Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
nedonošené děti
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.1.07 12:28
nedonošené děti
Ahoj maminky, zajímalo by mne, zda máte nějaká zkušennost s nedonošenými dětmi. Myslím tím tak pod 1200g. Chtěla bych vědět, jak jste to zvládali a jak mimi dopadlo. Zda byste šli znova do toho mimi udržovat, nebo ho nechat bez rozšířené péče zemřít. Je to ošklivé téma a proto se předem omlouvám, pokud v někom vyvolám špatné vzpomínky. Dětátko bohužel nečekám, jen jsem o tomto problému četla a po zjištění následných komplikací, bych asi zvolila druhou variantu 
Samozřejmě by záleželo na okolnostech (věku, zda to nebylo po IVF..)Proto opravdu obdivuji vás, co toto zvládáte a přeju vám i dětátkům hodně štěstí a hlavně zdraví!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.1.07 12:53
ono to na tobe zase tolik nezalezi, zda chces nebo nechces. extremne nedonosene dite cca. 500g , se necha 24h v inkubatoru a projevi-li zivotoschopnost , tak se zacne s lecbou a ost. minka s vahou kolem 1000g, to jsou uz mimiskove 
.
Myslim, ze kdyby jsi videla toho prdolku, tak budes delat vse aby zilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 12:57
Jowano, dala bych ruku do ohne, ze by ses nerozhodla proto nechat male zemrit. Sama mam nedonosene deti, sice relativne velke (1770 a 1950 g, pak spadly jeste o 200 g dolu), ale videla jsem tam deti, ktere mely kolem 1000 g i min a jsou zdrave a maji se k svetu! Ne vzdy jsou nejak postizene. Tyto deti jen vyzaduji vic pece, ale stoji to za to!!! To pozna kazda holka, az je sama tehotna nebo ma deti, co by udelala nebo ne… Do te doby tak neumi uvazovat. Hormony jsou vsemocne! To vim sama z vlastni zkusenosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 13:03
Já si taky dřív říkala, jak je prima, že když se zjistí vada v těhu, že může jít ženská na potrat, jak asi není dobré zachraňovat ty 500g prcky. No ale s objevenými 2// jsem velice změnila názor, když jsem musela na genetiku kvůli špatným tripple testům, týden jsem nespala. Vím, že bych dala cokoli za to, aby mi vypiplali 500g dítě, kdyby to bylo jen trochu možný. Ťoť můj pocit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 14:19
V ČR se zahraňuje každé nedonošené dítě od 25 respektive 24 týdne. Myslím, že jak psaly holky výše je něco jiného teoretizování a něco jiného skutečnost. Rizika jsou sice veliká, ale veliká je i šance, že nedonošenátko vyroste v krásné a zdravé dítě. A to i u dětí kolem 25 týdne výš. Tyhle děti často urputně o ten svůj život bojují a vážně si neumím představit, jak by tam nad nimi doktoři stáli a neposkytli pomoc…
Máš pravdu, že je to asi pro nás maminky nedonošených dětí citlivé téma, ale občas mě dovedou nazvednout články v časopisech, kde se právě na toto téma teoretizuje, co by kdyby. A jestli je mezi nedonošenátky větší procento dětí s LMD, poruchy uční či vady očí a jestli by se tedy měl zachranovat, či ne.
Nevím, možná bych to viděla jinak, kdyby můj kluk 27 týden něco pres kilo, nebyl ted poměrně zdravé a krásné batole. Ale vím, že bych mu vždy chtěla dát šanci žít a bojovat o svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 14:53
Já bych byla určitě pro záchranu… nidky nevíš, jak je ten malý človíček bojovný … shodou okolností včera bylo v TV dítě s nejnižší porodní váhou v ČR… holčička narozená myslím na začátku 24 tt - 390 gramů… 1200 g je oprotí ní už macek … přežila to zdá se bez následů - jsou jí tři a zdá se úúplně v pořádku…
Známá má chlapečka narozeného v 26 tt 700 g - a krom brýlí na něm není nic znát.. už je to statný prvňáček.......
Když vidíš ty zázraky kolem, tak bys určitě chtěla svému dítěti dát taky šanci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 14:55
Starší dcera se narodila 27tt, 1240kg. Spadla na kilo. Já sem situaci zvládnout musela, a dcera měla do jednoho roku různé zdravotní problémy ale pak se to zlomilo a začla být naprosto v pořádku. Je dodnes. Druhé těhu už bylo v poho porodila jsem až 39tt, ale pokud bych se ocitla ve stejné situaci jako při prvním těhu, což hrozilo i by to skoro stejně dopadlo ale naštěstí se to včas podchytilo, tak těžko bych v 7m těhotenství vysvětlovala doktorům že nechci léčit a chci aby mimi umřelo to snad jedině v případě že bych věděla že je mimi postižené…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 18:45
No tak nebudu popírat, že mě ta otázka hooodně nakrkla, když to řeknu hezky a slušně.
Na druhou stranu chápu, že pokud nemáš dítě, nevíš, co to je a nemůžeš pochopit ten cit, strach, zoufání a modlení..
Za prvý podle mého prožitého..nikdo se tě na nic neptá. Já osobně jsem si ve špitále připadala fakt jen jak takový prazvláštní vyděšený zatím ještě těhotný útvar, který nebyl schopen donosit dítě. Co se dělo kolem absolutně nezáleží na tobě, ale jen a jen na vstřícnosti lékařů a touze dítěte žít.
Jak hodně holek ví, já mám dračici která se vrhla na svět už v 24tt..takže na samé hranici, ač mi nedávali téměř žádnou šanci a upřímně kdybych nebyla tak vyděšená a nebyla mírně přisprostlá, tak moc nevěřím, že by nastal takový šrumec, jaký nastal. (Slova jedné ze sester „ta nemá šanci“ a jiné „to je ta, co přijde o dítě). Ale to opravdu asi byla taková ta hrůza, že bych mohla o svoji holčičku přijít. Jakmile jsem viděla, že je připraven inkubátor a lékaři, tak jsem byla ta nejzpůsobnější rodička - jen s tím rozdílem, že jsem tehdy věděla akorát tak to, že dle úžasných amerických filmů porod bolí, jinak nic víc.
Mít takto nedonošené dítě je zlý sen..takový docela hnusný horor..hodiny, dny, týdny u nás i měsíce strachu, zoufalství, modlení a doufání.
Já si dokonce měla vybrat, zda si vůbec dítě chci nechat (krvácení do mozku, sraženiny) nebo jej dát do ústavu.
Ale nikdy! nikdy! by mě nenapadlo, že bych byla radši kdyby malá zemřela. Ano, stokrát jsem si vyčítala, jak jsme mohli přivést takto dítě na svět, tolik tomu stvořeníčku ublížit, každý pohled strašně bolí a nikdy nevymažu z paměti, jak strašně kvílí alarm, když selhávají životní funkce.
Jenže já to "kuřátko“ (doslova - kupte si kilový kuře a porovnejte) měla v sobě, toho kilovýho tvorečka, těch 34cm živé váhy…cítila jsem její kopání, povídala si s ní a dala bych vše za to, aby žila, aby jí pomohli..A vím, že stačí pohled do očí mámy, která stojí u „garsonky“, abys todle pochopila. A i když každá z tědlech mamin určitě zestárla o hodně let, tak nevěřím, že by se našla ta, která by dopředu řekla „nechte ho-ji-to zemřít“, protože tak to prostě nefunguje.
Na JIP jsem se pohybovala hodně dlouho, zažila si svý bohužel i hodně ošklivý okamžiky, viděla to nejhorší, co si kdokoliv umí představit, ale celý ten nemocniční chaos, starost doktorů, sestřiček to všechno je především o veliké naději! Protože o tu prosí všichni, kdo se tam kdy ocitnou. A sama za sebe..vím sakra dobře, jaký to je, když jsem já jako zoufalá máma prosila o každou minutu..každičkých 60vteřin, kterých jsem mohla s malou strávit. A upřímně..ještě že ty „minuty“ na JIP jsou tak stráááášně dlouhý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 19:15
A já misellininu Kacenku znám osobně - a řkám, že kdo ji vidí musí mít v téhle otázce jasno…
Je úžasná a je to ďábel. Uf, dvě moje jsou míň vudět než ona jedna jedinná 
V téhle otázce se dobře teoretizuje - ale jak se to jednou zažije, je všechno úplně jinak… Příchod dítěte na svět je, byl a bude zázrak.
Lesina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 19:42
Určitě to nemůžu pochopit, když nevím, jaký to je mít v sobě malýho tvorečka. A je možné, že bych pak názor změnila. Ale úplně mimo nejsem. Na neonatologickém JIPu jsem byla, i u porodu a vím co to je. Vidět trpící maminku, která po několikátém IVF rodí ve 23 týdnu mrtvé mimi, nebo ve 23 týdnu předčasně narozené atd. Nevím jak to pusobý na ostatní sestry, ale já si připadám jak cvok, když u každého porodu, co jsem viděla mi tečou slzy a říkám si, jaký to je zázkak, jak se ten tvoreček dere na svět. Ale pak mě napadně i otázka, jestli máme právo, udržovat, ty, co by jinak nepřežily. Nevím, kolik z vás se bylo podívat v ústavech, já tam musela na praxi a opravdu obdivuju ty, co se dětěm tam dokážou věnovat. Bylo mi jich hrozně líto, vidět klučíka starýho jak můj synovec který lítá a hraje si, když ten klučík jen leží, popřípadě trochu se plazí, ublinkává, je slepý a má epilepsii. Je to sice 5 let, co jsem to viděla, ale nikdy nezapomenu.. Opravdu můžu říct, že vim, co je nemoc a zdraví a doufám, že až budu jednou těhotná, tak snad to dopadne dobře. Ale tím co vím, tak se budu asi dost stresovat..Proto mě napadlo toto téma a zeptat se vás, co s tím máte zkušennosti. Jen prosím, aby jste mne za mé názory neodsoudily..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
9.1.07 20:08
Ahojka Jowano,
na jednu stranu tě chápu … ale tohle je věčná otázka … a na ní jsou jen dvě odpovědi - buď ano nebo ne. Ale myslím že těch ne (jako nenechat žít nějak postižené, či brzo narozené mimi žít) je hoooodně málo. A nebo to tvrdí ti, kteří nemají děti, nebo je mají dokonale zdravé …Včera jsem na pořad o předčasně narozených miminkách koukala … nedovedu si úplně představit ten strach a bezmoc, kterou mámy prožívají, ale vím jistě, že i já bych za svoje dítě bojovala a prosila bych kdoví koho o to, aby dostalo šanci žít …
Je to smutný, co jsi všechno viděla, ale bohužel to patří k životu a k tvému povolání (jestli jsem dobře pochopila že jsi ve zdravotnictví). Ale prostě nemůžeš přemýšlet nad tím, že tohle se může stát i tobě … kdyby o tom každá takhle přemýšlela, tak snad by radši ani děti neměli, aby je to nepotkalo. Prostě nejde to … samo že máš v těhu strach o toho drobečka, ale myslím že víc převládá to těšení a k tomu je třeba se upnout. Je to všechno co by kdyby … A přeju ti hooodně štěstí, až se jednou rozhodněš přivést na svět človíčka
Andělka a Jája 12m
- Citovat
- Upravit
9.1.07 20:11
tak to se na mě nezlob, ale tady mluví jeden o koze a jeden o voze.A nic ve zlým, nejsem hádavý člověk.
Něco jiného je udržovat dítě..o kterém se předem ví, třeba z genetických testů, že bude postižené. Ale ty jsi se ptala na nedonošené..a to dopředu prostě nevíš. Vlastně ze svého okolí, nebo od holčin, s nimiž komunikuju a mají miminečka jako jsem měla já, tak nikomu neřekli, proč vlastně porodily-potratily (to mám v papírech já) dřív. Nikdo se neptal na nějaké udržování. Prostě se to stane..ráno ti je hej, hladíš pupík a v poledne už koukáš na klubíčko hadiček v inkubátoru.
Ty porody mtvých dětiček, předčasný porody..to je šílený a mně to nemusí nikdo povídat. Já tím prošla..já viděla tu hrůzu, já ronila ty slzy..já viděla zdrcené rodiče, kteří přišli o miminko..já viděla ten prázdný inkubátor a neštěstí po celém oddělení.
A když budu hnusná..rozhodnout, zda dám nebo nedám svoje dítě označené za doživotního debílka a ležáčka do ústavu, bylo to nejhorší v mém životě. Ale jak jsem tu řekla milionkrát..moje malá rozhodla za mne. Tehdy jsem hodně přemýšlela, bála se..ale v hloubi duše jsem tušila, že bych ji prostě „odložit“ nedokázala.
A ano..souhlasím s tebou. Bohužel se rodí postižené děti, rok jsme se mezi nimi pohybovali a stále vidím, jak neskutečné štěstí máme. Mnoho dětí z JIP, s jejichž rodinami se stýkám, nedopadlo tak báječně jako my.
Všechny ty sestry tam, které tam jsou ze srdce, z přesvědčení (a to opět bohužel nejsou všechny), jsou anděly pro děti a celé rodiny.. Péče o miminko je náročná vždy, péče o nedonošené miminko je ale mnohem větší a o postižených ani nemluvím. Člověka to svým způsobem hodně posílí..tedy alespoň mě určitě, ačkoliv jsem doslova padala na hubu a mlela z posledního, usínala ve stoje, dny měřila jen podle toho,ke kterému lékaři máme jít, které cvičení nás čeká a tvořením hromady tabulek, které jsem každý týden odevzdávala.
Moje dítě je vyloženě vypiplané (díky lékaři, díky sestry..díky moje zabedněná kebule) a vše mi milionkrát vrací…Prostě nemám čeho litovat a i když bych ji někdy s radostí přerazila, vrazila roubík, svázala a poslala nejlépe někam do Etiopie, tak je to celý můj život a děkuju, že ji mám. Strašně, ze srdce doufám, že pokud budu mít ještě jedno miminko, tak mě tydle hrůzy minou..a kdyby nedej Bože ne, tak se holt znova zabejčím, znova budu brečet a zoufat si..a doufat a prosit a modlit se..asi zova budu mlátit rukama do zdi, abych necítila tu duševní bolest, ale vím, že nikdy neřeknu „NEZACHRANUJTE“.
Lesi..ty víš, že tvoje holky zbožňuju..stejně jako děti všech ostatních holek..že Vám vděčím za hrozně moc, protože bez Vaší podpory bych fakt skončila v blázinci.
A upřímně..vždyť ty máš doma dvě princezny..klidně si je vezmu na týden, když si Káču vezmeš na víkend
Jooo a až ti provede nějaký její „trapásek“, až někde něco maličko plácne, nebo začne diskutovat o životě brouků, tak já tě varovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 20:29
Nemluvíme, jen jsme si trochu nerozuměly..Opravdu mě zajímají nedonošený a jak píšeš, nikdy člověk neví, jak to dopadne a jaký budou pak následedky, tím jsem se dostala k těm postiženým.A ty mě právě zajímají.. Jestli je více těch štastných konců a je lepší to risknout a pokusit se zachránit, nebo jestli těch špatných..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 20:40
Jowano - to proste dopredu nevis… A co je lepsi - jedno zdravy zachraneny a k tomu nekolik lezacku - nebo mrtve deti?
Mam donosenou tricetisestiletou sestrenici - a je mentalne na urovni male holcicky… Jak posoudis tohle? A pak vidim litat dracici Kacenku, ktera nemusela zit… Kdo by si vzal na triko tohle rozhodnout?
Ten boj stoji za to a i jen jedno zijici dite je zazrak, za ktery stoji za to bojovat.
A miselinko, az si poridime Tonku a ja konecne dokojim natolik, abych mohla prasky na uklidneni, tak vyhandlujeme moje tri dracice za tvoji Kacku - at si odpocines Doufam, ze nebude rozebirat moje holeni intimnich partii na verejnosti (tomu se v duchu chechtam jeste dneska)
Lesina
PS: Pardon za moje preklepy vyse - kombinace nove (udajne lepsi 
) klavesnice od Jeziska a ditete na kline je zbesila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.07 20:43
nedonošenátka
Jowano, určitě je u nedonošených dětí větší pravděpodobnost, že se u nich projeví zdravotní problémy, než u miminek donošených. Ale přeci není pravda, že by většina postižených dětí v ústavech byly děti původně nedonošené?
A ještě mi to nedá, ale je i přeci spousta donošených dětí, které po poporodních komplikacích přežijí jen díky následné péči. A myslím, že nikdo by neváhal, zda jim tu péči poskytnout či nikoliv.
A i z čistě ptraktického hlediska, jak by si to řešila? Po porodu doktoři nemohou ihned rozpoznat, zda dítě bude moci vést kvalitní život. Kdo by odpovídal za rozhodnutí dát šanci na život či nechat bez pomoci? Já myslím, že to rozhodnutí pokusit se žít, prostě činní samo to dítě, tím že o život bojuje!
Myslím, že by si neměla spojovat dvě věci a to když člověk dopředu ví, že jeho dítě by se narodilo těžce geneticky poškozené s vývojovými vadami a to když přijde na svět nečekaně dětátko nezralé. Tam opravdu není čas na nějaké rozhodování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
