrazně hledala či brečela 
Jen prostě večer nechce spát, i když se jí chce spát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:40
@Gina108 já myslím, že já bych separačku nepoznala od narození spí s náma v posteli, od 10 měsíců sám ve velké posteli v ložnici, takže vlastně pořád s náma v pokoji kolem 8 měsíců měl období, že nemohl být s nikým beze mě, hned řev, ale podle mě to separačka nebyla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 09:56
Prvorozená sama nedokázala usnout cca do roku. U druhorozené jsem byla chvílema z uspávání otrávená. Přes den usínala krásně sama, ale večer nějak ne. No a u nejmladšího už to neřeším. Zase mám čas na čtení. Máme postýlku přiraženou k posteli. Ležím, jednu ruku mám v postýlce a druhou si držím knížku. Oba jsme spokojení.
Když trvá uspávání kolem hodiny, mívám vnitřní puzení, že bych za tu dobu stihla xyz. Jenže oni tak strašně rychle rostou… zamačkávám slzu už teď. Starším čtu večer pohádku a nejmladšího pak držím za ruku. Neříkám, že si někdy nepřeju aby spali UŽ. Ale na druhou stranu, je to doba, kdy už neřvou, neječí, nehádají se. Pomalu se bytem šíří mír a klid. Taky to má své kouzlo.
Nechci moralizovat. Jen to co děláme teď, třeba za pár let budeme řešit jinak. Ke všemu musí člověk časem dospět. S tím, že děti mají toleranci v tom, že je pro ně všechno nové a řešit se teprve učí.
Každopádně přeju pevné nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 11:38
@Hřiběnka píše:
@Gina108 Nemyslím si, že by měla separační úzkost
Já si taky myslím, že to není separační úzkost. Moje holčička je taky taková pohodářka jako tvoje, podle toho, jak ji popisuješ a jak jsem psala, měla jsem to s tím stoupáním v postýlce úplně stejně. Ona podle mě ani tak neplakala po mě, ale kvůli tomu, že ji prostě " něco" přinutilo si stoupnout a pak nevěděla, jak si lehnout. A přesně, i když byla ospalá, tak stoupla třeba 5× něž konečně pak už zůstala ležet. Prostě jsem tam chodila po nějakém časovém intervalu ( 2 - 5 minut) ji položit, jak jsem psala asi po měsíci ji to přešlo a zas už usíná naprosto v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 13:27
@Gina108 píše:
@Hřiběnka ty jo, já teda „obdivuju“ každého, kdo se crcá s nějakým uspáváním. Není zbytečnější ztráty času pro dospělé, ba i pro děti. To by mne zajímalo, proč ji nechceš mít u sebe v posteli aspoň na to usnutí, když se jí to povedlo zalomit do dvou minut
Dovolím si nesouhlasit Já tento čas rozhodně za zbytečný nepovažuji. Přečteme pohádku, zazpíváme si a je to krásně strávený čas před spaním. Dcerka potom zachvilku usne. říkám si, že třeba pozdejc tyhle naše chvilky před spaním využije k tomu, aby se mi svěřila, co ji trápí, problémy atd. Možná ne, uvidíme
Ale nazývat to jako zbytečný čas - z toho je mi až smutno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 13:34
@Lella píše:
Dovolím si nesouhlasit
Ale nazývat to jako zbytečný čas - z toho je mi až smutno
Né to jsem se blbě vyjádřila, myslím u miminka - všelijaké drncání, houpání, skákání na míči, v horším případě nechání o samotě když řve a matka tam chodí každých 5 minut a stejně je z toho i ona na prášky. Čtení před spaním také praktikujeme, to ti moc chválím, ale tak nějak to nepovažuju za uspávání, to je prostě čtení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
