Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechuť ke všemu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.6.23 23:38
Nechut ke vsemu
Ahoj,
pisu sem, protoze nevim, co se svym soucasnym stavem, ci co to je 😀 Zacala bych tim, ze mam tri tydny po maturite a pozoruji, ze nejak od te doby se citim takhle.. Tedy v podstate jako telo bez duse. Cele to predmaturitni silenstvi jsem se tesila, az bude po vsem, budu mit volno a budu moci delat vsechno, co me bavi, co jsem behem toho uceni se chtela hrozne delat, ale nebyl cas, protoze jsem tak minimalne mesic stravila kazdicky den intezivni pripravou.. A vim ze to, jak mi je ted, s tim ma souvislost..
Proste ted nechci delat nic a nic me nebavi. Ale absolutne nic. Predtim jsem se tesila, jak budu chodit behat, na prochazky, cist, koukat na filmy, serialy.. Ted nemam chut ani motivaci na nic z toho. Necitim z toho tu radost, jakou bych z toho citila normalne, predtim. Vsechno me obtezuje. Bud jim hodne nebo skoro vubec. Nemuzu spat, ale zaroven bych jen lezela a porad je mi na spani, jsem proste hrozne unavena, a neni z ceho.. Nic cele dny zkratka nedelam, jen tak bloumam existenci, nudim se, vytaci me, jak me nic nenaplnuje a nic nebavi, kdyz uz se k necemu donutim, tak u toho nevydrzim a brzo toho zanecham.. K behani jsem se donutila jednou a vydrzelo mi to deset minut, pak jsem se na to vykaslala, nejak me to nebavilo. Svadela jsem to v tu chvili na blbej den, ale to je kazdej den, kdy si treba reknu, ze bych mohla jit behat, a stejne nejdu, nemam na to chut, rikam si, ze na to kaslu, ze proc.. Kdyz jdu na prochazku nebo nekam, treba do obchodu, tak me to taky nebavi a chci honem domu. K normalnim vecem jako je sprcha nebo vstani z postele se musim nutit. Ze vseho jsem proste otravena. Kdyz se s nekym mam bavit, tak to normalne zvladnu par minut, pak me to zase prestane bavit, vytaci me to a prestavam vnimat. Filmy a serialy me nebavi. Ke cteni se sice donutim, ale porad od knizky odchazim a pak se k ni zase vracim, protoze me irituje i to nic nedelani a bloumani existenci. Ale nemuzu se do toho zazrat, neni to jako normalne, kdy bych u toho byla hodku, dve. Maximalne 10 minut a pak konec, a stejne je to s premahanim.
Tenhle stav je proste hroznej opruz a fakt me to stve, ze mi takhle je, ale nic nepomaha. Uklidim, oblecu se, vycistim si zuby, protoze musim, ale nejradsi bych to proste vubec nedelala. V nicem nevidim smysl nebo radost. A zaroven me to strasne mrzi, protoze jsem se pred maturitou na tohle volno moc tesila a planovala, a z planu neni nic. Ten prvni tyden po maturite jsem jakz takz jeste normalne fungovala, ale pak to spadlo do tohohle a nic se nemeni a akorat me to otravuje. Proste jak kdybych ztratila chut do zivota a byla jenom telo bez duse.
Tak pisu o radu, protoze fakt uz nevim, a verim, ze nekdo odpoved znat bude, ze si timhletim neprochazim jen ja, ale i nekdo jiny s tim ma bohuzel urcite taky zkusenost… Tak predem dekuji za rady a poznatky😊
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.6.23 23:59
Ahoj, já jsem už na VŠ, ale pamatuji si, že jsem od maturity měla taky velké očekávání. Hlavně jsem myslela, jak budu skákat do stropu a budu celá happy, že ji mám, ale vlastně jsem to brala jako samozřejmost a něco, co potřebuji mít, abych mohla na VŠ atd., že se euforie nedostavovala - byla jsem ráda, že to mám, ale vlastně… čekala jsem od sebe, svých emocí, víc.
Pak taky, tím, že to byly moje nejdelší prázdniny a opadl ten školní řád, nějaká povinnosti, pravidelnost, pravidla, tak to byl zvláštní stav.
Nenapsala jsi, zda pokračuješ ve studiu nebo jdeš pracovat, ale obojí představuje pro tvůj život velkou změnu a máš z toho depku. I VŠ je už jiný styl studia a je to změna a zaměstnání je také změna a nejspíš se všeho nyní desis, tak tě to vnitřně ubíjí a vyčerpává.
Kdyby to dlouho přetrvávalo, tak je na místě terapeut nebo kámoška a jen se vykecat.
Hodně úspěchů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 05:03
Já si myslím, že se hlava prostě vzpamatovává z toho maturitního stresu. Asi jako když tělo drží, když ho potřebuješ, a pak na dovolené onemocníš, protože už si to tělo “může” oddychnout. Nechala bych si klidně celý červen bez velkých plánů, jen psychický odpočinek, pak ti to naskočí. A budeš pořád mít 2-3 měsíce volna před sebou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 06:14
Také si myslím, že se vzpamatováváš z toho shonu a stresu, který byl před maturitou. Je to nepříjemný pocit, znám to. Sama sobě jsi protivná tím, že tě nic nebaví. Jsou to teprve tři dny, určitě to odezní, kdyby to náhodou trvalo delší dobu, svěřila bych se praktikovi.
Také to mám po delším vypětí (také se to většinou týká studia).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.6.23 06:28
@sydney21 píše:
Ahoj,
pisu sem, protoze nevim, co se svym soucasnym stavem, ci co to je 😀 Zacala bych tim, ze mam tri tydny po maturite a pozoruji, ze nejak od te doby se citim takhle.. Tedy v podstate jako telo bez duse. Cele to predmaturitni silenstvi jsem se tesila, az bude po vsem, budu mit volno a budu moci delat vsechno, co me bavi, co jsem behem toho uceni se chtela hrozne delat, ale nebyl cas, protoze jsem tak minimalne mesic stravila kazdicky den intezivni pripravou.. A vim ze to, jak mi je ted, s tim ma souvislost..
Proste ted nechci delat nic a nic me nebavi. Ale absolutne nic. Predtim jsem se tesila, jak budu chodit behat, na prochazky, cist, koukat na filmy, serialy.. Ted nemam chut ani motivaci na nic z toho. Necitim z toho tu radost, jakou bych z toho citila normalne, predtim. Vsechno me obtezuje. Bud jim hodne nebo skoro vubec. Nemuzu spat, ale zaroven bych jen lezela a porad je mi na spani, jsem proste hrozne unavena, a neni z ceho.. Nic cele dny zkratka nedelam, jen tak bloumam existenci, nudim se, vytaci me, jak me nic nenaplnuje a nic nebavi, kdyz uz se k necemu donutim, tak u toho nevydrzim a brzo toho zanecham.. K behani jsem se donutila jednou a vydrzelo mi to deset minut, pak jsem se na to vykaslala, nejak me to nebavilo. Svadela jsem to v tu chvili na blbej den, ale to je kazdej den, kdy si treba reknu, ze bych mohla jit behat, a stejne nejdu, nemam na to chut, rikam si, ze na to kaslu, ze proc.. Kdyz jdu na prochazku nebo nekam, treba do obchodu, tak me to taky nebavi a chci honem domu. K normalnim vecem jako je sprcha nebo vstani z postele se musim nutit. Ze vseho jsem proste otravena. Kdyz se s nekym mam bavit, tak to normalne zvladnu par minut, pak me to zase prestane bavit, vytaci me to a prestavam vnimat. Filmy a serialy me nebavi. Ke cteni se sice donutim, ale porad od knizky odchazim a pak se k ni zase vracim, protoze me irituje i to nic nedelani a bloumani existenci. Ale nemuzu se do toho zazrat, neni to jako normalne, kdy bych u toho byla hodku, dve. Maximalne 10 minut a pak konec, a stejne je to s premahanim.
Tenhle stav je proste hroznej opruz a fakt me to stve, ze mi takhle je, ale nic nepomaha. Uklidim, oblecu se, vycistim si zuby, protoze musim, ale nejradsi bych to proste vubec nedelala. V nicem nevidim smysl nebo radost. A zaroven me to strasne mrzi, protoze jsem se pred maturitou na tohle volno moc tesila a planovala, a z planu neni nic. Ten prvni tyden po maturite jsem jakz takz jeste normalne fungovala, ale pak to spadlo do tohohle a nic se nemeni a akorat me to otravuje. Proste jak kdybych ztratila chut do zivota a byla jenom telo bez duse.
Tak pisu o radu, protoze fakt uz nevim, a verim, ze nekdo odpoved znat bude, ze si timhletim neprochazim jen ja, ale i nekdo jiny s tim ma bohuzel urcite taky zkusenost… Tak predem dekuji za rady a poznatky😊
Myslím, že tvůj stav je normální. Po maturitě a pak po státnicích jsem první dny jen civěla do zdi. Opravdu, seděla jsem jako bl.bec a jen civěla. Pak se jen procházela po bytě a nedělala nic. Obvykle ten stav pomalu po třech týdnech odezněl a to jsem měla také velká očekávání. Myslím, že tělo se vyrovnává z toho šíleného stresu a přetížení. Drž se, ono to odezní. Nevyčítej si to, je to nesmysl, je to období regenerace organismu. Nedělej nic, jen tak lelkuj a na vše se vybodni. Až tělo zregeneruje, ta radost přijde. Měla jsem to stejně, akorát já si to nevyčítala, spíš mi to přišlo divné.
- Citovat
- Upravit
7.6.23 06:46
Je to podle me takove vyhoreni z te namahy a stresu.
Proste si to nicnedelani a koukani do zdi uzivej. Rekni si mam na to pravo, bud na sebe hodna, nechtej po sobe zadne vykony a delej to, co ti je prijemne a pekne postupne.
Cim vic to budes resit a budes na sebe nastvana, tim ten stav budes vic prodluzovat. Zivot neni jen o vykonu a ty ted roste potrebujes docerpat svoji zivotni energii, protoze jsi ji hodne vydala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 07:54
Tak prostě nic nedělej 
. Máš za sebou jeden z životních mezníků, tak tomu tělu dobrej relax a čas na regeneraci. A to naštvání na sebe sama? Proč ubližuješ tomu, kdo by měl být pro tebe ten nejdůležitější na světě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 08:30
Jooo, až budeš chodit do práce, tak si budeš říkat, co bych dala za 2-3 měsíce volna 
Dej si pohov, asi jsi prostě unavená. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 08:41
Tipla bych na vyhoření, nějaké jemnější. Odpočívej a ono se to určitě srovná. Nenuť se do ničeho na sílu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 14:20
@Luckandlove píše:
Ahoj, já jsem už na VŠ, ale pamatuji si, že jsem od maturity měla taky velké očekávání. Hlavně jsem myslela, jak budu skákat do stropu a budu celá happy, že ji mám, ale vlastně jsem to brala jako samozřejmost a něco, co potřebuji mít, abych mohla na VŠ atd., že se euforie nedostavovala - byla jsem ráda, že to mám, ale vlastně… čekala jsem od sebe, svých emocí, víc.
Pak taky, tím, že to byly moje nejdelší prázdniny a opadl ten školní řád, nějaká povinnosti, pravidelnost, pravidla, tak to byl zvláštní stav.
Nenapsala jsi, zda pokračuješ ve studiu nebo jdeš pracovat, ale obojí představuje pro tvůj život velkou změnu a máš z toho depku. I VŠ je už jiný styl studia a je to změna a zaměstnání je také změna a nejspíš se všeho nyní desis, tak tě to vnitřně ubíjí a vyčerpává.Kdyby to dlouho přetrvávalo, tak je na místě terapeut nebo kámoška a jen se vykecat.
Hodně úspěchů
Pokracuju na VS 😅
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.23 18:30
@sydney21 píše:
Pokracuju na VS 😅
Tak to si ještě užívej a neboj…ono se vzpamatuješ a bude hej, teď je to jen šok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
